Případnou nejednoznačnost výkladu ustanovení právní normy nelze ve smyslu $ 78 odst. 2 s. ř. s. zohlednit jako rozhodné kritérium pro moderaci správního trestu.
Případnou nejednoznačnost výkladu ustanovení právní normy nelze ve smyslu $ 78 odst. 2 s. ř. s. zohlednit jako rozhodné kritérium pro moderaci správního trestu.
(..) Ohledně skutkového stavu, jakož i ohledně povahy přípravku URINAL (dopl něk stravy), není mezi účastníky sporu. Spor- nou je však otázka, zda žalobce uvedenou reklamou porušil $ 5d písm. d) zákona o re- gulaci reklamy tím, že informace v reklamě uvedené mohly u adresátů reklamy vzbuzo- vat dojem, že se jedná o léčivý přípravek schopný nemoc léčit nebo jí předcházet. (...) Podle $ 5d písm. d) věty před středníkem zákona o regulaci reklamy, ve znění platném do 25. ledna 2006, reklama na potraviny ne- smí uvádět v omyl zejména přisuzováním po- travině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na takové vlastnosti odkazovat. Zákon o regulaci reklamy je jednou z no- rem veřejného práva, která zasahuje do jinak převážně soukromoprávní úpravy pravidel nekalé soutěže jako jedné ze dvou hlavních částí soutěžního práva. Důvodem veřejno- právní regulace v této oblasti je především snaha zákonodárce o ochranu spotřebitele - adresáta informací plynoucích z reklamních sdělení, která jsou formulována především za účelem prodat co nejvíce zboží, často bez ohledu na pravdivost poskytnutých informa- cí či jiné společenské hodnoty. Vlastní úprava nekalé soutěže je obsažena v $ 44 obchodní- ho zákoníku v podobě generální klauzule. Nekalou soutěží, která je zákonem zakázána, se podle citovaného ustanovení rozumí jed- nání v hospodářské soutěži, které je v rozpo- ru s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spo- třebitelům. Na tuto generální klauzuli nava- zuje demonstrativní výčet základních skutko- vých podstat nekalosoutěžních deliktů, které dále generální klauzuli konkretizují, a mezi něž patří i klamavá reklama. V této souvislos- ti Nejvyšší správní soud podotýká, že se jedná o delikty objektivní povahy, u nichž zákon ne- vyžaduje zavinění, a proto k nekalé soutěži dochází, jsou-li naplněny zákonem stanovené znaky skutkové podstaty konkrétního delik- tu. V $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy je jednoznačně konkretizovaný obecný zákaz klamavé reklamy, neboť uvádí, čím nesmí re- klama na potraviny uvádět potenciální spo- třebitele v omyl. Jak již bylo výše uvedeno, re- klama na potraviny nesmí uvádět v omyl zejména přisuzováním potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo na takové vlast- nosti odkazovat. Pro naplnění skutkové pod- staty správního deliktu není proto rozhodují- cí, zda reklama uvádí údaje pravdivé nebo nepravdivé, neboť klamavými mohou být i údaje pravdivé, pokud mohou uvést spotře- bitele v omyl vzhledem k okolnostem a souvis- lostem, za nichž byly učiněny. Rozhodujícím je proto celkový dojem, jaký reklama vyvolává (viz Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěž- ní právo. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007). Ačkoliv žalobce tvrdí, že v reklamě na do- plněk stravy URINAL uváděl pouze pravdivé informace o možných účincích jeho užívání, což se snažil v řízení před městským soudem i prokázat, tato skutečnost není rozhodná pro naplnění skutkové podstaty deliktu po- dle $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy. V dané věci je naopak rozhodné, zda žalobce obsahem reklamního sdělení mohl vzbuzovat v adresátech reklamy dojem, že prezentovaný doplněk stravy je lékem nebo přípravkem schopným lidské choroby léčit nebo jim » Publikovaný pod č. 59/2001 Sb. ÚS. předcházet. Pro naplnění skutkové podstaty je dostačující, pokud je obsahem reklamního sdělení na takové vlastnosti odkazováno. Nej- vyšší správní soud je toho názoru, že žalobce tohoto dojmu dosáhl způsobem prezentace, který naznačuje léčivé účinky přípravku, ze- jména tvrzením „ničí bakterie, které potíže způsobují“ a „při infekcích a zánětech močo- vých cest“. Spotřebitel je tak předmětnou rekla- mou, v níž jsou tyto léčivé účinky přípravku na- značeny, uveden v omyl, neboť přípravek je doplňkem stravy, a nikoliv léčivem. Podle $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy ne- smí reklama na potraviny na preventivní či lé- čivé účinky ani odkazovat, bez ohledu na to, zda je obsah reklamního sdělení pravdivý, či nikoliv. Nejvyšší správní soud konstatuje, že citované ustanovení je dostatečně jednoznač- né a zřetelně a jasně konkretizuje, čím rekla- ma na potraviny nesmí potenciální spotřebi- tele uvádět v omyl. Argumentace žalobce, že přípravek URINAL má konkrétní účinky (lé- čivé účinky extraktu z brusinek), proto ne- může obstát. Možnost dvojího výkladu citova- ného ustanovení s ohledem na konkrétní určení skutkové podstaty klamání, tedy uvá- dění v omyl, nepřichází tudíž v úvahu. Gramatický, jakož i logický výklad slovního spojení „nesmí uvádět v omyl“ konkretizova- ného demonstrativním výčtem skutkových podstat, které zákonodárce k ochraně spotře- bitele zakázal, nedává prostor k jeho alterna- tivnímu výkladu ve smyslu posuzování prav- divosti v reklamě uvedených informací. Proto není rovněž namístě poukaz městské- ho soudu na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 487/2000", neboť tento dopadá pouze na případy „neurčitosti“ ustanovení právního předpisu. V tomto nálezu Ústavní soud vyslo- vil, že negativní důsledky právní úpravy, ať už jde o absenci norem či jejich nesrozumitel- nou formulaci, pokud jsou jimi ze strany stá- tu ukládány povinnosti, nemohou jít k tíži jednotlivce a nastane-li právní situace, že při- padá v úvahu více možností chování jednot- livce, pak je nezbytné volbu jednotlivce pro některou z nich respektovat. Tento nález však v nyní projednávané věci nelze aplikovat, ne- 1057 1719 boť se týká principu legitimního očekávání a výkladu neurčitého práva v případech, kdy je právní norma nesrozumitelná nebo umož- ňuje dvojí výklad. Jak již ale bylo uvedeno, $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy ne- obsahuje nesrozumitelnou skutkovou pod- statu jednání a smysl právní normy je zřetel- ný a jasný. Nejvyšší správní soud si je vědom nároč- nosti, kterou zákon o regulaci reklamy v ob- lasti ochrany spotřebitele klade na zadavatele reklamy na doplňky stravy, ovšem za daných zákonem stanovených pravidel je nezbytné zdůraznit ochranu spotřebitele jako subjek- tu, jemuž jsou mnohá reklamní sdělení adre- sována především za účelem zvýšení prodeje výrobku, a nikoliv za účelem zlepšení zdra- votního stavu či fyzické kondice adresátů. Proto nelze přijmout argumentaci žalobce, že sdělované informace jsou pravdivé. Dopl něk stravy je v souladu s platnou právní úpra- vou potravinou, a proto nelze akceptovat reklamní sdělení, které tuto potravinu způso- bem prezentace a charakteristikou přiblíží lé- čivům, až dokonce vyvolá dojem, že se v pod- statě jedná o léčivo. Zadavatel reklamy je samozřejmě oprávněn uvádět pravdivé infor- mace ohledně vlastností nabízeného doplň- ku stravy, avšak je zároveň především povi- nen spotřebitele zřetelně a jasně informovat o tom, že jde pouze o doplněk stravy, a niko- liv o léčivo, které by v případě onemocnění močových cest mělo léčivý účinek. Tuto pod- mínku žalobce nesplnil, neboť spotřebitele dostatečně neinformoval, že o léčivo nejde. Sotva postřehnutelný a velmi krátce prezen- tovaný nápis v pravé dolní části obrazovky „doplněk stravy“ nelze považovat za daných okolností za dostačující. Vadná je jednak velmi krátká doba jeho zobrazení a jednak nedosta- tečnost tohoto sdělení, které ve vztahu ke způ- sobu prezentace výrobku nenese dostatek in- formací o tom, že se nejedná o léčivo, které má v případě onemocnění léčivý účinek, a že je te- dy v takových případech nezbytné obrátit se na lékaře. Proto v případě, kdy předmětná re- klama budí ohledně povahy doplňku stravy v tomto směru pochybnosti, je nutné upřed- nostnit ochranu zdraví spotřebitele. 1058 Městský soud v napadeném rozsudku do- spěl k závěru, že je správný výklad $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy uvedený stěžovatelkou ve správním rozhodnutí, ale vy- užil svého moderačního práva a upustil od uložené pokuty. Podle $ 78 odst. 2 s. ř. s. rozhodujeli soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odst. 1 tohoto ustanovení, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutko- vého stavu, z něhož vyšel správní orgán a kte- rý soud případně vlastním dokazováním v ni- koliv zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Moderační právo tak, jak je upraveno v ci- tovaném ustanovení, umožňuje soudu v říze- ní o žalobě proti rozhodnutí správního orgá- nu k návrhu žalobce buď uložený trest snížit, nebo od něj upustit. Ve správním soudnictví je tento postup zcela výjimečný, neboť pravi- dlem je přezkum, který nedává soudu pravo- moc, aby rozhodnutí sám měnil. Soud se zabý- vá návrhem na moderaci až poté, co žalobce neuspěl se svými žalobními námitkami na zrušení napadeného rozhodnutí, což plyne z povahy eventuálního petitu, který žalobce v podané žalobě uplatní. Přezkoumává-li pro- to soud rozhodnutí o trestu za správní delikt, jež bylo napadeno ve všech svých závěrech, nejprve k žalobním námitkám zkoumá, zda se žalobce dopustil skutku, který je mu vytýkán, zda je tento skutek správním deliktem a zda jej správní orgán správně kvalifikoval. Poté zkoumá, zda správní orgán uložil trest odpo- vídající zákonu a zda při zvažování konkrétní výše trestu přihlédl ke všem zákonným krité- riím a nepřekročil meze správního uvážení. Shledá-li soud nezákonnost, byť i v jediném právním závěru správního orgánu, napadené správní rozhodnutí zruší. Pokud však dospě- je k závěru, že žalobce svým jednáním naplnil konkrétní skutkovou podstatu správního de- liktu, a rozhodne se pro moderaci uloženého trestu, musí při své úvaze zohlednit kritéria pro moderaci rozhodná, jimiž jsou zejména majetkové a osobní poměry pachatele správ- ního deliktu, neboť je nutné předejít a zabrá- nit možnosti vzniku „likvidačního“ účinku nepřiměřeně vysoké sankce (srov. též nález pléna Ústavního. soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. PL ÚS 38/02%, dostupný na http;//nalus. usoud.cz). Přiměřenost či nepřiměřenost ulo- žené správní sankce v podobě peněžité po- kuty je pak nutno hodnotit ve vztahu k pod- mínkám, které jsou pro úvahu o výši pokuty primárně stanoveny zákonem, a dále pak ze- jména zohledněním majetkových poměrů pa- chatele, i když zákon toto kritérium přímo nestanovil (srov. rozsudek Nejvyššího správ- ního soudu ze dne 20. 12. 2006,.čj. 2 As 33/2006-102, dostupný na www.nssoud.cz). Moderační právo upravené v $ 78 odst. 2 s. ř. s. má proto místo pouze tam, kde je postih za spáchaný správní delikt zjevně nepřiměřený, jak již konstatoval Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 16. 11. 2004, čj. 10 Ca 250/2003-48, publikovaném pod č. 560/2005 Sb. NSS. V tomto směru lze poukázat i na roz- sudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, čj. 6 A 96/2000-65**, dostupný na www.nssoud.cz, v němž byl vysloven názor, že „o zjevně nepříměřenou výši sankce (pro . účely f 78 odst. 2 s. ř s.) nejde v případě, kdy byla pokuta uložena těsně nad spodní hra- nicí zákonného rozmezí“. Moderaci trestu pak musí soud patřičně odůvodnit ve smyslu uvedených rozhodných kritérií, tedy zdůvod- nit nepřiměřenost trestu a uvést, ve vztahu k jakým kritériím byla výše sankce posuzová- na. V této souvislosti lze odkázat také na roz- sudek ze dne 30. 11. 2005, čj. 1 As 30/2004- 82, dostupný na www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že „moderuje- li soud trest za správní delikt, musí též řádně odůvodnit, v čem spatřuje zjevnou nepřimě- řenost trestu a na základě jakých kritérií do- spěl k jím stanovené výši trestu“. V dané věci však městský soud upustil od uložené pokuty a odůvodnil to pouze obecně platnými principy předvídatelnosti práva a legitimního očekávání, jakož i požadavkem na jasnost a zřetelnost právních norem, če- | Publikovaný pod č. 299/2004 Sb. *9 Publikovaný pod č. 225/2004 Sb. NSS. muž podle názoru městského soudu $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy nedostál, neboť umožňuje různý výklad pojmu „uvádět vomyl“. : Podle názoru Nejvyššího správního sou- du dospěl městský soud k uvedeným závě- rům na základě nesprávné právní úvahy, po- kud za důvod pro moderaci trestu označil nejednoznačnost výkladu $ 5d písm. d) záko- na o regulaci reklamy. I kdyby bylo předmět. né ustanovéní svým obsahem nejednoznač- né, nelze nejasnost právní normy použít jako důvod pro moderaci trestu. Moderační právo je právní prostředek, který soud může na zá- kladě zhodnocení konkrétních osobních a majetkových poměrů pachatele použít ke zmírnění či upuštění od uložené sankce z dů- vodů její nepřiměřenosti. Za rozhodné v tom- to smyslu lze považovat jedině a pouze zo- hlednění kritérií vztahujících se k osobě pachatele. Městský soud se však v důsledku chybné právní úvahy vůbec nezabýval majet- kovými poměry žalobce, ani žádnými dalšími kritérii, ve vztahu k nimž by bylo možné po- soudit přiměřenost uloženého trestu, a ani neuvedl, ve vztahu k jakým okolnostem či skutečnostem shledal úloženou pokutu zjev- ně nepřiměřenou. Principy předvídatelnosti práva a ochrany oprávněné důvěry v právo, jakož i legitimního očekávání, které se ve for- mě základních zásad promítají i do správního práva, slouží k ochraně právní jistoty jako jed- noho ze základních znaků právního státu. Právní principy. se tak, na rozdíl od právních norem, vyznačují větší obecností a rozsahem působnosti, neboť tyto obecné principy tvoří základ právního řádu jako celku. Ochranu obecně uznávaným a ústavně nerozporným základním právním zásadám a principům právního státu soudy poskytují bez ohledu na to, zda jsou tyto zásady pozitivním právem vy- jádřeny. Žalobcem tvrzený dvojí možný vý- klad $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy, který městský soud v odůvodnění svého roz- hodnutí o upuštění od správního trestu zmí- nil, aniž by ovšem tento dvojí výklad jakkoliv blíže specifikoval a vyargumentoval nebo pro- 1059 1720 vedl výklad předmětného ustanovení, není proto relevantním důvodem pro upuštění od uložené sankce. V důsledku prvotní nespráv- né úvahy, tedy zohledněním kritéria možného dvojího výkladu předmětného ustanovení, což není pro úvahu o moderaci trestu rozhod- né, městský soud žádné relevantní důvody pro moderaci jinak vůbec neuvedl. Kritérium moderace spočívající v konstatování, že před- mětné ustanovení zákona o regulaci reklamy umožňuje dvojí výklad, a proto s ohledem na obecné právní principy soud upustil od ulo- ženého trestu, je tedy pro posouzení nepři- měřenosti míry správního trestu irelevantní. Odůvodnění soudního rozhodnutí musí mít nejen rozsah přiměřený povaze projednávané věci, ale také odpovídající a přesvědčivý ob- sah, přičemž kvalita argumentace nemusí být přímo úměrná rozsahu odůvodnění. Po- stup, který v dané věci zvolil městský soud, tak zbavil správní rozhodnutí o uložené sankci preventivních účinků pro futuro, ne- boť takové rozhodnutí ani nemá sílu odradit od nezákonného postupu jiné zadavatele či šiřitele reklam. Navíc v napadeném rozsud- ku je zřejmá i vnitřní rozpornost, neboť městský soud jednoznačně označil výklad $ 5d písm. d) zákona o regulaci reklamy uči- něný stěžovatelkou za správný (tedy jedno- značný) a v závěru rozhodnutí právě nejed- noznačností výkladu tohoto ustanovení odůvodnil moderaci trestu. 1720 Řízení před soudem: soudní přezkum rozhodnutí o delegaci místní příslušnosti správce daně k $ 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního Rozhodnutí správce daně vyššího stupně o delegaci místní příslušnosti ke správě daně ($ 5 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) je rozhodnutím správního orgánu ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s.; není vyloučeno z přezkoumání sou- dem.
Akciová společnost WALMARK proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o pokutu,