Věc: M.Š. proti Krajskému úřadu Královehradeckého kraje o uložení pokuty. Rozhodnutím Městského úřadu Nové Měs- to nad Metují ze dne 29. 8. 2008 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úse- ku zemědělství, myslivosti a rybářství podle $ 35 odst. 1 písm. © zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož se měl dopustit tím, že dne 6. 8. 2007 neoprávněně ulovil v honitbě S., jejímž uživatelem je Myslivecký spolek S., laň a koloucha jelena lesního, bez povolenky k lo- vu pro tuto zvěř. Usmrcená zvěř se do honitby dostala v důsledku úniku z chovu zvěře v zaje- tí, který je ve vlastnictví města Nové Město nad Metují.
Za výše uvedený přestupek byl žalobce postižen pokutou ve výši 2 000 Kč. Námitku žalobce, že se v daném případě jednalo o zví- řata, a nikoliv o zvěř s jejímž neoprávněným lovem je spojena odpovědnost za přestupek podle $ 35 odst. 1 písm. £) zákona o přestup- cích, neshledal správní orgán I. stupně důvod- nou a dospěl k jednoznačnému závěru, že se v projednávané věci jednalo o lov zvěře. Vy- cházel přitom z $ 1 písm. b), $ 2 písm. ©) a d) a $ 7 zákona o myslivosti, dále z rozhodnutí ža- lovaného, kterým byl udělen městu Nové Měs- to nad Metují souhlas s chovem zvěře v zajetí podle $ 7 odst. 1 zákona o myslivosti, a z kopie faktury vydané veterinární ošetřovnou pro drobná zvířata a zvěř, podle které byla prodá- vz na „jelení zvěř“.
Správní orgán I. stupně dále uvedl, že ne- oprávněný lov byl spatřován nikoliv ve slove- 100 ní zvěře uniklé z chovu zvěře v zajetí, nýbrž v tom, že se tak stalo bez povolenky k lovu. Zdůraznil, že ten, kdo loví zvěř se zbraní, musí mít u sebe podle $ 46 odst. 1 zákona o mysli- vosti mimo jiné povolenku k lovu. Jednou z ná- ležitostí, kterou musí povolenka k lovu obsa- hovat podle $ 20 odst. 1 písm. €e) vyhlášky č. 244/2002 Sb., je i uvedení druhu zvěře a po- čtu kusů, na které je povolenka vystavena, při- čemž v povolence mohou být zapsány jen ty druhy zvěře, k jejichž zapsání je uživatel honit- by dle příslušných ustanovení zákona o mysli- vosti oprávněn.
Povolenka k lovu, která byla žalobci vydána uživatelem honitby, nebyla vy- stavena pro lov jelení zvěře, a proto žalobce nebyl oprávněn v této honitbě jelení zvěř lovit. Žalobce podal proti rozhodnutí městské- ho úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnu- tím ze dne 23. 12. 2008 zamítl, neboť se zto- tožnil se závěry správního orgánu I. stupně, že žalobce neměl k lovu jelení zvěře povole- ní. Odborné stanovisko JUDr. Ing.
V. Č., které žalobce předložil k prokázání, že lovil zvířata zběhlá z farmového chovu, a tudíž byl opráv- něn k jejich odstřelu, se podle názoru správ- ního orgánu týkalo farmového chovu zvěře, nikoli chovu zvěře v zajetí. Každý z obou typů chovů vzniká a řídí se naprosto odlišnými právními předpisy (farmový chov zvěře vete- rinárním zákonem, chov zvěře v zajetí záko- nem o myslivosti). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ža- lobou u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž zopakoval námitky uplatněné v odvola- cím řízení.
Především namítal, že střílel na zví- řata, a ne na zvěř, s jejímž neoprávněným lo- vem je spojena odpovědnost za přestupek, a odkázal na výše zmíněné odborné stanovisko. Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. Z odůvodnění: Žalobce byl postižen za přestupek, jehož skutková podstata je vymezena v $ 35 odst. 1 písm. £) zákona o přestupcích a podle něhož se jej dopustí ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo chytá ryby. Za tento přestupek bylo možno žalobci uložit podle odstavce druhé- ho citovaného ustanovení pokutu až do výše 8 000 Kč a jako držiteli loveckého lístku záro- veň zákaz činnosti (lovu zvěře) do jednoho ro- ku.
Předmětem ochrany uvedeného ustanove- ní, jeho objektem, je zájem společnosti na tom, aby k lovu zvěře docházelo dovoleným způso- bem, přičemž odpovědnost za daný přestupek nastupuje bez ohledu na to, zda byl spáchán úmyslně či z nedbalosti (subjektivní stránka věci). Je tedy pro posouzení věci zcela neroz- hodné, co si žalobce při střelbě na předmět- nou jelení zvěř myslel, respektive že si myslel, že střílel na něco, na co střílet může. (...) V. případě © odborného © stanoviska JUDr. Ing.
V. Č. se jedná o odpověď jmenova- ného v právní poradně na dotaz týkající se značení zvěře ve farmových chovech, při- čemž je v něm zároveň i úvaha o lovu neozna- čené zvěře z těchto chovů uniklé. Jmenovaný se tak vyjadřoval k jiné situaci, než která je předmětem přezkumného soudního řízení. V dané věci se totiž jednalo o neoprávněný lov zvěře zběhnuté ze zajetí, nikoliv z farmo- vého chovu, když k jejímu chovu v zajetí vy- dal žalovaný příslušný souhlas podle $ 7 odst. 1 zákona o myslivosti. Krajský soud tak nemá žádných pochybností o tom, že žalobce ulovil zvěř, nikoliv zvířata, na jejichž chov by se vztahovaly veterinární zákon a plemenářský zákon.
Jednalo se totiž o zvěř ve smyslu $ 2 písm. b) zákona o myslivosti chovanou v zaje- tí ($ 7 odst. 1 téhož zákona). Tato skutečnost byla v řízení jednoznačně prokázána. Proto na ni také dopadal zákon o myslivosti a žádná značka v jejich sleších (uších) na tom nemoh- la nic změnit. Jinými slovy, samotná značka nedala ulovené zvěři status hospodářského zvířete. Pokud označena byla, jak tvrdí žalob- ce a krajský soud nemá důvody toto tvrzení zpochybňovat, měly tyto značky pouze evi- denční význam pro jejich vlastníka, nic více.
Zákon o myslivosti's nimi totiž žádné důsled- ky nespojuje. Není rovněž žádných pochyb o tom, že zákon o myslivosti upravuje i po- měry zvěře chované v zajetí. Svědčí o tom např. $ 5 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, podle něhož je možné za stanovených pod- mínek vypouštět zvěř chovanou v zajetí zno- vu do honiteb, což u farmového chovu mož- né není. (...) V průběhu přestupkového řízení bylo jed- noznačně prokázáno, že žalobce lovil v honit- bě neoprávněně jelení zvěř. Neměl totiž k lo- vu této zvěře povolenku (viz $ 46 zákona o myslivosti a $ 20 odst 1 vyhlášky č. 244/2002 Sb.), a lovil proto neoprávněně nejen z pohledu zákona o myslivosti, ale i zá- kona o přestupcích.
O oprávněnosti tohoto lovu by přitom ne- bylo možno mluvit ani v případě, pokud by bylo na předmětnou zvěř nahlíženo jako na zvířata z farmového chovu zvěře. Ani v tom případě by je totiž žalobce nebyl oprávněn usmrtit, neboť takové právo přísluší pouze hospodáři [viz $ 35 odst. 4 písm. e) zákona o myslivostij. Žalobce se tak vlastně dostal v případě daného útoku na jelení zvěř do po- zice kterékoliv jiné osoby, tedy i té, která lo- vecký lístek vůbec nemá. Přitom právě od ně- ho by se dalo očekávat s ohledem na poslání myslivosti jiné chování.
(...) 101 2471-2472 II. PRÁVNÍ VĚTY Živnostenské podnikání: koncesovaná živnost; poskytování telekomunikačních služeb 2 ke skupině č. 305 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové ná- plně jednotlivých živností“ Pod koncesovanou živnost „poskytování telekomunikačních služeb“ ve smyslu skupiny č. 305 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, nelze podřadit zprostředkovávání přístupu uživatelů ke služ- bám sítě internet například v internetových kavárnách, restauračních zařízeních, knihovnách apod. Provozovatelé-uvedených zařízení, kteří přístup ke službám sítě internet toliko zprostředkovávají a kteří nejsou zároveň poskytovateli této telekomunikační služby (nejsou osobami, které jsou náležitě technicky, materiálně a odborně vybaveny k provozování telekomunikačních sítí a datových okruhů), se nemohou proto v této souvislosti dopouštět neoprávněného podnikání v koncesované živnosti „poskyto- vání telekomunikačních služeb“.
Věc: M.Š. proti Krajskému úřadu Královehradeckého kraje o uložení pokuty. Rozhodnutím Městského úřadu Nové Měs- to nad Metují ze dne 29. 8. 2008 byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úse- ku zemědělství, myslivosti a rybářství podle $ 35 odst. 1 písm. © zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jehož se měl dopustit tím, že dne 6. 8. 2007 neoprávněně ulovil v honitbě S., jejímž uživatelem je Myslivecký spolek S., laň a koloucha jelena lesního, bez povolenky k lo- vu pro tuto zvěř. Usmrcená zvěř se do honitby dostala v důsledku úniku z chovu zvěře v zaje- tí, který je ve vlastnictví města Nové Město nad Metují.
Za výše uvedený přestupek byl žalobce postižen pokutou ve výši 2 000 Kč. Námitku žalobce, že se v daném případě jednalo o zví- řata, a nikoliv o zvěř s jejímž neoprávněným lovem je spojena odpovědnost za přestupek podle $ 35 odst. 1 písm. £) zákona o přestup- cích, neshledal správní orgán I. stupně důvod- nou a dospěl k jednoznačnému závěru, že se v projednávané věci jednalo o lov zvěře. Vy- cházel přitom z $ 1 písm. b), $ 2 písm. ©) a d) a $ 7 zákona o myslivosti, dále z rozhodnutí ža- lovaného, kterým byl udělen městu Nové Měs- to nad Metují souhlas s chovem zvěře v zajetí podle $ 7 odst. 1 zákona o myslivosti, a z kopie faktury vydané veterinární ošetřovnou pro drobná zvířata a zvěř, podle které byla prodá- vz na „jelení zvěř“.
Správní orgán I. stupně dále uvedl, že ne- oprávněný lov byl spatřován nikoliv ve slove- 100 ní zvěře uniklé z chovu zvěře v zajetí, nýbrž v tom, že se tak stalo bez povolenky k lovu. Zdůraznil, že ten, kdo loví zvěř se zbraní, musí mít u sebe podle $ 46 odst. 1 zákona o mysli- vosti mimo jiné povolenku k lovu. Jednou z ná- ležitostí, kterou musí povolenka k lovu obsa- hovat podle $ 20 odst. 1 písm. €e) vyhlášky č. 244/2002 Sb., je i uvedení druhu zvěře a po- čtu kusů, na které je povolenka vystavena, při- čemž v povolence mohou být zapsány jen ty druhy zvěře, k jejichž zapsání je uživatel honit- by dle příslušných ustanovení zákona o mysli- vosti oprávněn.
Povolenka k lovu, která byla žalobci vydána uživatelem honitby, nebyla vy- stavena pro lov jelení zvěře, a proto žalobce nebyl oprávněn v této honitbě jelení zvěř lovit. Žalobce podal proti rozhodnutí městské- ho úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnu- tím ze dne 23. 12. 2008 zamítl, neboť se zto- tožnil se závěry správního orgánu I. stupně, že žalobce neměl k lovu jelení zvěře povole- ní. Odborné stanovisko JUDr. Ing.
V. Č., které žalobce předložil k prokázání, že lovil zvířata zběhlá z farmového chovu, a tudíž byl opráv- něn k jejich odstřelu, se podle názoru správ- ního orgánu týkalo farmového chovu zvěře, nikoli chovu zvěře v zajetí. Každý z obou typů chovů vzniká a řídí se naprosto odlišnými právními předpisy (farmový chov zvěře vete- rinárním zákonem, chov zvěře v zajetí záko- nem o myslivosti). Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ža- lobou u Krajského soudu v Hradci Králové, v níž zopakoval námitky uplatněné v odvola- cím řízení.
Především namítal, že střílel na zví- řata, a ne na zvěř, s jejímž neoprávněným lo- vem je spojena odpovědnost za přestupek, a odkázal na výše zmíněné odborné stanovisko. Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. Z odůvodnění: Žalobce byl postižen za přestupek, jehož skutková podstata je vymezena v $ 35 odst. 1 písm. £) zákona o přestupcích a podle něhož se jej dopustí ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo chytá ryby. Za tento přestupek bylo možno žalobci uložit podle odstavce druhé- ho citovaného ustanovení pokutu až do výše 8 000 Kč a jako držiteli loveckého lístku záro- veň zákaz činnosti (lovu zvěře) do jednoho ro- ku.
Předmětem ochrany uvedeného ustanove- ní, jeho objektem, je zájem společnosti na tom, aby k lovu zvěře docházelo dovoleným způso- bem, přičemž odpovědnost za daný přestupek nastupuje bez ohledu na to, zda byl spáchán úmyslně či z nedbalosti (subjektivní stránka věci). Je tedy pro posouzení věci zcela neroz- hodné, co si žalobce při střelbě na předmět- nou jelení zvěř myslel, respektive že si myslel, že střílel na něco, na co střílet může. (...) V. případě © odborného © stanoviska JUDr. Ing.
V. Č. se jedná o odpověď jmenova- ného v právní poradně na dotaz týkající se značení zvěře ve farmových chovech, při- čemž je v něm zároveň i úvaha o lovu neozna- čené zvěře z těchto chovů uniklé. Jmenovaný se tak vyjadřoval k jiné situaci, než která je předmětem přezkumného soudního řízení. V dané věci se totiž jednalo o neoprávněný lov zvěře zběhnuté ze zajetí, nikoliv z farmo- vého chovu, když k jejímu chovu v zajetí vy- dal žalovaný příslušný souhlas podle $ 7 odst. 1 zákona o myslivosti. Krajský soud tak nemá žádných pochybností o tom, že žalobce ulovil zvěř, nikoliv zvířata, na jejichž chov by se vztahovaly veterinární zákon a plemenářský zákon.
Jednalo se totiž o zvěř ve smyslu $ 2 písm. b) zákona o myslivosti chovanou v zaje- tí ($ 7 odst. 1 téhož zákona). Tato skutečnost byla v řízení jednoznačně prokázána. Proto na ni také dopadal zákon o myslivosti a žádná značka v jejich sleších (uších) na tom nemoh- la nic změnit. Jinými slovy, samotná značka nedala ulovené zvěři status hospodářského zvířete. Pokud označena byla, jak tvrdí žalob- ce a krajský soud nemá důvody toto tvrzení zpochybňovat, měly tyto značky pouze evi- denční význam pro jejich vlastníka, nic více.
Zákon o myslivosti's nimi totiž žádné důsled- ky nespojuje. Není rovněž žádných pochyb o tom, že zákon o myslivosti upravuje i po- měry zvěře chované v zajetí. Svědčí o tom např. $ 5 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, podle něhož je možné za stanovených pod- mínek vypouštět zvěř chovanou v zajetí zno- vu do honiteb, což u farmového chovu mož- né není. (...) V průběhu přestupkového řízení bylo jed- noznačně prokázáno, že žalobce lovil v honit- bě neoprávněně jelení zvěř. Neměl totiž k lo- vu této zvěře povolenku (viz $ 46 zákona o myslivosti a $ 20 odst 1 vyhlášky č. 244/2002 Sb.), a lovil proto neoprávněně nejen z pohledu zákona o myslivosti, ale i zá- kona o přestupcích.
O oprávněnosti tohoto lovu by přitom ne- bylo možno mluvit ani v případě, pokud by bylo na předmětnou zvěř nahlíženo jako na zvířata z farmového chovu zvěře. Ani v tom případě by je totiž žalobce nebyl oprávněn usmrtit, neboť takové právo přísluší pouze hospodáři [viz $ 35 odst. 4 písm. e) zákona o myslivostij. Žalobce se tak vlastně dostal v případě daného útoku na jelení zvěř do po- zice kterékoliv jiné osoby, tedy i té, která lo- vecký lístek vůbec nemá. Přitom právě od ně- ho by se dalo očekávat s ohledem na poslání myslivosti jiné chování.
(...) 101 2471-2472 II. PRÁVNÍ VĚTY Živnostenské podnikání: koncesovaná živnost; poskytování telekomunikačních služeb 2 ke skupině č. 305 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové ná- plně jednotlivých živností“ Pod koncesovanou živnost „poskytování telekomunikačních služeb“ ve smyslu skupiny č. 305 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, nelze podřadit zprostředkovávání přístupu uživatelů ke služ- bám sítě internet například v internetových kavárnách, restauračních zařízeních, knihovnách apod. Provozovatelé-uvedených zařízení, kteří přístup ke službám sítě internet toliko zprostředkovávají a kteří nejsou zároveň poskytovateli této telekomunikační služby (nejsou osobami, které jsou náležitě technicky, materiálně a odborně vybaveny k provozování telekomunikačních sítí a datových okruhů), se nemohou proto v této souvislosti dopouštět neoprávněného podnikání v koncesované živnosti „poskyto- vání telekomunikačních služeb“.
2472 Provoz na pozemních komunikacích: měření rychlosti soukromou osobou k $ 124 odst. 7 písm. a) a odst. 8 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunika- cích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
I. Měření rychlosti vozidel na pozemních komunikacích bylo i podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2006 součástí působnosti Policie ČR při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích [$ 124 odst. 7 písm. a) a odst. 8 citovaného zákona), byť to nebylo výslovně a speciálně stanoveno jako v 6 79 odst. 8 téhož zákona ve znění účinném od 1.7. 2006.
II. Měření rychlosti vozidel za účelem kontroly povolené rychlosti bylo i do 30.6. 2006 výkonem státní správy, k němuž byla zákonem zmocněna Policie ČR, a nikoliv soukromý subjekt (zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích). Měření rychlosti vozidel tudíž nebylo možno ani v této době přenést, v důsledku ab- sence zákonného zmocnění, na jiný subjekt (zde soukromý subjekt).
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že dne 27. 2. 2001 byla uzavřena mezi stěžovatelem jako uživatelem a společností NEXTRA Czech Republic s. r. o jako poskytovatelem smlouva o poskytování telekomunikační služby NEXTRA ROUTE LIMITED. Součástí smlouvy je i obecná specifikace poskytované služby, v níž je mimo jiné uvedeno, že se uživatel zavazuje k tomu, že neumožní využívání poskytnutého připojení k síti Internet třetím osobám, s výjimkou svých zaměstnanců, pokud není ve smlouvě uvedeno jinak. Dále se ve smlouvě uživatel zavazuje dále nepronajímat digitální datové okruhy třetím osobám bez souhlasu poskytovatele.
Další smlouva téhož obsahu (pouze na větší obsah přenesených dat) byla mezi oběma smluvními stranami uzavřena dne 17. 7. 2001. Městský úřad Litoměřice, odbor obecní živnostenský úřad provedl dne 14. 2. 2003 v provozovně stěžovatele na Mírovém nám. 25 v Litoměřicích kontrolu podle ustanovení § 60a a § 60b živnostenského zákona a zjistil, že se jedná o nevyvařující hostinskou provozovnu s možností pronájmu počítačů s připojením k síti Internet pomocí pevného datového okruhu za úplatu. Ke kontrole byl mimo jiné předložen výpis z obchodního rejstříku prokazující zápis stěžovatele v tomto rejstříku a dále živnostenské listy opravňující ho provozovat ohlašovací živnost „Hostinská činnost“ a „Pronájem a půjčování věcí movitých“ s datem vzniku živnostenského oprávnění dne 24.
5. 2002. Zaměstnanci živnostenského úřadu při kontrole po stěžovateli rovněž požadovali předložení koncesní listiny na předmět podnikání „Poskytování telekomunikačních služeb“, kterou stěžovatel nepředložil s odůvodněním, že není poskytovatelem telekomunikačních služeb, a proto ji ke svému podnikání nepotřebuje. Na základě těchto zjištění požádal živnostenský úřad města Litoměřice o stanovisko Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“), zda podnikatelské aktivity stěžovatele patří mezi telekomunikační služby, k jejichž provozování je nutné mít živnostenské oprávnění – koncesi s předmětem podnikání „Poskytování telekomunikačních služeb.“ ČTÚ ve svém stanovisku uvedl, že poskytování služby zprostředkování přístupu uživatelů k síti Internet v pohostinských a restauračních zařízeních je poskytováním veřejné telekomunikační služby „zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet“ ve smyslu generální licence vydané ČTÚ dne 2.
11. 2000 pod č. GL-28/S/2000. K podnikatelským aktivitám stěžovatele se rovněž vyjádřil ČTÚ, odbor pro severočeskou oblast v Ústí nad Labem, jenž uvedl, že dne 5. 6. 2003 provedl v provozovně stěžovatele inspekci a zjistil, že stěžovatel má v provozovně INTERNET CLUB CENTR připojeny 4 osobní počítače na zařízení HUB (připojené ke koncovému zařízení CISCO, jež je součástí pevného datového okruhu pronajatého společností NEXTRA Czech Republic, s. r. o.). Stěžovatel neměl v době inspekce v držení registraci podle generální licence č. GL-28/S/2000, a proto bylo zaměstnanci ČTÚ Ústí nad Labem stěžovateli při jednání dne 8.
6. 2003 doporučeno, aby o tuto registraci požádal. Závěrem ČTÚ konstatoval, že stěžovatel nesporně poskytuje telekomunikační služby, které svým charakterem naplňují podmínky služby zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet. Dne 25. 8. 2008 bylo opakovaně provedeno v provozovně stěžovatele pracovníky živnostenského úřadu místní šetření, při kterém bylo zjištěno, že nadále poskytuje možnost pronájmu 4 osobních počítačů s připojením ke službám sítě Internet pomocí pevného datového okruhu firmy NEXTRA za úplatu.
Ke kontrole nebyla předložena koncesní listina na předmět podnikání „Poskytování telekomunikačních služeb“. Dne 28. 8. 2003 byl živnostenským úřadem vyhotoven protokol o výsledku kontroly, v němž je obsažen závěr městského úřadu, odboru obecního živnostenského úřadu, že stěžovatel provozoval činnost spočívající ve zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet za úplatu, a to v období od 15. 8. 2002 do 25. 8. 2003, bez řádného živnostenského oprávnění, čímž podle tohoto správního orgánu naplnil skutkovou podstatu správního deliktu neoprávněného podnikání v živnosti koncesované „Poskytování telekomunikačních služeb.“ Na základě výsledku kontroly byla stěžovateli rozhodnutím Městského úřadu Litoměřice, odboru obecního živnostenského úřadu ze dne 10.
12. 2006, č. j. 933/04-ŽÚ-421, uložena pokuta ve výši 25 000 Kč za neoprávněné podnikání v koncesované živnosti „Poskytování telekomunikačních služeb.“
Podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona o telekomunikacích se telekomunikační službou rozumí služba, jejíž poskytování spočívá zcela nebo zčásti v přepravě nebo směrování informací telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Touto službou je i pronájem telekomunikačních okruhů.
Telekomunikačními činnostmi se podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o telekomunikacích rozumí mimo jiné i poskytování telekomunikačních služeb prostřednictvím veřejné nebo neveřejné telekomunikační sítě, přičemž podle odstavce 2 téhož ustanovení lze telekomunikační činnost vykonávat jen na základě telekomunikační licence nebo generální licence, povolení nebo oprávnění, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) citovaného zákona je ČTÚ oprávněn vydat generální licenci k poskytování telekomunikační služeb, pro které zákon nevyžaduje udělení licence. Ve druhém odstavci téhož ustanovení je stanoveno, že generální licence je veřejně vyhlášené opatření ČTÚ, které je závazné pro fyzické a právnické osoby vykonávající telekomunikační činnosti podle odstavce 1.
Opatřením ČTÚ ze dne 2. 11. 2000, č. j. 501 232/2000-610 byla vydána generální licence č. GL-28/S/2000 k poskytování telekomunikačních služeb a) zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet, b) hlasové komunikace prostřednictvím sítě Internet. Tyto služby lze podle generální licence poskytovat jako veřejné služby, z jejichž poskytování není předem vyloučen žádný zájemce o jejich využití na území, popř. lokalitě, kde jsou služby nabízeny a poskytovány nebo jako služby neveřejné, pro poskytovatelem vymezený okruh uživatelů.
Nejvyšší správní soud nemůže z hlediska teleologického a logického akceptovat výklad přílohy č. 3 k živnostenskému zákonu, nařízení vlády č. 469/2000 Sb., skupiny č. 305, koncesované živnosti „Poskytování telekomunikačních služeb“, který zaujal krajský soud.
Podle ustanovení § 26 živnostenského zákona jsou koncesovanými živnostmi živnosti uvedené v příloze č. 3 tohoto zákona. V příloze č. 3 pod skupinou č. 305 „Elektrické přístroje“ nařízení vlády č. 469/2000 Sb., jímž se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, je poskytování telekomunikačních služeb definováno jako „poskytování služeb spočívající zcela nebo zčásti v přepravě nebo směřování informací (přenos dat, obrazových a zvukově obrazových relací a záznamů, přeprava mluvené řeči nebo audiovizuálních pořadů atd.) telekomunikačními sítěmi třetím osobám. Telekomunikačními službami jsou zejména služby založené na přenosu hlasu, dat (například služby veřejné datové sítě, služby prostřednictvím sítě Internet), obrazu, pronájem telekomunikačních okruhů, přenos rozhlasových a televizních programů pro potřebu oprávněných provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání.
Z výše uvedené definice telekomunikačních služeb pro účely živnostenského zákona je zřejmé, že za telekomunikační služby se mimo jiné považují služby prostřednictvím sítě Internet. O tom, že stěžovatel poskytoval v rámci své podnikatelské činnosti telekomunikační službu spočívající ve zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet nemá Nejvyšší správní soud na základě zjištěných skutečností nejmenších pochyb. V rámci rozhodování - při procesu aplikace právní normy - však nelze podřadit „zprostředkování přístupu ke službám sítě Internet“ pod „telekomunikační služby prostřednictvím sítě Internet.“ Při pouhém zprostředkování přístupu ke službám sítě Internet není osoba, jež přístup zprostředkovává, zároveň poskytovatelem této služby.
Poskytovatelem budou zpravidla právnické osoby, které podnikají v oboru telekomunikačních služeb a elektronických komunikacích, jež jsou náležitě technicky, materiálně a odborně vybaveny k provozování telekomunikačních sítí a datových okruhů. V dané věci je takovým poskytovatelem právě společnost NEXTRA Czech Republic, s. r. o., jež v oboru telekomunikačních služeb a elektronických komunikacích podniká, a pro provozování takové podnikatelské aktivity bude koncesní listina na živnost „Poskytování telekomunikačních služeb“ jistě nezbytná.
Osoba, jež nabízí zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet, tak zpravidla činí až poté, co jí je poskytovatelem telekomunikační služby pronajat datový okruh, který posléze zpřístupní třetím osobám ze účelem prohlížení webových stránek. Je tedy zřejmé, že taková osoba službu přístupu k síti Internet pouze zprostředkovává, ale neposkytuje. Výklad, jaký učinil ve správním rozhodnutí krajský úřad, a která následně akceptoval i krajský soud, by zásadně vedl k tomu, že každý provozovatel pohostinského či restauračního zařízení, knihovny, klubu atp., nabízející přístup k síti Internet, by musel vlastnit oprávnění na provozování koncesované živnosti „Poskytování telekomunikačních služeb“, což ve skutečnosti není předmětem jejich podnikání, neboť nejsou poskytovateli, ale pouze zprostředkovateli tohoto přístupu.
Služba spočívající ve zprostředkování přístupu uživatelů ke službám sítě Internet je výslovně uvedena a upravena generální licencí č. GL-28/S/2000. Z výše citovaných sdělení ČTÚ Praha a ČTÚ Ústí nad Labem je zřejmé, že tyto správní orgány rovněž podřadily podnikatelskou činnost stěžovatele pod režim zákona o telekomunikacích a v jeho rámci pod generální licenci č. GL-28/S/2000. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že to byl právě ČTÚ, který byl jako jediný oprávněný k uložení pokuty stěžovateli podle § 97 odst. 1 písm. j) zákona o telekomunikacích, neboť stěžovatel vykonával telekomunikační činnost, k níž je potřebná generální licence, bez platného osvědčení registrací. ČTÚ však stěžovateli pokutu neuložil, ale pouze doporučil nápravu, což stěžovatel posléze učinil a požádal o registraci.
Živnostenský úřad byl v průběhu kontroly na provozovně stěžovatele oprávněn kontrolovat dodržování živnostenského zákona, tedy požadovat předložení oprávnění k provozování podnikatelské činnosti v souladu s tímto zákonem. Stěžovatel v době kontroly předložil oprávnění k provozování podnikatelské činnosti „Hostinská činnost“ a „Pronájem a půjčování věcí movitých.“ S ohledem na s výše uvedené však pro své podnikatelské aktivity koncesní listinu „Poskytování telekomunikačních služeb“ mít nemusel. Stěžovatel se tak svým jednáním dopustil pouze porušení soukromoprávního závazku vyplývajícího ze smlouvy uzavřené se společností NEXTRA Czech Republic, s.
r. o., neboť bez jejího souhlasu pronajímal dále digitální datové okruhy třetím osobám. Skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 62 odst. 3 živnostenského zákona však stěžovatel nemohl naplnit, neboť předložil v průběhu kontroly potřebná oprávnění k provozování předmětné podnikatelské činnosti. Správní orgán se proto dopustil nezákonnosti spočívající v udělení pokuty za neoprávněné podnikání v koncesované živnosti „Poskytování telekomunikačních služeb“, neboť stěžovatel tuto živnost v době kontroly neprovozoval.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, a proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení. V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. září 2008
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu