Odůvodnil-li správní orgán své rozhodnutí pouze tím, že odkázal na rozsudek soudu v občanskoprávní věci, ve kterém se však soud spornou otázkou, jež byla stě- žejní pro správní rozhodnutí, meritorně vůbec nezabýval a vyjádřil se k ní pouze hy- poteticky, zatížil tím správní orgán své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Odůvodnil-li správní orgán své rozhodnutí pouze tím, že odkázal na rozsudek soudu v občanskoprávní věci, ve kterém se však soud spornou otázkou, jež byla stě- žejní pro správní rozhodnutí, meritorně vůbec nezabýval a vyjádřil se k ní pouze hy- poteticky, zatížil tím správní orgán své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
Stěžovatel namítá nesprávnost závěru krajského soudu, že citované rozsudky okres- ního a krajského soudu nejsou dostatečným důkazem, že předmětná stavba nezasahuje na pozemek žalobkyně. Rozsudkem Okresního soudu v Uher- ském Hradišti ze dne 26. 11. 2001 byla zamít- nuta žaloba matky žalobkyně podaná proti manželům H., protože nebyl dán právní zá- jem, neboť mohla své právo uplatnit podle $ 135c občanského zákoníku, a ve vztahu k žalované Kristýně H. proto, že tato nebyla 283 1789 pasivně legitimována. „Na okraj“ pak okresní soud dodal, že „i kdyby žaloba žalobkyně by- la podána podle f 135c občanského zákoní- ku, i v tomto případě by došlo k jejímu za- mítnutí, neboť znaleckým dokazováním má soud za prokázané, že žalovaní svou stav- bou nezasáhli na pozemek žalobkyně“. Dále okresní soud uvedl, že „i kdyby částečně stav- ba žalovaných zasahovala do pozemku ža- lobkyně, tak v této části podle f 134 občan- ského zákoníku by došlo k vydržení této části pozemku prvním žalovaným“. K tomu okresní soud opět zdůraznil, že se jedná o po- známku „pouze na okraj“. O odvolání matky žalobkyně rozhodl Krajský soud v Brně roz- sudkem ze dne 18. 11. 2003 tak, že napadený rozsudek okresního soudu potvrdil. V odů- vodnění uvedl, že pokud se matka žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, podle kterého určitá stavba stojí částečně na určitém po- zemku, není obsahem takové žaloby určení právního vztahu nebo práva, ale jde o určení právní skutečnosti. Nejde proto o žalobu podřaditelnou pod $ 80 písm. c) 0. s. ř.a není nutno tvrdit a prokazovat naléhavý právní zá- jem na požadovaném určení. Dále uvedl, že výrok soudu, jímž by bylo určeno, že určitá stavba stojí na určitém místě, by nic nestano- vil o právním vztahu či právu k této věci, šlo by pouze o určení právní skutečnosti. Jelikož žád- né zákonné ustanovení neumožňuje žalovat na určení skutečnosti, že určitá stavba stojí na ur- čitém pozemku, neměla předmětná žaloba oporu v žádném ustanovení platného práva a již z tohoto důvodu jí nemohlo být vyhověno. Z výše uvedeného tak jednoznačně vyplý- vá, že jak okresní, tak krajský soud se otázkou, zda předmětná stavba zasahuje na pozemek matky žalobkyně, vůbec nezabývaly, protože v obou případech byla žaloba zamítnuta z procesních důvodů. V důsledku toho se te- dy nezabývaly, a ani zabývat nemohly, meri- tem věci. To, že se okresní soud, jak sám uvedl, „na okraj“ vyjádřil i k hypotetické situaci, kdy by žaloba byla podána podle $ 135c občanského zákoníku, a že se dále zabýval i otázkou vydr- žení, nemá žádnou právní relevanci. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyšší- 284 ho soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 224/2001 (dostupný na www.nsoud.cz), ve kterém tento soud dospěl k závěru, že „je-li žaloba zamítnuta pro nedostatek naléhavé- ho právního zájmu na požadovaném určení (a zde taková situace v poměrech rozhodnutí odvolacího soudu nastala), pak to znamená, že otázka platnosti smlouvy merilorně řešena (a pro účastníky závazným způsobem vyřeše- na) nebyla“. S ohledem na výše uvedené je proto argumentace stěžovatele rozsudkem okresního soudu zcela nepřípadná. Odkázal-li stěžovatel v napadeném roz- hodnutí při posuzování účastenství v kolau- dačním řízení i na rozsudek krajského soudu s tím, že je z něj zřejmé, že stavebníci neza- sáhli na pozemek matky žalobkyně, je tento jeho odkaz rovněž zcela nepřípadný, neboť krajský soud se ve svém rozsudku zabýval vý- hradně otázkou formulace žalobního petitu, přičemž vyslovil závěr, že v daném případě tato formulace „neodpovídá žádnému usla- novení zákona a žalobě proto nelze vy- hovět“. Jelikož rozhodnutí okresního soudu bylo věcně správné, krajský soud napadený rozsudek okresního soudu v souladu s $ 219 o. s. ř potvrdil i přesto, že žaloba měla být za- mítnuta z jiného důvodu. K otázce, zda před- mětná stavba zasahovala na pozemek matky účastnice řízení, se krajský soud ve svém roz- sudku vůbec nevyjadřoval. vu Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje se závěrem krajského soudu vysloveným v napadeném rozsudku, že sporná otázka nebyla okresním a krajským soudem řešena, a pokud stěžova- tel o tyto rozsudky opírá své rozhodnutí, je nepřezkoumatelné. Proto je stížní námitka nedůvodná. Pokud stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že v kolaudačním řízení nebylo zjištěno, že by stavba byla provedena na pozemku účastnice řízení, považuje Nejvyšší správní soud k takto obecně formulovanému tvrzení za dostačují- cí uvést, že, byl-li ve správním řízení skutečně zjišťován faktický stav v dané lokalitě, měl stě- žovatel tato zjištění uvést v odůvodnění své- ho rozhodnutí, což však neučinil. 1790 Řízení před soudem: podání kasační stížnosti u nepříslušného soudu k $ 40 odst. 4 a $ 106 odst. 4 soudního řádu správního Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného sou- du je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajské- vx mu soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu sou- du ($ 106 odst. 4 s. ř. s.). s xx/
Milena Ch. proti Krajskému úřadu Zlínského kraje o účastenství ve stavebním řízení,