ců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti k nařízení vlády č. 332/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zeměděl- ských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro po- skytnutí dotace k podpoře jejich činnosti I. Nárok na dotaci v rámci programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. vznikl v roce 2007 skupině výrobců zařazené do tohoto pro- gramu tehdy, když splnila všechny podmínky uvedené v $ 5 odst. 1 písm. a) až f) to- hoto nařízení. Nárok na poskytnutí dotace pak vznikl za podmínky, že předtím vznikl nárok na dotaci, dnem podání žádosti o poskytnutí dotace, kterou bylo možno po- dat až v období od 1. 1. do 15. 2. 2008. II. Snížení výše dotace provedené nařízením vlády č. 332/2007 Sb., jež nabylo účinnosti dne 31. 12. 2007, se proto kvůli zákazu pravé retroaktivity nemohlo týkat dotací, na něž vznikl nárok do 30. 12. 2007 včetně. Zpravidla se však vzhledem k věc- ným podmínkám vznikání nároku na dotaci (obchodování zemědělské produkce vznikající v průběhu příslušného roku a tomu odpovídající rozvržení ekonomic- kých aktivit skupiny výrobců zpravidla po větší část této doby) kvůli ochraně legi- timního očekávání nebude vztahovat ani na případy, kdy nárok na dotaci vznikl až dne 31. 12. 2007.
ců, zajišťujících společný odbyt vybraných zemědělských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro poskytnutí dotace k podpoře jejich činnosti k nařízení vlády č. 332/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 655/2004 Sb., o stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců, zajišťujících společný odbyt vybraných zeměděl- ských komodit, do programu zakládání skupin výrobců a o stanovení podmínek pro po- skytnutí dotace k podpoře jejich činnosti I. Nárok na dotaci v rámci programu Zakládání skupin výrobců podle nařízení vlády č. 655/2004 Sb. vznikl v roce 2007 skupině výrobců zařazené do tohoto pro- gramu tehdy, když splnila všechny podmínky uvedené v $ 5 odst. 1 písm. a) až f) to- hoto nařízení. Nárok na poskytnutí dotace pak vznikl za podmínky, že předtím vznikl nárok na dotaci, dnem podání žádosti o poskytnutí dotace, kterou bylo možno po- dat až v období od 1. 1. do 15. 2. 2008. II. Snížení výše dotace provedené nařízením vlády č. 332/2007 Sb., jež nabylo účinnosti dne 31. 12. 2007, se proto kvůli zákazu pravé retroaktivity nemohlo týkat dotací, na něž vznikl nárok do 30. 12. 2007 včetně. Zpravidla se však vzhledem k věc- ným podmínkám vznikání nároku na dotaci (obchodování zemědělské produkce vznikající v průběhu příslušného roku a tomu odpovídající rozvržení ekonomic- kých aktivit skupiny výrobců zpravidla po větší část této doby) kvůli ochraně legi- timního očekávání nebude vztahovat ani na případy, kdy nárok na dotaci vznikl až dne 31. 12. 2007.
Při stanovení výše dotace odkazovalo na- řízení vlády č. 655/2004 Sb. ve znění před no- velizací v $ 5 odst. 3 na čl. 33d nařízení Rady (ES) č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj ven- kova z Evropského zemědělského orientační- ho a záručního fondu (EZOZF) a o změně a zrušení některých nařízení. Ten v odstavci 3 stanoví, že „[plodpora je poskytována v roč- ních splátkách po dobu prvních pěti let po dni, kdy bylo seskupení producentů uznáno. Vypočítává se na základě roční produkce se- skupení uváděné na trh a nepřekračuje: a) 5 % v prvním roce, 5 % v druhém roce, 4 % ve třetím roce, 3 % ve čtvrtém- roce a 2 % v pá- tém roce hodnoty produkce do I 000 000 eur uvedené na trh a b) 2,5 % v prvním roce, 2,5 % v druhém roce, 2,0 % ve třetím roce, 1,5 % ve čtvrtém roce a 15 % v pátém roce hodnoty produkce přesahující 1 000 000 eur uvedené na trh. Podpora v žádném případě nepřesáhne maximální částky, na které lze poskytnout podporu, stanovené v příloze II“ Příloha II nařízení Rady č. 1257/1999 nazva- ná Tabulka částek na zvláštní opatření pro nové členské státy pak uvádí následující částky: pro 1. rok 100 000 eur, pro 2. rok 100 000 eur, pro 3. rok 80 000 eur, pro 4. rok 60 000 eur, pro 5. rok 50 000 eur. Tím, že nařízení vlády č. 655/2004 Sb. ve znění před novelizací odka- zovalo na čl. 33d nařízení Rady č. 1257/1999, stanovilo, že dotace vyplacená v rámci programu za rok 2007 nepřesáhne částku 100 000 eur. Novela nařízení vlády č. 655/2004 Sb. ne- změnila podmínky pro vznik nároku na dota- ci ani nároku na poskytnutí dotace, změnila však způsob výpočtu výše dotace, když v $ 5 doplnila odstavec 4 tak, že „[d]o finanční hodnoty roční obchodované produkce se ne- zahrne produkce zemědělské komodity, kte- 406 rá byla prodána skupinou výrobců zpět ně- kterému z členů skupiny výrobců“, a přidala odstavec 5, podle něhož „[vlýše dotace za příslušný kalendářní rok činí 5 % v prvním kalendářním roce, 5 % ve druhém kalendář- ním roce, 4 % ve třetím kalendářním roce, 3 % ve čtvrtém kalendářním roce a 2 % v pá- tém kalendářním roce, a to z finanční hod- noty roční obchodované produkce uvedené na trh. Výše dotace poskytnutá skupině vý- robců za příslušný kalendářní rok může čí- nit nejvýše částku 11 220 eur“ Podle $ 5 nařízení vlády č. 655/2004 Sb., který je označen „Podmínky poskytnutí dota- ce“, se dotace poskytne skupině výrobců na základě žádosti. Je nesporné, že nárok na po- skytnutí dotace vzniká tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky pro jeho vznik. Tento zá- věr vyplývá z odlišného významu pojmů prá- va a nároku v pojetí občanskoprávním a v právu veřejném. V předpisech veřejno- právních je typické, že pojmu „právo“ není užíváno a hovoří se o „nároku“, jímž se rozu- mí splnění hmotněprávních podmínek, které jsou zákonem stanoveny jednak pro právo na určitý statek a jednak pro poskytnutí tohoto statku, tedy plnění. Plněním je v posuzova- ném případě poskytnutí dotace. Nařízení vlá- dy č. 655/2004 Sb. nestanoví žádnou výjimku z tohoto pravidla. Není proto možné, aby na- stala situace, kdy je dotace poskytnuta, aniž by byla podána žádost. Z toho vyplývá, že po- dání žádosti je condďítio stne gua non pro po- skytnutí dotace. Ve smyslu výše uvedené defi- nice se jedná o hmotněprávní podmínku, která je zákonem stanovena pro realizaci pl- nění, tedy pro výplatu dotace. Z důvodu, že v časovém sledu plnění podmínek pro po- skytnutí dotace stanovených v $ 5 citovaného nařízení vlády se jedná o podmínku, jež bude plněna jako poslední, neboť lze žádost podat vždy až v následujícím kalendářním roce po splnění ostatních podmínek, pak i moment podání žádosti o poskytnutí dotace je shodný s momentem vzniku nároku na výplatu dota- ce. Lze se tedy ztotožnit s názorem městské- ho soudu, že skupina výrobců musí svůj ná- rok na poskytnutí dotace uplatnit podáním žádosti o poskytnutí dotace, jinak jí dotace nemůže být poskytnuta. Nárok na poskytnutí dotace však nelze za- měňovat s nárokem na dotaci, byť nařízení vlády č. 655/2004 Sb. tyto dvě kategorie do určité míry směšuje v tom směru, že pro- střednictvím žádosti o poskytnutí dotace sku- pina výrobců zároveň prokazuje splnění pod- mínek pro vznik nároku na dotaci. Citované nařízení vlády stanoví jak podmínky pro vznik nároku na poskytnutí dotace, a tov $5 odst. 1 a 2, tak i podmínky pro vznik nároku na dotaci, a to v $ 5 odst. 1 písm. a), b), c), d), e) a ©). Stěžovateli, který je skupinou výrobců zařazenou do programu Zakládání skupin vý- robců do 31. 12. 2006, tak vznikl nárok na do- taci v rámci programu za rok 2007 v den, kdy kumulativně splnil následující podmínky: a) za- jistil odbyt příslušné zemědělské komodity, uve- dené v příloze k nařízení vlády č. 655/2004 Sb., b) splnil podmínku roční obchodované pro- dukce v hodnotě nejméně 3 000 000 Kč, ane- bo podmínku nejméně 5 členů, c) nakupoval příslušnou zemědělskou komoditu uvede- nou v příloze k nařízení vlády č. 655/2004 Sb. od třetí osoby pouze, pokud 1. množství této zemědělské komodity nepřesáhne 10 % obje- mu celkové obchodované produkce zeměděl- ské komodity od členů za příslušný kalendář- ní rok, nebo 2. v případě splnění povinnosti dodavatelských závazků za svého člena, který nesplnil tyto závazky, pro něj vyplývající ze společenské smlouvy, stanov nebo smluv o výši objemu obchodované produkce, d) všichni jeho členové byli podnikajícími fyzic- kými nebo právnickými osobami, které pro- dukují alespoň 1 zemědělskou komoditu uve- denou v příloze k tomuto nařízení, jejíž odbyt zajišťují prostřednictvím skupiny výrobců, za kterou má být této skupině výrobců vyplace- na dotace, e) všichni jeho členové prodávali na trh celou svou tržní obchodovanou pro- dukci zemědělské komodity prostřednictvím skupiny výrobců, pro kterou má být skupině výrobců vyplacena dotace. Ke kumulativní- mu splnění výše uvedených podmínek moh- lo dojít v krajním případě již prvního dne ro- ku 2007, ale stejně tak kdykoliv jindy v průběhu roku 2007. Když tedy žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „[nlárok na dotaci vzniká dnem, kdy od- volatel splnil všechny podmínky pro poskytl- nutí dotace“, nelze tento názor akceptovat. Výše uvedenému výkladu svědčí i znění čl. II nařízení vlády č. 332/2007 Sb., které sta- noví, že nároky na dotace skupině výrobců k podpoře jejich činnosti, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se po- suzují podle dosavadních právních předpisů. Zákonodárce tedy i výslovně odlišil nárok na dotaci a nárok na poskytnutí dotace. V dů- sledku užití novelizovaného nařízení vlády č. 655/2004 Sb. správním orgánem pro urče- ní výše dotace došlo k modifikaci nároku stě- žovatele na dotaci, neboť jedna z jeho obsa- hových determinant, výše dotace, byla výrazně postižena. Nelze přitom přijmout ar- gument, že by nárok na dotaci v době svého vzniku byl abstraktním, bezobsažným, a tedy se jej nemohla změna výše dotace nijak do- tknout. Ve vztahu k nárokům na dotaci vznik- lým před 31. 12. 2007 byl správní orgán povi- nen určit výši poskytované dotace podle dosavadních právních předpisů podle čl. II novely nařízení vlády č. 655/2004 Sb. Městský soud v odůvodnění svého roz- hodnutí správně odlišil nárok na dotaci a ná- rok na poskytnutí dotace, když uvedl, že „[z] již zmíněného f 5 odst. I vládního naří- zení je patrno, že skupina výrobců musí svůj požadavek (nárok) na skutečné poskytnutí dotace uplatnit podáním žádosti o její po- skytnutí, a to vždy za příslušný kalendářní rok. Až podáním žádosti je nárok na dotaci uplatněn. Pokud by skupina výrobců tako- vou žádost nepodala, popř. by žádost podala dokonce po stanovené lhůtě, dotace by jí ne- mohla být poskytnuta.“ Uplatněním jedno- ho, již existujícího, nároku, tedy vzniká nárok další, na plnění nároku prvého. Nejvyšší správní soud se však s ohledem na výše uve- dené neshoduje se závěrem městského sou- du, že z přechodných ustanovení novelizova- ného nařízení vlády č. 655/2004 Sb. vyplývá, že „podle dosavadních předpisů se posuzují jen ty nároky, které vznikly před účinností tohoto nařízení vlády. To znamená, že podle dosavadních předpisů se posuzují ty přípa- dy, kdy nárok na poskytnutí dotace byl sku- Dpinou výrobců uplatněn dříve, než toto naří- zení vlády nabylo účinnosti“ Ze stejných důvodů je chybné vymezení klíčové otázky, 407 2555 zda „žalovaný postupoval správně, pokud potvrdil výpočet Státního zemědělského in- tervenčního fondu s tím, že vztáhnul vznik nároku na poskytnutí dotace až ke dní, kdy žalobce podal žádost o poskytnutí dotace za rok 2007, tj. 30 ledna 2008“ Námitku stěžovatele ohledně nepřípust- ného retroaktivního užití novelizovaného znění nařízení vlády č. 655/2004 Sb. a s tím souvisejícího zásahu do jeho právní jistoty považuje Nejvyšší správní soud za nutné po- soudit ve vztahu k nárokům na dotaci vznik- lým dne 31. 12. 2007. Obsah pojmu pravé a nepravé retroaktivi- ty právních norem opakovaně vymezil Ústav- ní soud ve své judikatuře, zejména v nálezu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. PL. ÚS 21/96, N 13/7 SbNU 87, č. 63/1997 Sb., a také v nálezu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. PL ÚS 33/01, N 28/25 SbNU 215, č. 145/2002 Sb. V případě pravé retroaktivity působí právní norma vznik právních vztahů před její účinností za podmí- nek, které teprve dodatečně stanovila, nebo kdy dochází ke změně právních vztahů vznik- lých podle staré právní úpravy, a to ještě před účinností nového zákona. V případě nepravé retroaktivity nová právní úprava nezakládá právní následky pro minulost, v minulosti na- stalé skutečnosti však právně kvalifikuje jako podmínku budoucího právního následku ne- bo pro budoucnost modifikuje právní ná- PO A sledky založené podle dřívějších předpisů. V nálezu ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. PL ÚS 53/10, č. 119/2011 Sb., kdy Ústavní soud po- suzoval možné retroaktivní působení ustano- vení zákona č. 348/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o dopl- nění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České ná- rodní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozděj- ších předpisů, a zákon č. 586/992 Sb., o da- ních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, konstatoval v bodě 155 odůvodnění, že „[u]stanovení čl, I napadeného zákona ve spojení s f 10 odst. 2 zákona o stavebním spoření, ve znění napadeného zákona půso- bí účinky nepravé retroaktivity, protože jím do budoucna dochází ke změně obsahu 408 právního vztahu mezi účastníkem stavební- ho spoření a státem“, a v bodě 156, že „[tlen- to vztah vzniká uzavřením smlouvy o sta- vebním spoření, pokud fyzická osoba v jejím rámci požádá o přiznání státní podpory. Je- ho změna se přitom týká stanovení výše, v jaké by mělo dojít v jednotlivých letech do- by trvání stavebního spoření ke vzniku ná- roku účastníka na státní podporu, resp. na připsání roční zálohy státní podpory. V dů- sledku uvedeného přechodného ustanovení totiž dochází ke snížení výše ročních záloh státní podpory, na které vznikne nárok po 31. prosinci 2010, pro všechny smlouvy o sta- vebním spoření bez ohledu na datum jejich uzavření. Tato změna se však nedotkne ná- roků na státní podporu (resp. nároků na vy- placení záloh státní podpory) za předchozí kalendářní roky, neboť tyto nároky vznikly splněním zákonem stanovených podmínek nejpozději k 31. prosinci 2010, tedy před účinností napadeného zákona.“ Dále v od- stavci 178 vyjádřil názor, že „[nlapadeným zákonem nedochází přímo ke snížení výše záloh státní podpory za rok 2010, protože ta zůstává formálně dál zachována ve stejné výší. Pokud by se zákonodárce rozhodl pro Její přímé snížení, mohl postupovat buď změnou výše státní podpory se zpětným sta- novením účinnosti pro rok 2010, což by ne- pochybně bylo v rozporu se zákazem pravé retroaktivity, nebo přistoupit k dodatečné změně obsahu již vzniklého nároku v přípa- dě těch účastníků stavebního spoření, kteří mají nárok na státní podporu za rok 2010, tato jim však zatím nebyla poukázána.“ Jakkoli byly citované závěry vysloveny na skutkovém půdorysu jiné věci, jsou plně pře- nositelné i na daný případ. Lze proto dovodit, že při neexistenci přechodného ustanovení v podobě čl. II novely provedené nařízením vlády č. 332/2007 Sb. by stanovení výše dota- ce podle novelizovaného nařízení vlády č. 655/2004 Sb. v případě nároků na dotaci vzniklých před 31. 12. 2007 bylo v rozporu se zákazem pravé retroaktivity, neboť v jejím dů- sledku dochází ke změně obsahu právního vztahu (nároku na dotaci) mezi účastníkem programu a státem do minulosti, nikoliv do budoucna. K tomu Ústavní soud ve výše cito- vaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 uvedl, že „[o]becně v případech časového střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroak- tivita [..]. Vznik právních vztahů existují- cích před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se [však] řídí zrušenou právní normou (dů- sledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita). Aplikuje se tady princip ochrany mínulých právních skutečností, zejména právních konání. [..] Zrušení staré a přijetí nové právní úpravy je nutně spjato se zásahem do princibů rovnos- ti a ochrany důvěry občana v právo. Dochá- zí k tomu v důsledku ochrany jiného veřej- ného zájmu či základního práva a svobody. [..] Platí tu zároveň maxima přikazující v případě omezení základního práva, resp. svobody šetřit jeho podstatu a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod).“ V případě, že nárok na dotaci vznikl dne 31. 12. 2007, jedná se o retroaktivitu nepra- vou. Zákaz retroaktivního působení právní normy, který vyplývá ze zásady právního stá- tu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, se zásadně vztahuje pouze na případy pravé retroaktivi- ty, nikoliv retroaktivity nepravé. Ta je naopak obecně přípustná. Dospělli však Nejvyšší správní soud k závěru o nepravé retroaktivitě novelizovaného nařízení vlády č. 655/2004 Sb. ve vztahu k nárokům na dotaci vzniklým dne 31. 12. 2007, musí se rovněž vypořádat s otáz- kou její přípustnosti. Přestože je nepravá re- troaktivita zásadně přípustná, nelze apriorně vyloučit, že s ohledem na princip právní jis- toty a ochrany důvěry v právo převáží zájem jednotlivce na dalším trvání existující právní úpravy nad zákonodárcem vyjádřeným veřej- ným zájmem na její změně (viz citovaný nález sp. zn. PL. ÚS 53/10). Namítaný zásah do právní jistoty je tedy nutno posuzovat perspektivou ochrany legi- timního očekávání v souvislosti s ochranou vlastnického práva, v širším smyslu majetku, ke které se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 30. 9. 2009, čj. 6 Ao 4/2009-104, tak, že „[Ilegitimní očekávání je v právu spojováno s vlastnickým právem a majetkem, tedy jako legitimní očekávání nabytí určitého majetku, a je chráněno člán- kem 11 Listiny základních práv a svobod. Taktéž článek 1 odst. 1 Dodatkového proto- kolu č. 1 k Evropské úmluvě o ochraně zá- kladních práv a svobod chrání 1 legitimní očekávání, které je integrální součástí ochrany majetkových práv (srov. doplňující rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva o spravedlivém zadostiuči- nění ze dne 28. 5. 2002, Beyeler proti Itálii, stížnost č. 33202/96, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 6. 2001 Zwierzynski proti Polsku, stížnost č. 34049/96, ECHR 2001-VI a rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 6. 2004, Broniowski proti Polsku, stížnost č. 31443/96, ECHR 2004-V).“ Článek 1 Dodat- kového protokolu je interpretován tak, že je- ho ochrana dopadá nejen na majetek v podo- bě hmotných statků, tzn. na vlastnictví jako věcné právo, ale také na jiné majetkové hod- noty (nároky a pohledávky), a to s pomocí konceptu legitimního očekávání, že tyto ma- jetkové hodnoty budou realizovány. Povaha materiálního právního státu potom vyzařuje rovněž s ním spjatou maximu, podle níž, jed- ná-li někdo v (oprávněné) důvěře v nějaký zá- kon, resp. v právo vůbec, nemá být v této své důvěře zklamán (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 1995, sp. zn. IV. ÚS 215/94, N 30/3 SbNU 227). K porušení čl. 1 Dodatkového protokolu může přitom dojít i ze strany záko- nodárce, pokud by změnou zákona došlo ke znemožnění nabytí majetku, k němuž urči- tým subjektům svědčilo legitimní očekávání (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. PL. ÚS 2/02, N 35/32 SbNU 331, č. 278/2004 Sb., nebo ze dne 18. 2. 2011, sp. zn. IL ÚS 543/11). Princip legitimního očekávání nelze pojí- mat jako bezpodmínečné zachování statu guo právní úpravy, a to ani v oblasti poskytování dotací. Stěžovatel nemohl spoléhat na to, že postupem času zákonodárce výši poskytova- né dotace nepřehodnotí, mohl však své celo- roční hospodaření rozvrhnout a přizpůsobit tomu, aby teprve ke konci roku 2007 splnil 409 2556 xx podmínky vzniku nároku na dotaci. Nejvyšší správní soud proto nemůže vyloučit, že stě- žovatel nebyl v legitimním očekávání, vznikl- li mu nárok na dotaci 31. 12. 2007. Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel dekla- roval v žádosti o poskytnutí dotace hodnotu roční obchodovatelné produkce ve výši 44 598 731 Kč. Je tedy pravděpodobné, že podmínky pro vznik nároku na dotaci splnil již v průběhu roku 2007, jak ostatně sám tvr- dí. V dalším řízení však musí být prokázáno, kdy vznikl nárok stěžovatele na dotaci a podle jakých právních předpisů měla být správním orgánem určena její výše v rámci programu za rok 2007, případně zda byly naplněny pod- mínky legitimního očekávání stěžovatele. 2556 Pobyt cizinců: povolení k přechodnému pobytu; soustavná příprava na budoucí povolání k $ 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně někte- rých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) Osobu studující na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky je nutno pro účely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, považovat za osobu soustavně se připravující na budoucí povolání bez dalších podmínek.
Společnost s ručením omezeným CB - odbyt proti Ministerstvu zemědělství o snížení dotace, o kasační stížnosti žalobce.
le něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu