Nepovolenými enologickými postupy jsou ty enologické postupy, které právní úprava výslovně zakazuje, případně pak ty, u nichž nebyly dodrženy podmínky, za kterých by jinak povoleny byly (resp. by jinak mohly být použity). Definice falšování produktu podle § 3 odst. 2 písm. a) bod 1. zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), na uvedeném vymezení nic nemění, ale toliko odlišuje míru závažnosti jednání, kterým byly povolené enologické postupy porušeny.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně (dále jen„správní orgán I. stupně“) provedla u žalobkyně v období od 9. 4. 2013 do 30. 4. 2014 celkem sedm kontrol. Na jejich základě vydala dne 22. 12. 2015 rozhodnutí, podle něhož se žalobkyně dopustila správních deliktů podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví a vinařství ve znění zákona č. 18/2012 Sb. tím, že uváděla do oběhu víno, které bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům (nepovolený přídavek vody, nadlimitní obsah ethanolu z přidaného cukru, nepovolený přídavek syntetických barviv a překročení povoleného obsahu kyseliny citronové) a nesprávně uvedla skutečný obsah alkoholu. Dále se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství tím, že nevedla evidenční knihy v souladu s § 14 odst. 1 vyhlášky č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství (dále též „vyhláška č. 323/2004 Sb.“) a nevedla evidenci o zásobách vína dle § 14 odst. 10 téže vyhlášky a správního deliktu podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů. Za popsané správní delikty byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 2 300 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů ve výši 83 570 Kč, náklady dodatečné kontroly ve výši 1 000 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání. Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2016 žalovaná změnila výrok I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že zpřesnila časové vymezení jednotlivých skutků, jichž se žalobkyně dopustila. Ve zbylých výrocích žalovaná rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila, jelikož neshledala, že by námitky žalobkyně byly důvodnými.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu u Krajského soudu v Brně, který jí rozsudkem ze dne 6. 9. 2018, čj. 62 A 124/2016-99, zamítl. Krajský soud nepřisvědčil námitkám, že je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné. Žalovaná se náležitě vypořádala se všemi odvolacími námitkami a přesvědčivě a srozumitelně své závěry zdůvodnila. Krajský soud neshledal ani vytýkané vady ve výrocích rozhodnutí žalované.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které rozporovala závěry krajského soudu a správních orgánů stran toho, že víno bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům. Zpochybňovala výsledky laboratorních rozborů s odkazem na to, že výsledky senzorického hodnocení žádné vysoké hodnoty vody ani přítomnost barviv nedetekovaly. Vína s tak vysokým obsahem vody by přitom nemohla vyhovovat v ostatních znacích. Na výsledek analytického rozboru měla vliv i absence identifikace ročníku a oblasti zkoumaného vína. V případě zvýšené hodnoty ethanolu z přidaného cukru a kyseliny citronové se nejedná o nepovolené enologické postupy, neboť těmi jsou pouze ty, které jsou taxativně vymezeny v předpisech Evropské unie. Nesprávné je rovněž posouzení údaje o množství alkoholu uvedeného na etiketě vzhledem k povolené odchylce ± 0,5 % až ± 0,8 % a rozšířené nejistotě měření ± 0,2 %. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítá námitky stěžovatelky vůči průkaznosti provedených laboratorních rozborů založených na srovnání s výsledky senzorické analýzy. Použité metody jsou – na rozdíl od senzorické analýzy – přímo určeny ke stanovení přídavku exogenní vody, respektive syntetických barviv do vína, a byly řádně provedeny. K odkazu stěžovatelky na definici falšování žalovaná uvedla, že tato byla zavedena až od 1. 4. 2017, tj. po vydání jejího rozhodnutí. Nadto tato definice nic nemění na tom, že stěžovatelka uváděla na trh víno vyrobené v rozporu s povolenými enologickými postupy. Obsah skutečného alkoholu ve víně činil dle provedené zkoušky 9,3 % s nejistotou měření ± 0,2 %. Na etiketě byl tudíž uveden nesprávný údaj (10,5 %) i při zohlednění odchylky ± 0,5 %. Odchylka ± 0,8 % je určena pro jiné typy výrobků. Provedený laboratorní rozbor rovněž detekoval obsah kyseliny citrónové v množství překračujícím maximální limit. Víno tedy bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(…)
[18] Ve shodě s krajským soudem považuje Nejvyšší správní soud zjištění správních orgánů stran přídavku vody ve víně za dostatečně prokázaná. Tato zjištění se opírají o výsledky laboratorních rozborů, které nelze zpochybnit toliko nijak nepodloženým tvrzením, že víno nemohlo obsahovat exogenní vodu, jestliže vyhovělo v celé řadě dalších znaků. Stěžovatelka touto argumentací konfrontuje jeden výsledek akreditované laboratoře s výsledky dalšími, ačkoli mezi nimi není dána přímá souvislost. Metoda SZPI 4903 (Compendium of International Methods of Wine and Must Analysis, OIV-MA-AS2-12:R2009), která byla v předmětné věci použita, je (jak vyplývá z rozhodnutí žalované) přímo určena ke zjištění exogenní vody ve víně a jako taková je odlišná od metod, které slouží k analýze jiných znaků, jejichž výsledky tedy mohou být, nezávisle na zjištění přídavku vody, vyhovující, aniž by šlo o rozpor, který by zpochybňoval správnost jednotlivých výsledků.
[26] Argumentaci stěžovatelky, že překročení limitů u obsahu etanolu z přidaného cukru a kyseliny citrónové není nepovoleným enologickým postupem, nelze přisvědčit. Pod pojmem enologické postupy je třeba v souladu s odbornou literaturou (viz Rada, T., Tkáčiková, J., Kunc, O. Zákon o vinohradnictví a vinařství. Komentář. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 37.) rozumět vinařské postupy, které vedou k výrobě, vývoji či ke změně produktu, jejichž pevný rámec je dán obecně závaznými právními předpisy. Tento regulatorní rámec přitom rozlišuje katalog kogentně zakázaných enologických postupů, katalog zakázaných postupů, které však mohou být při dodržení určitých podmínek použity, a katalog povolených enologických postupů. Nepovolené enologické postupy nejsou pojmem, který by byl právní úpravou výslovně vymezen, avšak lze dovodit, že jimi budou ty enologické postupy, které právní úprava výslovně zakazuje, případně pak ty, u nichž nebyly dodrženy podmínky, za kterých by jinak povoleny byly (resp. by jinak mohly být použity). Na takovémto vymezení nepovoleného enologického postupu nemůže nic změnit ani stěžovatelkou odkazované ustanovení vymezující s účinností od 1. 4. 2017 (tedy po vydání napadeného rozhodnutí) definici falšování produktu. Zákonodárce pomocí pojmu falšování produktu pouze odlišuje míru závažnosti jednání, kterým byly povolené enologické postupy porušeny. I když tedy určité jednání nebude možno podřadit pod pojem falšování produktu, stále může jít o porušení povolených enologických postupů. Dotační podmínky žalované pak nelze vnímat jako obecně závazné předpisy regulující enologické postupy.