České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) Potřeba další legalizace pobytu žalobce, který na území České republiky pobýval legálně od roku 1988 do 2001, není zákonným důvodem pro uděle- ní azylu ($ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) Potřeba další legalizace pobytu žalobce, který na území České republiky pobýval legálně od roku 1988 do 2001, není zákonným důvodem pro uděle- ní azylu ($ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu).
Podle $ 12 zákona o azylu se azyl udě- lí cizinci, bude-li v řízení o udělení azy- lu zjištěno, že cizinec je buď pronásle- dován za uplatňování politických práv a svobod, anebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, nábo- ženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání ur- čitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo - v případě, že je osobou bez státního občanství - ve stá- 1045 398 tě svého posledního trvalého bydliště. Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle $ 13 nebo humanitárního azylu podle $ 14. Nejvyšší správní soud neshledal stě- žovatelem uplatněný důvod kasační stíž- nosti podle $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. opodstatněným. Stěžovatel jak v žádosti o udělení azylu, tak v pohovoru k důvo- dům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu shodně uvedl, že hlavním důvodem jeho žádosti o udělení azylu je legalizace pobytu na území České republiky. Uve- dl, že na území České republiky pobývá již od roku 1988, kdy přicestoval na zá- kladě mezistátní dohody. Do roku 2001 měl upravený pobyt za účelem podniká- ní. O udělení azylu v roce 2002 požádal, aby svůj pobyt dále zlegalizoval. V pří- padě svého návratu do vlasti se ničeho neobává, ale neměl by kde bydlet. Sou- časně potvrdil, že před svým odjezdem z Vietnamu žádné problémy neměl. Na základě takto zjištěného skutkového sta- vu nelze dovodit splnění podmínek pro udělení azylu podle $ 12 zákona o azylu, neboť legalizaci pobytu nelze podřadit zákonným důvodům pro udělení azylu a ani stěžovatelovy ekonomické problé- my nejsou důvodem pro udělení azylu na území České republiky. Pokud stě- žovatel namítal, že řízení vykazuje vady spočívající v tom, že skutková podstata, z níž ministerstvo vycházelo, nemá opo- ru ve spisech, jedná se o tvrzení neurčité a nekonkrétní, a proto v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat. (ci)
Le Van U. (Vietnamská socialistická republika) proti Ministerstvu vnitra o azyl,
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle § 12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azyl zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod anebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Zákon o azylu rovněž umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle ustanovení § 13 nebo humanitárního azylu podle ustanovení § 14.
Nejvyšší správní soud neshledal stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. opodstatněným. Stěžovatel jak v žádosti o udělení azylu, tak v pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu shodně uvedl, že hlavním důvodem jeho žádosti o udělení azylu je legalizace pobytu na území České republiky. Uvedl, že na území České republiky pobývá již od roku 1988, kdy přicestoval na základě mezistátní dohody a do roku 2001 měl upravený pobyt za účelem podnikání. O udělení azylu v roce 2002 požádal, aby svůj pobyt dále zlegalizoval. V případě svého návratu do vlasti se ničeho neobává, ale neměl by kde bydlet. Současně potvrdil, že před svým odjezdem z Vietnamu žádné problémy neměl. Na základě takto zjištěného skutkového stavu nelze dovodit splnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, neboť legalizaci pobytu nelze podřadit zákonným důvodům pro udělení azylu a ani ekonomické problémy stěžovatele nejsou důvodem pro udělení azylu na území České republiky. Pokud stěžovatel namítal , že řízení vykazuje vady spočívající v tom, že skutková
podstata, z níž ministerstvo vycházelo, nemá oporu ve spisech, jedná se tvrzení neurčité a nekonkrétní, a proto v tomto rozsahu nemohl Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumat.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věta první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu