I. Poučení o procesních právech a povinnostech dle $ 36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je to podle stavu ří- zení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině proto soud poučí účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. II. Skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem k tomu, aby soud přistou- pil k poučení účastníka o právu jednat v jeho mateřštině; sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu nezakládá.
I. Poučení o procesních právech a povinnostech dle $ 36 odst. 1 s. ř. s. je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je to podle stavu ří- zení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině proto soud poučí účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jednání vede. II. Skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem k tomu, aby soud přistou- pil k poučení účastníka o právu jednat v jeho mateřštině; sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu nezakládá.
Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti důvody uvedené v $ 103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. Spatřuje je v tom, že v řízení byla porušena ustanovení soudního řá- du správního o jeho právech. Obdržel si- ce výzvu k doplnění opravného pro- středku, ale nerozuměl tomu, jakým způsobem má svůj opravný prostředek doplnit, a to z toho důvodu, že neovládá český jazyk. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že bylo porušeno jeho zákonné právo na jednání ve své mateřštině, které mu dává $ 18 o. s. ř. ve spojení s $ 64 s. ř. s. Soud měl dle jeho názoru před- mětné listiny s výzvou k doplnění opat- řit úředním překladem do jeho mateřšti- ny, aby jim tak mohl porozumět. Sdělení, že opravný prostředek doplní, mu psal známý, který mu však nevysvětlil, jak a do kdy musí takovéto doplnění pro- vést. Stěžovatel se domníval, že z jeho opravného prostředku je patrné, čeho se domáhá, a že svá skutková tvrzení do- plní při ústním jednání, o které žádal. Navíc ho podepsaný soud nepoučil ani o jeho právu žádat o ustanovení zástup- ce k ochraně jeho zájmů v řízení ve smyslu $ 36 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasač- ní stížnosti uvedl, že ji považuje za ne- opodstatněnou a účelovou, stejně tak jako návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť ze správního spi- su je patrné, že stěžovatel v letech 1998 a 1999 pobýval v České republice a pra- coval zde, do České republiky pak přijel znovu za prací v září roku 2001. Na Ukra- jinu se vrátil pouze pro družku, její dítě a její matku. Nemůže přesvědčivě tvrdit, 354 že výzvě k doplnění opravného pro- středku nerozuměl proto, že neovládá český jazyk, protože i všechna jednání s českými úřady k obstarání povolení k pobytu a získání zaměstnání musela být vedena pouze v českém jazyce. Právo účastníka řízení jednat před soudem ve své mateřštině se týká pouze ústního jed- nání před soudem, jinak je na soudu, aby určil, kdy a za jakých okolností vyjde na- jevo potřeba ustanovit účastníku řízení dumočníka. Z obsahu předloženého soudního a správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Stěžovatel podal dne 16. 5. 2002 žá- dost o udělení azylu, v níž uvedl, že má ukrajinskou národnost a státní přísluš- nost, nebyl členem žádné politické stra- ny, ve své vlasti nebyl nikdy trestán a o azyl žádá z důvodu pronásledování bývalým partnerem své přítelkyně, což tvrdil i ve vlastnoručně psaném prohlá- šení. Žádost žalovaný zamítl jako zjevně nedůvodnou podle $ 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatel neuvedl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být pronásledován z důvodů uvedených v $ 12 tohoto zákona. Uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel opravným prostředkem ze dne 17. 6. 2002, v němž pouze uvedl, že nesouhlasí s vydaným rozhodnutím a žádá soud o přezkoumání své žádosti. Krajský soud v Ústí nad Labem vyzval stěžovatele usnesením ze dne 18. 3. 2003 k odstranění vad opravného prostředku a jeho doplně- ní, neboť opravný prostředek neobsahoval zákonem stanovené náležitosti, a to ozna- čení výroků rozhodnutí, které napadá, ža- lobní body, z nichž musí být patrno, z ja- kých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel napadené výroky roz- hodnutí za nezákonné nebo nicotné, ozna- čení důkazů k prokázání žalobních tvrzení a návrh výroku rozsudku. Usnesením byl stěžovatel poučen jak o způsobu, jakým má doplnění provést, tak i o následcích ne- odstranění uvedených vad. K doplnění a upřesnění opravného prostředku soud stanovil stěžovateli lhůtu tří týdnů ode dne doručení usnesení. Uvedené usnesení s poučením o právu vznést námitku pod- jatosti soudců, s poučením o účinnosti soudního řádu správního a s výzvou, zda stěžovatel souhlasí s projednáním a roz- hodnutím věci bez nařízení jednání, bylo stěžovateli doručeno dne 14. 5. 2003. Na to reagoval stěžovatel podáním ze dne 15. 5. 2003 v českém jazyce, v němž uvedl, že trvá na projednání věci při jed- nání, kterého se chce zúčastnit; doplně- ní opravného prostředku provede ve stanovené lhůtě, popř. požádá o její pro- dloužení. To však již neučinil. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napa- dené usnesení a dospěl k závěru, že ka- sační stížnost není důvodná. Podle $ 18 odst. 2 věty prvé o. s. ř. soud ustanoví účastníku, jehož mateřšti- nou je jiný než český jazyk, tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení na- jevo. Podle $ 36 odst. 1 s. ř. s. mají účast- níci v řízení rovné postavení. Soud je po- vinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu. Shora citovaná ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu je nutno vyložit tak, že poučení o procesních právech ($ 36 odst. 1 s. ř. s.) je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je toho podle stavu ří- zení pro něj zapotřebí. O právu jednat v jeho mateřštině ($ 18 odst. 1 věta dru- há o. s. ř.) proto poučí soud účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že účastník neovládá jazyk, kterým se jed- nání vede. V dané věci však taková situa- ce nenastala, neboť stěžovatel na výzvu soudu k odstranění vad podání a další zaslané písemnosti reagoval v českém jazyce tak, že bylo nepochybné, že všem zaslaným písemnostem v českém jazy- ce porozuměl. V průběhu soudního řízení proto nevyšlo najevo, že stěžova- tel neovládá jazyk, kterým se řízení ved- lo. Samotná skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností před- pokladem k tomu, že soud bude povi- nen přistoupit k poučení účastníka o je- ho právu jednat ve své mateřštině, sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu ne- zakládá. Pokud stěžovatel spatřoval důvod ka- sační stížnosti ve vadě řízení před sou- dem, která mohla mít za následek nezá- konné rozhodnutí o věci samé, nebo v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, nelze se s tím ztotožnit. Nejvyšší správní soud neshledal žádnou vadu ří- zení před soudem, neboť krajský soud v dané věci v souladu s $ 36 odst. 1 s. ř. s. poučil stěžovatele řádně o jeho proces- ních právech a povinnostech v takovém rozsahu, aby v řízení neutrpěl újmu, a by- lo na stěžovateli, aby na výzvu soudu k odstranění vad návrhu na zahájení ří- zení reagoval tak, aby tento návrh byl věcně projednatelný. Pokud tak neuči- nil, nelze důsledky z toho vyplývající přenést na soud s odkazem, že soud stě- žovatele nepoučil o jeho procesních prá- vech a povinnostech. Krajský soud proto nepochybil, jestliže opravný prostředek stěžovatele odmítl. (lík)
Ruslan P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnos- ti žalobce.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle § 18 odst. 1 občanského soudního řádu, který se použije pro řízení ve správním soudním soudnictví přiměřeně ve smyslu § 64 soudního řádu správního, účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Dle odst. 2, věty prvé, cit. ustanovení účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
Podle § 36 odst. 1 soudního řádu správního účastníci mají v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to, aby v řízení neutrpěli újmu.
Shora citovaná ustanovení soudního řádu správního a občanského soudního řádu je nutno vyložit tak, že poučení o procesních právech (§ 36 odst. 1 s. ř. s.) je soud povinen poskytnout účastníku v takové době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí. O právu jednat ve své mateřštině (§ 18 odst. 1, věta druhá, o. s. ř.) proto poučí soud účastníka tehdy, jestliže v průběhu řízení zjistí, že tento neovládá jazyk, kterým se jednání vede. V dané věci však s ohledem na shora uvedené taková situace nenastala, neboť stěžovatel na výzvu soudu k odstranění vad podání a další zaslané písemnosti reagoval v českém jazyce tak, že bylo nepochybné, že všem zaslaným písemnostem v českém jazyce porozuměl.V průběhu soudního řízení proto nevyšlo najevo, že stěžovatel neovládá jazyk, kterým se jednání vedlo. Shora uvedené lze uzavřít tak, že samotná skutečnost, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník, sice může být podle konkrétních okolností předpokladem, že soud bude povinen přistoupit k poučení účastníka o jeho právu jednat ve své mateřštině, sama o sobě bez dalšího mu však povinnost poučit účastníka o uvedeném právu nezakládá.
Pokud důvod kasační stížnosti stěžovatel spatřoval ve vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, nebo v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, nelze se s touto stížností ztotožnit. Nejvyšší správní soud totiž neshledal žádnou vadu řízení před soudem, neboť krajský soud v dané věci zcela v souladu s ust. § 36 odst. 1 s. ř. s. poučil stěžovatele řádně o jeho procesních právech a povinnostech v takovém rozsahu, aby v řízení neutrpěl újmu, a bylo jen a pouze na něm, aby na výzvu soudu k odstranění vad návrhu na zahájení řízení reagoval tak, aby tento návrh byl věcně projednatelný. Pokud tak neučinil, nelze důsledky z toho vyplývající přenést na soud s odkazem, že soud ho nepoučil o jeho procesních právech a povinnostech. Krajský soud proto nepochybil, jestliže opravný prostředek stěžovatele odmítl.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem dle § 109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. § 107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. § 56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Další účastník nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl, proto mu ho soud nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. 11. 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu