Úhrada činností spočívajících v uspořádání majetkových poměrů a péče o archiv úpadce nesouvisí s ekonomickou činnosti úpadce ve smyslu $ 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V případě těchto činností se jedná o eko- nomické činnosti samotného správce konkursní podstaty jako svého druhu „úřední osoby“, které provádí v souladu s požadavky zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vy- rovnání, a za něž mu také ze zákona náleží odměna (v případě archivace náhrada výdajů).
Úhrada činností spočívajících v uspořádání majetkových poměrů a péče o archiv úpadce nesouvisí s ekonomickou činnosti úpadce ve smyslu $ 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V případě těchto činností se jedná o eko- nomické činnosti samotného správce konkursní podstaty jako svého druhu „úřední osoby“, které provádí v souladu s požadavky zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vy- rovnání, a za něž mu také ze zákona náleží odměna (v případě archivace náhrada výdajů).
C.) Pokud jde o skutková zjištění, bylo provedeným dokazováním v daňovém řízení prokázáno, že úpadce žádnou relevantní hos- podářskou činnost ke dni podání žádosti ne- prováděl, a ani žádné smlouvy s případnými odběrateli uzavřené neměl. Dále stěžovatel do protokolu v rámci místního šetření potvr- 917 1917 dil, že z příjmů ze zpeněžené majetkové pod- staty bude uhrazena odměna správce konkurs- ní podstaty a provedení archivace dokladů úpadce. Stěžovatel výslovně uvedl, že je to vše, co projde účetnictvím a co, podle jeho názoru, podléhá DPH. Majetek úpadce byl za- hrnut do konkurzní podstaty, zpeněžen a mi- mo krabic s archivními materiály tak byl veš- kerý majetek ve formě finančních prostředků uložen na účtu správce konkurzní podstaty. Námitka stěžovatele, že skutková zjištění ohledně provádění ekonomické činnosti a existence účinných smluv úpadce jsou ne- pravdivá, tedy není důvodná, protože to byl stěžovatel, který správci daně sdělil, že se jed- ná pouze o provedení plateb za výše uvedené činnosti, a žádnými důkazními prostředky neprokázal, že by úpadce uskutečňoval či hodlal uskutečňovat ekonomickou činnost ve smyslu $ 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. Uvedená stížní námitka je proto nedůvodná. Vadu v rozsudku krajského soudu nelze najít ani v posouzení právní otázky, zda vzhle- dem k platbám za specifické činnosti stěžova- tele (úhrada odměny a náhrad hotových vý- dajů) lze tyto účetní operace chápat jako související s ekonomickou činnosti úpadce ve smyslu $ 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb. Aby úpadce mohl být zaregistrován a aby mohl režim vyplývající z registrace DPH být u něj uplatňován, je základní zákonnou podmín- kou podle $ 5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. vztahující se k osobě úpadce nutnost provo- zování soustavné ekonomické činnosti, při níž by hradil plnění, která by mu byla posky- tována právě v souvislosti s ekonomickou činností. Nejvyšší správní soud již dříve v této souvislosti vyslovil, že z daňového hlediska je potřeba zkoumat skutečnou činnost úpadce, nikoliv se spokojit s údajem vyplývajícím z obchodního rejstříku (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2008, čj. 2 Afs 68/2008-58). V tomto rozsud- 918 ku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro posouzení charakteru činnosti jako pouze příležitostné je nutné posoudit, do jaké míry se ekonomické činnosti úpadce skutečně vě- noval (počty zaměstnanců zapojených do činnosti, existence příslušných smluv apod.). Žádná ekonomická činnost ve výše uvede- ném smyslu však u úpadce v daném případě nebyla prokázána a úkony, jež podle stěžova- tele měly ekonomickou činnost úpadce do- kládat (uspořádání majetkových poměrů a péče o archiv úpadce), jsou ekonomickou činností nikoliv úpadce, za nějž v konkursu jedná správce, nýbrž činností správce kon- kursní podstaty, kterou provádí v souladu s požadavky zákona o konkurzu a vyrovnání a za níž mu také podle citovaného zákona ná- leží odměna (v případě archivace náhrada vý- dajů). Tyto činnost jsou tedy vlastní ekono- mickou činností správce konkursní podstaty, jejichž provedení je objektivně nutné za úče- lem realizace konkurzu, a nikoliv ekonomic- kou činností úpadce [obecně k osobám vyko- návajícím na základě zákona ve veřejném zájmu činnosti, za něž jim přísluší odměna viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 26. 3. 1987, Komise versus Nizozemské království (235/85, Recucil, s. 1471)]. Jedná se tedy o ekonomickou činnost stěžovatele, která je hrazena podle zákona o konkurzu a vyrovná- ní z prostředků získaných zpeněžením kon- kurzní podstaty v rámci schváleného vyúčto- vání jeho odměny a náhrad hotových výdajů. Názor stěžovatele, že provedení účetních operací souvisí s prováděním úpadcovy eko- nomické činnosti, tak není správný. Není sice obecně vyloučeno, že skončením konkursu nebude úpadce zlikvidován a může i během probíhajícího konkursu vykonávat hospodář- skou činnost, v dané věci tomu tak nebylo, protože stěžovatel poukazoval pouze na svou vlastní ekonomickou činnost správce kon- kursní podstaty. 1918 Správní trestání: soulad sankce za přestupek s ústavním pořádkem k $ 22 odst. 1 písm. h) a $ 22 odst. 4 a 12 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění záko- na č. 411/2005 Sb.» Právní úprava dle 6 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a $ 22 odst. 12 téhož zákona, jež stanoví za přestupek dle $ 22 odst. 1 písm. h) citovaného zákona spodní hranici sazby pokuty ve výši 25 000 Kč a spodní hranici sazby u trestu záka- zu činnosti v délce 12 měsíců s tím, že od uložení sankce za daný přestupek nelze upustit, není ve vztahu k tomuto přestupku v rozporu s ústavním pořádkem.
JUDr. Ing. Vojtěch Levora, správce konkursní podstaty úpadce Zemědělského družstva „Máj“ Ves Touškov, proti Finančnímu ředitelství v Plzni o registraci plátce daně z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
í ekonomické činnosti ke dni podání žádosti. Pokud stěžovatel podřadil své stížní námitky i pod ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., není z obsahu kasační stížnosti zřejmá žádná námitka týkající se důvodů podřaditelných pod citované ustanovení, zejména nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se však možnou nepřezkoumatelností zabýval ve smyslu § 109 odst. 3 s. ř. s. z úřední povinnosti a důvody, jež by zakládaly nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neshledal.
Pokud jde o skutková zjištění, bylo provedeným dokazováním v daňovém řízení prokázáno, že úpadce žádnou relevantní hospodářskou činnost ke dni podání žádosti neprováděl a ani žádné smlouvy s případnými odběrateli uzavřené neměl. Dále stěžovatel do protokolu v rámci místního šetření potvrdil, že z příjmů z zpeněžené majetkové podstaty bude uhrazena odměna správce konkurzní podstaty a provedení archivace dokladů úpadce. Stěžovatel výslovně uvedl, že je to vše, co projde účetnictvím a co, podle jeho názoru, podléhá DPH. Majetek úpadce byl zahrnut do konkurzní podstaty, zpeněžen a mimo krabic s archivními materiály tak byl veškerý majetek ve formě finančních prostředků uložen na účtu správce konkurzní podstaty. Námitka stěžovatele, že skutková zjištění ohledně provádění ekonomické činnosti a existence účinných smluv úpadce jsou nepravdivá, tedy není důvodná, protože to byl stěžovatel, který správci daně sdělil, že se jedná pouze o provedení plateb za výše uvedené činnosti a žádnými důkazními prostředky neprokázal, že by úpadce uskutečňoval či hodlal uskutečňovat ekonomickou činnost ve smyslu ust. § 5 odst. 2 zákona o DPH. Uvedená stížní námitka je proto nedůvodná
Vadu v rozsudku krajského soudu nelze najít ani v posouzení právní otázky, zda vzhledem k platbám za specifické činnosti stěžovatele (úhrada odměny a náhrad hotových výdajů) lze tyto účetní operace chápat jako související s ekonomickou činnosti úpadce ve smyslu ust. § 5 odst. 2 zákona o DPH. Aby úpadce mohl být zaregistrován a aby mohl režim vyplývající z registrace DPH být u něj uplatňován, je základní zákonnou podmínkou podle ust. § 5 odst. 1 zákona o DPH vztahující se k osobě úpadce, nutnost provozování soustavné ekonomické činnosti, při níž by hradil plnění, která by mu byla poskytována právě v souvislosti s ekonomickou činností. Nejvyšší správní soud již dříve v této souvislosti vyslovil, že z daňového hlediska je potřeba zkoumat skutečnou činnost úpadce, nikoliv se spokojit s údajem vyplývajícím z obchodního rejstříku (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2008, č. j. 2 Afs 68/2008 – 58, dostupný na www.nssoud.cz) V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro posouzení charakteru činnosti jako pouze příležitostné je nutné posoudit, do jaké míry se ekonomické činnosti úpadce skutečně věnoval (počty zaměstnanců zapojených do činnosti, existence příslušných smluv apod.). Žádná ekonomická činnost ve výše uvedeném smyslu však u úpadce v daném případě nebyla prokázána a úkony, jež podle stěžovatele měly ekonomickou činnost úpadce dokládat, (uspořádání majetkových poměrů a péče o archiv úpadce) jsou ekonomickou činností nikoliv úpadce, za nějž v konkursu jedná správce, nýbrž činností správce konkursní podstaty, kterou provádí v souladu s požadavky zákona o konkurzu a vyrovnání a za níž mu také podle citovaného zákona náleží odměna (v případě archivace náhrada výdajů). Tyto činnost jsou tedy vlastní ekonomickou činností správce konkursní podstaty, jejichž provedení je objektivně nutné za účelem realizace konkurzu, a nikoliv ekonomickou činností úpadce [obecně k osobám vykonávajícím na základě zákona ve veřejném zájmu činnosti, za něž jim přísluší odměna viz rozsudek Soudního dvora ES ze dne 26. 3. 1987, Komise versus Nizozemské království (235/85, Recueil, s. 1471)]. Jedná se tedy o ekonomickou činnost stěžovatele, která je hrazena podle zákona o konkurzu a vyrovnání z prostředků získaných zpeněžením konkurzní podstaty v rámci schváleného vyúčtování jeho odměny a náhrad hotových výdajů. Názor stěžovatele, že provedení účetních operací souvisí s prováděním úpadcovy ekonomické činnosti, tak není správný. Není sice obecně vyloučeno, že skončením konkurzu nebude úpadce zlikvidován a může i během probíhajícího konkurzu vykonávat hospodářskou činnost, v dané věci tomu tak nebylo, protože stěžovatel poukazoval pouze na svou vlastní ekonomickou činnost správce konkurzní podstaty.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl. Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, neboť neshledal důvody pro jeho nařízení.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a finančnímu ředitelství žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu