Je-li účastník řízení zastoupen v soudním řízení advokátem, doručuje krajský
soud výzvu podle § 51 s. ř. s. do datové schránky advokáta (datová schránka podnikající fyzické osoby ve smyslu § 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), a nikoliv do datové
schránky obchodní společnosti vykonávající advokacii (datová schránka právnické
osoby ve smyslu § 5 téhož zákona).
Je-li účastník řízení zastoupen v soudním řízení advokátem, doručuje krajský
soud výzvu podle § 51 s. ř. s. do datové schránky advokáta (datová schránka podnikající fyzické osoby ve smyslu § 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů), a nikoliv do datové
schránky obchodní společnosti vykonávající advokacii (datová schránka právnické
osoby ve smyslu § 5 téhož zákona).
ÚS (sp. zn. IV. ÚS 97/94) a č. 224/2013 Sb.
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj,
Územní pracoviště Brno III (správce daně),
vydal dne 21. 7. 2014 rozhodnutí (dále jen „zajišťovací příkaz“), kterým bylo žalobkyni uloženo, aby okamžikem vydání zajišťovacího
příkazu zajistila úhradu doposud nestanovené daně z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2014, a to složením jistoty ve výši
26 123 995 Kč na depozitní účet správce
daně.
Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 8. 2014
zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně.
Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně
brojila u Krajského soudu v Brně. Ten svým
cem podle § 66 odst. 2 téhož zákona, je tedy
třeba vždy zkoumat, zda by výkon nebo jiné
následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká může
vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Učiněná zjištění je nutno konfrontovat s (ne)existencí důležitého veřejného zájmu, a je-li shledán, poměřovat intenzitu
zásahu do tohoto veřejného zájmu s intenzitou zásahu do práv stěžovatele.
rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, čj. 62 Af 75/2014-186,
žalobu zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podala
žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost,
v níž namítala, že krajský soud porušil její
procesní práva, jelikož rozhodl bez nařízení
jednání. Podle stěžovatelky nebyly pro takový
postup splněny podmínky, protože ho nenavrhovala, a ani jí nebyla doručena výzva k vyjádření jejího nesouhlasu s případným rozhodnutím ve věci bez jednání. I kdyby jí však
výzva doručena byla, z dalších stěžovatelčiných procesních úkonů plyne, že na projednání věci, resp. na nařízení ústního jednání,
trvala. Z podání ze dne 27. 10. 2014 jedno-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
značně vyplývá, že se domáhala projednání
věci. V dalším podání ze dne 23. 12. 2014 navrhla jako důkaz i svědeckou výpověď, kterou
bez nařízení jednání provést nelze. Krajský soud
proto rozhodl v rozporu se zájmem a právem
stěžovatelky věc před soudem projednat, tj.
se zájmem využít všechna práva procesní
obrany. Stěžovatelka svá tvrzení, která chtěla
projednat, resp. dokazovat, zaměřila právě na
vyvracení stanoviska žalovaného, podle kterého existovala důvodná obava, že stěžovatelka
je součástí řetězce podvodu na dani z přidané hodnoty, přičemž z jejích ekonomických
poměrů a fungování lze dovodit, že úhrada její daňové povinnosti může být v budoucnu
zcela nebo částečně nedobytná. Krajský soud
však zřejmě všechny žalobní námitky vyhodnotil jako směřující na subjektivní stránku věci, tj. znalost stěžovatelky o její účasti na řetězcových obchodech, a proto se těmito
námitkami nezabýval a neprovedl navrhované důkazy. Podrobné odůvodnění tohoto postupu však v napadeném rozsudku chybí, stejně jako vymezení nadbytečných důkazních
návrhů. Skutková podstata, ze které vycházely
správní orgány a krajský soud, neměla podle
stěžovatelky oporu ve správním spise.
ak zřejmě všechny žalobní námitky vyhodnotil jako směřující na subjektivní stránku věci, tj. znalost stěžovatelky o její účasti na řetězcových obchodech, a proto se těmito
námitkami nezabýval a neprovedl navrhované důkazy. Podrobné odůvodnění tohoto postupu však v napadeném rozsudku chybí, stejně jako vymezení nadbytečných důkazních
návrhů. Skutková podstata, ze které vycházely
správní orgány a krajský soud, neměla podle
stěžovatelky oporu ve správním spise.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že krajský soud řádně odůvodnil, proč
nebylo možno provést navrhované důkazy.
K námitce stěžovatelky, že správní orgány
a krajský soud vycházely ze skutkové podstaty, která neměla oporu ve spise, žalovaný uvedl, že správní spis obsahuje tzv. vyhledávací
část, do které není stěžovatelka oprávněna
nahlédnout, což jí ani nebylo umožněno. Podle žalovaného byly splněny podmínky pro
postup ve smyslu § 51 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí
Krajského soudu v Brně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazovala na vadu řízení před krajským soudem,
kterou spatřovala v tom, že bylo rozhodnuto
bez nařízení jednání, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve
tímto stížním důvodem, jelikož by bylo předčasné zabývat se právním posouzením věci
samé, pokud by byl napadený rozsudek zatížen vadou řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. (...)
sti poukazovala na vadu řízení před krajským soudem,
kterou spatřovala v tom, že bylo rozhodnuto
bez nařízení jednání, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve
tímto stížním důvodem, jelikož by bylo předčasné zabývat se právním posouzením věci
samé, pokud by byl napadený rozsudek zatížen vadou řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé. (...)
Součástí soudního spisu je výzva krajského
soudu ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s., která byla
určena stěžovatelce. Podle doručenky krajský
soud tuto výzvu doručoval dne 16. 12. 2014
prostřednictvím datové schránky, jejímž držitelem je právnická osoba – společnost Schlesinger a Martének, advokáti, v. o. s. Datová
schránka této právnické osoby byla konkretizována identifikačním označením „9a5zf9u“
(dále jen „datová schránka společnosti“). Dne
20. 10. 2014 doručil krajskému soudu zástupce
stěžovatelky Mgr. Jaroslav Martének podání
označené „Doplnění žaloby ve věci a doplnění návrhu na vydání předběžného opatření“, a to prostřednictvím datové schránky,
která je konkretizována na doručence identifikačním označením „9yygxc3“ a jeho jménem, tj. Mgr. Jaroslav Martének, advokát, ev.
č. 10016 (dále jen „datová schránka zástupce
stěžovatelky“). Dne 21. 10. 2014 byly tyto listiny doručeny krajskému soudu také osobně.
Dále byl krajskému soudu doručen dne
29. 10. 2014 návrh stěžovatelky na přednostní
vyřízení věci ze dne 27. 10. 2014, rovněž prostřednictvím datové schránky zástupce stěžovatelky. Dne 29. 12. 2014 byla krajskému soudu prostřednictvím společnosti České pošty,
a. s., doručena písemnost stěžovatelky, která
byla označena jako „II. doplnění žaloby a vyjádření [žalobkyně]“ ze dne 23. 12. 2014.
Shodným způsobem bylo krajskému soudu
doručeno dne 25. 2. 2015 „Oznámení zástupce
[stěžovatelky] o změně v právním zastoupení“, ve kterém zástupce stěžovatelky krajskému soudu sděluje, že společnost Schlesinger
a Martének, advokáti, vstoupila do likvidace
a zastupování převzal Mgr. Jaroslav Martének
jako advokát, jednatel společnosti advokátní
kancelář Martének, s. r. o. Podle obsahu soudního spisu krajský soud doručoval písemnosti adresované zástupci stěžovatelky (výzva
k doložení tvrzení ze dne 13. 10. 2014, usnesení ze dne 22. 10. 2014, čj. 62 Af 75/2014-108,
a výzva podle § 51 s. ř. s. ze dne 16. 12. 2014)
pouze prostřednictvím datové schránky společnosti, nikoliv prostřednictvím datové
schránky zástupce stěžovatelky. Také napadený rozsudek zaslal krajský soud dne 12. 2. 2015
do datové schránky společnosti a až následně
po upozornění ze strany zástupce stěžovatelky dne 2. 3. 2015 do jeho datové schránky. Na
napadeném rozsudku krajského soudu je vyznačena právní moc ke dni 2. 3. 2015.
ze dne 22. 10. 2014, čj. 62 Af 75/2014-108,
a výzva podle § 51 s. ř. s. ze dne 16. 12. 2014)
pouze prostřednictvím datové schránky společnosti, nikoliv prostřednictvím datové
schránky zástupce stěžovatelky. Také napadený rozsudek zaslal krajský soud dne 12. 2. 2015
do datové schránky společnosti a až následně
po upozornění ze strany zástupce stěžovatelky dne 2. 3. 2015 do jeho datové schránky. Na
napadeném rozsudku krajského soudu je vyznačena právní moc ke dni 2. 3. 2015.
Klíčovou otázkou v dané věci je, zda byla
výzva ve smyslu § 51 s. ř. s. řádně doručena zástupci stěžovatelky, byla-li doručována prostřednictvím datové schránky společnosti
a nikoliv datové schránky zástupce stěžovatelky, a to s ohledem na stížní námitku, že stěžovatelce nebyla tato výzva doručena, z čehož dovozuje, že nebyly splněny podmínky
pro rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání.
Datové schránky jsou upraveny v zákoně
o elektronických úkonech. Podle důvodové
zprávy k tomuto zákonu bylo jeho cílem
přiblížení orgánů veřejné moci občanovi
prostřednictvím elektronických nástrojů, zefektivnění komunikace mezi občanem a orgánem veřejné moci a komunikace mezi orgány veřejné moci. Citovaný zákon přitom
upravuje čtyři druhy datových schránek: datové schránky fyzických osob (§ 3), datové
schránky podnikajících fyzických osob (§ 4),
datové schránky právnických osob (§ 5) a datové schránky orgánů veřejné moci (§ 6 citovaného zákona). Podle § 4 odst. 3 zákona
o elektronických úkonech datovou schránku
podnikající fyzické osoby zřídí ministerstvo
vnitra bezplatně advokátu, daňovému poradci a insolvenčnímu správci. Datová schránka
právnické osoby je upravena v § 5 citovaného
zákona.
Z uvedeného je zřejmé, že datová schránka advokáta má povahu datové schránky podnikající fyzické osoby ve smyslu § 4 zákona
o elektronických úkonech. Podle Nejvyššího
správního soudu bylo přitom úmyslem zákonodárce zřídit datové schránky všem advokátům za účelem zefektivnění komunikace
v rámci jejich činnosti, a to bez ohledu na
způsob výkonu advokacie, tj. zda vykonávají
advokacii samostatně, jako společníci společ-
nosti, členové sdružení nebo i jako zaměstnanci (§ 11 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii).
Z plné moci ze dne 15. 9. 2014 založené
v soudním spise krajského soudu vyplývá, že
stěžovatelka zplnomocnila k zastupování advokáta Mgr. Jaroslava Marténka, jenž je v plné
moci konkretizován číslem, pod kterým je veden v evidenci České advokátní komory, a také tím, že se jedná o společníka společnosti
Schlesinger a Martének, advokáti. Plnou moc
přijal Mgr. Jaroslav Martének, který tuto skutečnost potvrdil svým podpisem.
Podle § 35 odst. 2 s. ř. s., „[n]estanoví-li
tento zákon jinak, může být účastník zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní
poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li
se návrh oboru činnosti v nich uvedených“.
Podle § 64 s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu“.
rtének, který tuto skutečnost potvrdil svým podpisem.
Podle § 35 odst. 2 s. ř. s., „[n]estanoví-li
tento zákon jinak, může být účastník zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní
poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li
se návrh oboru činnosti v nich uvedených“.
Podle § 64 s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu“.
Podle § 25 o. s. ř. si účastník může zástupcem „vždy zvolit advokáta. Advokátu lze
udělit pouze plnou moc pro celé řízení. Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným
advokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto
zákona povinné, advokátním koncipientem
nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.“
Ze zákona o advokacii vyplývá, že advokátem je pouze fyzická osoba (§ 5 odst. 1), která splňuje předpoklady pro výkon advokacie
stanovené v § 4 až § 10 zákona o advokacii.
Na základě citovaných ustanovení Nejvyšší správní soud dovozuje, že zvoleným zástupcem stěžovatelky byl advokát Mgr. Jaroslav Martének, který měl na základě zákona
o elektronických úkonech zřízenu datovou
schránku podnikající fyzické osoby. Podle
obsahu soudního spisu je zřejmé, že zástupce
stěžovatelky komunikoval s krajským soudem
prostřednictvím své datové schránky, tj. datové schránky podnikající fyzické osoby, prostřednictvím společnosti České pošty a rov-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
něž osobně. Ke komunikaci s krajským soudem nevyužíval datovou schránku společnosti,
ačkoliv do této datové schránky mu po celou
dobu řízení o žalobě krajský soud doručoval.
Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda krajský soud postupoval v souladu se
zákonem.
Podle Nejvyššího správního soudu z § 42
s. ř. s. vyplývá, že soud je povinen doručovat
písemnosti primárně do datové schránky,
a pokud to není možné, může použít i jiné
způsoby doručování. Citované ustanovení
obsahuje odkaz na zákon o elektronických
úkonech, který v § 17 odst. 1 stanoví, že „má-li
fyzická osoba, podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba zpřístupněnu svou datovou schránku, orgán veřejné moci doručuje
dokument této osobě prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje veřejnou
vyhláškou nebo na místě“. V daném případě
měl zástupce stěžovatelky – advokát zřízenou
datovou schránku na své jméno, tj. datovou
schránku podnikající fyzické osoby, přičemž
tato skutečnost musela být krajskému soudu
zřejmá z jeho podání, která mu zasílal právě
prostřednictvím této datové schránky. Krajský soud jako orgán veřejné moci byl za takových okolností povinen postupovat podle § 17
odst. 1 zákona o elektronických úkonech
a doručovat písemnosti, včetně výzvy podle § 51
s. ř. s., do datové schránky zástupce stěžovatelky, nikoliv do datové schránky společnosti.
na své jméno, tj. datovou
schránku podnikající fyzické osoby, přičemž
tato skutečnost musela být krajskému soudu
zřejmá z jeho podání, která mu zasílal právě
prostřednictvím této datové schránky. Krajský soud jako orgán veřejné moci byl za takových okolností povinen postupovat podle § 17
odst. 1 zákona o elektronických úkonech
a doručovat písemnosti, včetně výzvy podle § 51
s. ř. s., do datové schránky zástupce stěžovatelky, nikoliv do datové schránky společnosti.
Pro podporu výše uvedených závěrů odkazuje Nejvyšší správní soud také na stanovisko
ministerstva vnitra nazvané „Datové schránky a činnost správních orgánů“, ze dne 28. 6.
2010 (aktualizováno ke dni 31. 10. 2012 a dostupné online z www.mvcr.cz/soubor/datove-schranky-a-cinnost-spravnich-organu-pdf-
68503.aspx). V tomto stanovisku se uvádí, že
„[d]oručuje-li se do datové schránky právnické osoby nebo do datové schránky orgánu veřejné moci, lze takto doručit pouze
právnické osobě (případně orgánu veřejné
moci) jako takové, nikoliv jednotlivému zaměstnanci či konkrétnímu členu statutárního orgánu apod. Právnická osoba a fyzická
osoba jsou odlišné subjekty a nic na tom nemění ani to, je-li fyzická osoba jediným spo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
jedná o podnikající
lečníkem, statutárním orgánem apod. [...]
Přestože advokacie může být vykonávána
několika různými způsoby, zřizuje se každému advokátovi datová schránka podnikající fyzické osoby bez ohledu na to, zda se ve
skutečnosti
fyzickou
osobu, či nikoliv. Dokumenty adresované
advokátu je nutno doručovat výhradně do
datové schránky podnikající fyzické osoby –
advokáta, nikoliv do datové schránky právnické osoby, v níž vykonává advokacii (jako
společník nebo zaměstnanec), či jiné datové
schránky, která mu byla zřízena (např. datové schránky podnikající fyzické osoby – insolvenčního správce, datové schránky fyzické osoby). Opačný závěr by jednak vedl
k faktické eliminaci přechodného ustanovení formulovaného v § 31 odst. 3 zákona
[o elektronických úkonech], jednak by popíral konstrukci více druhů datových schránek, jejímž smyslem je důsledné rozlišování
statusu adresáta. Má-li být každému advokátovi zřízena datová schránka podnikající
fyzické osoby, má mu být doručováno do této datové schránky a nikoli do datové
schránky právnické osoby (tam se bude doručovat pouze v případě, že adresátem bude
samotná právnická osoba, např. v rámci daňového řízení). V případě doručení do datové schránky právnické osoby, které je advokát společníkem nebo zaměstnancem, není
písemnost řádně doručena (i když se advokát měl následně možnost s obsahem písemnosti seznámit), neboť právnická osoba
a advokát jsou odlišné právní subjekty.“
stanovisku
mu být doručováno do této datové schránky a nikoli do datové
schránky právnické osoby (tam se bude doručovat pouze v případě, že adresátem bude
samotná právnická osoba, např. v rámci daňového řízení). V případě doručení do datové schránky právnické osoby, které je advokát společníkem nebo zaměstnancem, není
písemnost řádně doručena (i když se advokát měl následně možnost s obsahem písemnosti seznámit), neboť právnická osoba
a advokát jsou odlišné právní subjekty.“
stanovisku
S uvedenými závěry se ostatně ztotožňuje
i legislativní odbor České advokátní komory,
(dostupné online
který v
z www.cak.cz/scripts/detail.php?id=2887) uvádí, že „úmyslem zákonodárce tedy bylo obdařit veškeré advokáty možností (resp. pojim prostřednictvím
vinností) doručovat
datových schránek, a to bez ohledu na způsob výkonu advokacie. Z toho plyne, že má-li
každý advokát zřízenu datovou schránku,
doručuje se mu do této datové schránky,
a nikoli do datové schránky právnické osoby
– tam se bude doručovat pouze v případě, že
adresátem bude samotná právnická osoba,
např. v rámci daňového řízení atp., ovšem
nikoli v případě, že adresátem je advokát,
vykonávající advokacii jako společník této
společnosti nebo její zaměstnanec.“
S výše uvedenými stanovisky koresponduje i názor vyslovený v usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2011, čj. 15 Co
41/2011-69, že „[s]oud doručuje písemnosti
advokátu účastníka řízení prostřednictvím
veřejné datové sítě do datové schránky (§ 45
odst. 2 věta prvá o. s. ř.) výlučně postupem
dle zákona [o elektronických úkonech], tj.
pouze tehdy, má-li advokát datovou schránku zřízenu. Datovou schránkou advokáta
není datová schránka právnické osoby, v níž
advokát vykonává advokacii, byť sídlo advokáta je vždy totožné se sídlem této právnické osoby. Doručením písemnosti soudu
do datové schránky právnické osoby, v níž
advokát vykonává advokacii, nenastávají
účinky doručení advokátu dle § 17 odst. 3
[citovaného] zákona.“
Pro úplnost je třeba zmínit také usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn.
33 Cdo 2743/2013, ve kterém byla řešena
otázka zasílání podání účastníkem řízení soudu. V daném případě byla do datové schránky
Okresního soudu v Bruntále dodána datová
zpráva s přílohami (plná moc udělená advokátovi a odpor proti platebnímu rozkazu),
a to prostřednictvím datové schránky advokátní kanceláře. Okresní soud odmítl odpor
proti platebnímu rozkazu s tím, že byl podán
neoprávněnou osobou. Nejvyšší soud k této
problematice odkázal na citované stanovisko
ministerstva vnitra a uvedl, že „[i]nformační
systém datových schránek neumožňuje soudu
jako adresátovi datové zprávy identifikovat
prostřednictvím identifikátoru elektronického podání osobu, která datovou zprávu vytvořila a která dokument nebo úkon provedla (§ 14 odst. 3 cit. zákona), nýbrž jen
držitele datové schránky; údaj o tom, která
osoba a v jakém postavení datovou zprávu
vyhotovila a odeslala, je adresátu nepřístupný. Je-li jediným ,viditelným‘ údajem o identitě odesilatele datové zprávy identifikace jeho datové schránky, nelze než závěr o fikci
podpisu datové zprávy vztáhnout k osobě je-
ifikovat
prostřednictvím identifikátoru elektronického podání osobu, která datovou zprávu vytvořila a která dokument nebo úkon provedla (§ 14 odst. 3 cit. zákona), nýbrž jen
držitele datové schránky; údaj o tom, která
osoba a v jakém postavení datovou zprávu
vyhotovila a odeslala, je adresátu nepřístupný. Je-li jediným ,viditelným‘ údajem o identitě odesilatele datové zprávy identifikace jeho datové schránky, nelze než závěr o fikci
podpisu datové zprávy vztáhnout k osobě je-
jího držitele. Použil-li advokát datovou
schránku právnické osoby – advokátní kanceláře, ve které vykonává jako společník advokacii, k odeslání datové zprávy ve věci svého klienta (účastníka občanského soudního
řízení), nemůže se prosadit názor, že platí
fikce podpisu toho, kdo datovou zprávu fakticky vytvořil a odeslal a nikoli držitele datové schránky. Podepsal-li by advokát žalované přílohy datové zprávy svým zaručeným
elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaným akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, bylo by vyloučeno, aby nastala fikce
podpisu držitele datové schránky – právnické osoby podle § 18 odst. 2 zákona [o elektronických úkonech]“ Podle Nejvyššího soudu je tedy nutno podání, které bylo odesláno
prostřednictvím datové schránky advokátní
kanceláře, považovat za podání této právnické osoby, nikoliv za podání advokáta. Pokud
tedy advokát učiní podání prostřednictvím
datové schránky advokátní kanceláře, je povinen k němu připojit svůj zaručený elektronický podpis, jinak bude na podání nahlíženo jako na podání právnické osoby.
Rovněž z § 19 správního řádu vyplývá
priorita doručování písemností do datové
schránky (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 23. 4. 2015, čj. 7 As 255/2014-36).
Proto v řízení před správními orgány je nutno aplikovat zákon o elektronických úkonech, který v § 17 odst. 1 poslední větě stanoví,
že „[d]oručuje-li se způsobem podle tohoto
zákona, ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení se nepoužijí“.
S ohledem na toto ustanovení se proto ve
správním řízení při doručování prostřednictvím datové schránky nepostupuje podle
§ 20 odst. 6 správního řádu, které stanoví, že
„[j]estliže advokát vykonává advokacii jako
společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou,
přijmout rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo jiní její
zaměstnanci“.
Podle konstantní judikatury nedodržení
formy doručení samo o sobě neznamená, že
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 9 / 2 015
Společnost s ručením omezeným S METAL proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně. účinku kasační stížnosti může v řízení o ní navrhnout nejen osoba zúčastněná na řízení, jako
je tomu v projednávané věci, ale i samotný nejvyšší státní zástupce (žalobce) nebo žalovaný. [30] Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podané osobou zúčastněnou na řízení podle § 107
odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. proti
rozhodnutí, kterým krajský soud rozhodl
o žalobě podané nejvyšším státním zástup-