Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

7 As 18/2006

ze dne 2006-09-21
ECLI:CZ:NSS:2006:7.AS.18.2006.76

Nelze-li ze zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, nebo jiného právní- ho předpisu dovodit možnost ustanovit tohoto ochránce opatrovníkem, soud tak nemůže učinit a zavázat ho jinými úkoly než úkoly stanovenými v citovaném záko- ně, a rozšiřovat tak jeho působnost, neboť státní orgán může obecně činit jen to, k čemu byl zřízen.

Nelze-li ze zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, nebo jiného právní- ho předpisu dovodit možnost ustanovit tohoto ochránce opatrovníkem, soud tak nemůže učinit a zavázat ho jinými úkoly než úkoly stanovenými v citovaném záko- ně, a rozšiřovat tak jeho působnost, neboť státní orgán může obecně činit jen to, k čemu byl zřízen.

Podle $ 29 odst. 3 občanského soudního řádu, pokud předseda senátu neučiní jiná opatření, může ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizi- ně, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže niko- liv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat. Výchozí rámec pro rozhodnutí Nejvyšší- ho správního soudu v předmětné věci tvoří nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 27/2000, ve kterém Ústavní soud uvedl, že „občanský soudní řád v f 29 odst. 2 (před novelou) stanoví možnost soudu, aby ustanovil osobě, jejíž pobyt není znám, opat- rovníka. Opatrovníkem může být pouze oso- ba fyzická nebo právnická. Nic tedy nebrání soudu v tom, aby takové osobě jako opatrov- níka ustanovil i obec, tj. právnickou osobu. Ta ovšem musís takovým ustanovením sou- hlasit. V- případě jejího nesouhlasu, což se projeví v podaném odvolání, nemůže odvo- lací soud potvrdit rozhodnutí soudu prvého stupně o jmenování opatrovníka, neboť ne- má pro to v žádném zákoně oporu. Listina v čl. 4 odst. I stanoví, že povínnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Takový zákon pro stanove- 10 ní povinnosti obce proti její vůli však neexis- tuje, a proto soudy nemohou proti vůli obcí jim tuto povinnost ukládat. Výkon funkce opatrovníka ve smyslu f 29 odst. 2 o. s. ř je funkcí obce soukromoprávní“. Výkladem vý- še uvedeného nálezu Ústavního soudu je nut- no dospět k závěru, že Veřejný ochránce práv by mohl být ustanoven opatrovníkem účast- níka řízení pouze tehdy, jestliže by tak stano- vil zákon. Dle definice Mezinárodní asociace práv- níků je Veřejný ochránce práv „úřadem zří- zeným ústavou, legislativním aktem nebo parlamentem, v jehož čele stojí nezávislý, vy- soce postavený veřejný činitel, odpovědný zákonodárnému sboru či parlamentu, který přijímá stížnosti občanů na vládní úřady, úředníky, zaměstnance, nebo který jedná ze své vlastní iniciativy a který má pravomoc vyšetřovat, doporučovat nápravné opatření a vydávat zprávy“ (citováno dle Sládeček, V.: Ombudsman, ochránce práv ve veřejné sprá- vě. Acta Universitatis Carolinae Iuridica, 1997, str. 9). Další z autorů teoretických pub- likací Filip chápe Veřejného ochránce práv jako samostatný státní orgán oddělený od správy a soudnictví (Filip, J. a kol.: Základy státovědy. Masarykova univerzita, Brno 2004, str. 32). Lze proto uzavřít, že v obecné teorii panuje shoda nad skutečností, že institut Ve- řejného ochránce práv je státním orgánem, který je vykonáván monokraticky, tj. jednou osobou. Monokratičnost výkonu toho úřadu je jistým specifikem v rámci státní správy, ne- boť je zřejmé, že úřad jako takový je v užším slova smyslu tvořen pouze osobou Veřejného ochránce práv a jeho zástupcem. V širším slo- va smyslu je však pod tento institut nutno za- hrnout i pracovníky Kanceláře, kterou zřizu- je zákon o Veřejném ochránci práv ve svém $ 25 odst. 1 jako pomocný orgán sloužící k zabezpečení úkolů spojených s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Veřejného ochránce, a to jako orga- nizační složku státu. Zde je třeba ještě pro úplnost (s ohledem na znění kasační stížnos- ti) zdůraznit, že na základě $ 3 odst. 2 zákona, “ č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, není Kancelář jako organizační složka státu právnickou osobou. Vzhledem k okolnosti, že Veřejný ochrán- ce práv je orgánem státu, je nutno určit jeho pravomoc a působnost, které vymezují okruh úkolů, které má tento orgán řešit (působ- nost), a svěřené právní prostředky, jimiž má plnění těchto úkolů dosahovat (pravomoc). Tato zákonem, zde zákonem o Veřejném ochránci práv, svěřená pravomoc a působ- nost je omezena právě rozsahem vymezeným ve zřizovacím aktu. Proto správní orgán může obecně činit pouze to, k čemu byl zřízen (což koresponduje i s čl. 2 odst. 2 Listiny základ- ních práv a svobod a s čl. 2 odst. 3 Ústavy Čes- ké republiky), jak byly stanoveny hranice je- ho činnosti. V této situaci je nutno předestřít, že zákonodárce mnohdy umísťuje ustanovení rozšiřující základní okruh pravomoci a pů- sobnosti i do jiných zákonů (než jen zřizova- cích), a to v zejména v případě, kdy je v tom- to zvláštním zákoně komplexně řešena určitá otázka týkající se právních vztahů; v daném případě tomu tak však není, takže je nutno vyjít z dikce $ 1 odst. 1 až 6 zákona o Veřej- ném ochránci práv, z něhož nelze dovodit žádnou © možnost | ustanovit © Veřejného ochránce práv opatrovníkem a v této souvis- losti ho zavazovat jinými úkoly než úkoly sta- novenými v citovaném zákoně, a tak rozšiřo- vat jeho působnost nad rámec působnosti stanovené v tomto zákoně. 1009 Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí o správním vyhoštění k $ 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)» Rozhodnutí o správním vyhoštění je podle $ 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ze soudní- ho přezkumu vyloučeno pouze tehdy, pokud cizinec pobýval neoprávněně na úze- mí České republiky nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště bezprostřed- ně před zahájením řízení o vyhoštění, nikoli v tom případě, kdy před zahájením správního řízení byl již pobyt cizince legalizován.

Yi Wen Z. (Čínská lidová republika) proti Policii České republiky o kasační stížnosti usta- noveného opatrovníka žalobkyně - Veřejného ochránce práv.