I pro uveřejňování informací o nabídce právních služeb advokátem pla- tí zásada, podle níž je vše dovoleno, co není zakázáno. Informování veřej- nosti advokátem o jeho podnikání při splnění závazně stanovených obsaho- 652 vých a formálních podmínek publicity proto není nedovolenou nabídkou právních služeb.
I pro uveřejňování informací o nabídce právních služeb advokátem pla- tí zásada, podle níž je vše dovoleno, co není zakázáno. Informování veřej- nosti advokátem o jeho podnikání při splnění závazně stanovených obsaho- 652 vých a formálních podmínek publicity proto není nedovolenou nabídkou právních služeb.
Stěžejní pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je otázka, zda oznámení o poskytování právních služeb, které stě- žovatel zaslal mj. akciové společnosti T., je zakázanou nabídkou právních služeb, nebo naopak povolenou publicitou. Podle $ 17 zákona o advokacii postu- puje advokát při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního 654 stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Podmínky informování o činnosti ad- vokáta jsou upraveny v čl. 25 Pravidel a podle jeho odst. 1, ve znění účinném do 27. 9. 2003, smí advokát v periodic- kém tisku, neperiodických publikacích, rozhlasu, televizi a v audiovizuálních pro- středcích v přiměřeném rozsahu infor- movat veřejnost o svém podnikání jen v souvislosti s tím, že údaje o jeho podni- kání byly zapsány v seznamu advokátů, a to nejdéle po dobu 60 dnů od tohoto zápisu. Taková informace smí obsahovat jen obchodní jméno advokáta a doplňující úda- je podle čl. 22, podle kterého v souvislosti se svým obchodním jménem může advokát, sdružení advokátů a veřejná obchodní spo- lečnost advokátů zveřejňovat i doplňující údaje o tom, že advokát je soudním znalcem nebo tlumočníkem, údaje o preferovaných právních oblastech, v nichž působí, údaje o tom, že je oprávněn vykonávat advokacii na jiném území, údaje o trvalé spolupráci s tuzemskými i zahraničními advokáty, úda- je o svém sídle a pobočkách a v případech zvláštního zřetele hodných i své rodné jmé- no anebo pseudonym. Z uvedeného vyplývá, že informování veřejnosti o podnikání (publicita) podle čl. 25 odst. 1 Pravidel má svou obsaho- vou stránku spočívající v přiměřené in- formaci o podnikání advokáta učiněné v souvislosti s jeho zápisem do seznamu advokátů, včetně doplňujících údajů (čl. 22 Pravidel), a dále svou stránku for- mální, spočívající ve výčtu prostředků, jejichž prostřednictvím může být tato in- formace poskytnuta, a to mimo jiné pro- střednictvím neperiodické publikace. Čl. 31 Pravidel stanoví, že advokát ne- smí nabízet poskytnutí právní služby oso- bě, která ji na něm sama nepožaduje, le- daže jde o osobu, s níž se soukromě nebo při výkonu advokacie stýká. Výjimečně tak smí učinit, je-li zřejmé, že neprodlené poskytnutí právní služby je v zájmu tako- vé osoby nezbytné. Při nabízení svých právních služeb se advokát musí zdržet ja- kéhokoliv naléhání, zvlášť je-li z okolností nebo projevu osoby, které je služba nabí- zena, zřejmé, že o ni nemá zájem. Z uvedených pravidel vyplývá, že mezi nabídkou právních služeb a zveřejněním informace podnikání advokáta (publici- tou) je úzký vztah, který vychází z logic- ké premisy, že to, co je dovoleno, nemůže být zároveň zakázáno. Proto oprávněná publicita je vlastně jen další dovolenou nabídkou právních služeb nad rozsah dovolené nabídky právních služeb vy- plývající z čl. 31 Pravidel. Oznámení o podnikání stěžovatele obsahuje datum 1. 1. 2000, jméno a titul stěžovatele a text: „Právní služby v ob- chodním, občanském a trestním právu. Posuzování obchodních kontraktů, práv- ní rozbory a řešení situací včetně inves- tiční výstavby, také podle rakouského a německého práva. Zastoupení a jiné právní služby při obchodních jednáních vedených v německém jazyce“ s uvede- ním sídla stěžovatele, telefonního spoje- ní a internetové adresy. Z data uvedené- ho na listině lze dovodit, že písemnost byla odeslána v souvislosti se zápisem stěžovatele do seznamu advokátů a obsa- hově ji lze považovat za přiměřenou in- formaci o podnikání stěžovatele jako ad- vokáta, přičemž další v ní obsažené údaje lze hodnotit jako doplňující údaje podle čl. 22 Pravidel. Jako takovou ji hodnotil v napadeném rozsudku i měst- ský soud. Protože však uvedené údaje obsahovala listina zaslaná konkrétnímu subjektu a oznámení o podnikání nebylo zveřejněno prostředky uvedenými v čl. 25 odst. 1 Pravidel, tj. v periodickém tisku, rozhlasu, televizi a v audiovizuálních prostředcích, dovodil městský soud, že listina není neperiodickou publikací. Skutečnost, že listina s oznámením 0 po- skytování právních služeb byla doruče- na konkrétnímu subjektu či blíže neurči- tému počtu subjektů, je podle názoru Nejvyššího správního soudu pro věc sa- mu nepodstatná. Protože není sporu o tom, že oznámení o podnikání nebylo zveřejněno v periodickém tisku, rozhlasu, televizi a audiovizuálních prostředcích, namítal stěžovatel v žalobě, že listina ob- sahující předmětné oznámení o podni- kání je neperiodickou publikací. Měst- ský soud tuto námitku odmítl, aniž tento svůj právní názor jakkoliv blíže odůvodnil. Při splnění obsahových požadavků přimě- řené informace o podnikání advokáta po- dle čl. 25 odst. 1 Pravidel je právě vypořá- dání se s námitkou, že listina, na které bylo oznámení vytištěno, je neperiodickou publikací, klíčové pro posouzení otázky, zda stěžovatel oprávněně informoval ve- řejnost o svém podnikání a v tomto rozsa- hu i dovoleně nabízel právní služby v sou- ladu s čl. 25 odst. 1 Pravidel, či zda šlo naopak o nedovolenou nabídku právních služeb podle čl 31 Pravidel. Vypořádání se s touto námitkou však musí být přezkou- matelné a musí být zřejmé, jakými úvaha- mi se při něm městský soud řídil. Pojem „neperiodická publikace“ je přitom po- jmem právním, který je upraven v řadě právních předpisů, mimo jiné v zákoně č. 37/1995 Sb., o neperiodických publika- cích, ve znění pozdějších předpisů, který v $ 1 obsahuje definice jednotlivých dru- hů neperiodických publikací. Proto pou- hé odmítnutí možnosti, že listina s ozná- mením je neperiodickou publikací, aniž by městský soud tento závěr odůvodnil, je naprosto nedostatečné a činí napadený rozsudek nepřezkoumatelným. 655 905 903 Azyl: ověřování pravdivosti tvrzení žadatele o udělení azylu k $ 19 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Po- licii České republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Pokud žadatel o udělení azylu tvrdí, že byl v zemi původu (ve Vietnamu) diskriminován pro své katolické vyznání, nicméně neví, co je to Bible, ja- kožto základní pramen katolické věrouky, a nezná vůbec křesťanské svátky, je jeho tvrzení 0 diskriminovaném katolíkovi více než nedůvěryhodné. Při nedostatku jiných důkazních prostředků k ověření žadatelova tvrzení ne- lze pokládat otázky správního orgánu zaměřené na alespoň základní pově- domosti o katolickém náboženství za nemístné a odpovědi takto získané za nepoužitelné v řízení.
JUDr. Aleš U. proti České advokátní komoře o kárné provinění, o kasační stíž-