ní zákon) : Lyžařský vlek, jehož mezilehlé podpěry oběžného lana i horní (vratná) a dolní (poháněcí) stanice jsou upevněny do podkladu (travnaté plochy) jen vetknutím trnů či malých betonových patek, takže jej lze přemístit jinam úkonem jen mini- málně měnícím či poškozujícím podklad a umožňujícím jeho narušení velmi jedno- duše odstranit a napravit, je přemístitelnou stavbou, avšak nikoli přenosnou stav- bou ve smyslu $ 79 odst. 3 písm. j) stavebního zákona z roku 2006.
ní zákon) : Lyžařský vlek, jehož mezilehlé podpěry oběžného lana i horní (vratná) a dolní (poháněcí) stanice jsou upevněny do podkladu (travnaté plochy) jen vetknutím trnů či malých betonových patek, takže jej lze přemístit jinam úkonem jen mini- málně měnícím či poškozujícím podklad a umožňujícím jeho narušení velmi jedno- duše odstranit a napravit, je přemístitelnou stavbou, avšak nikoli přenosnou stav- bou ve smyslu $ 79 odst. 3 písm. j) stavebního zákona z roku 2006.
C.) Závažnost a společenskou nebezpeč- nost deliktu spočívajícího ve stavbě vleku a dvou dřevěných přechodových můstků ur- čených pro přejezd lyžařů přes terénní sníže- 217 2209 ninu s korytem Bílého potoka u dolní stanice vleku rovněž výrazně snižuje konkrétní cha- rakter těchto staveb. Nejvyšší správní soud se ve výsledku ztotožňuje se závěry správních orgánů, že vlek toho typu, který postavil stě- žovatel, není přenosnou, nýbrž toliko přemís- titelnou stavbou, a to proto, že je napevno přichycen k podkladu a nelze jej přemístit prostým odnesením či odvezením, nýbrž teprve po - byť velmi jednoduše proveditel- né — demontáži spočívající v oddělení od podkladu. V zásadě totéž platí i pro oba pře- chodové můstky. Podstatné zde ovšem je, že míra jednoduchosti, s níž může být vlek da- ného typu demontován a přemístěn do jiné lokality, jej přibližuje charakteru přenosné stavby. Podstatné je rovněž, že daný typ vleku je montován tak, že to znamená jen minimál- ní zásahy do podkladu, do něhož je umístěn a V němž jsou upevněny mezilehlé podpěry oběžného lana i horní (vratná) a dolní (pohá- něcí) stanice. Zásah tvoří jen vetknutí trnů či malých betonových patek do podkladu, tedy úkon jen minimálně měnící či poškozující podklad (travnatou plochu) a umožňující na- rušení podkladu velmi jednoduše odstranit a napravit. Rovněž přechodové můstky tvoře- né prkennými koryty umístěnými na podpě- rách z klád vetknutých do podkladu jsou jednoduše demontovatelné a přemístitelné ji- nam vytažením klád tvořících podpěry z pod- kladu. Jestliže tedy stěžovatel měl za to, i s ohledem na konzultace, které k tomu vedl, že vlek s doplňkovou konstrukcí přechodo- vých můstků má charakter přenosné stavby, byla jeho úvaha sice nesprávná, nicméně ni- koli zcela mimo objektivní realitu. I tato sku- tečnost, tedy jeho subjektivní přesvědčení, sice 218 nesprávné, avšak nikoli absurdní, že instaluje v případě vleků a přechodových můstků pře- nosnou stavbu, snižuje zásadním způsobem závažnost správního deliktu, jehož se dopus- til, neboť ukazuje, že protiprávního jednání se dopustil v dobré víře, byť nesprávné, v le- galitu přinejmenším části svého jednání. Nejvyšší správní soud proto dospěl k zá- věru, že pokuta ve výši 150 000 Kč uložená stěžovateli byla vzhledem k souhrnu výše uvedených skutečností zjevně nepřiměřená. I když byla stěžovateli uložena pokuta při dol- ní hranici zákonného rozmezí, jedná se o po- kutu zhruba o řád vyšší než ta, která by byla v daném případě přiměřená. Nejvyšší správní soud k preventivnímu účinku trestu dodává, že i když při ukládání trestu působí uložená pokuta výchovně nejen vůči delikventovi, ale i vůči ostatním adresátům stejných zákon- ných povinností (generální prevence), je tře- ba přistupovat ke každému jednotlivému pří- padu nanejvýš individuálně, mimo jiné i se zohledněním majetkových poměrů delikven- ta (viz k tomu usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS), a vždy posuzovat, v ja- ké míře bylo konkrétní jednání pachatele způsobilé narušit zájmy chráněné zákonem a jak zavrženíhodné bylo jeho jednání i s ohledem na míru a povahu zavinění, šlo-li o zaviněné jednání. (...) Nejvyšší správní soud proto shledal ne- správnost právního posouzení krajského sou- du v tom, že krajský soud nesnížil stěžovateli uložený trest, ač k tomu byly splněny záko- nem stanovené podmínky, neboť uložená po- kuta byla zjevně nepřiměřená. (...) 2210 Stavební řízení: dodatečné povolení stavby; prokázání věcného břemene k $ 88 odst. 1 písm. b) a $ 137 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Pokud stavebník v řízení o odstranění stavby podá dle $ 88 odst. 1 písm. b) sta- vebního zákona z roku 1976 žádost o její dodatečné povolení a mimo jiné tvrdí, že vydržel právo k pozemku, na kterém stavba (zde sklad nářadí nacházející se v pro- luce mezi sousedícími rodinnými domy) stojí, je třeba mu umožnit uplatnění tako- vého práva u soudu podle $ 137 tohoto zákona. Pokud však této možnosti nevyužije, učiní si následně stavební úřad úsudek o věci sám a přitom posoudí, zda stavebník Z M2: prokázal vlastnické či jiné právo k pozemku, které jej opravňovalo zřídit na něm do- datečně povolovanou stavbu.
Mgr. Tomáš N. proti Krajskému úřadu Karlovarského kraje o uložení pokuty, o kasační
loveným (§ 110 odst. 1, 3 s. ř. s.). Krajský soud tedy v souladu se závěry shora vyslovenými provede moderaci sankce.
Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle ust. § 109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu