č. 60/2001 Sb. (v textu též „zákon o policii“)*? I. Pojem „plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením“, užitý v hlavě páté a šesté zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, je legislativní zkratkou, která obsahově překračuje meze trestního řízení tak, jak jsou věcně a časově vymezeny v trestním řádu. Tento pojem zahrnuje (pro potřeby zpracovávání osobních údajů policií) i úkoly prevenční a přezvědné povahy bez toho, že by trestní řízení muselo být vůbec zahájeno; zpracovávání osobních údajů může také souviset jak s činností policie před zahájením trestního řízení, tak i po jeho pravomocném skončení. II. Základní omezení pro zpracovávání jakýchkoli informací (včetně osobních údajů) policií je jejich potřebnost pro plnění úkolů policie, a to pouze v nezbytném rozsahu. Osobní údaje mohou být navíc zpracovávány toliko při plnění úkolů poli- cie v souvislosti s trestním řízením. Splněním těchto podmínek se proto musí poli- cejní orgán rozhodující o žádosti o likvidaci nebo opravu nepravdivých nebo ne- přesných osobních údajů podle $ 42j odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, vždy zabývat ex officio, neboť případné důvody pro nevyhovění této žá- dosti ($ 42j odst. 4 citovaného zákona) nemohou při nedodržení těchto omezení po- jmově obstát. III. Odmítne-li policejní orgán žádosti o likvidaci nebo opravu nepravdivých ne- bo nepřesných osobních údajů vyhovět, může tak učinit pouze ze dvou důvodů. Prv- ním je existence zpracovávaných údajů popsaného typu, jejichž další zpracovávání je odůvodněno důvody popsanými v $ 42j odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky; druhým důvodem je zpracovávání údajů, které nelze za nepravdi- vé nebo nepřesné považovat. V obou případech však negativní rozhodnutí musí odůvodnit s ohledem na individuální aspekty konkrétní věci a nepostačí tak pouze odkaz na ustanovení zákona, které takový postup umožňuje; postup ve smyslu $ 42j odst. 5 citovaného zákona tím není dotčen.
č. 60/2001 Sb. (v textu též „zákon o policii“)*? I. Pojem „plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením“, užitý v hlavě páté a šesté zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, je legislativní zkratkou, která obsahově překračuje meze trestního řízení tak, jak jsou věcně a časově vymezeny v trestním řádu. Tento pojem zahrnuje (pro potřeby zpracovávání osobních údajů policií) i úkoly prevenční a přezvědné povahy bez toho, že by trestní řízení muselo být vůbec zahájeno; zpracovávání osobních údajů může také souviset jak s činností policie před zahájením trestního řízení, tak i po jeho pravomocném skončení. II. Základní omezení pro zpracovávání jakýchkoli informací (včetně osobních údajů) policií je jejich potřebnost pro plnění úkolů policie, a to pouze v nezbytném rozsahu. Osobní údaje mohou být navíc zpracovávány toliko při plnění úkolů poli- cie v souvislosti s trestním řízením. Splněním těchto podmínek se proto musí poli- cejní orgán rozhodující o žádosti o likvidaci nebo opravu nepravdivých nebo ne- přesných osobních údajů podle $ 42j odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, vždy zabývat ex officio, neboť případné důvody pro nevyhovění této žá- dosti ($ 42j odst. 4 citovaného zákona) nemohou při nedodržení těchto omezení po- jmově obstát. III. Odmítne-li policejní orgán žádosti o likvidaci nebo opravu nepravdivých ne- bo nepřesných osobních údajů vyhovět, může tak učinit pouze ze dvou důvodů. Prv- ním je existence zpracovávaných údajů popsaného typu, jejichž další zpracovávání je odůvodněno důvody popsanými v $ 42j odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky; druhým důvodem je zpracovávání údajů, které nelze za nepravdi- vé nebo nepřesné považovat. V obou případech však negativní rozhodnutí musí odůvodnit s ohledem na individuální aspekty konkrétní věci a nepostačí tak pouze odkaz na ustanovení zákona, které takový postup umožňuje; postup ve smyslu $ 42j odst. 5 citovaného zákona tím není dotčen.
C.) V projednávané věci bylo žalovaným rozhodováno o žádosti stěžovatele o likvidaci nepravdivých osobních údajů v informačním systému policie. Podle $ 42j odst. 4 zákona o policii nevyhoví policie žádostem o sdělení osobních údajů vztahujících se k žadateli ($ 42j odst. 1) a žádostem o likvidaci nebo opravu nepravdivých nebo nepřesných osob- ních údajů ($ 42j odst. 2), pokud by tím došlo k ohrožení „plnění úkolů policie v souvislos- tí s trestním řízením“ ($ 42j odst. 4 písm. a)] nebo k „ohrožení oprávněných zájmů třelí 895 1914 osoby“ [$ 42j odst. 4 písm. b]; nevyhovuje-li se však žadateli, musí být rozhodnutí o žádos- ti písemně odůvodněno. Lze především souhlasit s názorem stěžo- vatele i městského soudu, že legislativní zkratka „plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením“ obsahově překračuje me- ze trestního řízení tak, jak jsou věcně a Časo- vě ohraničeny v trestním řádu, a je použitel- ná pouze pro účely zákona o policii. Jak vyplývá z $ 42g odst. 1 zákona o policii, tento pojem v sobě zahrnuje nejenom konání vy- šetřování o trestných činech a zjišťování pa- chatelů trestných činů, ale i předcházení a odhalování trestné činnosti (tedy úkoly prevenčního a přezvědného rázu). Taktéž použitím sousloví „v souvislosti“ zákonodát- ce naznačil, že zpracovávání osobních údajů může souviset jak s činností policie před za- hájením trestního řízení, tak dokonce i po je- ho pravomocném skončení. Není tedy důvod uvedenou definici porovnávat s definicí trestního řízení tak, jak je podána v trestním řádu, neboť zákon o policii si v části, která se týká zpracování osobních údajů, klade za cíl definovat úkoly policie v souvislosti s nimiž ke zpracování údajů dochází, nikoli trestní ří- zení jako takové. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že $ 42g odst. 1 zákona o policii sku- tečně dává policii oprávnění zpracovávat osobní údaje i nad rámec trestního řízení, jak je definováno trestním řádem. Vzhledem k tomu, že se jedná nejen o zcela srozumitel- né, ale především na sobě nezávislé definice přijaté pro účely různých zákonů, není třeba je jakkoli vzájemně porovnávat či uměle sta- vět do kolize a případné vnímané rozdíly pře- klenovat výkladem. V návaznosti na výše uve- dené lze tedy dát za pravdu městskému soudu v tom směru, že platná právní úprava shromažďování osobních údajů v souvislosti S prověřováním spáchaných trestných činů v principu umožňuje, a to i tehdy, pokud shromažďované údaje nikdy nenaleznou od- raz v zahájeném trestním řízení. Tím však není nijak dotčen $ 42j odst. 4 in fine zákona o policii, tj. povinnost žalova- ného písemně odůvodnit rozhodnutí o nevy- hovění žádosti o likvidaci nebo opravu ne- 896 pravdivých nebo nepřesných osobních úda- jů. Přestože totiž zákonodárce zpracování osobních údajů v souvislosti s plněním úkolů souvisejících s trestním řízením umožnil, byl si vědom citlivosti této problematiky, a to ze- jména v tom směru, že i přes nepopiratelný zájem na zachování veřejného pořádku a bez- pečnosti dochází již samotným shromažďová- ním informací k zásahu (byť legitimnímu) do ústavně zaručených práv jednotlivce (ať již se jedná o právo na ochranu soukromí či pre- sumpci neviny). K tomuto zásahu dochází i tehdy, pokud shromažďované osobní údaje nejsou určeny ke zveřejnění a jsou náležitě zabezpečeny před zneužitím či únikem. To- mu ostatně odpovídá i obsah dokumentů, na jejichž základě byla uvedená právní úprava do zákona o policii přijata [např. čl. 2.2. a čl. 8 doporučení Výboru ministrů Rady Evropy R (87) 15 ze dne 17. 9. 1987]. Z tohoto důvo- du byla také do zákona o policii zavedena řa- da vyvažujících institutů, mezi něž patří prá- vě žádost o sdělení, jaké osobní údaje vztahující se k osobě žadatele policie zpraco- vává, žádost o likvidaci či opravu nepřesných či nepravdivých údajů a periodické prověřo- vání potřebnosti dalšího zpracování údajů ($ 42i odst. 1 zákona o policii). Vzhledem k tomu, že zákonodárcem byl zvolen zvláštní procesní režim, vylučující dopad správního řádu (včetně opravných prostředků či zmi- ňovaného práva nahlížet do spisu ve smyslu $ 38 tohoto zákona; nahlížení do spisu podle trestního řádu je taktéž s ohledem na $ 65 trestního řádu vyloučeno pro jiné osoby než obviněného, poškozeného a zúčastněnou osobu), nelze tím spíše rezignovat na požada- vek odůvodnění tak, aby i přes specifický účel shromažďování osobních údajů (před- cházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů a zajištění veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti) by- la v nejvyšší možné míře garantována ústavní práva žadatele. Pro účely řádného odůvodnění rozhod- nutí o zamítnutí žádosti tudíž nepostačuje, aby žalovaný jen stroze odkázal na text záko- na 0 policii, který mu umožňuje žádosti nevy- hovět [zde na $ 42j odst. 4 písm. a) — „ohrožení plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením“]. Bez ohledu na to, zda by aplikace tohoto ustanovení připadala vůbec v potaz (viz dále), nelze přehlédnout, že takové odů- vodnění vůbec nereflektuje individuální aspekty případu a pro žadatele postrádá ja- koukoli vypovídací hodnotu. Není přitom třeba, aby žalovaný v nadměrných podrob- nostech žadateli vysvětloval fungování infor- mačního systému nad rámec těch skutečností, které mají přímou spojitost s jeho konkrétní žádostí. V zájmu srozumitelnosti a přezkou- matelnosti je nutno v odůvodnění rozhodnu- tí především rozvést skutečnosti, které od- mítnutí žádosti odůvodňují (zde tvrzené ohrožení plnění úkolů policie), a to v tako- vém rozsahu, aby bylo zřejmé, jak k tomuto závěru žalovaný dospěl a o jaké okolnosti se v této úvaze opíral. V případech, kdy by napl- nění tohoto požadavku vedlo k popsanému ohrožení, je ostatně možné volit specifický postup uvedený v $ 42j odst. 5 zákona o poli- cii (z povahy věci je však nutno přistupovat k těmto případům maximálně restriktivně). Stejně tak by se odůvodnění rozhodnutí mělo zaměřit na případné objasnění důvodů, proč nelze uchovávané osobní údaje považovat za nepřesné nebo nepravdivé a proč tento požadavek rozhodnutí žalovaného splňuje. V opačném případě je rozhodnutí nepře- zkoumatelné a soud je povinen je podle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušit. Nejvyšší správní soud považuje v této sou- vislosti za potřebné blíže rozvést důvody, kte- ré ho vedly ke shora vyslovenému závěru o nutnosti přezkoumateiným způsobem odů- vodnit potřebu dalšího zpracovávání infor- mací v rozhodnutí vydaném v režimu $ 42j odst. 4 písm. a) zákona o policii. Hlava pátá a šestá zákona o policii totiž stanoví pro zpra- covávání informací včetně osobních údajů základní pravidlo, a sice, že k tomuto zpraco- vávání může docházet pouze v rozsahu ne- zbytně nutném pro plnění úkolů policie ($ 42d); osobní údaje pak navíc mohou být zpracová- vány jen po dobu nezbytnou k účelu jejich zpracování [$ 42g odst. 1 písm. c)]. Tato ome- zení se vztahují na všechny druhy osobních údajů (lhostejno zda pravdivé, dubiosní apod.) bez rozlišení; zákon současně policii ukládá povinnost periodicky provádět kon- trolu zpracovávaných osobních údajů z hle- diska oprávněnosti jejich dalšího zpracovává- ní ($ 42j odst. 1 zákona o polici). Ochranu před neoprávněným zpracováváním osob- ních údajů (tedy činností překračující popsa- ná omezení) ve smyslu vyvolání „kontrolního“ řízení zákon dotčeným osobám poskytuje pouze pokud jde o osobní údaje nepravdivé nebo nepřesné ($ 42j odst. 2 zákona o poli- cii); zakotvuje též právo domáhat se sdělení, jaké osobní údaje jsou k osobě žadatele zpra- covávány ($ 42i odst. 1 zákona). Z těchto oprávnění zákon o policii stanoví v $ 42j odst. 4 a 5 omezení; z důvodů, které nelze z textu zákona ani z důvodové zprávy seznat, však vůbec nepočítá s možností dožadovat se likvidace osobních údajů, které již nejsou pro plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením potřebné. V daném případě se nicméně jednalo o žádost o likvidaci nepravdivých osobních údajů. Odhlédne-li soud od dalších myslitel- ných modalit předvídaných v $ 42j zákona o policii, je zřejmé, že za situace, kdy správní orgán žádosti podané dle $ 42j odst. 2 citova- ného zákona nevyhoví, může tak učinit pou- ze cestou odůvodněného rozhodnutí ($ 42j odst. 4 in fine zákona), a to pouze ze dvou dů- vodů. Prvním bude existence zpracováva- ných nepravdivých či nepřesných osobních údajů, jejichž likvidace však nemusí být pro- vedena z důvodů uvedených v $ 42j odst. 4 zákona o policii; druhým (zákonem sice ne- předpokládaným, nicméně logicky se nabíze- jícím) důvodem může být zjištění, že policie sice osobní údaje týkající se žadatele zpraco- vává, nejde nicméně o údaje nepravdivé či nepřesné. Právě o posledně zmiňovaný pří- pad se jednalo i v nyní posuzované věci. Správní orgán zde dostál své povinnosti odů- vodnit své negativní rozhodnutí některým z výše popsaných důvodů, neboť uvedl, že zpracovávané osobní údaje týkající se osoby stěžovatele byly uvedeny do souladu se sku- tečným stavem věci, nelze je proto považovat za údaje nepravdivé či nepřesné. Jeho povin- ností však bylo vypořádat se přezkoumatel- 897 1914 ným způsobem (jak uvedeno výše) i s exi- stencí druhé, obecně platné podmínky pro zpracovávání jakýchkoli osobních údajů poli- cií, tedy s podmínkou další potřebnosti těch- to údajů. Zde je třeba znovu upozornit, že podmínka další potřebnosti zpracovávání osobních údajů pro potřeby plnění úkonů policie v souvislosti s trestním řízením ($ 42i odst. 1 zákona o policii) se vztahuje na veške- ré osobní údaje a její případné nesplnění mu- sí vést nutně i v řízení vedeném dle $ 42j odst. 2 až 6 zákona 0 policii k rozhodnutí o li- kvidaci příslušných údajů. Této své povinnos- ti žalovaný nedostál a omezil se pouze na (jak již bylo konstatováno) zcela bezobsažné kon- statování o „ohrožení plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením“. Pokud by tento jeho dílčí závěr byl odůvodněn pře- zkoumatelným způsobem, bylo by možné ob- ligatorní podmínku „potřebnosti dalšího zpracovávání údajů pro plnění úkolů poli- cie“ považovat fakticky za zdůvodněnou (ve smyslu přezkoumatelnosti), neboť je logické, že bylo-li by sdělením důvodů odepření vy- hovění žádosti ohroženo plnění úkolů poli- cie v souvislosti s trestním řízením, nepo- chybně by muselo jít o informace, které policie pro plnění svých úkolů potřebuje. To se nejen nestalo, ale není ani zřejmé, proč ža- lovaný jako na důvod nutnosti dalšího zpra- covávání předmětných údajů odkazoval právě na specifický důvod uvedený v $ 42j odst. 4 písm. a) zákona o policii (namísto na důvod obecný, uvedený v $ 42i odst. 1 zákona), ne- byla-li vůbec splněna podmínka pro aplikaci prvně zmiňovaného ustanovení uvedená v $ 42j 898 odst. 2 zákona, tedy existence nepravdivých nebo nepřesných údajů. I z tohoto důvodu lze tedy v odůvodnění rozhodnutí žalované- ho spatřovat vnitřní rozpor či alespoň výraz- ný argumentační deficit. Shledal-li tedy městský soud odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se omezuje na popis zpracovávaných osobních údajů stěžo- vatele a na účel informačního systému, v němž jsou uchovávány, aniž by však bylo rozvedeno, proč jsou tyto informace potřeb- né pro plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením (za specifický případ spl- nění této podmínky by mohlo být považová- no i žalovaným tvrzené „ohrožení plnění úkolů policie v souvislosti s trestním říze- ním“), za dostačující, neuvážil o této otázce správně, neboť takto koncipované odůvodně- ní napadeného rozhodnutí nesplňuje atribu- ty přezkoumatelnosti v tom smyslu, jak jsou vymezeny v předchozích částech odůvodně- ní tohoto rozsudku. Městský soud tudíž po- chybil, pokud napadené rozhodnutí nezrušil a nevrátil je žalovanému pro vady řízení po- dle $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a je proto napl- něn kasační důvod uvedený v ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud jen pro úplnost dodává, že ne- dostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen ani případným podrobnějším rozbo- rem právní problematiky, učiněným ale až ve vyjádření k podané žalobě (obdobně rozsu- dek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, čj. 3 As 51/2003-58). (...) 1915 Nemocenské pojištění zaměstnanců: aplikace mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení Rozhodnutí správního orgánu: ustálená správní praxe; legitimní očekávání k čl. 6 Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení (č. 267/1997 Sb.) k $ 5 písm. b) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění účin- ném do 31. 12. 2003 (v textu též „zákon o nemocenském pojištění“)*) I. Ustanovení čl. 6 Smlouvy mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o sociálním zabezpečení, které odkazovalo na použití předpisů o nemocenském po- jištění České republiky, v případě občana Švýcarska, vykonávajícího pracovní čin- nost na území České republiky, vylučovalo z použití $ 5 písm. b) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2003. II. Správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouho- dobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů. Takovou praxí je správní orgán vázán. Lze ji změnit, pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je řádně odůvodněna závažnými okolnostmi. Lex 2
Ondřej K. proti Policejnímu prezidiu Policie České republiky o likvidaci nepravdivých osobních údajů v informačním systému policie, o kasační stížnosti žalobce.