7 As 92/2010- 31 - text
č. j. 7 As 92/2010 - 31
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: P. Č., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2010, č. j. 10 Na 960/2010 – 16,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 10. 2010, č. j. 10 Na 960/2010 – 16, zastavil řízení o kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti usnesení téhož soudu ze dne 30. 8. 2010, č. j. 10 Na 960/2010 - 8, kterým bylo pro neodstranění vad odmítnuto podání stěžovatele ze dne 30. 7. 2010, doručené krajskému soudu 9. 8. 2010, ve věci poskytování informací Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích a Krajským úřadem Jihočeského kraje. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl jako důvod pro zastavení řízení nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel, ač k tomu byl vyzván usnesením ze dne 10. 9. 2010, č. j. 10 Na 960/2010 - 13, doručeným mu 27. 9. 2010, soudní poplatek ve stanovené sedmidenní lhůtě, která uplynula dne 4. 10. 2010, nezaplatil.
Proti usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti podal stěžovatel kasační stížnost, v níž namítal, že řízení nemohlo být zastaveno, neboť usnesení vyzývající jej k zaplacení soudního poplatku mu nebylo doručeno v předepsané obálce a výzva byla zaslána na listině neodpovídající stanovenému vzoru.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle doručenky založené v soudním spisu stěžovatel svým podpisem potvrdil, že dne 27. 9. 2010 převzal zásilku obsahující usnesení, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě s poučením o důsledcích jeho nezaplacení. Stěžovatel na doručenku kromě podpisu napsal, že obálka, v níž je mu zásilka doručována, není předepsaný typ obálky (typ III). Stěžovateli tedy byla doručena zásilka s usnesením, které obsahovalo všechny zákonné náležitosti, což ani stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje. Skutečnost, v jaké obálce byla výzva zaslána, je zcela nerozhodná, neboť podstatné je, že výzvu obdržel a že tato mu zcela v souladu se zákonem ukládala procesní povinnost (zaplatit soudní poplatek) a poučila jej, co se stane, když tuto povinnost nesplní. Neuhradil-li stěžovatel soudní poplatek, bylo zcela opodstatněné, že krajský soud řízení o kasační stížnosti zastavil. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou a podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl bez jednání postupem podle ust. § 109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nikomu jinému pak žádné náklady nevznikly vzhledem k tomu, že nikdo jiný účastníkem řízení nebyl. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010 JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu