7 As 97/2024- 18 - text
7 As 97/2024 - 19 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: D. P., zastoupen Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem se sídlem Veselá 169/24, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 29 A 27/2023 29,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. Roberta Pšenka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2023, č. j. JMK 18142/2023, sp. zn. S JMK 78786/2022/OD/Bo, kterým žalovaný zamítl dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“), odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice, odboru dopravy, ze dne 4. 5. 2022, č. j. MZi 2021/533637. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli dle § 137 odst. 2 správního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 1 000 Kč za bezdůvodné odepření podání vysvětlení ve věci přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností.
[2] Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.
[3] Podle § 106 odst. 3 věty první s. ř. s., nemá li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání.
[4] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se musí vztahovat právě k tomuto rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 43/2003 48, ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 47 atp.). Na uvedené navázal soud např. v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 63, č. 4051/2020 Sb. NSS, podle něhož „aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána (…)“.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti pouze obecně uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., k čemuž obecně dodal, že krajský soud se odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu a dále nesprávně posoudil otázku přípustnosti ukládání pořádkové pokuty. Stěžovatelova tvrzení tak byla pouze obecná a konkrétně nereagovala na argumentaci krajského soudu. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. jsou obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem a proč je takový úsudek soudu vadný apod. Nepostačuje proto nejen paragrafová či slovní citace některého zákonného důvodu, ale ani, jako v daném případě, označení údajného vadného právního názoru soudu spočívajícího v přípustnosti ukládání pořádkové pokuty osobě podávající vysvětlení, s nímž stěžovatel nesouhlasí, aniž by zároveň v kasační stížnosti vylíčil a věcnou argumentací v konkrétní věci podložil, proč považuje vyslovený právní názor soudu za nesprávný (vedle výše uvedené judikatury srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2023, č. j. 4 As 14/2023 38, ze dne 4. 3. 2021, č. j. 7 Ads 310/2020 18, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 146/2004 58 atp.). Toho si ostatně byl i sám stěžovatel vědom, neboť v kasační stížnosti soudu sdělil, že konkretizaci důvodů provede v dodatečně stanovené lhůtě.
[6] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 23. 5. 2024, č. j. 7 As 97/2024 6, ke konkretizaci stížních důvodů. Stěžovatel (který je zastupován advokátem, tedy osobou práva znalou) byl rovněž poučen o následku nevyhovění této výzvě ve stanovené lhůtě, jímž je odmítnutí kasační stížnosti. Lhůta k doplnění kasační stížnosti byla stěžovateli stanovena v délce 1 měsíce ode dne doručení usnesení. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 27. 5. 2024. Lhůta k doplnění kasační stížnosti tedy uplynula dne 27. 6. 2024.
[7] Stěžovatel ve stanovené lhůtě kasační stížnost nedoplnil, a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než kasační stížnost odmítnout podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (obdobně postupoval Nejvyšší správní soud např. v usnesení ze dne 16. 6. 2023, č. j. 7 As 42/2023 10, ze dne 9. 9. 2021, č. j. 7 Azs 110/2021 50, ze dne 22. 7. 2021, č. j. 8 Azs 149/2021 46 atp.). Oporu pro uvedený závěr lze nalézt i v judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. IV. ÚS 613/03, ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 2850/21, ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1140/14 atp.).
[8] Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze porušení zákonného příkazu uvedeného v § 106 odst. 3 s. ř. s. odůvodnit ani případným poukazem na naplnění práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poskytnutá lhůta byla dostatečně dlouhá k tomu, aby stěžovatel zastoupený advokátem reálně mohl doplnit kasační stížnost o chybějící náležitosti (srov. usnesení Nejvyšší správní soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. 7 Ads 310/2020 18).
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Podle § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích platí, že byl li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Podle § 10a odst. 1 téhož zákona pak platí, že v případech, kdy je soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla odmítnuta před prvním jednáním, zdejší soud rozhodl, že se stěžovateli vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč (5000 Kč za kasační stížnost a 1000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku), který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Roberta Pšenka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. srpna 2024
Tomáš Foltas předseda senátu