zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» I. Základní podmínkou aplikace $ 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976, které je speciálním ustanovením, není jednotné vlastnictví existujících staveb a umisťované stavby. Zásadní zákonnou podmínkou je naopak existence uzavřené- ho prostoru v rámci stávajících staveb, které již prošly územním posouzením, v němž umisťované stavby nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořá- dání prostoru. Jen za těchto podmínek umisťované stavby nevyžadují územní roz- hodnutí. Ochrana práv dalších účastníků řízení je za této situace zajištěna ve staveb- ním řízení. II. Uzavřeným prostorem je prostor urbanisticky uzavřený, v němž existující stavby slouží určitému účelu užívání (např. areály školské, vnitrobloky) a kde nová stavba, doplňující zpravidla tento soubor staveb, nemůže ohrozit veřejné zájmy há- jené v územním řízení stavebním zákonem. III. Městský vnitroblok je ohraničen domy, které ho obklopují a uzavírají tak pro- stor, v němž jsou případně umisťovány další stavby. Jen vnitroblok v tomto smyslu byl vždy považován v praxi za typický příklad uzavřeného prostoru existujících staveb.
zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.» I. Základní podmínkou aplikace $ 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976, které je speciálním ustanovením, není jednotné vlastnictví existujících staveb a umisťované stavby. Zásadní zákonnou podmínkou je naopak existence uzavřené- ho prostoru v rámci stávajících staveb, které již prošly územním posouzením, v němž umisťované stavby nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspořá- dání prostoru. Jen za těchto podmínek umisťované stavby nevyžadují územní roz- hodnutí. Ochrana práv dalších účastníků řízení je za této situace zajištěna ve staveb- ním řízení. II. Uzavřeným prostorem je prostor urbanisticky uzavřený, v němž existující stavby slouží určitému účelu užívání (např. areály školské, vnitrobloky) a kde nová stavba, doplňující zpravidla tento soubor staveb, nemůže ohrozit veřejné zájmy há- jené v územním řízení stavebním zákonem. III. Městský vnitroblok je ohraničen domy, které ho obklopují a uzavírají tak pro- stor, v němž jsou případně umisťovány další stavby. Jen vnitroblok v tomto smyslu byl vždy považován v praxi za typický příklad uzavřeného prostoru existujících staveb.
Územní rozhodnutí je správním aktem, kterým se umisťují stavby, mění využití území nebo chrání důležité zájmy v území ($ 32 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976). Podle toho jsou rozlišovány jednotlivé druhy územ- ních rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stav- by, rozhodnutí o využití území, rozhodnutí o chráněném území nebo o ochranném pás- mu, rozhodnutí o stavební uzávěře, rozhod- nutí o dělení nebo scelování pozemků), u kte- rých jsou, vzhledem k jejich povaze, následně upraveny některé požadavky a podmínky pro jejich vydání. Podle $ 32 odst. 2 písm. c) stavebního zá- kona z roku 1976 územní rozhodnutí nevyža- dují stavby umisťované v uzavřených prosto- rech existujících staveb, pokud se nemění vnější půdorysné ohraničení a výškové uspo- řádání prostoru. Výklad tohoto ustanovení je v předmětné věci klíčový. V této věci stavební úřad povolil změnu stávající dokončené stavby stavební úpravou objektu gymnázia na třídě kpt. Jaroše 14 [...], a to přístavbou tělocvičny v prostoru stávají- cího venkovního hřiště ve dvorní části. Proti tomuto rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím Ma- gistrátu města Brna zamítnuto, a napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzeno. Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zrušil obě rozhodnutí správních orgánů a věc vrátil Magistrátu města Brna k dalšímu řízení. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku do- vodil dvě základní podmínky, které by odůvod- ňovaly aplikaci $ 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976. Vyslovil, že aplikace tohoto ustanovcní by byla možná pouze v případě, že by budova gymnázia představovala půdorys- ně uzavřený celek, stavba tělocvičny by byla navržena uvnitř tohoto celku a výškově by ne- přesáhla budovu gymnázia, a že předpokla- dem užití citovaného ustanovení je umístění stavby v uzavřeném prostoru existující stav- by, jejímž vlastníkem musí být stavebník, a musí se jednat o uzavřený vnitroblok, který je ve vlastnictví stavebníka, a pak teprve mů- že být na ni pohlíženo jako na jednu stavbu. Nejvyšší správní soud má za to, že tento právní názor krajského soudu není správný. Komentář k $ 32 odst. 2 písm. c) staveb- ního zákona z roku 1976 (Jiří Doležal, Jan Ma- reček, Oldřich Vobořil, 2003 Stavební zákon v teorii a praxi, 9. aktualizované vydání, s. 97 a 98) vychází z toho, že v případech uvede- ných v tomto ustanovení není třeba záměry a cíle územního plánování chránit územním rozhodnutím o umístění stavby, protože se stavba má realizovat na pozemcích již urče- ných pro určitý způsob využití, výškou ne- přesáhne hladinu stávajících staveb a v celé své ploše bude uvnitř uzavřeného prostoru tvořeného existujícími stavbami. Zákon při- tom nestanoví, o jaký druh stávajících staveb má jít (drobné, jednoduché či ostatní). Stejně tak zákon ani prováděcí předpisy nestanoví, co se rozumí „uzavřeným prostorem“, zejmé- na neuvádějí, jakým způsobem má být prostor uzavřen, nepožadují uzavření neprůhlednou zdí ani absolutní nepřístupností prostoru pro cizí osoby. Ze smyslu předmětného ustanove- ní lze proto dovodit, že se jedná o prostory urbanisticky uzavřené, v nichž existující stav- by slouží určitému účelu užívání (např. areály školské, vnitrobloky v bytové zástavbě) a kde nová stavba, doplňující zpravidla tento sou- bor staveb, nemůže ohrozit veřejné zájmy há- jené v územním řízení stavebním zákonem. Kasační soud se ztotožňuje s právními ná- zory vyslovenými autory uvedeného Komen- táře a dodává, že smyslem $ 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976, který je spe- ciálním ustanovením, je zjednodušit postup podle stavebního zákona tam, kde se jedná o uzavřený prostor již existujících a povole- ných staveb. Existence uzavřeného prostoru v rámci těchto staveb a neměnnost tohoto prostoru výškově a půdorysně jsou pak zá- kladním předpokladem užití tohoto ustano- vení stavebního zákona. Stavební zákon tedy vychází z toho, že z hlediska cílů a záměrů územního plánování není nutno takovou stav- bu zvlášť posuzovat a ochrana veřejných zájmů je dostatečně zajištěna ve stavebním řízení. V tomto případě ze spisového materiálu vyplývá, že se přístavba tělocvičny nachází v městském vnitrobloku v prostoru staveb již existujících zřejmě s různými vlastníky a ten- to prostor není výškově ani půdorysně mě- něn (stavba nepřevyšuje výškovou hladinu stávajících staveb bloku domů, ani z tohoto bloku domů nevybočuje). Nejvyšší správní soud musí přisvědčit zá- sadní kasační námitce stěžovatele, že v žád- ném právním předpisu není nikde stanoveno, že by bylo možno bez územního rozhodnutí umisťovat stavby v prostorech existujících staveb pouze za předpokladu, že stavebník je také jejich vlastníkem. Krajským soudem dovozovaná podmínka není obsahem $ 32 odst. 2 písm. c) stavební- ho zákona z roku 1976. Základní podmínkou je naopak jen existence uzavřeného prostoru v rámci stávajících staveb, a nikoliv jednotné vlastnictví existujících staveb a umisťované stavby. Vnitroblok, o který v tomto případě jde, resp. v němž je umístěna tělocvična, není definován v právních předpisech. Z povahy věci, ale i ze snímků obsažených ve spise, je však zřejmé, že jde o prostor, který je obklo- pen blokem obytných a jiných domů (pro- stor je ohraničen všemi domy, které z tohoto prostoru vytváří vnitroblok). Nutno dodat, že stěžovatel správně poukazuje i na to, že uza- vřenost vnitrobloku způsobují stavby, které ho obklopují, a že právě vnitroblok v uvede- ném smyslu byl vždy považován v praxi za ty- pický příklad uzavřeného prostoru existují- cích staveb. Jelikož při vymezování znaků vnitrobloku nebyly nikdy zkoumány vztahy vlastnické, ale právě a jen prostor obklopený stavbami, které způsobovaly jeho uzavřenost (urbanistické hledisko), není možné dělit vnitroblok na více menších částí podle vlast- nictví, jak to naznačuje krajský soud [aplika- ce $ 32 odst. 2 písm. c) stavebního zákona z roku 1976 by byla možná pouze v případě, že by budova gymnázia představovala půdo- rysně uzavřený celek, stavba tělocvičny by byla navržena uvnitř tohoto celku a výškově by nepřesáhla budovu gymnázia]. Nejsou te- 39 1971 dy důležité vlastnické vztahy uvnitř vnitro- — v uzavřených prostorách existujících staveb bloku, neboť všechny objekty, které prostor (uvnitř vnitrobloku), pokud se jimi nemění obklopují, již prošly územním posouzením. | vnější půdorysné ohraničení a výškové uspo- Právě z těchto důvodů stavby umisťované — řádání, nevyžadují územní rozhodnutí. Územní plánování: námitky proti návrhu územního plánu; podstatná úprava návrhu územního plánu; plocha nadmístního významu Opatření obecné povahy: vydání zákonem stanoveným způsobem k $ 2 odst. 1 písm. h), $ 36 odst. 1, $ 52 odst. 2 a $ 53 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územ- ním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 10i odst. 2 a 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně ně- kterých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zá- konů č. 93/2004 Sb. a č. 186/2006 Sb. k $ 101d odst. 2 soudního řádu správního I. Vlastník pozemku či stavby dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, ve- řejně prospěšných opatření nebo zastavitelných ploch, je oprávněn podat námitky k návrhu územního plánu dle $ 52 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním pláno- vání a stavebním řádu (stavební zákon). Tyto námitky však nejsou omezeny pouze na části týkající se uvedených nemovitostí dotčených návrhem veřejně prospěšných sta- veb, veřejně prospěšných opatření nebo zastavitelných ploch, nýbrž se mohou týkat jakékoli části návrhu územního plánu, nebo i postupu při jeho zadání či zpracování. II. Zrušení etapizace výstavby u ploch určených k zastavění je podstatnou úpra- vou návrhu územního plánu ve smyslu $ 53 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územ- ním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). III. Pokud vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na životní prostředí zpraco- vané podle $ 10i odst. 2 a 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní pro- středí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), naprosto nevyhovuje požadavkům přílohy k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), anebo vyhodnocení nebylo zveřejněno a projednáno s veřejností, zpravidla to způsobuje vadu, která znamená, že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem ($ 101d odst. 2 soudního řádu správního). Vydaný územní plán je třeba v důsledku takové vady zrušit. IV. Obec nemůže ve svém územním plánu vymezit plochu nadmístního význa- mu, která není vymezena v zásadách územního rozvoje [$ 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)] nebo v územním plánu velkého územního celku. Plochou nadmístního významu [$ 2 odst. 1 písm. h) uvedeného zákona] je i souhrn více ploch vymezených územním plánem, které mají místní souvislost a shodné funkční určení, pokud svým využitím podstatně a skutečně ovlivní území jiné obce.
JUDr. Tomáš F. proti Magistrátu města Brna o umístění stavby, o kasační stížnosti
ního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. 2 Azs 3/2003 - 44, který byl uveřejněn ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 173/2004).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože mu takový postup umožňuje ustanovení § 109 odst. 1 s. ř. s.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu