nění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb. (v textu též „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“)*" Ustanovení $ 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném do 25. 1. 2006 (reklama na potraviny), je aplikovatelné i na doplňky stravy ve smyslu $ 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 14. 5. 2008.
nění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 316/2004 Sb. (v textu též „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“)*" Ustanovení $ 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění účinném do 25. 1. 2006 (reklama na potraviny), je aplikovatelné i na doplňky stravy ve smyslu $ 2 písm. j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění účinném do 14. 5. 2008.
Podle $ 2 písm. a) zákona o potravinách a tabákových výrobcích se pro účely tohoto zákona rozumí potravinami látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj, ne- jde-li o léčiva a omamné nebo psychotropní látky; za potravinu podle tohoto zákona se považují i přídatné látky, látky pomocné a lát- ky určené k aromatizaci, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace. Podle písm. j) citovaného ustanovení se rozumí doplňky stravy potraviny určené k přímé spotřebě, které se odlišují od potra- vin pro běžnou spotřebu vysokým obsahem vitaminů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a které byly vyrobeny za účelem doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pod písm. a) je pro účely zákona o potravinách a tabákových výrobcích vymezeno, co se obecně rozumí potravinami, které jsou urče- ny k prodeji spotřebiteli za účelem běžné konzumace, a dále je pod písm. j) definován speciální druh potravin, které nejsou běžnou součástí stravy spotřebitele, ale pouze jejím doplňkem. Doplněk stravy se od běžných po- travin liší pouze tím, že obsahuje vysoký po- díl vitamínů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účin- kem, a jeho účelem je pouze doplnit ostatní potraviny a ovlivnit příznivě jeho zdravotní stav. S tímto závěrem koresponduje i rozhodnu- tí Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 11. 2004, kterým byl na žádost stěžovatelky udělen sou- hlas s uvedením do oběhu potravin - doplňků stravy mimo jiné pro výrobek PHASEOLAN STARCH BLOCKER (nyní CARBO-FIT). Ve smyslu zákona o potravinách a tabákových vý- robcích se tedy jedná nepochybně o potravinu. Rovněž další námitka stěžovatelky, že zá- kon o regulaci reklamy důsledně rozlišuje mezi potravinami a potravními doplňky, ne- » Publikováno pod č. 173/1999 Sb. ÚS. *9 Publikováno pod č. 14/2000 Sb. ÚS. boť v textu $ 5d tohoto zákona je za termí- nem „potraviny“ poznámka 22), která výslov- ně odkazuje pouze na $ 2 písm. 4) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, je ne- důvodná. Jak již opakovaně judikoval Ústavní soud, „Poznámky pod čarou či vysvětlivky nejsou normativní, přesněji závaznou, sou- částí pravidla chování. Proto stejně jako jiné části právního předpisu, jejichž posláním je zlepšit přehlednost předpisu a orientaci v právním řádu (nadpis právního předpisu, označení částí, hlav, dílů, oddílů, paragra- Jů), jsou pouhou legislativní pomůckou, kte- rá nemůže být závazným pravidlem pro vý- klad právního předpisu a stanovení pravidel chování“ (viz např. nález ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98*, a nález ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99*»). Podle $ 5d písm. b) zákona o regulaci rekla- my nesmí reklama na potraviny uvádět v omyl, zejména pokud jde o přisuzování účinků nebo vlastností, které potravina nevykazuje. Protože doplňky stravy jsou prodávány a konzumovány za tím účelem, aby příznivě ovlivnily zdravotní stav spotřebitelů, je nepo- chybné, že musí mít určité účinky nebo vlast- nosti, které umožní naplnění tohoto účelu a které jsou současně i jejich výrobci či pro- dejci deklarovány. Bylo by proto nelogické z hlediska ochrany spotřebitele, aby zákon o regulaci reklamy postihoval uvádění v omyl jen ve vztahu k potravinám určeným pro běž- nou spotřebu, a nikoliv ve vztahu k doplň- kům stravy. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že krajský úřad ani krajský soud ne- pochybily, jestliže reklamu na výrobek CAR- BO-FIT posoudily ve smyslu $ 5d zákona o re- gulaci reklamy jako reklamu na potraviny. 1009 1713 1713 Mezinárodní ochrana: azyl za uplatňování politických práv a svobod; důvody pro udělení azylu; připisované politické přesvědčení k $ 12 písm. a) a písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) k čl. 43 Listiny základních práv a svobod k čl. 9 a čl. 10 směrnice 2004/83/ES ze dne 29. 4. 2004 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany I. Ustanovení $ 12 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, musí být vykládáno souladně s čl. 43 Listiny základních práv a svobod a její celkovou systematikou, a to jednak proto, že má toto ustanovení ústavního pořádku vyšší právní sílu, a jednak proto, že je $ 12 písm. a) zákona o azylu promítnutím této ústavní normy na zákon- né úrovni. Za politická práva a svobody tudíž musejí být pokládána politická práva ve smyslu hlavy druhé oddílu druhého Listiny základních práv a svobod, včetně svo- body projevu a práva na informace podle jejího čl. 17. II. Ustanovení $ 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, musí být v souladu s příkazem eurokonformního výkladu vykládáno souladně se směrnicí 2004/83/ES, a to nejpozději od uplynutí transpoziční lhůty k implementaci směrnice, bcz ohledu na to, že sám text tohoto zákonného ustanovení se vlivem této směrnice nijak ne- změnil. III. Za předpokladu, že původci pronásledování žadateli o mezinárodní ochranu jeho politické přesvědčení připisují, není pro účely posouzení spojitosti mezi pro- následováním a azylově relevantními důvody ve smyslu $ 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vykládaného v souladu s čl. 10 odst. 2 směrnice 2004/83/ES, rozhodné, zda žadatel politické názory, pro které je pronásledován nebo pro které mu pronásledování hrozí, skutečně zastává.
Společnost s ručením omezeným DIRECT SHOPPING proti Krajskému úřadu Zlínského kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Při výkonu dozoru nad dodržováním zákona o regulaci reklamy provedeným krajským úřadem bylo zjištěno, že v týdeníku Rytmus života ze dne 20. 6. 2005 byl na str. 29 a 30 otištěn inzertní článek s titulkem „Otevřený dopis Vlada Černého všem ženám a mužům, kteří chtějí zhubnout a jsou už unaveni ze zázračných metod“ s nabídkou doplňku stravy na regulaci tělesné hmotnosti CARBO-FIT a popisem jeho účinků. V tomto článku byla přípravku CARBO-FIT přisuzována schopnost způsobit podstatný a rychlý pokles tělesné hmotnosti bez změny stravy a životního stylu, přičemž jako distributor předmětného přípravku byl označen stěžovatel. Krajský úřad dospěl k závěru, že reklama na tento přípravek uvádí v omyl, pokud jde o přisuzování účinků nebo vlastností, které potravina nevykazuje. Proto zahájil se stěžovatelem správní řízení ve věci podezření ze správního deliktu podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o regulaci reklamy a uložil mu pokutu ve výši 20 000Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozsudkem krajského soudu.
V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku povahy výrobku CARBO-FIT, když dospěl k závěru, že se jedná o potravinu ve smyslu zákona o regulaci reklamy, protože předmětný přípravek je doplňkem stravy ve smyslu ust. § 2 písm. j) zákona o potravinách, na který regulace reklamy podle § 5d zákona o regulaci reklamy nedopadá.
Podle § 2 písm. a) zákona o potravinách se pro účely tohoto zákona rozumí potravinami látky určené ke spotřebě člověkem v nezměněném nebo upraveném stavu jako jídlo nebo nápoj, nejde-li o léčiva a omamné nebo psychotropní látky; za potravinu podle tohoto zákona se považují i přídatné látky, látky pomocné a látky určené k aromatizaci, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem konzumace.
Podle písm. j) citovaného ustanovení se rozumí doplňky stravy potraviny určené k přímé spotřebě, které se odlišují od potravin pro běžnou spotřebu vysokým obsahem vitaminů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a které byly vyrobeny za účelem doplnění běžné stravy spotřebitele na úroveň příznivě ovlivňující jeho zdravotní stav.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že pod písm. a) je pro účely zákona o potravinách vymezeno, co se obecně rozumí potravinami, které jsou určeny k prodeji spotřebiteli za účelem běžné konzumace a dále je pod písm. j) definován speciální druh potravin, které nejsou běžnou součást stravy spotřebitele, ale pouze jejím doplňkem. Doplněk stravy se od běžných potravin liší pouze tím, že obsahuje vysoký podíl vitamínů, minerálních látek nebo jiných látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem a jeho účelem je pouze doplnit ostatní potraviny a ovlivnit příznivě jeho zdravotní stav. S tímto závěrem koresponduje i rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 11. 2004, č. j. HEM-350-15.10.04-29332/1, kterým byl na žádost stěžovatele udělen souhlas s uvedením do oběhu potravin – doplňků stravy mimo jiné pro výrobek PHASEOLAN STARCH BLOCKER (nyní CARBO-FIT). Ve smyslu zákona o potravinách se tedy jedná nepochybně o potravinu.
Rovněž další námitka stěžovatele, že zákon o regulaci reklamy důsledně rozlišuje mezi potravinami a potravními doplňky, neboť v textu ustanovení § 5d tohoto zákona je za termínem “potraviny“ poznámka 22), která výslovně odkazuje pouze na § 2 písm. a) zákona o potravinách, je nedůvodná. Jak již opakovaně judikoval Ústavní soud „Poznámky pod čarou či vysvětlivky nejsou normativní, přesněji závaznou, součástí pravidla chování. Proto stejně jako jiné části právního předpisu, jejichž posláním je zlepšit přehlednost předpisu a orientaci v právním řádu (nadpis právního předpisu, označení částí, hlav, dílů, oddílů, paragrafů), jsou pouhou legislativní pomůckou, která nemůže být závazným pravidlem pro výklad právního předpisu a stanovení pravidel chování.“ (viz např. nález ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 485/98 a nález ze dne 2. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 22/99).
Podle § 5d písm. b) zákona o regulaci reklamy nesmí reklama na potraviny uvádět v omyl zejména pokud jde o přisuzování účinků nebo vlastností, které potravina nevykazuje.
Protože doplňky stravy jsou prodávány a konzumovány za tím účelem, aby příznivě ovlivnily zdravotní stav spotřebitelů, je nepochybné, že musí mít určité účinky nebo vlastnosti, které umožní naplnění tohoto účelu a které jsou současně i jejich výrobci či prodejci deklarovány. Bylo by proto nelogické z hlediska ochrany spotřebitele, aby zákon o regulaci reklamy postihoval uvádění v omyl jen ve vztahu k potravinám určených pro běžnou spotřebu a nikoliv ve vztahu k doplňkům stravy. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že krajský úřad ani krajský soud nepochybily, jestliže reklamu na výrobek CARBO-FIT posoudily ve smyslu § 5d zákona o regulaci reklamy jako reklamu na potraviny.
Stěžovatel rovněž uvedl v kasační stížnosti důvod podle v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, aniž však jakkoliv konkretizoval, v čem tuto vytýkanou vadu spatřuje. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za dostačují odkaz na judikaturu, podle níž není důvodem kasační stížnosti ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s., cituje-li stěžovatel toliko zákonný text tohoto ustanovení nebo jeho část, aniž by jej v konkrétní věci specifikoval, a nekonkretizuje-li vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele dopustil (viz usnesení ze dne 24. 11. 2004, č. j. 1 Afs 47/2004 - 74).
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2008
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu