Ustanovení § 166 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, musí být vykládáno v souladu s jeho doslovným zněním tak,
že pro určení výše výsluhového příspěvku je rozhodné, jaký příjem byl (bývalému)
příslušníku bezpečnostního sboru poskytnut za rozhodné období, nikoliv jaký příjem mu byl poskytnut v rozhodném období. Je-li tedy doplatek služebního příjmu za
období od srpna 2008 do srpna 2011 poskytnut v roce 2011 a lze-li jednoznačně určit
jeho části, které přísluší za jednotlivá dílčí období, není tento doplatek jako celek
součástí příjmu za rok 2011. Součástí příjmu za rok 2011 je pouze ta část doplatku,
která přísluší za tento rok.
Ustanovení § 166 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, musí být vykládáno v souladu s jeho doslovným zněním tak,
že pro určení výše výsluhového příspěvku je rozhodné, jaký příjem byl (bývalému)
příslušníku bezpečnostního sboru poskytnut za rozhodné období, nikoliv jaký příjem mu byl poskytnut v rozhodném období. Je-li tedy doplatek služebního příjmu za
období od srpna 2008 do srpna 2011 poskytnut v roce 2011 a lze-li jednoznačně určit
jeho části, které přísluší za jednotlivá dílčí období, není tento doplatek jako celek
součástí příjmu za rok 2011. Součástí příjmu za rok 2011 je pouze ta část doplatku,
která přísluší za tento rok.
Rozhodnutím Ministerstva vnitra, ředitele odboru sociálního zabezpečení (správní
orgán I . stupně), ze dne 8 . 1 . 2013 byl žalobci
od 1 . 12 . 2012 přiznán výsluhový příspěvek
ve výši 14 069 Kč měsíčně a od 1 . 1 . 2013 mu
byl zároveň výsluhový příspěvek zvýšen na
14 133 Kč měsíčně . Proti tomuto rozhodnutí
podal žalobce odvolání, které ministr vnitra
rozhodnutím ze dne 19 . 4 . 2013 zamítl . Správní orgány vycházely z průměrného hrubého
služebního příjmu žalobce za předchozí tři
kalendářní roky . Nepřisvědčily námitkám žalobce, že by se mělo vycházet pouze z příjmu
za kalendářní rok 2011, který měl být vyšší,
neboť do něj bylo nutno zahrnout celý doplatek navýšení základního tarifu o 10 %, který
žalobci příslušel zpětně od 1 . 8 . 2008 .
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
žalobu u Městského soudu v Praze, kterou
městský soud rozsudkem ze dne 29 . 10 . 2015,
čj . 11 Ad 11/2013-25, zamítl .
Městský soud dospěl k závěru, že z § 114
odst . 1 zákona o služebním poměru vyplývá,
že základní tarif je složkou služebního příjmu příslušníka, která se poskytuje měsíčně .
Stejně tak, pokud byl žalobci základní tarif
zvýšen o 10 %, nelze dospět k jinému závěru,
než že je i toto navýšení poskytováno měsíčně a že je jednorázově zpětně vyplacený do-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
platek tarifu nutno rozpočítat na jednotlivé
měsíce, ve kterých částka navýšeného tarifu
skutečně náležela k výplatě . Postup žalovaného je v souladu se zákonem o služebním poměru, neboť tyto doplatky nelze zařadit jako
součást služebního příjmu žalobce pouze za
rok 2011, jak se domáhal . Smysl a účel právní úpravy v zákoně č . 586/1992 Sb ., o daních
z příjmů, a v zákoně o služebním poměru je
odlišný a každý z těchto předpisů vychází
z jiné koncepce . Příjem a průměrný hrubý
služební příjem dle těchto zákonů jsou odlišné pojmy . Z doplatku bylo pojistné zaplaceno za měsíc srpen 2011, a proto byl doplatek
vykázán na evidenčním listu důchodového
pojištění za rok 2011 . Městský soud proto neshledal důvod ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí .
Proti rozsudku městského soudu podal
žalobce (stěžovatel) kasační stížnost . Stěžovatel namítl, že byť se o výsluhových nárocích
rozhodovalo v rámci správního řízení, jde
ve své podstatě o nárok na zaplacení složky
odměny za vykonanou práci obdobnou mzdě
nebo platu, takže by věc měla být posuzována
v kontextu soukromoprávní úpravy, a nikoli
striktně a výlučně v rovině práva správního .
Omyl či jiná chyba zaměstnavatele na úseku
odměňování nemá být vykládána k tíži zaměstnance . Právní předpis přitom stojí na
*) S účinností od 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.
rámci správního řízení, jde
ve své podstatě o nárok na zaplacení složky
odměny za vykonanou práci obdobnou mzdě
nebo platu, takže by věc měla být posuzována
v kontextu soukromoprávní úpravy, a nikoli
striktně a výlučně v rovině práva správního .
Omyl či jiná chyba zaměstnavatele na úseku
odměňování nemá být vykládána k tíži zaměstnance . Právní předpis přitom stojí na
*) S účinností od 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem.
myšlence vypočítávat výsluhové nároky ze
skutečností pro osobu ve služebním poměru
nejpříznivějších . Rozhodný služební příjem
byl tvořen veškerými součástmi, které byly
vypláceny v roce 2011, kdy byl tento vyměřovací základ nejpříznivější . Do tohoto služebního příjmu se dostaly i doplatky služebního
příjmu, které byly jednorázově přiznány se
zpětnou účinností od roku 2008 . Rozhodná je doba, kdy byly tyto příjmy vypláceny,
a tedy kdy se reálně jako příjem dostaly do
dispozice stěžovatele, a staly se tak součástí
jeho služebního příjmu . Je proto nepodstatné, za jaké období byly tyto doplatky formálně vykázány pro potřeby sociálního pojištění
či jiné interní evidence zaměstnavatele . To, že
došlo k chybám v nastavení základních tarifů,
nebyla chyba stěžovatele . Prakticky z hlediska všech podstatných právních předpisů, ať
jde o občanský soudní řád a úpravu exekucí
v zákoně č . 120/2001 Sb ., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), plnění daňových povinností, otázky finančních
plnění ve smyslu občanského zákoníku či zákona č . 94/1963, o rodině*), nebo povinnosti
vyplývající ze zákona č . 182/2006 Sb ., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), by byl pro veškeré tyto právní účely
rozhodný příjem, který byl fakticky v daném
měsíci či období vyplácen . Jedinou normou,
která nasvědčuje závěru městského soudu,
je § 6 odst . 1 zákona č . 589/1992 Sb ., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti . I tady jde
však o zkreslenou interpretaci . Pojistné bylo
odváděno až v době výplaty, a logicky nikoli
v době, k níž se dotčená platba vztahovala .
Tyto formální skutečnosti jsou použitelné toliko pro rovinu sociálního zabezpečení, nicméně z hlediska předpisů daňových, občanskoprávních a ostatních jsou nepoužitelné .
Je proto třeba vycházet z toho, že příslušná
část služebního příjmu byla vyplácena v roce
2011, kdy z ní bylo také pojistné odvedeno,
kdy byl tento příjem zdaněn, kdy bylo možné z tohoto příjmu činit srážky ze mzdy atd .
Tyto nároky byly řešeny v rámci rozpočtu za
rok, v němž byly vyplaceny, a nikoli za roky,
toliko pro rovinu sociálního zabezpečení, nicméně z hlediska předpisů daňových, občanskoprávních a ostatních jsou nepoužitelné .
Je proto třeba vycházet z toho, že příslušná
část služebního příjmu byla vyplácena v roce
2011, kdy z ní bylo také pojistné odvedeno,
kdy byl tento příjem zdaněn, kdy bylo možné z tohoto příjmu činit srážky ze mzdy atd .
Tyto nároky byly řešeny v rámci rozpočtu za
rok, v němž byly vyplaceny, a nikoli za roky,
v nichž ve skutečnosti měly být placeny . Zákon
o služebním poměru přitom nestanoví výluky
z toho, že by některá složka služebního příjmu
nebyla započitatelná, respektive že by bylo
možné přihlížet jen k těm složkám, na které
vznikl nárok v kalkulovaném roce . Srovnatelný předpis – zákon č . 221/1999 Sb ., o vojácích
z povolání – v § 143 odst . 4 výslovně hovoří
o tom, že se při výpočtu výsluhových náležitostí nepřihlíží k jistým složkám příjmu . Pokud by
zákonodárce měl potřebu některé složky příjmu vylučovat, pak by tak nepochybně učinil
jako v případě zákona o vojácích z povolání .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
Stěžejní otázkou v projednávané věci je
to, zda je do průměrného hrubého služebního příjmu stěžovatele za rok 2011 nutno
započítat celou částku doplatku služebního
příjmu za období od srpna 2008 do srpna
2011, který byl jako celek stěžovateli vyplacen dodatečně až v srpnu 2011 . Je tedy nutno
posoudit, zda je rozhodné, v jakém období
byl doplatek vyplacen nebo za které období
doplatek přísluší .
Podle § 158 zákona o služebním poměru
„[z]ákladní výměra výsluhového příspěvku
činí za 15 let služby 20 % měsíčního služebního příjmu. Výměra výsluhového příspěvku se zvyšuje za šestnáctý a každý
další ukončený rok služby o 3 % měsíčního
služebního příjmu, za dvacátý první
a každý další ukončený rok služby o 2 %
měsíčního služebního příjmu a za dvacátý
šestý a každý další ukončený rok služby
o 1 % měsíčního služebního příjmu. Výměra
výsluhového příspěvku může činit nejvýše
50 % měsíčního služebního příjmu.“
Podle § 166 odst . 1 zákona o služebním
poměru se „[z]a měsíční služební příjem
[…] pro účely stanovení výše výsluhových
nároků považuje průměrný hrubý služební příjem poskytovaný za předchozí kalendářní rok přede dnem skončení služebního
poměru příslušníka. Jestliže služební poměr
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
skončil posledním dnem kalendářního roku,
zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební
příjem z tohoto kalendářního roku. Trval-li
služební poměr po dobu kratší než 1 rok,
zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební
příjem z celé doby trvání služebního poměru. Je-li to pro příslušníka výhodnější, zjišťuje se průměrný hrubý služební příjem za
předchozí 3 kalendářní roky .“
ního
poměru příslušníka. Jestliže služební poměr
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
skončil posledním dnem kalendářního roku,
zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební
příjem z tohoto kalendářního roku. Trval-li
služební poměr po dobu kratší než 1 rok,
zjišťuje se průměrný hrubý měsíční služební
příjem z celé doby trvání služebního poměru. Je-li to pro příslušníka výhodnější, zjišťuje se průměrný hrubý služební příjem za
předchozí 3 kalendářní roky .“
Správní orgány rozpočítaly doplatek služebního příjmu vyplacený v srpnu 2011 na
jednotlivé měsíce, za které příslušel, a dospěly k závěru, že je nutno výsluhový příspěvek
vypočítat z průměrného hrubého služebního příjmu za předchozí tři kalendářní roky,
neboť ten je vyšší než průměrný hrubý služební příjem za předchozí kalendářní rok .
Stěžovatel naproti tomu považuje předmětný
doplatek za součást příjmu za rok 2011, který
je tudíž vyšší než průměrný hrubý služební
příjem za předchozí tři kalendářní roky . Výsluhový příspěvek by se proto podle něj měl
vypočítat z příjmu za rok 2011 .
Nejvyšší správní soud má za to, že již samotný text § 166 odst . 1 zákona o služebním
poměru podporuje závěry správních orgánů,
že není rozhodné, kdy byl doplatek vyplacen,
nýbrž za jaké období přísluší . Zákon totiž výslovně hovoří o tom, že rozhodným je příjem
„poskytovaný za“ určité období (předchozí
rok, respektive předchozí tři roky) . Již proto
nemůže být rozhodné, jaký příjem byl stěžovateli poskytnut v roce 2011, nýbrž jaký příjem mu byl poskytnut za rok 2011 . Doslovné
znění zákona jednoznačně činí vazbu mezi
službou vykonanou v daném roce a odměnou
za tuto službu . Doplatek za období od srpna
2008 do srpna 2011 byl přitom pouze zčásti
odměnou za službu vykonanou v roce 2011 .
Tuto část bylo možné zcela jednoznačně určit, a správní orgány tak také učinily .
Tento výklad je přitom zcela logický, neboť v opačném případě by bylo nutno do příjmu za rok 2011 započítat příjem vyplacený
v lednu 2011 za prosinec 2010, a naopak nebrat v úvahu příjem za prosinec 2011, neboť
ten byl vyplacen v roce 2012 . Že je do příjmu
za rok 2011 naopak nutno započítat příjem
za prosinec 2011, a nikoliv za prosinec 2010,
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
přitom berou jako zcela samozřejmé nejen
správní orgány, ale také stěžovatel .
o výklad je přitom zcela logický, neboť v opačném případě by bylo nutno do příjmu za rok 2011 započítat příjem vyplacený
v lednu 2011 za prosinec 2010, a naopak nebrat v úvahu příjem za prosinec 2011, neboť
ten byl vyplacen v roce 2012 . Že je do příjmu
za rok 2011 naopak nutno započítat příjem
za prosinec 2011, a nikoliv za prosinec 2010,
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
přitom berou jako zcela samozřejmé nejen
správní orgány, ale také stěžovatel .
Je přitom možno poukázat na ještě absurdnější důsledek stěžovatelovy interpretace . V případě, že by se stěžovatel zpětného
doplacení svého zákonného nároku nedomohl již v roce 2011, ale přes veškeré úsilí až
dodatečně (například poté, co by se svého nároku domohl až soudně), měl by být ve světle
úvah stěžovatele jeho výsluhový příspěvek
vypočítán z nižší částky, než činil jeho zákonný nárok . Jinými slovy by stát těžil ze svého
protiprávního jednání, konkrétně z toho,
že v rozhodné době stěžovateli v rozporu
se zákonem vyplácel nižší příjem . Naproti
tomu interpretace použitá správními orgány
a městským soudem, ke které se kloní také
Nejvyšší správní soud, zaručuje, že výsluhový
příspěvek bude vypočítáván vždy ze zákonného nároku, neboť dodatečně vyplacený
doplatek bude nutno rozpočítat na jednotlivá měsíční období, za která příslušel . Nejde
v žádném případě o situaci, kdy by omyl zaměstnavatele šel k tíži zaměstnance, jak tvrdí
stěžovatel . Pouze nedochází k tomu, že by zaměstnanec z omylu zaměstnavatele těžil . Zaměstnanec si zachovává svůj zákonný nárok
a není uvedenou interpretací nijak postižen .
Nelze přitom interpretaci právní úpravy ad hoc přizpůsobovat podle toho, který
výklad je v tom kterém konkrétním případě
pro (bývalého) příslušníka bezpečnostního
sboru příznivější . Interpretace by měla být
jednotná a předvídatelná . Nejvyšší správní
soud se proto kloní k závěru, že § 166 odst . 1
zákona o služebním poměru musí být vykládán v souladu s jeho doslovným zněním tak,
že pro určení výše výsluhového příspěvku
je rozhodné, jaký příjem byl (bývalému) příslušníku bezpečnostního sboru poskytnut za
rozhodné období, nikoliv jaký příjem mu byl
poskytnut v rozhodném období . Pouze tak
lze zaručit rovnost všech (bývalých) příslušníků bezpečnostních sborů, bez ohledu na
to, kdy se domůžou dodatečného doplacení
jejich zákonného nároku .
Nejvyšší správní soud má s ohledem na
výše uvedené za to, že § 166 odst . 1 zákona
o služebním poměru nastolenou otázku vý-
Bc . Petr M . proti Ministerstvu vnitra o výsluhový příspěvek, o kasační stížnosti žalobce .