č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Byl-li na základě zjištění učiněných při následné kontrole vydán doda- tečný platební výměr jako opatření k nápravě podle $ 127 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, není to v rozporu s $ 46 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť z tohoto ustanovení nelze dovodit, že dodatečný platební výměr může být vydán pouze po provedení daňové kontroly podle $ 16 tohoto zákona.
č. 35/1993 Sb. a č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) Byl-li na základě zjištění učiněných při následné kontrole vydán doda- tečný platební výměr jako opatření k nápravě podle $ 127 odst. 3 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, není to v rozporu s $ 46 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neboť z tohoto ustanovení nelze dovodit, že dodatečný platební výměr může být vydán pouze po provedení daňové kontroly podle $ 16 tohoto zákona.
C.) Důvodný je stížní bod, v němž stěžovatel namítal nesprávnost závěru krajského soudu, že rozhodnutí celních orgánů obou stupňů byla vydána v roz- poru s $ 46 odst. 7 d. ř. s tím, že zjištění provedená při následné kontrole mohla vést k bezprostřednímu vydání dodateč- ného platebního výměru ve smyslu citovaného ustanovení bez jakéhokoliv dalšího předcházejícího řízení. V této souvislosti poukazuje Nejvyšší správní soud na nález Ústavního soudu ze dne 9.11.2004, sp. zn. I. ÚS 163/02, podle ně- hož je třeba právní úpravu obsaženou v celním zákoně vykládat tak, aby byla zachována rovnováha mezi zájmem jed- notlivců na co nejrychlejším propuštění zboží do navrhovaného režimu na straně jedné a zájmem státu na ověření správ- n 754 nosti údajů obsažených v celní deklaraci a zájmu na odpovídajícím stanovení cla a dalších povinných odvodů do veřej- ných rozpočtů. Podle Ústavního soudu nelze zpochybnit pravomoc celních or- gánů provádět následnou kontrolu po- dle $ 127 celního zákona, tj. pravomoc ověřovat správnost údajů uvedených v celním prohlášení po propuštění zbo- ží a eventuálně z ověřených skutečností vyvozovat další důsledky (odst. 3 citova- ného zákona). Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje s názorem krajské- ho soudu, že byl-li vydán dodatečný pla- tební výměr jako opatření k nápravě po- dle $ 127 odst. 3 celního zákona, je to v rozporu s $ 46 odst. 7 d. ř. Citované ustanovení totiž pouze stanoví, že správ- ce daně může dodatečně vyměřit daňo- vou povinnost, pokud zjistí, že stanove- 96 ná daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, při- čemž právní moc původního rozhodnu- tí není na překážku. Nelze proto z toho- to ustanovení dovodit, že zjištění musí být učiněna pouze na základě daňové kontroly provedené ve smyslu $ 16d.ř., jak to činí v napadeném rozsudku kraj- ský soud. V této souvislosti je nutno ve shodě se stěžovatelem poukázat na roz- pornost argumentace krajského soudu, který na jedné straně připouští, že doda- tečný platební výměr je svojí povahou opatřením k nápravě vydaným na pod- kladě $ 127 odst. 3 celního zákona, ale na druhé straně tvrdí, že vydání doda- tečného platebního výměru musí být výsledkem řádného procesu vedeného na podkladě provedené kontroly ve smyslu $ 16 d.ř.(...)
Společnost s ručením omezeným E. proti Celnímu ředitelství Plzeň o daň z při-