I. Vymezení okruhu účastníků územního řízení (§ 85 stavebního zákona z roku
2006) vyžaduje s ohledem na konkrétní okolnosti případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů, neboť v úvahu přichází u vlastníků
sousedních staveb a pozemků dotčení nejrůznějšího druhu. II. Umožňuje-li situace v terénu zhotovit přístup k umísťované stavbě více způsoby (po různých komunikacích), pak v zásadě každý z vlastníků pozemku nebo stavby, jehož práva budou zasažena provozem po těchto komunikacích, může být účastníkem územního řízení (§ 85 stavebního zákona z roku 2006). Rozhodné je, zda
intenzita zásahu do jeho vlastnického práva představuje přímé dotčení. Určujícím
měřítkem může být intenzita zvýšení dopravy a míra negativních efektů s tím spojených, ale i povaha provozu umísťované stavby a vlastnosti přilehlých komunikací.
Pokud je možné vyloučit, že tyto komunikace budou v souvislosti s provozem stavby
využívány více než doposud, pak lze zpravidla vyloučit i přímé dotčení vlastníků pozemků, přes které má být příjezd k umísťované stavbě umožněn.
I. Vymezení okruhu účastníků územního řízení (§ 85 stavebního zákona z roku
2006) vyžaduje s ohledem na konkrétní okolnosti případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů, neboť v úvahu přichází u vlastníků
sousedních staveb a pozemků dotčení nejrůznějšího druhu. II. Umožňuje-li situace v terénu zhotovit přístup k umísťované stavbě více způsoby (po různých komunikacích), pak v zásadě každý z vlastníků pozemku nebo stavby, jehož práva budou zasažena provozem po těchto komunikacích, může být účastníkem územního řízení (§ 85 stavebního zákona z roku 2006). Rozhodné je, zda
intenzita zásahu do jeho vlastnického práva představuje přímé dotčení. Určujícím
měřítkem může být intenzita zvýšení dopravy a míra negativních efektů s tím spojených, ale i povaha provozu umísťované stavby a vlastnosti přilehlých komunikací.
Pokud je možné vyloučit, že tyto komunikace budou v souvislosti s provozem stavby
využívány více než doposud, pak lze zpravidla vyloučit i přímé dotčení vlastníků pozemků, přes které má být příjezd k umísťované stavbě umožněn.
Sněžné, o účastenství v řízení, o kasační stížnosti žalovaného.
*) S účinností od 1. 1. 2013 byl § 85 změněn zákonem č. 350/2012 Sb.
tují (další) důvody nemožnosti akceptovat
předložené registrační listy jako důkaz legálního původu. Výsledek správního řízení, tedy
rozhodnutí o zabavení papoušků, nemohl být
Osoba zúčastněná na řízení podala dne
22. 2. 2011 žádost o vydání rozhodnutí
o umístění stavby (novostavba odchovny
mladého dobytka pro 127 kusů včetně zpevněných ploch, skladovací jímky, výdejní plochy s jímkou, elektrické přípojky a vodovodní přípojky). Městský úřad Nové Město na
Moravě, odbor stavebního a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“), zahájil dne
14. 3. 2011 územní řízení a nařídil ústní jednání, o čemž v souladu se stavebním zákonem z roku 2006 vyrozuměl účastníky řízení.
S žalobkyní a jejím manželem stavební úřad
jako s účastníky správního řízení nejednal.
Žalobkyně zaslala stavebnímu úřadu podání,
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
důvody uplatněnými stěžovatelem nijak
ovlivněn. Proto nebyly v posuzovaném případě dány podmínky pro obnovu správního řízení, jíž se stěžovatel domáhal. (...)
ve kterém uvedla, že není jisté, zda přístupová cesta k umísťované stavbě nepovede přes
její pozemky. Stavební úřad toto podání vyhodnotil pouze jako připomínku veřejnosti.
Dne 6. 5. 2011 rozhodl stavební úřad o umístění stavby.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 7. 2011 jako nepřípustné zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně,
který rozsudkem ze dne 15. 3. 2013, čj. 30 A
101/2011-54, zrušil rozhodnutí žalovaného.
povede přes
její pozemky. Stavební úřad toto podání vyhodnotil pouze jako připomínku veřejnosti.
Dne 6. 5. 2011 rozhodl stavební úřad o umístění stavby.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 7. 2011 jako nepřípustné zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně,
který rozsudkem ze dne 15. 3. 2013, čj. 30 A
101/2011-54, zrušil rozhodnutí žalovaného.
Krajský soud v rozsudku zaujal názor, že se
nelze v řízení o umístění stavby omezit jen na
napojení či připojení pozemku, resp. stavby,
na veřejně přístupnou komunikaci, ale je třeba zohlednit také podmínky provozu, zvláště
zajišťují-li přístup k umísťované stavbě. Jedině tak bylo možné dostát požadavku na komplexní řešení, které by bylo souladné s cíli
a úkoly územního plánování. Účastníky
územního řízení mohou být i osoby s věcným
právem k sousední nemovitosti, a to v závislosti na případném přímém dotčení tohoto
práva. Krajský soud dodal, že takové dotčení
je potřeba posuzovat případ od případu. Pojem soused nelze chápat tak, že se jedná pouze o tzv. mezujícího souseda, který je vlastníkem bezprostředně sousedícího pozemku
nebo stavby na takovém pozemku. Za souseda lze považovat i vlastníka pozemku nebo
stavby na něm v širším okolí. Jak široké takové okolí bude je dáno tím, zda umísťovanou
stavbou může být jeho vlastnické nebo jiné
věcné právo dotčeno. Protože stavební zákon
z roku 2006 hovoří o přímém dotčení, bylo
namístě odlišovat dotčení přímé a nepřímé,
přičemž určujícím kritériem je zpravidla účel
plánované stavby. V daném případě byla stavbou odchovna mladého dobytka a na základě
jejího charakteru a účelu bylo třeba posuzovat, jaký vliv mohla mít na okolí, a na vlastnické právo žalobkyně. Stavební úřad se však
takovým vlivem či dopady podrobněji nezabýval. S ohledem na potřebu komplexního
koordinovaného řešení, podpořenou navíc
podáním žalobkyně a jejího manžela, bylo
třeba přesně vymezit nejen napojení, nýbrž
i přístup k umísťované stavbě prostřednictvím přilehlých komunikací. Na základě toho
by potom bylo možné jasně říci, zda přes pozemky žalobkyně přístup k umísťované stavbě nevede anebo naopak vede s tím, zda bylo
či nebylo dáno přímé dotčení na jejich právech. Okruh účastníků územního řízení nebylo možné limitovat stanovením prosté hranice v metrech a skutečnost, že pozemky
žalobkyně byly vzdáleny cca 150 m od umísťované stavby, neznamenala, že by se stavba
jejího vlastnického práva nijak nedotkla. Pokud žalovaný posoudil odvolání jako nepřípustné, pochybil, protože tak učinil, aniž by
jasně vymezil přístup k umísťované stavbě,
a v návaznosti na to vyvrátil pochybnosti
ohledně účastenství žalobkyně. Tím zatížil
své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
ech a skutečnost, že pozemky
žalobkyně byly vzdáleny cca 150 m od umísťované stavby, neznamenala, že by se stavba
jejího vlastnického práva nijak nedotkla. Pokud žalovaný posoudil odvolání jako nepřípustné, pochybil, protože tak učinil, aniž by
jasně vymezil přístup k umísťované stavbě,
a v návaznosti na to vyvrátil pochybnosti
ohledně účastenství žalobkyně. Tím zatížil
své rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti tomuto
rozsudku kasační stížnost, v níž odmítl závěry krajského soudu, že se dostatečně nezabýval přístupností stavby a nevyvrátil pochybnosti žalobkyně ohledně dotčení na jejích
právech. Podle argumentace krajského soudu nestačilo v předmětné věci použít právní
předpis, ale stěžovatel jej měl vyložit a aplikovat extenzivně tak, aby mezi účastníky řízení
byla zahrnuta i žalobkyně. Ta však neučinila
žádný konkrétní úkon směřující k její aktivní
úloze v územním řízení. Do zahájeného
územního řízení, o kterém se dozvěděla ze
zveřejněné vyhlášky na úřední desce a internetu, podala jen strohé sdělení, že je-li přístupnost k navrhované stavbě vedena mimo
pozemky v jejím vlastnictví, má stavební úřad
považovat námitky její a jejího manžela za
bezpředmětné, ačkoliv se mohla domáhat
u stavebního úřadu přiznání postavení účastníka územního řízení podáním žádosti s uvedením skutečností, které by její účastenství
odůvodňovaly. Mezi takové skutečnosti patří
vlastnické nebo jiné věcné právo ke konkrétnímu pozemku s vymezením intenzity a způsobu přímého dotčení tohoto práva. Této
možnosti žalobkyně nevyužila, takže když po
provedeném řízení žádný z účastníků nepodal proti územnímu rozhodnutí odvolání, nabylo územní rozhodnutí právní moci. Stavební
úřad nepřiznal žalobkyni postavení účastníka, neboť přístupnost k navrhované stavbě
nebyla řešena přes pozemky v jejím vlastnictví a umístěním stavby by nedošlo k přímému
dotčení jejích práv a povinností. S touto úvahou, která především příslušela stavebnímu
úřadu, se stěžovatel ztotožnil. Krajským soudem vytýkaný údaj o vzdálenosti pozemků žalobkyně cca 150 m od umísťované stavby byl
použit ve vyjádření stěžovatele k podané žalobě jen pro ilustraci a větší názornost, nikoliv jako rozhodný údaj v rozhodnutí. Protože
územní řízení je ovládáno koncentrační zásadou, stěžovatel nesouhlasil s názorem kraj-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
áv a povinností. S touto úvahou, která především příslušela stavebnímu
úřadu, se stěžovatel ztotožnil. Krajským soudem vytýkaný údaj o vzdálenosti pozemků žalobkyně cca 150 m od umísťované stavby byl
použit ve vyjádření stěžovatele k podané žalobě jen pro ilustraci a větší názornost, nikoliv jako rozhodný údaj v rozhodnutí. Protože
územní řízení je ovládáno koncentrační zásadou, stěžovatel nesouhlasil s názorem kraj-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
ského soudu, že byl povinen v pozici správního orgánu přezkoumávajícího pravomocné
územní rozhodnutí jednat za možného účastníka řízení a zkoumat případné dotčení jeho
práv, když ten svoji možnost být účastníkem
řízení nevyužil způsobem, který mu zákon
nabízel. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s názorem krajského soudu i v otázce širšího zkoumání přístupnosti navrhované stavby. V dané
věci byly respektovány předpisy o napojení
nebo připojení stavby na veřejnou dopravní
infrastrukturu. Stavba byla napojena na stávající zpevněnou komunikaci ve vlastnictví obce Daňkovice. Stěžovatel byl toho názoru, že
nebyl povinen při dopravním napojení stavby zohlednit také podmínky provozu na přilehlých komunikacích a vymezovat přístup
k navrhované stavbě, jak uvádí krajský soud.
Nebylo mu jasné, zda tím, že by stanovil konkrétní trasu přístupu k navrhované stavbě, by
způsobil situaci, že by stavba nemohla být po
jiné trase přístupná, ačkoliv by to podmínky
v terénu umožňovaly. V této souvislosti položil otázku, kam až by bylo nutno takovou trasu
určit a v jaké délce. S touto problematikou pak
bylo spojeno vymezení okruhu účastníků
územního řízení. I v tomto směru však podle
něj platilo, že konkrétní podmínky pro výkon
rozhodnutí stanovil stavební úřad, nikoliv
nadřízený správní orgán. Stěžovatel byl přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem
a jeho rozhodnutí nebylo stiženo žádnou vadou, která by způsobila jeho nezákonnost.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že z důvodu předchozích zkušeností s jednáním stěžovatele chtěla, aby bylo
najisto dáno, zda bude přístup k zamýšlené
stavbě řešen přes její pozemek. Vyhýbavé odpovědi stavebního úřadu ji nepřesvědčily,
a proto se rozhodla podat odvolání proti
územnímu rozhodnutí, v němž uvedla, proč
měla být zahrnuta mezi účastníky řízení. Za
účastníka řízení má být v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. Stavební úřad však
nevydal usnesení o tom, zda žalobkyně a její
manžel jsou či nejsou účastníky řízení, jenom
opakovaně tvrdil, že účastníky nejsou. Pokud
měl tedy stěžovatel pochybnosti o rozhodo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
vání stavebního úřadu, měl jeho rozhodnutí
zrušit.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
ení má být v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. Stavební úřad však
nevydal usnesení o tom, zda žalobkyně a její
manžel jsou či nejsou účastníky řízení, jenom
opakovaně tvrdil, že účastníky nejsou. Pokud
měl tedy stěžovatel pochybnosti o rozhodo-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
vání stavebního úřadu, měl jeho rozhodnutí
zrušit.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 85 odst. 1 stavebního zákona
z roku 2006 jsou účastníky územního řízení
„a) žadatel, b) obec, na jejímž území má být
požadovaný záměr uskutečněn“ a dále podle odst. 2 „a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr
uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo
ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním
stavbám anebo sousedním pozemkům nebo
stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých
tak stanoví zvláštní právní předpis“. Podle
odst. 3 „[ú]častníky řízení nejsou nájemci
bytů, nebytových prostor nebo pozemků“.
V daném případě může být žalobkyně
v řízení o umístění předmětné stavby účastníkem ve smyslu citovaného ustanovení jako
osoba, jejíž vlastnické právo k sousedním pozemkům může být územním rozhodnutím
přímo dotčeno. Rozhodující je tedy posouzení, zda je vlastníkem sousedních pozemků
a zda může být její vlastnické právo územním
rozhodnutím přímo dotčeno. Ústavní soud
v nálezu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS
19/99, č. 96/2000 Sb., upřednostnil široké pojetí pojmu soused, kdy nemá být zákonem
pevně uzavřen okruh „těch osob, které se účastenství domáhají s odkazem na vlastnická
nebo jiná práva k sousedním pozemkům
a stavbám na nich. Jakkoli lze tomuto záměru rozumět, nelze z pohledu Ústavního
soudu pominout, že uzavřená legální definice, absolutně vylučující možnost pojmout za
účastníky řízení i vlastníky jiných sousedních pozemků než pozemků majících společnou hranici s pozemkem, který je předmětem řízení (tedy i vlastníky pozemků ,za
potokem‘, ,za cestou‘, ,za zjevně bagatelním
co do výměry vklíněným pozemkem ve vlastnictví jiné osoby‘), jejichž práva mohou být
v řízeních dotčena, omezuje prostor pro
akkoli lze tomuto záměru rozumět, nelze z pohledu Ústavního
soudu pominout, že uzavřená legální definice, absolutně vylučující možnost pojmout za
účastníky řízení i vlastníky jiných sousedních pozemků než pozemků majících společnou hranici s pozemkem, který je předmětem řízení (tedy i vlastníky pozemků ,za
potokem‘, ,za cestou‘, ,za zjevně bagatelním
co do výměry vklíněným pozemkem ve vlastnictví jiné osoby‘), jejichž práva mohou být
v řízeních dotčena, omezuje prostor pro
správní uvážení správních orgánů tam, kde
je zjevné, že i přes neexistenci společné hranice mohou být práva ,nemezujícího‘ souseda dotčena.“ Dále Ústavní soud uvedl, že „si
je vědom možných interpretačních problémů v tom směru ,až kam‘ – do jaké šíře či
vzdálenosti – mohou tzv. sousední pozemky,
pokud nebude platit podmínka společné
hranice, sahat. Nezbývá však než konstatovat, že posouzení této otázky bude vždy věcí
individuálních případů (zřejmě s přihlédnutím k povaze zamyšlených staveb a z ní plynoucích možných nežádoucích dopadů),
a to jak na úrovni rozhodovací praxe stavebních úřadů, tak na úrovni rozhodování
o přezkoumávání těchto rozhodnutí v rámci
správního soudnictví. Samotná náročnost
takového posuzování nemůže však být dostatečným důvodem pro postup opačný, který by spočíval (a tak tomu de lege lata je)
v koncipování legální definice, která nebude
sice činit žádné interpretační problémy, nicméně její existence, jak již shora uvedeno,
může zužovat prostor pro ochranu ústavně
zaručených práv.“
Účastníkem řízení tedy bude soused pouze v případě, že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě může být
územním rozhodnutím přímo dotčeno, a to
vzhledem k velikosti stavebního pozemku
a umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, účelu jejího užívání atd. Přímým dotčením lze nepochybně
rozumět především dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem,
vibracemi, světlem apod., tj. různými imisemi. Těmi se obecně rozumí výkon vlastnického práva, kterým se s ohledem na konkrétní
okolnosti neoprávněně zasahuje do cizího
vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům. Přímým dotčením sousedních nemovitostí bude i jejich dotčení
zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby
vzhledem k jejímu účelu. Podmínkou účastenství přitom není, aby bylo námitkám vyhověno, ale postačuje pouhá možnost dotčení
práva. Stavební úřady jsou povinny zkoumat,
zda jsou tvrzeny skutečnosti, jež zakládají
účastenství dané osoby v řízení, a shledají-li,
že tomu tak je, musí věcně tyto námitky projednat (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68,
č. 1787/2009 Sb. NSS). Tento výklad je tak založen na ústavně konformní interpretaci
obecných právních pojmů obsažených v § 85
odst. 2 stavebního zákona z roku 2006. Nejedná se tedy o výklad nad rámec nebo snad
mimo zákon, jak se domnívá stěžovatel.
rzeny skutečnosti, jež zakládají
účastenství dané osoby v řízení, a shledají-li,
že tomu tak je, musí věcně tyto námitky projednat (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 80/2008-68,
č. 1787/2009 Sb. NSS). Tento výklad je tak založen na ústavně konformní interpretaci
obecných právních pojmů obsažených v § 85
odst. 2 stavebního zákona z roku 2006. Nejedná se tedy o výklad nad rámec nebo snad
mimo zákon, jak se domnívá stěžovatel.
Co se týče otázky přímé dotčenosti žalobkyně, je nesporné, že přístup k zamýšlené
stavbě je možné provést několika způsoby,
protože k ní vede více pozemních komunikací, o kterých se dá uvažovat v souvislosti s plánovaným užíváním stavby. To vyplývá jak
z vyjádření účastníků řízení, tak z mapových
podkladů, které jsou součástí správního spisu. Podle § 79 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 správní orgán v rozhodnutí o umístění stavby mimo jiné stanoví podmínky pro
napojení umísťované stavby na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Podle
§ 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, se
stavby podle druhu a potřeby umísťují tak,
„aby bylo umožněno jejich napojení na sítě
technické infrastruktury a pozemní komunikace a aby jejich umístění na pozemku
umožňovalo mimo ochranná pásma rozvodu energetických vedení přístup požární
techniky a provedení jejího zásahu. Připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného
užívání staveb a bezpečného a plynulého
provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby
musí připojení splňovat též požadavky na
dopravní obslužnost, parkování a přístup
požární techniky.“
Protože jedna z možných přístupových
cest k umísťované stavbě může vést přes pozemek ve vlastnictví žalobkyně a jejího manžela, a to zhruba ve vzdálenosti 150 m od stavby, bude žalobkyně rozhodnutím o umístění
stavby přímo dotčena tehdy, povede-li příjezdová cesta k umísťované stavbě přes pozemek
v jejím vlastnictví a zároveň bude provozem
na této cestě dotčeno její vlastnické právo.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
í a přístup
požární techniky.“
Protože jedna z možných přístupových
cest k umísťované stavbě může vést přes pozemek ve vlastnictví žalobkyně a jejího manžela, a to zhruba ve vzdálenosti 150 m od stavby, bude žalobkyně rozhodnutím o umístění
stavby přímo dotčena tehdy, povede-li příjezdová cesta k umísťované stavbě přes pozemek
v jejím vlastnictví a zároveň bude provozem
na této cestě dotčeno její vlastnické právo.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
Pravděpodobný výskyt negativních jevů
spojených s provozem umísťované stavby,
a tedy možný zásah do vlastnického práva žalobkyně, lze dovodit z obsahu správního spisu. Při provedení stavby by mělo dojít proti
původnímu stavu ke snížení stavů dojnic
z 394 kusů na 298 kusů, nicméně nově má
být vybudována stáj pro 127 jalovic, což vyplývá mimo jiné z posouzení vlivů záměru na
životní prostředí. To představuje zintenzivnění využití stávajícího zemědělského areálu,
přičemž lze očekávat i negativní vliv na okolí
umísťované stavby. Stejný závěr vyplývá i z vyjádření obce Daňkovice k projektové dokumentaci ze dne 9. 4. 2011, v němž tato obec
sdělila, že s ohledem na negativní vliv provozu stavby na veřejný život obce souhlasí
s provedením stavby mimo jiné za splnění
podmínek, že před vydáním stavebního povolení bude uzavřena smlouva o každoročním finančním příspěvku do fondu oprav
místních komunikací ve výši 50 000 Kč, že
sypké materiály budou přepravovány pod
plachtou nebo sítí, rozvoz fugátu bude časově omezen a že po vypracování nového územního plánu obce Daňkovice, ve kterém bude
řešena nová přístupová cesta k objektům
obou kravínů, přistoupí osoba zúčastněná na
řízení k jejímu provedení a používání. Podle
obce Daňkovice je jednou z možností přístupu ke stavbě cesta přes pozemek p. č. 495,
budou-li s tím jeho majitelé souhlasit. Obdobné podmínky vyjádřila obec Daňkovice i z pozice dotčeného silničního úřadu ve vyjádření
ze dne 19. 4. 2011 s tím, že zůstává zachována
možnost přístupu k objektům zemědělského
areálu po stávajících místních a účelových komunikacích v majetku obce, popřípadě po
dalších místních a účelových komunikacích
navazujících na umísťovanou stavbu.
Z uvedeného je zřejmé, že se může zvýšit
provoz na přístupových pozemních komunikacích v důsledku rozšíření zemědělského
chovu, s čímž může být spojeno obtěžování
zápachem a znečištěním převáženými materiály. Naopak v případě, že by napojení umísťované stavby na pozemní komunikace nebylo prováděno přes pozemky ve vlastnictví
žalobkyně, nelze dospět k závěru, že by byla
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
vlastnická práva žalobkyně přímo dotčena.
Nedochází totiž k výrazným změnám v technologii chovu, a rozsah navržených změn nevybočuje ze stávajícího zemědělského areálu.
Proto vliv samotné umísťované stavby není
s ohledem na její vzdálenost od pozemků žalobkyně zásadní.
by napojení umísťované stavby na pozemní komunikace nebylo prováděno přes pozemky ve vlastnictví
žalobkyně, nelze dospět k závěru, že by byla
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
vlastnická práva žalobkyně přímo dotčena.
Nedochází totiž k výrazným změnám v technologii chovu, a rozsah navržených změn nevybočuje ze stávajícího zemědělského areálu.
Proto vliv samotné umísťované stavby není
s ohledem na její vzdálenost od pozemků žalobkyně zásadní.
Dne 15. 4. 2011 zaslala žalobkyně a její
manžel přípis stavebnímu úřadu, ve kterém
uvedli, že z oznámení o zahájení územního řízení není zřejmé, jak je vedena přístupnost
k zamýšlené stavbě. S ohledem na podmínky
obce Daňkovice vyslovili nesouhlas s tím, aby
byla přístupnost stavby řešena přes jejich pozemky. Podle protokolu o ústním jednání ze
dne 19. 4. 2011, kterého se účastnila osoba zúčastěná na řízení a pracovnice stavebního
úřadu, je příjezd ke stavbě umožněn po veřejných komunikacích, popř. po účelových komunikacích osoby zúčastněné na řízení,
a sjezd na stavební pozemek je řešen z místní
komunikace p. č. 500 na stávající zpevněnou
účelovou komunikaci na p. č. 302 pro bývalý
seník, který stál přibližně na místě navrhované stavby. Dále je v něm uvedeno, že stavební
úřad obdržel námitky žalobkyně a jejího manžela a označil je jako námitky veřejnosti, které
však nepovažuje za oprávněné, neboť přístup
ke stavbě je řešen po obecních komunikacích nebo po účelových komunikacích osoby
zúčastněné na řízení. V rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby je uvedeno, že
„[z]pevněné pozemky jsou umístěny na pozemku p. č. 319/8 podél severovýchodní a severozápadní strany OMD a na pozemku
p. č. 319/9 podél jihozápadní strany odchovny a navazují na stávající zpevněnou účelovou komunikaci žadatele na p. č. 302 (PK)“
a že „[p]řístup ke stavbě je řešen částečně po
obecních komunikacích a částečně po účelových komunikacích žadatele, proto stavební
úřad tyto připomínky v rozhodnutí nezohlednil“.
Z výše uvedeného vyplývá, že stavební
úřad byl seznámen s obavami žalobkyně, že
bude příjezd k umístěné stavbě proveden
přes pozemky v jejím vlastnictví. Zároveň bylo zřejmé, že provoz umísťované stavby může
mít negativní vliv především v podobě růz-
kaci žadatele na p. č. 302 (PK)“
a že „[p]řístup ke stavbě je řešen částečně po
obecních komunikacích a částečně po účelových komunikacích žadatele, proto stavební
úřad tyto připomínky v rozhodnutí nezohlednil“.
Z výše uvedeného vyplývá, že stavební
úřad byl seznámen s obavami žalobkyně, že
bude příjezd k umístěné stavbě proveden
přes pozemky v jejím vlastnictví. Zároveň bylo zřejmé, že provoz umísťované stavby může
mít negativní vliv především v podobě růz-
ných imisí na vlastníky sousedních pozemků
a pozemků, přes které bude prováděn přístup k umísťované stavbě. V souladu s výše citovanými ustanoveními a za účelem vymezení okruhu účastníků řízení o umístění stavby
bylo proto třeba jasně vymezit, kudy bude
prováděn příjezd k umísťované stavbě, zda
přes pozemky žalobkyně, nebo nikoliv. Bez
toho nelze dospět k závěru, zda žalobkyně
měla být účastníkem řízení o umístění stavby,
a tedy ani odmítnout její odvolání jako nepřípustné. Stavební úřad tak neučinil. Rozhodnutí o umístění stavby tuto otázku uspokojivě neřeší, protože nevylučuje, že pozemní
komunikace na pozemku žalobkyně bude
užívána v souvislosti s provozem umísťované
stavby. O tom svědčí i vyjádření stavebního
úřadu v předkládací zprávě k podanému odvolání. V ní stavební úřad uvedl, že „[p]ředmětná stavba je přístupná po místních nebo
účelových komunikacích, a přestože je možné užívat i účelové komunikace na pozemku odvolatele, není to nutné“.
Protože předmětem přezkumu napadeného správního rozhodnutí nebyla otázka
nejvhodnějšího způsobu napojení umísťované stavby na pozemní komunikace, nebyl,
a ani nemohl být, krajským soudem vysloven
závěr, že žalobkyně je účastnicí správního řízení, jak se domnívá stěžovatel. Ústřední otázkou je, zda žalobkyně mohla být přímo dotčena rozhodnutím o umístění stavby. Pokud
tuto možnost stavební úřad nevyloučil a přitom s žalobkyní jako s účastnicí správního řízení nejednal, pak je nutné toto pochybení
napravit. Vymezení okruhu účastníků řízení
o umístění stavby je sice v prvé řadě úkolem
pozemní komunikace, nebyl,
a ani nemohl být, krajským soudem vysloven
závěr, že žalobkyně je účastnicí správního řízení, jak se domnívá stěžovatel. Ústřední otázkou je, zda žalobkyně mohla být přímo dotčena rozhodnutím o umístění stavby. Pokud
tuto možnost stavební úřad nevyloučil a přitom s žalobkyní jako s účastnicí správního řízení nejednal, pak je nutné toto pochybení
napravit. Vymezení okruhu účastníků řízení
o umístění stavby je sice v prvé řadě úkolem
stavebního úřadu, ale stěžovatel se musí
v rámci přezkumu rozhodnutí I. stupně zabývat i námitkami směřujícími proti posouzení
účastenství v řízení před stavebním úřadem,
a závěry stavebního úřadu v tomto směru
buď potvrdit, nebo vyvrátit. Se stěžovatelem
lze souhlasit, že vymezení okruhu účastníků
územního řízení je úkolem náročným a vyžadujícím s ohledem na konkrétní okolnosti
případu komplexní posouzení situace v území a zohlednění nejrůznějších vlivů, neboť
v úvahu přichází u vlastníků sousedních staveb a pozemků dotčení nejrůznějšího druhu.
Umožňuje-li situace v terénu zhotovit přístup
k umísťované stavbě více způsoby, pak v zásadě každý z vlastníků pozemku nebo stavby, jehož práva budou zasažena provozem po těchto
komunikacích, může být účastníkem územního řízení. Rozhodné je, zda intenzita zásahu
do jeho vlastnického práva představuje přímé dotčení. Určujícím měřítkem může být
intenzita zvýšení dopravy a míra negativních
efektů s tím spojených, ale i povaha provozu
umísťované stavby a vlastnosti přilehlých komunikací. Pokud je možné vyloučit, že tyto
nebudou v souvislosti s provozem stavby využívány více než doposud, pak lze zpravidla
vyloučit i přímé dotčení vlastníků pozemků,
přes které má být příjezd k umísťované stavbě prováděn.
Z výše uvedeného vyplývá, že námitky stěžovatele nejsou důvodné. Krajský soud správně dospěl k závěru, že v daném případě absentuje úvaha o rozsahu okruhu účastníků,
na jejímž základě by bylo možno posoudit,
zda je žalobkyně opomenutým účastníkem řízení o umístění stavby.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
Mgr. Ludmila K. proti Krajskému úřadu Kraje Vysočina, za účasti Zemědělského družstva