a o změně dalších zákonů Odvysíláním navzájem si odporujících informací bez dalšího ověření tohoto roz- poru, příp. bez poskytnutí možnosti k dalšímu vyjádření osobám, od nichž tyto in- formace pocházejí, poruší provozovatel vysílání svou povinnost poskytovat objek- tivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů ($ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání).
a o změně dalších zákonů Odvysíláním navzájem si odporujících informací bez dalšího ověření tohoto roz- poru, příp. bez poskytnutí možnosti k dalšímu vyjádření osobám, od nichž tyto in- formace pocházejí, poruší provozovatel vysílání svou povinnost poskytovat objek- tivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů ($ 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání).
Podle $ 31 odst. 2 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání poskytuje provozovatel vysílání objektivní a vyvážené informace ne- zbytné pro svobodné vytváření názorů. Názo- ry nebo hodnotící komentáře musí být oddě- leny od informací zpravodajského charakteru. Stěžovatelka sice v kasační stížnosti namí- tala, že odvysíláním reportáže o poslanci Di- mitrovovi, resp. o jeho vzdělání, k porušení 894 citovaného ustanovení nedošlo, ale její argu- mentace, kterou na podporu tohoto svého názoru uvedla, je velmi kusá a jen ve značně obecné rovině zpochybňuje závěry vyslove- né městským soudem v napadeném rozsud- ku. V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že obsah a kvalita kasační stíž- nosti, s ohledem na dispoziční zásadu ovláda- jící správní soudnictví, předurčuje obsah roz- hodnutí soudu. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i ob- sah rozsudku soudu. Stěžovatelka sice namítala, že nezveřejní- la nepravdivou informaci o tom, že poslanec Dimitrov neoprávněně užívá titul Ing., ale pouze poukázala na jisté nesrovnalosti v živo- topise tohoto poslance, avšak předmětná re- portáž obsahovala mimo jiné vyjádření VŠE, ve kterém její mluvčí uvedl, že „v celoškolské databázi studentů Vysoké školy ekonomické v Praze se jméno Ing. Kosta Dimitrov v uvá- děných letech nevyskytuje“. Později bylo zjiš- těno, že VŠE sdělila stěžovatelce nesprávnou informaci, neboť její pracovník prověřil pou- ze databázi studentů denního studia a opo- menul databázi studentů dálkového studia, ve které byl poslanec Dimitrov veden. Původ- ní informace, že poslanec Dimitrov tuto vyso- kou školu neabsolvoval, byla proto nepravdi- vá. Ohledně studia poslance Dimitrova na VŠE tedy objektivně neexistují žádné nejas- nosti, nesrovnalosti či pochyby, a také není sporu o tom, že stěžovatelka odvysílala pro- kazatelně nepravdivou informaci. Předmětná reportáž sice skutečně výslovně nehovoří o tom, že poslanec Dimitrov užívá titul Ing. neoprávněně, ale z celkového vyznění repor- táže, zejména z doprovodného komentáře te- levizního redaktora a z pořadí, v jakém byly řazeny jednotlivé informace, je zřejmé, že se nejednalo o pouhé upozornění na „jisté ne- srovnalosti“ v životopise poslance Dimitrova. Zejména závěrečný komentář poukazující na možné právní důsledky neoprávněného uží- vání akademického titulu, který přímo nava- zuje na výše citované vyjádření VŠE, vzbuzuje u diváka dojem, že poslanec Dimitrov na VŠE nikdy nestudoval, a že tedy užívá titul Ing. neoprávněně, na což ostatně velmi případně poukázal v napadeném rozsudku městský soud. Z výše uvedeného vyplývá, že městský soud ani žalovaná ve svých závěrech nepochybily, jejich hodnocení obsahu předmětné reportá- že bylo dostatečně odůvodněno a podpořeno logickými argumenty. Tato stížní námitka je proto nedůvodná. Stěžovatelka dále poukázala na to, že zdrojem informace, že poslanec Dimitrov ne- vystudoval VŠE, byla tato vysoká škola. Je ne- sporné, že v daném případě došlo k pochybe- ní na její straně. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že odpovědnost za obsah po- řadů nese jako provozovatel vysílání stěžova- telka [$ 32 odst. 1 písm. a) zákona o rozhlaso- vém a televizním vysílání). Stěžovatelka nebyla žalovanou sankcionována za omyl VŠE, ale za to, jakým způsobem s nepravdivou in- formací poskytnutou VŠE naložila, tedy za to, že v situaci, kdy měla k dispozici dvě navzájem si odporující informace, místo dalšího ověřo- vání, příp. poskytnutí možnosti k vyjádření po- slanci Dimitrovovi, předmětnou reportáž od- . vysílala. Omluva VŠE odvysílaná následujícího dne stěžovatelkou pouze ozřejmila, proč ke zveřejnění nepravdivé informace došlo, ale ta- to skutečnost je pro posouzení zákonnosti na- padeného rozsudku právně irelevantní. Tvrzení stěžovatelky, že důvodem, proč si prověřovala informaci o vzdělání poslance Dimitrova na VŠE, byla negativní zkušenost z minulosti, kdy někteří politici neoprávněně užívali vysokoškolské tituly, je pro posouzení zákonnosti napadeného rozsudku naprosto nerozhodná. Z tohoto tvrzení není totiž vů- bec zřejmé, co stěžovatelka v tomto směru napadenému rozsudku vytýká nebo v čem spatřuje jeho nezákonnost, a nelze je proto považovat za stížní bod ve smyslu $ 103 s. ř. s. Stěžovatelka se dále domnívá, že své po- vinnosti poskytovat objektivní a vyvážené in- formace nezbytné pro svobodné vytváření názorů dostála tím, že v předmětné reportáži poskytla prostor jak poslanci Dimitrovovi, tak mluvčí VŠE. Vnímáli stěžovatelka svou povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace tak, že v případě protichůdných tvrzení pocházejících ze dvou zdrojů postačí obě tato tvrzení odvysílat, aniž by byla jedna ze stran konfrontována se zásadním zjištěním zpochybňujícím informace podané stranou druhou, jedná se o značně zjednodušený, po- vrchní a formální způsob vnímání této zákon- né povinnosti. Z předmětné reportáže nevy- plývá, že by byl poslanec Dimitrov seznámen s vyjádřením VŠE, které přitom bylo v pří- mém rozporu s jím uvedenou informací o ab- solvování VŠE. Toto profesionální pochybení pracovníka stěžovatelky vedlo v konečném důsledku k odvysílání nepravdivé informace (vyjádření VŠE). Městský soud tedy stěžova- telce zcela důvodně vytkl, že stranila pouze informacím poskytnutým VŠE a neumožnila poslanci Dimitrovovi reagovat. Nejvyšší správní soud považuje za nezbyt- né poukázat na to, že verifikace patří k ele- mentárním principům práce s informacemi, a to nejen ve sdělovacích prostředcích, a stě- žovatelka by měla, v zájmu zachování objekti- vity vysílání, ale i v zájmu udržení určité pro- fesionální úrovně své práce, ověřit každou informaci, kterou hodlá zveřejnit, a ne jen tu, která se vztahuje k jisté negativní zkušenosti z minulosti. V této souvislosti lze také odká- zat na Kodex České televize (přístupný na www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/index.php), který stanoví zásady naplňování veřejné služ- by v oblasti televizního vysílání [srov. $ 8 odst. 1 písm. £) zákona č. 483/1991 Sb., o Čes- ké televizi] a podle jehož čl. 5.8 „Zpráva mu- sí být založena na zjištěných a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti a v případech, kdy to pro nemožnost opatřit si všechny in- formace není beze zbytku uskutečnitelné, postupovat s cílem pravdě se maximálně při- blížit. Zamlčení důležité informace nebo po- tlačení jejího podstatného aspektu bude vždy hrubým porušením tohoto imperati- vu“. Navazující čl. 5.9 pak stanoví, že „Česká televize smí odvysílat zprávu ověřenou ales- Dpoň ze dvou důvěryhodných a na sobě vzá- Jemně nezávislých zdrojů, pouze v případě informací, které oficiálně zpřístupnily veřej- né úřady a instituce, postačí jeden oficiální 895 1686 zdroj, není-li z okolností zřejmé, že jde o ne- pravdivé nebo nepřesné údaje. Pokud je v naléhavých případech pro nemožnost ově- řit informací u druhého zdroje a s ohledem na váhu veřejného zájmu, k němuž se zprá- va vztahuje, výjimečně nezbytné odvysílat informaci pocházející pouze z jednoho zdro- je, musí na to být divák upozorněn“. 1686 Rozhlasové a televizní vysílání: ohrožení vývoje u dětí a mladistvých k $ 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysí- lání a o změně dalších zákonů (v textu jen „zákon o vysílání“) k čl. 17 a čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny základních práv a svobod k čl. 10 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) k čl. 17 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) k čl. 7 Evropské úmluvy o přeshraniční televizi (č. 57/2004 Sb. m. s.) L Správní delikt podle $ 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (provozovatel vysílá- ní, který zařazuje do vysílání od 6.00 do 22.00 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, bude po- trestán pokutou ve výši 20 000 - 10 000 000 Kč), je spáchán již provedením zakázaného jednání (odvysíláním pořadu určitého obsahu), přičemž ohrožení chráněných zájmů (zde: zájem na zdravém fyzickém, psychickém a morálním vývoji dětí a mladistvých) nemusí hrozit konkrétně a bezprostředně (srov. znak „by mohl ohrozit“). II. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých v oblasti působení médií je zaručena před- pisy ústavního pořádku (čl. 32 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod) a vyplývá rovněž ze závazků, které na sebe vzala Česká republika v řadě mezinárod- ních smluv, zejména z čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), čl. 17 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.), čl. 7 Evropské úmluvy o přeshraniční televizi (č. 57/2004 Sb. m. s.). Při střetu s právem svobody projevu (čl. 17 Listiny základních práv a svobod, čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) je nutno vážit význam proti sobě stojících zá- jmů, a to na principu proporcionality; svým významem, obsahem a stupněm právní ochrany se jedná o kolizi zájmů na stejné úrovni.
Česká televize proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační