a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 140/2001 Sb. a č. 428/2005 Sb.**“ V řízení o kasační stížnosti již cizinec nemá, na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a proto je povinen včas požádat o udělení víza podle $ 78b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Neučiní-li tak, lze podle $ 119 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o poby- tu cizinců na území České republiky, rozhodnout o jeho správním vyhoštění.
a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 140/2001 Sb. a č. 428/2005 Sb.**“ V řízení o kasační stížnosti již cizinec nemá, na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a proto je povinen včas požádat o udělení víza podle $ 78b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Neučiní-li tak, lze podle $ 119 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o poby- tu cizinců na území České republiky, rozhodnout o jeho správním vyhoštění.
Ze správního spisu mimo jiné vyplynulo, že již v minulosti, na základě rozhodnutí Poli- cie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Plzeň, ze dne 20. 2. 2004 bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti do 20. 8. 2007. Rovněž bylo zjištěno, že stěžovatel byl v době řízení o uložení správního vyhoštění veden v evidenci nežádoucích osob z důvodu platného vyhoštění do 2. 11. 2007. O tomto vyhoštění rozhodl Okresní soud v Karlových Varech rozhodnutím ze dne 2.
11. 2004, kte- rým uznal stěžovatele vinným z trestného či- nu krádeže a odsoudil jej k trestu odnětí svo- body v trvání čtyř měsíců. (...) Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s názorem stěžovatele, že $ 78b zákona o azy- lu fakticky zakládá jeho právo pobývat na území České republiky, aniž by k tomu ne- zbytně potřeboval vízum, a to až do doby, než bude řízení o kasační stížnosti ukončeno, popř. do doby než z území České republiky vycestuje. Povinnost mít i v takovém případě vízum zakládá totiž $ 119 odst.
1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců stanovením pod- mínky pobývání cizince na území bez víza, ač k tomu není oprávněn. Právní postavení ci- zince, který žádá o udělení víza podle $ 78b zákona o azylu, je totiž odlišné od statusu ža- datele, jak jej vymezuje $ 2 odst. 5 zákona o azylu. Ten stanoví, že žadatelem o udělení mezinárodní ochrany se pro účely tohoto zá- kona rozumí „cízinec, který požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu, nebo ci- zinec, který podal žádost o udělení meziná- rodní ochrany v jiném členském státě Evrop- ské unie, jeli Česká republika příslušná k jejímu posuzování.
Postavení žadatele má po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvlášt- ního právního předpisu, máli tato žaloba odkladný účinek.“ Z toho lze dovodit argu- mentem a contrario, že v řízení o kasační stížnosti již cizinec nemá postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, neboť řízení o kasační stížnosti v něm, na rozdíl od řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, není zmíněno. Právě proto $ 78b zákona o azylu upravuje pobytový režim neúspěš- ných žadatelů, kteří již status žadatele ztratili.
Z jeho odstavce 1 věty druhé vyplývá, že zá- konodárce nezamýšlel řízení o kasační stíž- nosti přiznat stejný automatický ochranný účinek jako řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, a nezamýšlel tedy žadateli přiznat automatický, jeho vlastní žádostí ne- podmíněný, nárok na vízum. Ten naopak je za- kotven v $ 72 zákona o azylu stanovením po- vinnosti policie vydat v případech, na něž uvedené ustanovení dopadá, žadateli vízum za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany, aniž by to, na rozdíl.od $ 78b odst.
1 zákona o azylu, bylo podmíněno žádostí žadatele. Po- kud by tomu nebylo tak, že pravidla udělování 95 2468 víza podle $ 78b odst. 1 zákona o azylu jsou ji- ná (z hlediska stěžovatele přísnější) než po- dle $ 72 zákona o azylu, postrádalo by první z uvedených ustanovení smyslu. Ustanovení $ 78b zákona o azylu zakládá nárok na udělení víza k pobytu nad 90 dní za účelem strpění pobytu na území za splnění dalších podmínek a lze souhlasit se stěžovate- lem, že splňoval všechny zákonem stanovené předpoklady pro prodloužení doby platnosti víza za účelem strpění pobytu.
Pokud by řád- ně podal žádost o prodloužení platnosti víza, správní orgán by mu byl povinen vyhovět. Stěžovatel však žádost nepodal, a proto pobý- val na území České republiky od 22. 8. 2007 neoprávněně, neboť zákonné podmínky pro jeho legální pobyt na území nebyly splněny. Rovněž z dikce $ 78b odst. 7 zákona o azylu je patrné, že vízum za účelem strpění pobytu je titulem, na jehož základě cizinec pobývá na území v době probíhajícího řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany. Záro- veň je možné aplikovat sankční ustanovení zákona o pobytu cizinců, jak se v případě stě- žovatele stalo uložením správního vyhoštění.
Stěžovatel nebyl oprávněn pobývat na území České republiky automaticky bez víza za úče- lem strpění pobytu pouze z toho důvodu, že probíhalo řízení o kasační stížnosti proti roz- hodnutí soudu ve věci udělení mezinárodní ochrany, a tudíž mu mohlo být uloženo správ- ní vyhoštění. V této souvislosti považuje Nej- vyšší správní soud za vhodné uvést, že na stě- žovatele lze aplikovat obecnou právní zásadu vigilantibus tura scripta sunt, která se proje- vuje jeho odpovědností za hájení svých práv a za dodržování všech povinností jemu stano- vených, mimo jiné i zákonem o azylu a záko- nem o pobytu cizinců.
V otázce dodržování svých povinností vztahujících se k pobytu na území České republiky měl být stěžovatel zvláště obezřetný a důsledný. Nejvyšší správ- ní soud podotýká, že v $ 78b odst. 1 zákona o azylu zpřísněný režim pobytu neús+xsného žadatele o udělení mezinárodní ochrany (oproti režimu podle $ 72 téhož zákona) ne- lze považovat za bezúčelnou šikanu, nýbrž ze- jména za nástroj, který může zabránit nedů- vodnému prodlužování pobytu neúspěšných 96 žadatelů o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky v případě, že by opa- kovaně podávali kasační stížnosti, ač by byly nepřípustné.
Právě proto $ 78b odst. 1 věta první a odst. 4 písm. b) zákona o azylu pod- miňují udělení víza žádostí neúspěšného ža- datele o mezinárodní ochranu, jejíž přílohou musí být mimo jiné doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci meziná- rodní ochrany. A právě proto věta druhá od- stavce 1 citovaného ustanovení umožňuje ve stanovených případech, zejména v přípa- dech neoprávněně opakovaných kasačních stížností, vízum neudělit, čímž cizinec nezís- ká právní titul k legálnímu pobytu na území České republiky.
xx“ Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s ná- zorem městského soudu, že žalovaná hodno- tila jednání stěžovatele a jeho důsledky v sou- vislosti s předcházejícími řízeními, když je zřejmé, že se nejednalo o ojedinělé porušení zákona stěžovatelem. Ačkoliv se uložení správního vyhoštění za pouze šestidenní ne- oprávněný pobyt na území České republiky může zdát přísné, lze jej v případě stěžovate- le považovat za přiměřené, a to právě s ohle- dem na skutečnost, že mu bylo již v minulos- ti dvakrát uloženo správní vyhoštění, přičemž dne 28.
8. 2007, kdy bylo rozhodnu- to o uložení správního vyhoštění v dané věci, byl dokonce veden v evidenci nežádoucích osob z důvodu tehdy platného rozhodnutí o uložení správního vyhoštění ze dne 2. 11. 2004. Ve správním řízení o uložení správního vyhoštění nebyly zjištěny ani žádné zřetele bodné skutečnosti, které by vedly k odstraně- ní tvrdosti správního vyhoštění, například úz- ké rodinné vazby stěžovatele na osoby pobý- vající legálně na území České republiky, jež by mohly být vyhoštěním nepřípustně naru- šeny.
Doba k vycestování z území České re- publiky byla stanovena do 15 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení o kasační stížnosti ve věci neudělení mezinárodní ochrany, čímž byla naplněna zásada non-re- foulement vyjádřená v $ 119 odst. 5 zákona o pobytu cizinců. 2469 Kompetenční spory: náhrada nákladů výkonu kontroly bezpečnosti a ochrany zdraví při práci k $ 322 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce © žalobě na náhradu škody vzniklé neuhrazením nákladů, které odborové orga- nizaci vznikly výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci ($ 322 odst.
4 zákoníku práce z roku 2006), je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
Ta M. T. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, o uložení správního vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce.
ona o azylu podmiňují udělení víza žádostí neúspěšného žadatele o azyl, jejíž přílohou musí být mimo jiné doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. A právě proto věta druhá odst. 1 citovaného ustanovení umožňuje ve stanovených případech, zejména v případech neoprávněně opakovaných kasačních stížností, vízum neudělit, čímž cizinec nezíská právní titul k legálnímu pobytu na území České republiky.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu, že Policie ČR hodnotila jednání stěžovatele a jeho důsledky v souvislosti s předcházejícími řízeními, když je zřejmé, že se nejednalo o ojedinělé porušení zákona stěžovatelem. Ačkoliv se uložení správního vyhoštění za pouze šestidenní neoprávněný pobyt na území České republiky může zdát přísné, lze jej v případě stěžovatele považovat za přiměřené, a to právě s ohledem na skutečnost, že mu bylo již v minulosti dvakrát uloženo správní vyhoštění, přičemž dne 28. 8. 2007, kdy bylo rozhodnuto o uložení správního vyhoštění v dané věci, byl dokonce veden v evidenci nežádoucích osob z důvodu tehdy platného rozhodnutí o uložení správního vyhoštění ze dne 2. 11. 2004. Ve správním řízení o uložení správního vyhoštění nebyly zjištěny ani žádné zřetele hodné skutečnosti, které by vedly k odstranění tvrdosti správního vyhoštění, například úzké rodinné vazby stěžovatele na osoby pobývající legálně na území České republiky, jež by mohly být vyhoštěním nepřípustně narušeny. Doba k vycestování z území České republiky byla stanovena do 15 dnů ode dne pravomocného ukončení řízení o kasační stížnosti ve věci neudělení mezinárodní ochrany, čímž byla naplněna zásada non refoulement vyjádřená v § 119 odst. 5 zákona o pobytu cizinců.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ust. § 109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 věta první ve spojení s ust. § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a Policii ČR žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. ledna 2011
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu