7 Azs 202/2020- 13 - text
7 Azs 202/2020 -
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. R., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2020, č. j. 4 Az 65/2019 - 28,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 4. 2020, č. j. 4 Az 65/2019 - 28, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2019, č. j. OAM-858/ZA-ZA11-LE26-2019, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda kasační stížnost byla podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v tomto případě může být meritorně projednána.
[4] Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. V souladu s § 40 odst. 2 a 3 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
[5] Z obsahu soudního spisu vyplývá, že městský soud napadený rozsudek doručoval stěžovateli do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Protože při doručování napadeného rozsudku nebyl stěžovatel na adrese uvedené v žalobě (K.) zastižen, byla zásilka dne 6. 5. 2020 uložena u provozovatele poštovních služeb (§ 49 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s.) a adresátovi byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl (§ 49 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s.).
Přitom byl adresát poučen, že nevyzvedne li si zásilku ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl (§ 49 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s. ř. s.). Protože si stěžovatel zásilku v uvedené lhůtě nevyzvedl, považuje se za den doručení pondělí 18. 5. 2020. Za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), pak nelze považovat den, kdy si stěžovatel rozhodnutí osobně převzal – tj. 7.
7. 2020 (viz úřední záznam na č. l. 35 soudního spisu), neboť se tak stalo poté, co uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 – 34).
[6] V důsledku toho, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, bylo pondělí 18. 5. 2020, bylo posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti pondělí 1. 6. 2020. Kasační stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 10. 7. 2020.
[7] S poukazem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože byla podána opožděně.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. srpna 2020
Mgr. David Hipšr předseda senátu