(zákon o vysokých školách) I. Při přezkoumání rozhodnutí ve věci přijetí ke studiu na vysoké škole ($ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) není přípustné zrušení rozhod- nutí rektorem a vrácení věci k novému projednání. Zákonodárce v uvedeném usta- novení naopak jednoznačně vyjádřil svoji vůli, aby výsledkem řízení o opravném prostředku bylo (v případě, že je rozhodováno meritorně) potvrzení prvoinstanč- ního rozhodnutí, nebo jeho změna. II. Při přezkoumání rozhodnutí podle $ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vyso- kých školách, musí být v případech, kdy je to namítáno nebo kdy pochybnost o tom 431 v řízení jinak vyjde najevo, provedeno i věcné posouzení, zda uchazeč správně od- pověděl na otázky či zkušební úlohy při přijímací zkoušce, včetně případného po- souzení, zda zadané otázky či úlohy byly podle současného stavu vědeckého pozná- ní formulovány správně a zda byly logicky a jazykově formulovány dostatečně jednoznačně. III. Je-li přijímací řízení založeno na hodnocení či testování prováděném exter- ním subjektem, a nikoli vysokou školou, vztahuje se přezkum rektorem (a následně případně i soudní kontrola) i na zkušební otázky a úkoly zadávané v takových ex- terních testovacích řízeních. FV. Zjistíli rektor, že otázka či úkol nebyly formulovány z vědeckých hledisek T správně či nebyly dostatečně jednoznačné, nemůže jít toto pochybení k tíži uchazeče. V. Pouze je-li součástí přijímacího řízení zkoumání vlastností a schopností exakt- Lu ně neměřitelných či závislých na vkusu nebo jiných subjektivních úsudcích (např. uměleckého talentu), přezkumná činnost rektora se omezí na kontrolu ne- strannosti, objektivity a odbornosti správní úvahy osoby či osob posuzujících ucha- zeče a toho, zda nevybočily z mezí správního uvážení či je nezneužily.
(zákon o vysokých školách) I. Při přezkoumání rozhodnutí ve věci přijetí ke studiu na vysoké škole ($ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) není přípustné zrušení rozhod- nutí rektorem a vrácení věci k novému projednání. Zákonodárce v uvedeném usta- novení naopak jednoznačně vyjádřil svoji vůli, aby výsledkem řízení o opravném prostředku bylo (v případě, že je rozhodováno meritorně) potvrzení prvoinstanč- ního rozhodnutí, nebo jeho změna. II. Při přezkoumání rozhodnutí podle $ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vyso- kých školách, musí být v případech, kdy je to namítáno nebo kdy pochybnost o tom 431 v řízení jinak vyjde najevo, provedeno i věcné posouzení, zda uchazeč správně od- pověděl na otázky či zkušební úlohy při přijímací zkoušce, včetně případného po- souzení, zda zadané otázky či úlohy byly podle současného stavu vědeckého pozná- ní formulovány správně a zda byly logicky a jazykově formulovány dostatečně jednoznačně. III. Je-li přijímací řízení založeno na hodnocení či testování prováděném exter- ním subjektem, a nikoli vysokou školou, vztahuje se přezkum rektorem (a následně případně i soudní kontrola) i na zkušební otázky a úkoly zadávané v takových ex- terních testovacích řízeních. FV. Zjistíli rektor, že otázka či úkol nebyly formulovány z vědeckých hledisek T správně či nebyly dostatečně jednoznačné, nemůže jít toto pochybení k tíži uchazeče. V. Pouze je-li součástí přijímacího řízení zkoumání vlastností a schopností exakt- Lu ně neměřitelných či závislých na vkusu nebo jiných subjektivních úsudcích (např. uměleckého talentu), přezkumná činnost rektora se omezí na kontrolu ne- strannosti, objektivity a odbornosti správní úvahy osoby či osob posuzujících ucha- zeče a toho, zda nevybočily z mezí správního uvážení či je nezneužily.
C.. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem městského soudu, že v řízení pře- zkumném podle $ 50 odst. 7 zákona o vyso- kých školách může rektor rozhodnutí děkana zrušit a vrátit mu věc k novému projednání, tedy postupovat způsobem zvoleným žalova- ným. Neztotožnil se ale ani s názorem stěžo- vatele, že pod změnou rozhodnutí nelze spat- řovat jiný úkon, než že rektor negativní výrok o nepřijetí změní na pozitivní. Podle $ 50 odst. 7 zákona o vysokých ško- lách může uchazeč „požádat o přezkoumání rozhodnutí. Žádost se podává orgánu, který rozhodnutí vydal, ve Ihůtě 30 dnů ode dne jeho doručení; zmeškání této lhůty lze ze zá- važných důvodů prominout. Jestliže je tímto orgánem děkan, může sám žádosti vyhovět a rozhodnutí změnit, jínak ji předá k roz- hodnutí rektorovi. Rektor změní rozhodnu- tí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem, vnitřním předpisem vysoké školy nebo její součásti nebo podmínkami stanovenými po- dle S 49 odst. 1 a 3 [další podmínky stanove- né vysokou školou nebo fakultou]. Jinak žá- dost zamítne a původní rozhodnutí potvrdí“ Dikce věty čtvrté a páté citovaného usta- novení je zjevně obsahově odlišná od dikce $ 90 odst. 1 správního řádu. Tato odlišnost spočívá v tom, že zákon o vysokých školách ne- zná alternativu, která je v $ 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, tedy zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Zákono- dárce v $ 50 odst. 7 zákona o vysokých ško- lách naopak jednoznačně vyjádřil svoji vůli, aby výsledkem řízení o opravném prostředku bylo, v případě, že je rozhodováno meritorně, buď potvrzení rozhodnutí děkana, nebo jeho změna. Třetí alternativu zákon o vysokých školách nepřipouští. Důvody pro to Ize spat- řovat především v důležitosti časové dimenze při rozhodování o přijetí ke studiu. Jelikož studium je zpravidla koncipováno po jednotli- vých ročnících a jelikož uchazeč má zpravidla zájem, aby mohl zahájit studium co možná nejdříve poté, co podal ke studiu přihlášku, je třeba proceduru přijímacího řízení a roz- hodování o přijetí či nepřijetí ke studiu kon- cipovat tak, aby v naprosto převažujícím po- čtu případů bylo rozhodnuto ještě předtím, než bude zahájena výuka ve studijním roční- ku, v němž má uchazeč zájem studovat. Pro- středkem k dosažení tohoto účelu je právě ta- ková podoba dvojinstančního řízení, která vyloučí vrácení věci děkanovi k novému roz- hodnutí a uloží rektorovi ve věci rozhodnout s konečnou platností. Ostatně stejný postup rektora je předvídán i V případech, kdy o při- jetí rozhoduje rektor již v první instanci, tedy v případech, kdy studijní program uskuteč- ňuje vysoká škola, nikoli fakulta ($ 50 odst. 2 věta druhá zákona o vysokých školách). Je proto na rektorovi, aby v řízení o opravném prostředku odstranil veškeré případné vady řízení nebo hmotněprávních pochybení, k nimž v řízení prvoinstančním došlo. Za tím účelem je rektor povinen zjistit rozhodné skutečnosti, a tedy i případně provést po- třebné důkazy, a poté bez prodlení rozhod- nout a rozhodnutí přezkoumatelně odůvod- nit, zejména se ve skutkové i právní rovině vypořádat s námitkami uchazeče uplatněný- mi v řízení o opravném prostředku. Rektor je oprávněn a povinen odstranit i takové vady prvoinstančního rozhodnutí, které by v „běž- ném“ správním řízení vedly k jeho zrušení 433 2566 a vrácení správnímu orgánu I. stupně k novému projednání podle $ 90 odst. 1 písm. b) správní- ho řádu (např. nepřezkoumatelnost rozhodnutí nebo nedostatečně zjištěný skutkový stav). V hmotněprávní rovině může v řízení o opravném prostředku nastat několik situa- cí, přičemž všechny varianty úprava v 50 odst. 7 zákona o vysokých školách řeší: 1)V případě, že uchazeč objektivně vzato spl- nil podmínky pro přijetí a bylo mu vydáno rozhodnutí o přijetí ke studiu, rektor žádost o přezkum rozhodnutí děkana zamítne a roz- hodnutí potvrdí. Tato eventualita je v zásadě pouze teoretická, neboť není pravděpodob- né, že by uchazeč proti vyhovujícímu rozhod- nutí podal opravný prostředek. 2) V případě, že uchazeč objektivně vzato nesplnil pod- mínky, avšak byl v rozporu s tím ke studiu při- jat, rektor rozhodnutí děkana změní tak, že jej ke studiu nepřijme. I tato eventualita je teo- retická, neboť uchazeč proti nezákonnému, avšak jej zvýhodňujícímu rozhodnutí stěží bude brojit. Pokud by však k ní došlo, rektor může svým rozhodnutím zhoršit postavení uchazeče ve srovnání se stavem v prvoin- stančním řízení, neboť zvláštní úprava v záko- ně o vysokých školách vylučuje použití obec- né úpravy v $ 90 odst. 1 písm. c), resp. odst. 3 správního řádu. 3) V případě, že uchazeč ob- jektivně vzato splnil podmínky pro přijetí ke studiu, avšak děkanem bylo rozhodnuto o je- ho nepřijetí ke studiu, rektor zjistí skutečný stav věci a, je-li takový, že uchazeč měl být ke studiu přijat, změní rozhodnutí děkana tak, že se uchazeč ke studiu přijímá. 4) Konečně V případě, že uchazeč objektivně vzato nespl- nil podmínky pro přijetí ke studiu a děkan rozhodl o jeho nepřijetí, rektor žádost o pře- zkoumání rozhodnutí zamítne a původní dě- kanovo rozhodnutí potvrdí. © 2%4 Součástí řízení musí tedy být v případech, kdy je to namítáno nebo kdy pochybnost O tom v řízení jinak vyjde najevo, i věcné po- souzení, zda uchazeč správně odpověděl na otázky či zkušební úlohy při přijímací zkouš- ce, včetně případného posouzení, zda zadané otázky či úlohy byly podle současného stavu vědeckého poznání formulovány správně a zda byly logicky a jazykově formulovány do- 434 statečně jednoznačně. Je-li přijímací řízení založeno na hodnocení či testování provádě- ném externím subjektem, a nikoli vysokou školou, vztahuje se přezkum rektorem (a ná- sledně případně i soudní kontrola) i na zku- šební otázky a úkoly zadávané v takových ex- terních testovacích řízeních. Zjistí-li rektor, že otázka či úkol nebyly formulovány z vě- deckých hledisek správně či nebyly dostateč- ně jednoznačné, nemůže jít toto pochybení k tíži uchazeče. Pouze je-li součástí přijímací- ho řízení zkoumání vlastností a schopností exaktně neměřitelných či závislých na vkusu nebo jiných subjektivních úsudcích (např. uměleckého talentu), přezkumná činnost rektora se omezí na kontrolu nestrannosti, objektivity a odbornosti správní úvahy osoby či osob posuzujících uchazeče a toho, zda ne- vybočily z mezí správního uvážení či je ne- zneužily. V řadě případů může docházet k to- mu, že rozhodnutí děkana je sice objektivně vzato nezákonné, např. pro nesprávné vyhod- nocení otázek či zkušebních úloh v přijímacím řízení, ale ani při zohlednění této skutečnosti není důvodu rozhodnout o přijetí uchazeče ke studiu, neboť ani takto uchazeč nedosáhne ta- kového výsledku přijímací zkoušky, jenž by jej zařadil mezi ty, kteří mohou být ke studiu při- jati. Je-li tomu tak, rektor v řízení odstraní ne- zákonnosti, k nimž došlo v prvoinstančním řízení, avšak přesto žádost o přezkum zamít- ne a napadené rozhodnutí potvrdí. Ve svém rozhodnutí pak odůvodní, proč zjištěné nezá- konnosti nemají vliv na správnost výroku pr- voinstančního rozhodnutí. S názorem měst- ského soudu lze pak souhlasit jen potud, že i v řízení o opravném prostředku může na- stat situace, kdy rektor rozhodne jinak než změnou prvoinstančního rozhodnutí, anebo zamítnutím žádosti o přezkoumání rozhod- nutí a potvrzením prvoinstančního rozhod- nutí. Bude tomu tak například při úmrtí uchazeče v průběhu přijímacího řízení, kdy bude namístě použít analogicky $ 90 odst. 4 správního řádu o zastavení řízení. Ve stěžovatelově případě dospěl žalovaný u napadených rozhodnutí ze dne 5. 10. 2009 a ze dne 12. 2. 2010 k závěru, že rozhodnutí děkana je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V souladu s $ 50 odst. 7 zákona o vy- sokých školách byl následně povinen posou- dit (na základě vyžádaných podkladů) a řád- ně zdůvodnit, zda stěžovatel splnil podmínky pro přijetí ke studiu a rozhodnutí děkana při pozitivním závěru změnit tak, že se stěžovatel přijímá ke studiu, nebo při negativním závě- ru žádost stěžovatele o přezkoumání rozhod- nutí děkana zamítnout. Tento postup neod- poruje ani čl. 16 odst. 2 Statutu Univerzity Karlovy v Praze, podle kterého rektor žádost zamítne a rozhodnutí děkana potvrdí, jestliže rozhodnutím nebyly porušeny předpisy, pod- mínky a pravidla uvedená v čl. 11 odst. 2 Sta- tutu (soulad se zákonem o vysokých školách, Statutem, vnitřními předpisy univerzity a pří- slušné fakulty, dalšími podmínkami pro přijí- mání stanovené fakultou a způsoby jejich ověřování), nebo jestliže jejich porušení ne- ovlivnilo správnost výroku rozhodnutí. Jinak rektor rozhodnutí změní tak, že se uchazeč o studium přijímá. Nepřezkoumatelnost roz- hodnutí děkana představuje porušení poža- davku odůvodnění jeho rozhodnutí podle $ 50 odst. 5 zákona o vysokých školách. Po- kud nemá vliv na správnost výroku rozhod- nutí a zároveň rektor při její nápravě nezjistí takové porušení předpisů, podmínek a pravi- del uvedených v čl. 11 odst. 2 Statutu, které by vliv na správnost výroku rozhodnutí mělo, pak žádost uchazeče o přijetí ke studiu zamít- ne a rozhodnutí děkana potvrdí. Daňové řízení: přezkum rozhodnutí o určení penále Řízení před soudem: odmítnutí žaloby pro nepřípustnost; předložení návrhu na zrušení právního předpisu Ústavnímu soudu k $ 37b odst. 1 a $ 46 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 230/2006 Sb.* (v textu jen „daňový řád z roku 1992“) k čl. 95 odst. 2 Ústavy L Proti rozhodnutí o určení penále podle $ 37b odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění po novele provedené zákonem č. 230/2006 Sb. by- lo přípustné odvolání. Výluka podle $ 46 odst. 8 tohoto zákona se zde neuplatňovala. II. Pokud je žaloba ve správním soudnictví odmítána pro nepřípustnost, není na- místě postupovat podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, tedy přerušit řízení a předložit Ústavní- mu soudu návrh na zrušení právního předpisu, který by byl potřebný toliko pro věc- né posouzení žaloby. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy má totiž obecný soud postupovat pouze tehdy, pokud potenciálně protiústavní ustanovení překáží tomu, aby bylo do- saženo ústavně konformního výroku; nikoli tehdy, pokud by byla žaloba následně odmítnuta pro nepřípustnost, ať už by bylo rozhodnutí Ústavního soudu jakékoli.
Mgr. Martin D. proti rektorovi Univerzity Karlovy v Praze o nepřijetí ke studiu, o kasační