7 Azs 184/2025- 34 - text
7 Azs 184/2025 - 35
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: L. H. M., zastoupena opatrovníkem Mgr. Milanem Janákem, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2025, č. j. 45 Az 5/2025 19,
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému opatrovníkovi žalobkyně Mgr. Milanu Janákovi, advokátovi, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2025, č. j. 45 Az 5/2025 19. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. OAM 333/BE BE01 HA06 2025, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] V průběhu řízení Nejvyšší správní soud zjistil z evidenční karty žadatele (stěžovatelky) č. M004015, vyhotovené ke dni 24. 9. 2025, že stěžovatelka byla dne 2. 9. 2025 propuštěna ze Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová a od té doby u ní není žádné místo pobytu evidováno. Ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 30. 9. 2025 je patrné, že současné místo pobytu stěžovatelky není známé a že stěžovatelka je vedena v evidenci nežádoucích osob. Z odpovědi Ministerstva vnitra ze dne 1. 10. 2025 k žádosti o sdělení místa pobytu je zřejmé, že správnímu orgánu aktuální místo pobytu stěžovatelky není známé.
[3] Podle § 33 písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (stěžovatelky). Smyslem citovaného ustanovení je umožnit soudům, aby se meritorně nezabývaly azylovými žalobami těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné moci a kteří již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 45). Zastavení řízení v případě naplnění hypotézy § 33 písm. b) zákona o azylu je obligatorní a uplatní se obdobně v řízení o kasační stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 Azs 91/2007 66).
[4] Nejvyšší správní soud v této věci učinil potřebné úkony ke zjištění aktuálního místa pobytu stěžovatelky, avšak bezúspěšně. Za této situace mu proto nezbylo než řízení o kasační stížnosti podle § 33 písm. b) zákona o azylu, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s., zastavit.
[5] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo li řízení zastaveno.
[6] Ustanovenému opatrovníkovi stěžovatelky Nejvyšší správní soud nepřiznal odměnu za zastupování, neboť z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by učinil nějaký úkon právní služby, za který náleží odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. listopadu 2025
David Hipšr
předseda senátu