činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živno- stenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 7. 2006 (v textu jen „zákon o cestovním ruchu“) Kombinace služeb dopravy, ubytování a balíčku služeb cestovního ruchu smluv- ních partnerů v Jižní Africe (např. několikadenní safari) sestavená na individuální přání klienta je „zájezdem“ ve smyslu $ 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění účinném do 31. 7. 2006, byly-li balíčky služeb cestovního ruchu jihoafric- kých partnerů sestaveny dopředu, tj. nikoli až na individuální přání klienta, a jako takovéto klientům nabízeny.
činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živno- stenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 7. 2006 (v textu jen „zákon o cestovním ruchu“) Kombinace služeb dopravy, ubytování a balíčku služeb cestovního ruchu smluv- ních partnerů v Jižní Africe (např. několikadenní safari) sestavená na individuální přání klienta je „zájezdem“ ve smyslu $ 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění účinném do 31. 7. 2006, byly-li balíčky služeb cestovního ruchu jihoafric- kých partnerů sestaveny dopředu, tj. nikoli až na individuální přání klienta, a jako takovéto klientům nabízeny.
Pokud stěžovatelka v kasační stížnosti na- mítala, že městský soud nesprávně posoudil skutkové okolnosti jejího podnikání, ze správ- ního spisu vyplývá, že stěžovatelka, podnikají- cí v cestovním ruchu jako cestovní agentura na základě ohlášení, uzavírala s klienty cestov- ní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej slu- žeb cestovního ruchu. Mezi těmito službami byly balíčky služeb realizované africkými ces- tovními kancelářemi. Např. panu Michalu H. stěžovatelka prodala kombinaci služeb leten- ky, ubytování před expedicí a expedici NCJ 606 (South African Explorer) v rozsahu 20 dní, přičemž ve smlouvě je uvedena zá- kladní cena expedice 29 000 Kč. Panu Jaro- slavu Č. prodala expedici Tribal Lands/WL OGTL06 v době od 17. do 30. 3. 2006, přičemž v rozpisu jednotlivých služeb je uvedena blí- že nespecifikovaná položka základní cena 21 700 Kč a zvlášť jsou pak rozepsány ceny za ubytování za 1 noc, letenky, letištní taxy, víza a transfer z letiště. V cestovní smlouvě uzavře- né s paní Lenkou S. dne 23. 4. 2003 je uvede- na základní cena 21 040 Kč, typ cesty expedice, zkratka SAE 304. V ceníku expedicí cestovní agentury stěžovatelky pro období roku 2003 je zkratka SAE 304 uvedena u typu expedice South African Explorer na 20 dní. Tato expe- dice je charakterizována předem stanovený- mi termíny, za předem stanovenou cenu po- dle ročního období roku a je uvedeno, co vše je v ceně: Cango Caves, Addo Elephant Park, 369 2246 návštěva kmene Zulu, plavba lodí, Kruger Na- tional Park, Blyde River Canon, Pilgriíms Rest, celodenní strava a vstupy do národních parků. V cestovní smlouvě ze dne 1. 2. 2006 s panem Tomášem M. je zvlášť rozepsána ce- na za letenky, letištní taxy a příplatek za jed- nolůžkový pokoj, přičemž jako další položka je uvedena „základní cena“ 40 000 Kč a v po- známce je uveden typ cesty - pobytový, safari balíček, plná penze. U smlouvy je připojena kopie itineráře Kenya Authentic Safari - 2006, tedy dopředu sestavený balíček služeb, včet- ně ubytování, výletů, stravy, je zde uvedena cena za balíček v USD na osobu a údaj, co ce- na zahrnuje. Podle obsahu cestovních smluv tedy stěžovatelka služby cestovního ruchu ani nezprostředkovávala, ani sama nerealizo- vala, ale přímo jako cestovní agentura prodá- vala. Pokud by sestavila individuální cestu na míru, jejíž součástí by byla několikadenní ex- pedice afrického tour operátora, jak namítá, pak by ovšem individuálně mohla prodat pouze letenku či ubytování a ve zbytku slu- žeb by mohla být pouze zprostředkovatelem. Cestovní smlouva, např. na safari expedici, by pak musela být uzavřena jménem cestovní kanceláře, která takový balíček realizuje, na což správně poukázal i městský soud. Z ces- tovních smluv však vyplývá opak. Jedná se o prodej balíčků služeb cestovního ruchu po- skytovaných africkými operátory přímo stě- žovatelkou. Přitom cestovní smlouvu nebyla stěžovatelka jako cestovní agentura vůbec oprávněna uzavírat. Již touto činností se tak dopustila neoprávněného podnikání. Podle $ 852a odst. 1 občanského zákoníku se cestov- ní smlouvou provozovatel cestovní kanceláře zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zá- kazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou ce- nu. Nejvyšší správní soud k cestovním smlou- vám uzavíraným stěžovatelkou jako osobou neoprávněnou k prodeji zájezdů poukazuje na to, že v daném případě je jednou ze smluvních stran spotřebitel, tudíž smluvní strana zvláště chráněná spotřebitelským právem EU. Stěžovatelka dále namítala, že její činnost spadala pod $ 1 odst. 2 písm. a) zákona o ces- tovním ruchu, který stanoví, že zájezdem po- dle tohoto zákona není kombinace služeb cestovního ruchu sestavená až na základě in- 370 dividuálního požadavku, a rovněž poukazo- vala na to, že tvůrčím způsobem na přání klienta sestavila jeho individuální zahraniční cestu, nedisponovala charterovými lety a její součástí pak byly poznávací cesty poskytnuté společnostmi působícími v Jižní Africe. Z vý- še popsaného obsahu cestovních smluv je však zřejmé, že stěžovatelka na základě poža- davku klienta sestavila službu dopravy, uby- tování a balíčku služeb cestovního ruchu smluvních partnerů v Jižní Africe - nejčastěji několikadenní expedice safari. Tyto služby tak byly sestaveny a zkombinovány nejpozdě- ji v době uzavření smlouvy. U balíčků safari z obsahu správního spisu vyplynulo, že byly dopředu sestaveny daleko dříve a jako balíč- ky již byly klientům nabízeny. Z nich si pak klienti vybírali. Tyto služby afrických operá- torů klienti tedy nedokupovali, např. až na místě podle svého výběru. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s názorem městského soudu, že stěžovatelka nabízela a prodávala zájezdy, čili dopředu sestavené balíčky služeb cestovního ruchu afrických partnerů, a z této nabídky si klienti vybírali, čemuž odpovídá i označení těchto balíčků kódy, zkratkami apod. v cestovních smlouvách. Zákon o ces- tovním ruchu vymezil pojem zájezd v $ 1 odst. 1 jako „předem sestavená kombinace alespoň dvou z následujících služeb, je-li pro- dávána nebo nabízena k prodeji za souhrn- nou cenu a je-li služba poskytována po dobu přesahující 24 hodin nebo když zahrnuje ubytování přes noc: a) doprava, b) ubytová- ní, c) jiné služby cestovního ruchu, jež ne- Jsou doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část zájezdu nebo je- jichž cena tvoří alespoň 20 % souhrnné ceny zájezdu“, přičemž výslovně v $ 1 odst. 2 písm. a) negativní enumerací stanovil, jaká kombinace služeb cestovního ruchu zájez- dem není - kombinace služeb cestovního ru- chu sestavená až na základě individuálního požadavku [$ 1 odst. 2 písm. a) byl posléze zákonem č. 214/2006 Sb. zrušen]. Citované ustanovení zákona o cestovním ruchu je nutné interpretovat za použití běž- ných výkladových metod a s přihlédnutím k tomu, že tento zákon představuje provedení požadavků směrnice Rady ze dne 13. 6. 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zá- jezdy (90/314/EHS). Článek 2 této směrnice stanoví v bodě 1, že „souborem služeb“ je „předem stanovená kombinace alespoň dvou z následujících položek, je-li prodává- na nebo nabízena k prodeji za souhrnnou cenu a je-li služba poskytována po dobu pře- sahující 24 hodin nebo zahrnujeli nocleh: a) doprava, b) ubytování, c) jiné služby ce- stovního ruchu, které nejsou doplňkem do- pravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru služeb“. Oddělené účtování za jednotlivé položky téhož souboru služeb ne- zbavuje organizátora nebo prodejce podle té- to směrnice závazků. Nejvyšší správní soud v souvislosti s pojmem „předem sestavená kombinace služeb“ poukazuje na rozhodnutí Soudního dvora ze dne 30. 4. 2002 ve věci Club-Tour, Viagens e Turismo SA proti Alber- to Carlos Lobo Goncalves Garrido, C-400/00, Recueil, s. -4051. V tomto rozhodnutí Soudní dvůr odpověděl na dvě předběžné otázky tý- kající se pojmu „soubor cestovních služeb“ Cpackage travel“) a „předem stanovený“ C„pre-arranged“). Uvedl, že pojem „soubor“ C„package“) použitý ve směrnici Rady 90/314/EHS o souborných službách pro ces- ty, pobyty a zájezdy musí být vykládán tak, že zahrnuje i pobyty („holidays“) organizované cestovními kancelářemi („travel agenis“) na základě požadavku a podle specifikací spotřebi- tele či skupiny spotřebitelů. Dále Soudní dvůr uvedl, že pojem „předem stanovená kombina- ce“ („pre-arranged combination“) použitý v čl. 2 odst. 1 směrnice 90/314/EHS musí být vykládán tak, že zahrnuje i kombinace turistických služeb zkombinovaných dohromady v okamžiku, kdy je uzavřena smlouva mezi cestovní kanceláří Gořravel agency“) a spotřebitelem. K námitce stěžovatelky, že na místě byla jejím klientům poskytnuta poznávací cesta od afrických tour operátorů, Nejvyšší správní soud uvádí, že výklad pojmu „služba cestov- ního ruchu“ v $ 1 odst. 2 zákona o cestovním ruchu musí být proveden s ohledem na syste- matiku zákona o cestovním ruchu a jeho již zmíněný účel, tedy ochranu spotřebitele. V rámci zákona o cestovním ruchu měl záko- nodárce pod pojmem „služba cestovního ru- chu“ na mysli službu vymezenou v $ 1 odst. 1 písm. 4), b) a c), tedy ubytování, dopravu či jinou službu cestovního ruchu. Pojmem „jeď- notlivá služba cestovního ruchu“ nelze pro- to rozumět dopředu sestavený safari balíček více služeb za souhrnnou cenou, tedy faktic- ky zájezd. Stěžovatelka jako cestovní agentura tedy nemohla zároveň sestavit individuální cestu na míru a zároveň prodat zájezd v Jižní Africe. Městský soud proto nepochybil při kvalifikaci podnikání stěžovatelky jako čin- nosti spočívající v prodeji zájezdů, tedy čin- nosti, k níž byla oprávněna pouze cestovní kancelář. Kombinace služeb zahrnující do- předu sestavené safari balíčky tak, jak je pro- dávala stěžovatelka, je zájezdem ve smyslu zá- kona o cestovním ruchu. Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžo- vatelka by se nedopustila správního deliktu, pokud by jako zprostředkovatelka prodávala dopředu sestavené safari balíčky nabízené cestovní kanceláří oprávněnou k podnikání v České republice (podle $ 2 odst. 1 zákona o cestovním ruchu je provozovatelem cestov- ní kanceláře podnikatel, který je na základě koncese oprávněn nabízet a prodávat zájez- dy) nebo obdobným subjektem podnikajícím jako cestovní kancelář (ve smyslu „organizá- tora“ podle čl. 2 bodu 2 směrnice 90/314/EHS). Ustanovení $ 2 odst. 1 zákona o cestovním ru- chu totiž je nutno vykládat eurokonformně rozšiřujícím způsobem tak, aby nediskrimi- novalo „organizátory“ z jiných členských stá- tů EU či států tvořících Evropský hospodářský prostor (takto ostatně věc řešil i zákonodárce v novele $ 2 odst. 1 zákona o cestovním ru- chu provedené zákonem č. 214/2006 Sb.). V případě stěžovatelky se však o „organizálto- ra“ tohoto typu nejednalo, neboť šlo o balíč- ky služeb dodávané subjekty, které měly sídlo či místo podnikání v afrických státech, tedy mimo rámec EU či EHP. Tím nemohl být na- plněn smysl a účel ochranných ustanovení směrnice 90/314/EHS a českého vnitrostátní- ho prováděcího zákona, jímž je mimo jiné za- jistit, aby zájezdy byly nabízeny pouze podni- kateli pojištěnými podle standardů práva EU/EHP proti úpadku. Navíc stěžovatelka, jak již bylo výše vyloženo, prodávala balíčky slu- žeb jihoafrických subjektů nikoli jako zpro- středkovatel, nýbrž jako jejich dodavatel. Zjištěné skutkové okolnosti tak nevzbuzují pochybnosti o charakteru činnosti stěžovatelky jako neoprávněného podnikání. O její odpověd- nosti za protiprávní jednání spočívající v ne- oprávněném podnikání tak není pochyb. (...) 371 2247-2249 NI. PRÁVNÍ VĚTY 2247 Správní trestání: užití principů trestního práva; zákaz reformace in peius k $ 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích I. Při posuzování, zda více správních deliktů bylo spácháno v jednočinném nebo vícečinném souběhu, je nutno vycházet z trestněprávní doktríny. II. Zákaz reformace in peius uvedený v 6 87 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o pře- stupcích, se vztahuje jen na sankci; kvalifikace skutku se může změnit.
Lidmila S. proti Magistrátu hlavního města Prahy o uložení pokuty, o kasační stížnosti
elikt neoprávněného podnikání plní vždy více funkcí, a to zejména represivní, která je dána ze samé podstaty povahy pokuty jako trestu (v tomto případě negativního zásahu do majetkové sféry) za nežádoucí jednání, a také funkci preventivní. U stěžovatelky uložení pokuty zcela jistě splnilo represivní funkci, a to jako trest (negativní zásah do majetkové sféry stěžovatelky) za rozhodně nikoli bagatelní protiprávní jednání, jehož se prokazatelně, byť ne třeba úmyslně, dopustila.
Stěžovatelka rovněž namítala, že městský soud nedůvodně nemoderoval uloženou sankci, ač k tomu byly dány zákonné předpoklady, ale neuvedla jaké a zmiňuje jen nepřiměřenou tvrdost trestu. Moderační právo je zásahem do uvážení správního orgánu soudem, který může zasáhnout do výše trestu způsobem, jako by jej uděloval sám. Moderační právo však lze použít pouze tehdy, byl-li trest uložen ve zjevně nepřiměřené výši. Ze správního spisu vyplynulo, že živnostenský úřad zvolil výši pokuty v dolní polovině zákonného rozpětí sankce. Při stanovení výše pokuty 90 000 Kč přihlédl k závažnosti (protiprávní jednání shledal velmi závažným), délce protiprávního jednání a zároveň jako k polehčující k okolnosti, že stěžovatelka se správním orgánem ochotně spolupracovala. Magistrát vzhledem k menší prokázané délce doby protiprávního jednání snížil pokutu na 60 000 Kč. Městský soud tak zcela důvodně dospěl k závěru, že výše pokuty stěžovatelky není vzhledem ke všem okolnostem protiprávního jednání zjevně nepřiměřená a naopak odpovídá protiprávnímu jednání stěžovatelky, kterým, byť i jen potenciálně, ohrožovala spotřebitele, neboť nebyla pojištěna proti úpadku. Nejvyšší správní soud se s tímto hodnocením městského soudu ohledně přiměřenosti sankce ve vztahu k charakteru a závažnosti protiprávního jednání ztotožňuje.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). O věci rozhodl v souladu s ust. § 109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, když neshledal ani jiný důvod, pro nějž by nařízení jednání ve věci bylo vhodné.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a magistrátu žádné náklady s tímto řízením přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2010
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu