Protože zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, neobsahuje vlastní ustanovení upravující postup při výběru správních poplatků, je nut- no postupovat při vybírání správního poplatku ve známkoprávních věcech dle zákona o správních poplatcích.
Podle $ 42 odst. 1 zákona o ochran- ných známkách proti rozhodnutí Úřadu lze podat ve lhůtě 1 měsíce ode dne do- ručení rozhodnutí rozklad. Rozklad má odkladný účinek. Lhůtu k podání rozkla- du nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout. Dle odst. 2 citovaného usta- novení se rozklad považuje za podaný až poté, co je zaplacen správní poplatek po- dle zvláštního právního předpisu. Dle $ 6 odst. 1 zákona o správních po- platcích poplatky stanovené v sazebníku pevnou částkou se platí bez vyměření a jsou splatné před provedením úkonu uvedeného v jednotlivých položkách sa- zebníku, není-li stanoveno jinak v poznám- kách k jednotlivým položkám sazebníku.
Nezaplatíli poplatník poplatek v této do- bě, vyzve ho správní orgán, aby tak učinil do 15 dnů ode dne, který následuje po do- ručení výzvy. Současně ho poučí, že nebu- de-li výzvě vyhověno, zahájené řízení se za- staví. Proti výzvě k zaplacení poplatku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne, který následuje po doručení výzvy. Zásadní stížní námitkou stěžovatele je jeho nesouhlas s výkladem ustanovení $ 42 odst. 2 zákona o ochranných znám- kách ve spojení s $ 6 odst. 1 zákona o správních poplatcích tak, jak ho učinil městský soud v odůvodnění svého roz- hodnutí.
Nejvyšší správní soud spornou věc posoudil tak, jak je uvedeno níže. 471 857 Nejvyšší správní soud konstatuje, že obě výše citovaná ustanovení nelze vy- kládat způsobem, který prezentuje stě- žovatel ve své kasační stížnosti. Stěžova- tel uvádí, že „na podání rozkladu ve věcech známkových nebylo možné apli- kovat ustanovení f 6 zákona o správ- ních poplatcích“. Z předmětného zákona ani ze zákona o ochranných známkách však nevyplývá, že by některý z nich apli- kaci $ 6 zákona o správních poplatcích v řízení dle $ 42 zákona o ochranných známkách výslovně vylučoval.
V přípa- dě, že tomu tak není, je tedy stěžovatel při vybírání správního poplatku za jaké- koliv podání povinen postupovat dle zvláštního právního předpisu, na který odkazuje sám zákon o ochranných známkách, tedy dle zákona o správních poplatcích, neboť právní předpis, dle kterého je postupováno ve známkopráv- ních věcech, neobsahuje vlastní ustano- vení upravující postup při výběru správ- ních poplatků. Jestliže tedy 6 6 zákona o správních poplatcích stanovuje správ- nímu orgánu v případě, že správní po- 472 platek není zaplacen, vyzvat podatele k jeho zaplacení, byl stěžovatel povinen postupovat tímto způsobem i vůči účast- níkovi řízení, neboť mu tak výslovně sta- noví právní předpis, a není zde tudíž pro- stor pro uvážení správního orgánu, zda výzvu podateli pošle či nikoliv.
Až poté, co je podateli (v souzené věci účastníko- vi řízení) doručena předmětná výzva, a poté, co podatel zaplatí příslušný správ- ní poplatek, je stěžovatel oprávněn posu- zovat dodržení lhůty k podání rozkladu dle $ 42 odst. 2 zákona o ochranných známkách. Její nedodržení, tedy opoždě- nost podání, pak je nutno přičítat k tíži účastníka řízení, který v případě, že má zájem na projednání rozkladu, musí ne- jen rozklad podat, ale i ve Ihůtě pro jeho podání zaplatit správní poplatek. K námitce stěžovatele týkající se ne- přiměřenosti délky lhůty stanovené mu městským soudem pro rozhodnutí 0 roz- kladu účastníka řízení uvádí Nejvyšší správní soud, že lhůta je s ohledem na všechny okolnosti případu přiměřená.
Akciová společnost T. proti Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci nečinnosti při rozhodování o rozkladu, o kasační stížnosti žalovaného.