Odbor výstavby Úřadu městské části Praha 6 (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím
ze dne 15. 7. 2008 povolil stavebníkům
PaedDr. Zdeňku Š. a Haně Š. dodatečné stavební úpravy rodinného domu č. p. 1219 v katastrálním území Dejvice, Praha 6. Povolené
stavební úpravy spočívaly v dispozičních
změnách ve všech podlažích rodinného domu, v rozšíření stávající podkrovní bytové
jednotky ve 3. NP do půdního prostoru nad
bytem se zřízením terasy a zřízení administrativních prostor v prostorách 1. PP včetně
zřízení dvou parkovacích stání a nového uličního oplocení na pozemku p. č. 1840 a 1841
v k. ú. Dejvice (dále jen „stavba“).
Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal
žalobce odvolání, na jehož základě žalovaný
dne 25. 11. 2008 částečně změnil rozhodnutí
I. stupně tak, že ve výroku rozhodnutí v popisu stavby v části týkající se rozšíření stávající
podkrovní bytové jednotky vypustil text „ve
3. NP“ a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který
rozsudkem ze dne 24. 5. 2012, čj. 9 Ca
33/2009-50, rozhodnutí žalovaného zrušil.
V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl,
že změny stavby včetně zřízení dvou parkovacích stání měly být posouzeny jako celek, a to
i dotčenými správními orgány, které se však
vyjadřovaly pouze ke změnám domu č. p. 1219,
nikoli k parkovacím stáním. Pokud stavební
úřad přistoupil při dodatečném povolení
stavby k posouzení, zda stavba může být povolena jedině v případě, pokud bude zajištěno související zařízení pro dopravu v klidu
(parkovací a odstavná stání), pak musel mít
vyřešenu otázku, zda to závazné územně
technické nebo stavebně technické důvody
nevylučují. V tomto směru shledal městský
ními orgány, které se však
vyjadřovaly pouze ke změnám domu č. p. 1219,
nikoli k parkovacím stáním. Pokud stavební
úřad přistoupil při dodatečném povolení
stavby k posouzení, zda stavba může být povolena jedině v případě, pokud bude zajištěno související zařízení pro dopravu v klidu
(parkovací a odstavná stání), pak musel mít
vyřešenu otázku, zda to závazné územně
technické nebo stavebně technické důvody
nevylučují. V tomto směru shledal městský
soud rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným, neboť v něm nelze nalézt odpovědi
na výše uvedenou otázku. Za situace, kdy i zřízení parkovacích stání je podmíněnou stavební úpravou související s rekonstrukcí
předmětného domu a kdy nejde o standardní
terénní úpravy z hlediska technické úpravy
pozemku, nýbrž o stavební úpravu podmiňující existenci výjimečně přípustného využití
části rodinného domu z hlediska územního
plánu, pak stanovisko Úřadu městské části
Praha 6 ze dne 28. 4. 2008 mělo být ve smyslu metodického pokynu k územnímu plánu
sídelního útvaru hl. m. Prahy ze dne 22. 10.
2002 (dále jen „metodický pokyn“) projednáno a vypořádáno jako námitka či připomínka.
Napadené rozhodnutí je tak podle městského soudu nepřesvědčivé pro rozpor ve vymezení předmětu výroku, kde se stanoví, jaká
stavba se dodatečně povoluje, a předmětu
odůvodnění (proč byla parkovací a odstavná
stání posouzena jako terénní úpravy, a tím
oddělena od náležitého posuzování celé stavby jako celku; proč se žalovaný, ač považoval
rozhodnutí stavebního úřadu za v tomto neodůvodněné, se závěry stavebního úřadu ztotožnil). Žalovaný se také nijak nevypořádal
s obsáhlými námitkami, které se týkají práv
žalobce s ohledem na stávající zastavěnost
pozemku a jeho dotčení jako vlastníka sousedního pozemku. Žalobce namítal, že příjezdová cesta je navržena tak, že se dotýká hranice jeho pozemku, a je provedena tak, že
drátěné pletivo oddělující plot je v kontaktu
s betonovým obrubníkem této příjezdové
cesty prakticky v celé délce hranice sousedících pozemků. Pokud se k těmto námitkám
správní orgány obou stupňů vyjadřovaly
z hlediska odstínění v místě vytvořených parkovacích stání a příjezdové cesty podle hranice sousedního pozemku, pak toto řešení na-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
bídly pouze z hlediska příslibu stavebníků výsadbou celoroční zeleně. Tento příslib není
závaznou podmínkou, a z hlediska vydaného
dodatečného povolení je tedy právně irelevantní. V řízení a ve vydaných rozhodnutích
také nebylo náležitě konkrétně porovnáno
a vyargumentováno, jak je řešena otázka parkovacích míst v nejbližším okolí daného území v případě obdobných rekonstrukcí objektů bydlení. Správní orgány nedoplnily řízení
ani stanoviskem příslušného orgánu, který by
se vyjadřoval k urbanistickému a architektonickému prostředí dané lokality, k zachování
zeleně a jejímu umenšování ve vztahu k charakteru a povaze bydlení v daném místě.
irelevantní. V řízení a ve vydaných rozhodnutích
také nebylo náležitě konkrétně porovnáno
a vyargumentováno, jak je řešena otázka parkovacích míst v nejbližším okolí daného území v případě obdobných rekonstrukcí objektů bydlení. Správní orgány nedoplnily řízení
ani stanoviskem příslušného orgánu, který by
se vyjadřoval k urbanistickému a architektonickému prostředí dané lokality, k zachování
zeleně a jejímu umenšování ve vztahu k charakteru a povaze bydlení v daném místě.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozhodnutí městského soudu kasační stížnost, v níž
namítal, že žádný právní předpis striktně nestanoví nutnost řešit dopravu v klidu pouze
v samostatných garážích či jako součást stavby. Poukázal na to, že se jinou možností zajištění dopravy v klidu zabýval a především na
základě předložené dokumentace dospěl
k závěru, že v daném případě nelze navýšení
parkovacích stání řešit uvnitř rodinného domu a rovněž s ohledem na stávající zástavbu
a zastavěnost pozemku rodinného domu by
nebyla vhodná realizace samostatné stavby
garáže. Stavebník navrhl provedení odstavného stání ze zatravňovacích dlažic a stavební
úřad tato parkovací stání posoudil jako terénní
úpravu nepodléhající ohlášení ani stavebnímu
povolení. S tímto posouzením se stěžovatel
ztotožnil, neboť položení zatravňovacích
dlaždic na pozemek není stavbou, nýbrž terénní úpravou, kterou se podstatně nemění
vzhled prostředí ani odtokové poměry, protože profil terénu zůstal v podstatě nezměněn.
Položení zámkové dlažby do štěrkopískového
lože umožňuje zasakování dešťové vody a nedochází zde k hromadění této vody, jako by
tomu bylo v případě provedení celoplošného
zaasfaltování či vybetonování. Položení zámkové dlažby na pozemek je podle stěžovatele
mimo působnost územního plánu. Požadavek na doložení vyjádření městské části Praha 6 a hlavního města Prahy plynul pouze
z toho, že navrhovanými změnami došlo ke
změně užívání části stavby, resp. zřízení ad-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
ní dešťové vody a nedochází zde k hromadění této vody, jako by
tomu bylo v případě provedení celoplošného
zaasfaltování či vybetonování. Položení zámkové dlažby na pozemek je podle stěžovatele
mimo působnost územního plánu. Požadavek na doložení vyjádření městské části Praha 6 a hlavního města Prahy plynul pouze
z toho, že navrhovanými změnami došlo ke
změně užívání části stavby, resp. zřízení ad-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
ministrativních prostor. Stavba rodinného
domu se nachází podle územního plánu
v území sloužícím pro bydlení a doplňkovými stavbami mohou být parkoviště a parkovací stání. V tomto území jsou výjimečně přípustné i nerušící služby, což jsou v daném
případě kancelářské prostory. Podle metodického pokynu si stavební úřad vyžádá
k umístění výjimečně přípustné stavby,
tj. v daném případě pouze zřízení kanceláře,
stanovisko hl. m. Prahy a městské části, na jejímž území má být taková stavba umístěna.
Z tohoto důvodu se stanovisko Útvaru rozvoje
města hl. m. Prahy v doplněných podkladech
vyjadřovalo pouze k umístění kancelářských
prostorů, a nikoli ke zřízení parkovacích stání. Nelze proto postupovat podle právního
názoru vysloveného v napadeném rozsudku
a vyžádat si stanovisko k provedení zámkové
dlažby, neboť pro to nejsou splněny podmínky dané uvedeným metodickým pokynem.
Vyjádření k parkovacím stáním, která jsou
přípustnou doplňkovou funkcí, by představovalo vybočení z jeho mezí. Stěžovatel také
poukázal na to, že odstavné stání nemusí být
ani zřízeno položením zámkové dlažby, ale
může být realizováno přímo na pozemku,
tj. na trávníku. Položením zámkové dlažby
rovněž nemůže dojít ke zvýšení zastavěnosti
nadzemními stavbami, jak se domnívá městský
soud, neboť položení dlažby není „nadzemní
stavbou“. Dále stěžovatel vyslovil nesouhlas
se závěrem, že se nevypořádal s námitkou
týkající se dopadů na sousední pozemky. Odkázal na tu část svého rozhodnutí, kde se zabýval charakterem změny v užívání části rodinného domu a s tím spojeného dopravního
zatížení okolí. Ke změně části stavby rodinného domu i k provedení dvou parkovacích stání vydal kladné stanovisko odbor péče o prostředí Úřadu městské části Praha 6, který
změny posoudil mimo jiné z hlediska ochrany přírody a krajiny. Z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany ovzduší a vlivu stavby na krajinný ráz byla změna
stavby včetně zřízení parkovacích stání posouzena odborem ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. V kompetenci těchto orgánů bylo posoudit zřízení odstavných stání
i z hlediska „úbytku zeleně“. Jak vyplývá z ob-
stanovisko odbor péče o prostředí Úřadu městské části Praha 6, který
změny posoudil mimo jiné z hlediska ochrany přírody a krajiny. Z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, ochrany ovzduší a vlivu stavby na krajinný ráz byla změna
stavby včetně zřízení parkovacích stání posouzena odborem ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy. V kompetenci těchto orgánů bylo posoudit zřízení odstavných stání
i z hlediska „úbytku zeleně“. Jak vyplývá z ob-
sahu spisu, k úbytku zeleně nedošlo, resp. nedošlo k nutnosti kácení dřevin na pozemku
v souvislosti se zřízením parkovacích stání.
Pokud jde o výsadbu dřevin, ta není a ani nemůže být předmětem stavebního řízení, z tohoto důvodu nemohl být příslib stavebníka
ohledně vysázení dřevin včleněn do podmínek dodatečného povolení změn stavby. Stěžovateli ani stavebnímu úřadu nemůže jít k tíži ani to, že na pozemku parkuje více vozidel,
než pro kolik bylo odstavné stání zřízeno.
Stavební úřad je vázán žádostí a nemůže
předjímat porušení právních povinností
stavebníkem.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V dané věci je zásadní určit, z jakých
hledisek měla být stavba posuzována, především s ohledem na ustanovení stavebního zákona z roku 2006 a vyhlášky.
Vyhláška v čl. 1 stanoví „základní požadavky na územně technické řešení staveb
a zařízení a na účelové a stavebně technické
řešení staveb a zařízení, které náleží do působnosti stavebních úřadů a orgánů hlavního města Prahy a jeho částí podle § 117,
§ 118, § 119, § 120, § 123 a § 124 stavebního
zákona“. Podle čl. 2 odst. 2 vyhlášky se její
ustanovení uplatní také „při stavebních úpravách, udržovacích pracích, při změnách
v užívání staveb, u dočasných staveb zařízení staveniště a u nástaveb, jakož i u staveb,
které jsou kulturními památkami, pokud to
závažné územně technické nebo stavebně
technické důvody nevylučují“.
Podle čl. 10 odst. 3 vyhlášky musí být
stavby „vybaveny zařízením pro dopravu
v klidu (parkovací a odstavná stání) odpovídajícím velikosti, funkci a umístění stavby
a řešeným přednostně jako součást stavby
nebo její provozně neoddělitelná část, anebo
umístěným na pozemku stavby včetně komunikace pro zajíždění vozidel na jednotlivá
stání. U bytových domů mohou být odstavná
a parkovací stání umístěna v dostupné vzdálenosti i mimo pozemek stavby; stání pro ná-
vštěvníky podle odstavce 5 písm. a) bod 2.
musí být veřejně přístupná. Z celkového počtu stání stanovených podle této vyhlášky
musí být v garážích umístěn nejméně počet
stání rovnající se počtu bytů, nebo požadovaný počet stání, je-li menší než počet bytů.“
část, anebo
umístěným na pozemku stavby včetně komunikace pro zajíždění vozidel na jednotlivá
stání. U bytových domů mohou být odstavná
a parkovací stání umístěna v dostupné vzdálenosti i mimo pozemek stavby; stání pro ná-
vštěvníky podle odstavce 5 písm. a) bod 2.
musí být veřejně přístupná. Z celkového počtu stání stanovených podle této vyhlášky
musí být v garážích umístěn nejméně počet
stání rovnající se počtu bytů, nebo požadovaný počet stání, je-li menší než počet bytů.“
V posuzovaném případě, pokud to jiné
okolnosti podle čl. 2 odst. 2 vyhlášky nevylučují, lze stavbu posoudit jako stavební úpravu, a proto se vyhláška uplatní. Stavba byla
realizována včetně zřízení dvou parkovacích
stání, tudíž vyhovuje čl. 10 odst. 3 vyhlášky
v tom směru, že je vybavena zařízením pro
dopravu v klidu. Úkolem stavebního úřadu je
pak posouzení, zda tato parkovací stání odpovídají dalším požadavkům čl. 10 odst. 3 vyhlášky, a to bez ohledu na to, zda by při jejich
samostatné realizaci bylo vyžadováno stavební povolení či ohlášení. Nejvyšší správní soud
se tak ztotožňuje se závěrem městského soudu, že stavba byla předmětem dodatečného
povolení jako celek, a k takto vymezené stavbě tedy měly být shromážděny veškeré podklady pro posouzení dodatečného povolení
stavby, tedy i stanoviska dotčených orgánů
státní správy. Takto měla být stavba posouzena i z hlediska souladu s platným územním
plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy. Názor
stěžovatele, že citovaný článek neukládá povinnost řešit dopravu v klidu pouze v samostatných garážích či jako součást stavby a nevylučuje parkování na vlastním pozemku, je
správný. Nicméně není-li možné realizovat
parkovací místa určitým způsobem, například z důvodu nadměrné zastavěnosti pozemku, neznamená to, že je bez dalšího posouzení možné je realizovat způsobem jiným,
v dané věci v podobě odstavného stání a parkovacích míst ze zatravňovacích dlaždic.
Přestože by položení dlažby nepodléhalo
posouzení souladu s územním plánem, pak
stavba jako celek bezpochyby do působnosti
územního plánu spadá. Pokud tedy realizací
stavby dochází ke změně užívání části stavby,
pak je namístě vyjádření městské části a hlavního města Prahy ke stavbě jako celku. Opačný závěr by vedl k nesmyslnému tříštění jednotlivých částí stavby a popření účelu
regulace městské výstavby, neboť z pohledu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
vyhlášky je vybavenost zařízením pro dopravu v klidu nedílnou součástí výstavby.
Ze stejného důvodu Nejvyšší správní soud
vyhodnotil jako nedůvodnou i stížní námitku,
že nelze postupovat podle rozsudku městského soudu, pokud jde o stanovisko Útvaru rozvoje města hl. m. Prahy k provedení zámkové
dlažby, neboť pro to nejsou splněny podmínky stanovené metodickým pokynem.
ření účelu
regulace městské výstavby, neboť z pohledu
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
vyhlášky je vybavenost zařízením pro dopravu v klidu nedílnou součástí výstavby.
Ze stejného důvodu Nejvyšší správní soud
vyhodnotil jako nedůvodnou i stížní námitku,
že nelze postupovat podle rozsudku městského soudu, pokud jde o stanovisko Útvaru rozvoje města hl. m. Prahy k provedení zámkové
dlažby, neboť pro to nejsou splněny podmínky stanovené metodickým pokynem.
Podle části VIII. metodického pokynu si
příslušný stavební úřad vyžádá k umístění výjimečně přípustné stavby stanovisko stěžovatele – sekce Útvaru rozvoje hl. m. Prahy a rovněž městské části, na jejímž území má být
výjimečně přípustná stavba umístěna. Výjimečně přípustnou stavbou je pak podle metodického pokynu taková stavba, která nemusí
zcela odpovídat hlavní funkční náplni v území.
Jde o funkce, jejichž poloha, množství a kapacita může charakter území narušit. Jejich umístění je vždy nutno individuálně posuzovat ve
vztahu k místním podmínkám. Výjimečná přípustnost posuzované stavby vyplývá ze skutečnosti, že stavba se nachází v území OB – čistě
obytném, její užívání je však zamýšleno k jiným než k obytným účelům.
Se stěžovatelem lze souhlasit potud, že
položení zámkové dlažby je mimo působnost
územního plánu. Nicméně jak bylo uvedeno
výše, předmětem posuzování je stavba jako
celek – a ta v působnosti územního plánu je
a jako celek měla být i posouzena z hlediska
souladu s územním plánem, a to včetně postupu podle metodického pokynu pro výjimečně přípustnou stavbu. To se však nestalo,
neboť stanovisko Útvaru rozvoje hl. m. Prahy
ze dne 7. 4. 2008 se vyjadřuje pouze k záměru
rekonstrukce a úprav domu na 3 bytové jednotky v 1. až 3. NP. Nejvyšší správní soud se
proto ztotožnil se závěrem městského soudu,
že stěžovatel nesprávně oddělil tu část stavby,
kterou tvoří zřízení parkovacích stání, takže ji
oproti výroku rozhodnutí vyňal z dopadu stanovisek dotčených orgánů státní správy pro
účely posouzení stavby. Proto se lze ztotožnit
i se závěry městského soudu ohledně nepřihlédnutí ke stanovisku Úřadu městské části
Praha 6 ze dne 28. 4. 2008. Toto pochybení
mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí
stěžovatele.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
že stěžovatel nesprávně oddělil tu část stavby,
kterou tvoří zřízení parkovacích stání, takže ji
oproti výroku rozhodnutí vyňal z dopadu stanovisek dotčených orgánů státní správy pro
účely posouzení stavby. Proto se lze ztotožnit
i se závěry městského soudu ohledně nepřihlédnutí ke stanovisku Úřadu městské části
Praha 6 ze dne 28. 4. 2008. Toto pochybení
mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí
stěžovatele.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
Se stěžovatelem lze sice souhlasit v tom,
že v důsledku změny patrně nedojde ke zvýšení dopravního zatížení, a vliv na okolí tedy
bude minimální, ale takové vypořádání námitky žalobce nelze považovat za dostatečné
a k tomu směřují i výtky městského soudu.
Předmětná námitka totiž opět směřuje ke
spornému zřízení parkovacích míst a s tím
spojenému zajíždění automobilů do vnitrobloku zahrad a rozsahu terénních úprav spočívajících v pokrytí původní zahrady dlažbou. Souvisí tak s posouzením, zda parkovací
místa odpovídají velikosti, funkci a umístění
stavby ve smyslu čl. 10 odst. 3 vyhlášky. Stanoviska dotčených orgánů, která zmiňuje stěžovatel, plní svou důležitou roli ve vztahu
k jednotlivým potenciálně zasaženým složkám chráněným právními předpisy na úseku
stavebním, územně-plánovacím či úseku
ochrany životního prostředí. Nenahrazují
ovšem roli stavebního úřadu a stěžovatele,
kterou je celkové posouzení stavby ve všech
souvislostech, tedy i z hlediska terénní úpravy podmiňující využití předmětných úprav
rodinného domu v souladu s územním plánem. Jak stěžovatel sám připomíná v napadeném rozhodnutí, posouzení akceptovatelnosti změn stavby, jakož i vhodnosti realizace
odstavných stání je plně v kompetenci stavebního úřadu.
Pokud jde o výsadbu dřevin, pak i tato námitka žalobce v odvolacím řízení směřovala
k řešení parkovacích stání, přesněji k jejich
odstínění a zachování zahradního charakteru
předmětného pozemku. Stěžovatel sice uznal,
že odůvodnění stavebního úřadu ohledně odstínění je v rozporu s projektovou dokumentací, která s žádným odstíněním od pozemku
žalobce nepočítá, nicméně dodal, že povolování výsadby okrasné zeleně nespadá do jeho
působnosti. Řešení odstínění představuje
v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu
součást vypořádání námitek žalobce. Pokud
stěžovatel dospěl k závěru, že bylo odůvodnění chybné, pak již z jeho rozhodnutí není zřejmé, zda a jak je třeba otázku odstínění řešit,
tedy zda je třeba provést odstínění způsobem, o kterém by musel stavební úřad rozhodnout, případně není natolik nutné a po-
MUDr. Petr S. proti Magistrátu hlavního města Prahy o dodatečné povolení stavební úpravy, o kasační stížnosti žalovaného.