Smyslem ustanovení $ 33 odst. 2 správního řádu je poskytnout účastní- ku správního řízení možnost prezentovat správnímu orgánu své stanovis- ko k důkazním prostředkům, které správní orgán shromáždil ve správním řízení. Jednání účastníka, který správnímu orgánu zaslal listiny sloužící k podpoře jeho tvrzení, již obsahuje i jeho vyjádření k těmto podkladům a ke způsobu jejich zjištění. Za předpokladu, že správní orgán druhého stupně pak řízení nedoplnil prováděním dalšího dokazování a při rozho- dování vycházel pouze z těch podkladů, které již účastník řízení znal, nedo- šlo k porušení zákona, pokud uvedený správní orgán nedal tomuto účast- níku možnost vyjádřit se k jím předloženým podkladům pro rozhodnutí, neboť by se jednalo o čistě formální úkon.
Smyslem ustanovení $ 33 odst. 2 správního řádu je poskytnout účastní- ku správního řízení možnost prezentovat správnímu orgánu své stanovis- ko k důkazním prostředkům, které správní orgán shromáždil ve správním řízení. Jednání účastníka, který správnímu orgánu zaslal listiny sloužící k podpoře jeho tvrzení, již obsahuje i jeho vyjádření k těmto podkladům a ke způsobu jejich zjištění. Za předpokladu, že správní orgán druhého stupně pak řízení nedoplnil prováděním dalšího dokazování a při rozho- dování vycházel pouze z těch podkladů, které již účastník řízení znal, nedo- šlo k porušení zákona, pokud uvedený správní orgán nedal tomuto účast- níku možnost vyjádřit se k jím předloženým podkladům pro rozhodnutí, neboť by se jednalo o čistě formální úkon.
Dle $ 33 odst. 2 správního řádu je správní orgán povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkla- du i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. Zásadní námitkou stěžovatele je nesou- hlas s právním názorem Krajského soudu v Ostravě, prezentovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí a týkajícím se va- dy správního řízení. Nejvyšší správní soud konstatuje, že tuto námitku shledává z pří- čin uvedených níže důvodnou. Z obsahu správního spisu, který sou- du předložil stěžovatel, je zřejmé, že po- té, co žalobce podal odvolání proti roz- hodnutí správního orgánu I. stupně, nečinil stěžovatel žádné další úkony či nezjišťoval blíže skutečný stav věci; ome- zil se pouze na právní posouzení sporné otázky na podkladě důkazních prostřed- ků získaných správním orgánem I. stup- ně, se kterými byl žalobce řádně sezná- men. Podklady pro | stěžovatelovo rozhodnutí byly tedy rozšířeny jen o dvě listiny, které přiložil ke svému odvolání žalobce. S těmito listinami se stěžovatel vypořádal v odůvodnění svého rozhod- nutí. Jak je tedy patrné, spisový materiál, který byl podkladem pro stěžovatelovo rozhodnutí, se od spisového materiálu, který měl k dispozici správní orgán I. stupně, odlišoval pouze existencí dvou listinných důkazů, které předložil žalob- ce. Je tedy nepochybné, že ten znal je- jich obsah. Nejvyšší správní soud uvádí, že při výkladu právních předpisů je nutno zo- hlednit zejména jejich smysl, neboť opačný postup by vedl k přílišnému právnímu formalismu. Z $ 33 odst. 2 správního řádu je zřej- mé, že jeho smyslem je poskytnout účastníku správního řízení možnost pre- zentovat správnímu orgánu své stanovis- ko k důkazním prostředkům, které správní orgán shromáždil ve správním řízení. Materiálním předpokladem jeho užití je situace, kdy skutkový stav doznal změn, zejména byly provedeny zásadní důkazy, o nichž žalobce neví. Z výše uve- deného logicky vyplývá, že jednání účastníka, který správnímu orgánu zaslal listiny na podporu svého tvrzení, již ob- sahuje i jeho vyjádření k těmto podkla- dům a ke způsobu jejich zjištění. Za předpokladu, že správní orgán (stěžova- teĎ pak řízení na druhém stupni nedopl- nil prováděním dalšího dokazování a při rozhodování vycházel pouze z těch pod- kladů, které již žalobce znal, Nejvyšší správní soud konstatuje, že nedošlo k porušení ustanovení $ 33 odst. 2 správ- ního řádu. Vyzvání účastníka podle cito- vaného ustanovení by bylo čistě formál ním úkonem. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné se vyjádřit i k námit- ce, v níž žalobce uvedl, že za zcela nepří- padné považuje stěžovatelovo tvrzení o tom, že žalobci byly známy podklady pro rozhodnutí, neboť žalobce nemohl 941 958 vědět, zda stěžovatel neprovedl nějaké další úkony. Nejvyšší správní soud kon- statuje, Že v tomto případě se použije ar- gument a contrario, který v tomto pří- padě lze interpretovat tak, že správní orgán druhého stupně má povinnost vy- 942 zvat účastníka řízení dle $ 33 odst. 2 správního řádu pouze za předpokladu, že doplnil spisový materiál o další pod- klady, které jsou účastníku řízení nezná- mé a které mají relevantní vztah k dané věci. SBÍRKA ROZHODNUTÍ N55 10/2006
Jiří D. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje.o uložení pokuty, o ka-