Prejudikatura: ad I. Soudní judikatura ve věcech správních č. 338/1998. Věc: Rybářský svaz M. v B. proti Ministerstvu zemědělství o rybářský revír. Krajský úřad Zlínského kraje dne 7. 11. 2001 vydal rozhodnutí, kterým se vyhla- šuje rybářský revír O. 3B — vodní nádrž Ž., který je vodou mimopstruhovou, a vý- kon rybářského práva na tomto revíru se přenechává vlastníkovi vodohospodář- ského díla, kterým je obec Ž. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalobce, který vykonával rybářské právo 788 v rybářském revíru O.
3A, jehož součástí dosud byla vodní nádrž Ž. O odvolání ža- lobce rozhodl žalovaný dne 17. 1. 2002; rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že z rybářského revíru O. 3A byla vyjmuta vodní nádrž Ž., z vod- ní nádrže Ž., se vytvořil rybářský revír O. 3B. Žalovaný potvrdil hospodářské ukazatele a rozhodl, že nově vzniklý mi- mopstruhový revír se předává k užívání majiteli vodohospodářského díla, kte- rým je obec Ž., a rybářský revír O. 3A se mění tak, že jeho součástí není zmíněná vodní nádrž, a stávající uživatel revíru předloží Krajskému úřadu Zlín návrh na změnu dekretu a příslušných hospodář- ských ukazatelů tak, aby zbytek revíru byl funkční, případně aby byl přiřazen k jinému revíru.
Žalobce rozhodnutí o odvolání napa- dl žalobou u Vrchního soudu v Praze; na- mítl, že žádná právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, neob- sahuje ustanovení, jež by umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vod- ního revíru, a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umož- ňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, pokud příslušná vodní nádrž není součástí žádného vod- ního revíru. Zákon o rybářství tak nene- chává odnětí oprávnění k výkonu ry- bářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví pro ta- kový postup podmínky, a to v ustanove- ní $ 8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářské- ho revíru závazné ukazatele hospodaře- ní; o takový případ se však nejedná.
Ža- lobce dále namítl, že z ustanovení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, pak - bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže - musí být provedeno výběrové řízení. Žalovaný však nezahájil řádně správní řízení, resp. o zahájení správního řízení nevyrozuměl všechny účastníky řízení; v důsledku tohoto po- chybení pak žalovaný nehodnotil pod- mínky pro vypsání výběrového řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že umožňuje-li zákon o rybářství vodní plochy k rybářskému revíru přiřa- zovat, tak i když není v zákoně výslovně uvedeno, že je oprávněn je vyjímat, mů- že tak učinit.
Umožňuje-li zákon vytvá- ření nových revírů, bylo by v rozporu s právní úpravou, aby nebyl příslušný správní orgán v zájmu vlastníka opráv- něn vyjímat vodní plochy z existujících revírů a vytvářet revíry jiné. Ze správního spisu žalovaného ohled- ně zahájení řízení vyplynulo, že Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 17.9.2001 oznámil zahájení správní- ho řízení ve věci vyhlášení. rybářského revíru O. 3B. V tomto rozhodnutí bylo mj. uvedeno, že jej na doručenku obdrží správnímu orgánu známí účastníci toho- to řízení, tedy žalobce, Obecní úřad Ž.
a Rybářský svaz M., místní organizace A. Doklady o doručení rozhodnutí těmto účastníkům však nebyly součástí správ- ního spisu. Žalobce se v podání ze dne 3. 10. 2001 vyjádřil k žádosti obce Ž. o vyčlenění vodní nádrže Ž. z rybář- ského revíru O. 3A; uvedl, že oznámení o zahájení správního řízení mu bylo do- ručeno dne 21. 9. 2001, a poukázal na skutečnost, že oznámení nebylo doruče- no zástupci žalobce, ač předložil jeho pl- nou moc k zastupování. V takovém pří- padě se o doručení nejedná, a proto nemohlo dojít ke zmeškání lhůty stano- vené pro uplatnění námitek či připomí- nek (do 28.
9. 2001). 789 316 Nejvyšší správní soud, na který věc přešla podle $ 132 s. ř. s., rozhodnutí ža- lovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Cíle rybářství, jako odvětví zeměděl- ské výroby, se dle ustanovení $ 1 zákona o rybářství dosahuje dvěma způsoby: plánovitým hospodařením na rybnících nebo plánovitým výkonem rybářského práva v tekoucích vodách. Rybářské prá- vo je definováno zákonem jako oprávně- ní a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní živočichy v te- koucích vodách, kam mj. spadají i něk- teré rybníky, ulovené ryby a vodní živo- čichy si přivlastňovat.
K tomu náleží i oprávnění užívat v nezbytné míře i po- břežní pozemky. Podle ustanovení $ 6 odst. 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, patří rybář- ské právo státu; lze je vykonávat jen v ry- bářských revírech. Ustanovení $ 7 cito- vaného zákona upravuje pojem rybářský revír; ten je tvořen z vod, v nichž náleží státu rybářské právo. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla nebo jiné uza- vřené vodní plochy může orgán kraje v přenesené působnosti vyhlásit rybář- ský revír a stanovit hospodářské ukaza- tele.
Rybářské revíry jsou vodní celky umožňující řádný a plánovitý výkon ry- bářského práva, zejména život původ- ních rybích společenstev a trvalý chov vhodných druhů ryb. Z žádného ustanovení zákona nelze dovodit, že rybářské právo, jež náleží stá- tu, by bylo spojeno s vlastnictvím po- zemku, na němž se vodní dílo nachází. Je tedy skutečností, že jeli pozemek se samostatným parcelním číslem, který 790 tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle $ 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, např. vydán oprávněné osobě v restituci, kupříkla- du podle zákona č. 229/1991 Sb., nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno V procesu privatizace na jinou právnic- kou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu po- dle $ 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynoucích z dříve přene- chaného výkonu rybářského práva po- dle $ 8 zákona o rybářství.
Připouští-li zákon o rybářství, že pří- slušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vy- hlásit rybářský revír, tedy rozhodovat o přenechání výkonu rybářského práva, pak je rozhodováno o právech a povin- nostech v oblasti státní správy ve smyslu $ 1 odst. 1 správního řádu a kromě dodr- žení zákonných podmínek plynoucích ze zvláštní úpravy zákona o rybářství musí být zachován i obecný právní před- pis upravující správní řízení. Podle ustanovení $ 8 odst. 1 zákona o rybářství obdrží rybářské právo také fyzické nebo právnické osoby působící v České republice, jsou-li vlastníky vodo- bospodářského díla (např. tůně, nádrže, rybníky), dále jezer, propadlin a podob- ně, pokud o ně požádají.
Kdyby se Nejvyšší správní soud při- klonil k námitce žalobce, že lze rozho- dovat pouze o vodních plochách, které dosud nejsou zařazeny do žádného ry- bářského revíru, pak by uvedené usta- novení pozbylo smyslu, neboť vlastník vodního díla by sice mohl požádat o ob- držení rybářského práva, jež by chtěl vy- konávat na vodní ploše, jejímž je vlastní- kem, ale příslušný správní orgán by o tom nemohl rozhodovat, pokud by ta- to vodní plocha byla již zařazena v rybář- ském revíru a rybářské právo by vykoná- val již jiný subjekt.
Právě z důvodu, aby i vlastníci vodní- ho díla mohli obdržet rybářské právo i přesto, že na jimi vlastněném vodním díle je rybářské právo již vykonáváno a jejich vodní dílo je zařazeno do rybář- ského revíru, bylo novelizováno ustano- vení $ 8 odst. 1 zákona o rybářství, a to zákonem č. 410/2000 Sb. Výklad jednotlivých ustanovení záko- na se dle právní nauky musí dít v celé souvislosti nejen právního předpisu, ale i smyslu konkrétní komplexnosti právní úpravy. Nelze tedy používat pouze výkla- du jazykového, jak se domnívá žalobce.
Ten- to závěr Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů č. 30/1998 Sb. uvádí: „Dal- ším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vychá- zející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvot- ní přiblížení se k aplikované právní nor- mě. Je pouze východiskem pro objasně- ní a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplika- ce abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku ne- vzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
Akceptace i dalších pramenů práva, kro- mě práva psaného (zejména obecných právních principů), evokuje otázku je- jich poznatelnosti. Jinými slovy, evokuje otázku, zda je jejich formulování věcí li- bovůle nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité míry objektivizo- vatelné postupy. (...) Pro oblast práva z toho plyne závěr, že prameném práva obecně, jakož i pramenem práva ústav- ního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. (...) V systému psaného práva má přitom obecné právní pravidlo cha- rakter samostatného pramene práva pou- ze praeter legem (čili, pokud psané právo nestanoví jinak).
I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řáda obec- ných právních principů, které nejsou vý- slovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo prin- cip nepříslušnosti retroaktivity, a to ne- jenom pro odvětví práva trestního. Ji- ným příkladem jsou výkladová pravidla a contrario, a minori ad maius, a maiori ad minus, reductio ad absurdum apod.“ Připouští-li tedy zákon o rybářství, že příslušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vyhlá- sit rybářský revír, pak může jistě i již exi- stující rybářský revír změnit, popřípadě rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě může vzniknout i více nových rybářských revírů, avšak za předpokladu zákonem stanoveného, te- dy bude-li zachován jeho smysl a účel.
Tím je veřejný zájem na utvoření vodní- ho celku, který umožňuje řádný a pláno- vitý výkon rybářského práva. Protože však z celého obsahu zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, není zřejmé, že by vlastníci vodních ploch byli jakkoli preferováni před ostatními zájemci o vý- kon rybářského práva v daném revíru, je nutno i v tomto případě aplikovat usta- novení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství, po- dle něhož v případě, že o výkon rybář- ského práva v daném revíru bude mít zájem více subjektů, rozhodne o uživate- li rybářského revíru místně příslušný správní orgán v rámci výběrového říze- ní.
Podrobnosti výběrového řízení stano- ví ministerstvo vyhláškou (vyhláška Mi- nisterstva zemědělství č. 296/2001 Sb.). 791 316 Námitce žalovaného, že zájemce vy- rozuměl o zahájení správního řízení roz- hodnutím, stanovil lhůtu, do které se tito mohli k záměru rozhodnutí o změně ry- bářského revíru vyjádřit, avšak žalobce se nevyjádřil ve lhůtě, ale až svým podá- ním 3. 10. 2001, žalovaný se včas nedo- zvěděl o dalším zájemci, a proto výběro- vé řízení nevyhlásil, nelze přisvědčit. Rozhodnutí vydané ve správním říze- ní zakládá účinky jen tehdy, je-li řádným způsobem subjektům doručeno.
Doru- čení své písemnosti prokazuje správní orgán. Z obsahu celého spisu není sezna- telné, zda a kdy bylo rozhodnutí o zahá- jení správního řízení doručeno účastní- kům, a soud tedy nemůže přezkoumat, zda žalovaný včas uplatnil svůj zájem o výkon rybářského práva v předmět- ném rybářském revíru. S touto skuteč- ností, namítanou žalobcem již v bodě I odvolání, se žalovaný v žalobou napade- ném rozhodnutí nijak nevypořádal, ne- přezkoumal způsob doručení rozhodnu- tí o zahájení správního řízení v dané věci, nezkoumal, zda měl žalobce příleži- tost účastnit se řízení včas a zda mohl projevit svůj případný zájem o udělení rybářského práva v daném revíru a rov- něž zda byly splněny podmínky pro vlastní vydání rozhodnutí, nemělo-li být přistoupeno k aplikaci ustanovení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství, tedy výběro- vému řízení pro zájem více subjektů.
Námitce žalobce, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení ve věci rozhodnutí o žádosti vlast- níka vodní nádrže o její vyčlenění ze stá- vajícího rybářského revíru a vytvoření nového revíru, neboť o tom řádným způ- sobem nevyrozuměl všechny účastníky řízení, a proto nehodnotil, zda měl vy- psat výběrové řízení ve shodě s ustano- vením $ 8 odst. 2 zákona o rybářství pro P 792 případný zájem více subjektů, lze při- svědčit. Má-li o výkon rybářského práva v da- ném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vy- psat výběrové řízení, a nemůže tedy výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže.
Takovým postu- pem by byly narušeny zásady správního řízení, zásada rovnosti postavení stran a rovněž tak zásada součinnosti, která je zaručena všem účastníkům řízení. Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení tak, aby účastníci mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkla- du rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Soud shledal důvody, které svědčí o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spo- čívající v nedostatcích důvodů rozhod- nutí, protože správní orgán nedostateč- ným způsobem odůvodnil výrok svého rozhodnutí; zejména se nezabýval námit- kami uvedenými žalobcem v odvolání.
Proto napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ustanovení $ 78 odst. 1 s. ř. s. ruší a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Vady řízení, jež musí být v dalším ří- zení odstraněny, spatřuje soud v postu- pu žalovaného ve smyslu žalobcovy ná- mitky, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení, neboť ne- ní seznatelné, zda účastníkům řízení své rozhodnutí doručil, neumožnil řádným způsobem žalobci projevit zájem o vý- kon rybářského práva v uvedeném reví- ru a případně se účastnit výběrového ří- zení, nevypsal výběrové řízení, aniž by prokázal, že o výkon rybářského práva v daném revíru měl zájem pouze jeden subjekt.
Cani) 317 Azyl: zájmy nezletilého žadatele o azyl k čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, přijaté dne 20. listopadu 1989 v New Yorku, je- jíž český překlad byl vyhlášen sdělením Federálního ministerstva zahraničních vě- cí č. 104/1991 Sb. Je-li nezletilému žadateli o azyl po podání kasační stížnosti, kterou brojí proti rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti roz- hodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu, uděleno vízum za účelem strpění pobytu, v důsledku čehož není nucen vycestovat z území České re- publiky, na němž se nachází jeho rodič žádající rovněž o udělení azylu, nemůže být důvodná jeho námitka, že byl porušen čl.
3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., upravující zájmy dítěte a ne- možnost jeho oddělení od rodičů proti jeho vůli.
Prejudikatura: ad I. Soudní judikatura ve věcech správních č. 338/1998. Věc: Rybářský svaz M. v B. proti Ministerstvu zemědělství o rybářský revír. Krajský úřad Zlínského kraje dne 7. 11. 2001 vydal rozhodnutí, kterým se vyhla- šuje rybářský revír O. 3B — vodní nádrž Ž., který je vodou mimopstruhovou, a vý- kon rybářského práva na tomto revíru se přenechává vlastníkovi vodohospodář- ského díla, kterým je obec Ž. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal žalobce, který vykonával rybářské právo 788 v rybářském revíru O.
3A, jehož součástí dosud byla vodní nádrž Ž. O odvolání ža- lobce rozhodl žalovaný dne 17. 1. 2002; rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil tak, že z rybářského revíru O. 3A byla vyjmuta vodní nádrž Ž., z vod- ní nádrže Ž., se vytvořil rybářský revír O. 3B. Žalovaný potvrdil hospodářské ukazatele a rozhodl, že nově vzniklý mi- mopstruhový revír se předává k užívání majiteli vodohospodářského díla, kte- rým je obec Ž., a rybářský revír O. 3A se mění tak, že jeho součástí není zmíněná vodní nádrž, a stávající uživatel revíru předloží Krajskému úřadu Zlín návrh na změnu dekretu a příslušných hospodář- ských ukazatelů tak, aby zbytek revíru byl funkční, případně aby byl přiřazen k jinému revíru.
Žalobce rozhodnutí o odvolání napa- dl žalobou u Vrchního soudu v Praze; na- mítl, že žádná právní norma, ani zákon č. 410/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, neob- sahuje ustanovení, jež by umožňovalo vyčlenit vodní nádrž ze stávajícího vod- ního revíru, a to ani na základě žádosti vlastníka vodní nádrže. Zákon sice umož- ňuje rozhodnout o vyhlášení rybářského revíru, avšak jen tehdy, pokud příslušná vodní nádrž není součástí žádného vod- ního revíru. Zákon o rybářství tak nene- chává odnětí oprávnění k výkonu ry- bářského práva na správním uvážení příslušného orgánu, ale stanoví pro ta- kový postup podmínky, a to v ustanove- ní $ 8 odst. 3 zákona o rybářství, podle něhož lze pověřit výkonem hospodaření jiný subjekt, neplní-li uživatel rybářské- ho revíru závazné ukazatele hospodaře- ní; o takový případ se však nejedná.
Ža- lobce dále namítl, že z ustanovení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství jednoznačně plyne, že má-li o výkon rybářského práva v daném revíru zájem více subjektů, pak - bez zřetele k tomu, že jeden z nich je vlastníkem nádrže - musí být provedeno výběrové řízení. Žalovaný však nezahájil řádně správní řízení, resp. o zahájení správního řízení nevyrozuměl všechny účastníky řízení; v důsledku tohoto po- chybení pak žalovaný nehodnotil pod- mínky pro vypsání výběrového řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že umožňuje-li zákon o rybářství vodní plochy k rybářskému revíru přiřa- zovat, tak i když není v zákoně výslovně uvedeno, že je oprávněn je vyjímat, mů- že tak učinit.
Umožňuje-li zákon vytvá- ření nových revírů, bylo by v rozporu s právní úpravou, aby nebyl příslušný správní orgán v zájmu vlastníka opráv- něn vyjímat vodní plochy z existujících revírů a vytvářet revíry jiné. Ze správního spisu žalovaného ohled- ně zahájení řízení vyplynulo, že Krajský úřad Zlínského kraje rozhodnutím ze dne 17.9.2001 oznámil zahájení správní- ho řízení ve věci vyhlášení. rybářského revíru O. 3B. V tomto rozhodnutí bylo mj. uvedeno, že jej na doručenku obdrží správnímu orgánu známí účastníci toho- to řízení, tedy žalobce, Obecní úřad Ž.
a Rybářský svaz M., místní organizace A. Doklady o doručení rozhodnutí těmto účastníkům však nebyly součástí správ- ního spisu. Žalobce se v podání ze dne 3. 10. 2001 vyjádřil k žádosti obce Ž. o vyčlenění vodní nádrže Ž. z rybář- ského revíru O. 3A; uvedl, že oznámení o zahájení správního řízení mu bylo do- ručeno dne 21. 9. 2001, a poukázal na skutečnost, že oznámení nebylo doruče- no zástupci žalobce, ač předložil jeho pl- nou moc k zastupování. V takovém pří- padě se o doručení nejedná, a proto nemohlo dojít ke zmeškání lhůty stano- vené pro uplatnění námitek či připomí- nek (do 28.
9. 2001). 789 316 Nejvyšší správní soud, na který věc přešla podle $ 132 s. ř. s., rozhodnutí ža- lovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Cíle rybářství, jako odvětví zeměděl- ské výroby, se dle ustanovení $ 1 zákona o rybářství dosahuje dvěma způsoby: plánovitým hospodařením na rybnících nebo plánovitým výkonem rybářského práva v tekoucích vodách. Rybářské prá- vo je definováno zákonem jako oprávně- ní a povinnost plánovitě chovat, chránit a lovit ryby a jiné vodní živočichy v te- koucích vodách, kam mj. spadají i něk- teré rybníky, ulovené ryby a vodní živo- čichy si přivlastňovat.
K tomu náleží i oprávnění užívat v nezbytné míře i po- břežní pozemky. Podle ustanovení $ 6 odst. 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, patří rybář- ské právo státu; lze je vykonávat jen v ry- bářských revírech. Ustanovení $ 7 cito- vaného zákona upravuje pojem rybářský revír; ten je tvořen z vod, v nichž náleží státu rybářské právo. Na žádost vlastníka vodohospodářského díla nebo jiné uza- vřené vodní plochy může orgán kraje v přenesené působnosti vyhlásit rybář- ský revír a stanovit hospodářské ukaza- tele.
Rybářské revíry jsou vodní celky umožňující řádný a plánovitý výkon ry- bářského práva, zejména život původ- ních rybích společenstev a trvalý chov vhodných druhů ryb. Z žádného ustanovení zákona nelze dovodit, že rybářské právo, jež náleží stá- tu, by bylo spojeno s vlastnictvím po- zemku, na němž se vodní dílo nachází. Je tedy skutečností, že jeli pozemek se samostatným parcelním číslem, který 790 tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle $ 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, např. vydán oprávněné osobě v restituci, kupříkla- du podle zákona č. 229/1991 Sb., nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno V procesu privatizace na jinou právnic- kou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu po- dle $ 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních plynoucích z dříve přene- chaného výkonu rybářského práva po- dle $ 8 zákona o rybářství.
Připouští-li zákon o rybářství, že pří- slušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vy- hlásit rybářský revír, tedy rozhodovat o přenechání výkonu rybářského práva, pak je rozhodováno o právech a povin- nostech v oblasti státní správy ve smyslu $ 1 odst. 1 správního řádu a kromě dodr- žení zákonných podmínek plynoucích ze zvláštní úpravy zákona o rybářství musí být zachován i obecný právní před- pis upravující správní řízení. Podle ustanovení $ 8 odst. 1 zákona o rybářství obdrží rybářské právo také fyzické nebo právnické osoby působící v České republice, jsou-li vlastníky vodo- bospodářského díla (např. tůně, nádrže, rybníky), dále jezer, propadlin a podob- ně, pokud o ně požádají.
Kdyby se Nejvyšší správní soud při- klonil k námitce žalobce, že lze rozho- dovat pouze o vodních plochách, které dosud nejsou zařazeny do žádného ry- bářského revíru, pak by uvedené usta- novení pozbylo smyslu, neboť vlastník vodního díla by sice mohl požádat o ob- držení rybářského práva, jež by chtěl vy- konávat na vodní ploše, jejímž je vlastní- kem, ale příslušný správní orgán by o tom nemohl rozhodovat, pokud by ta- to vodní plocha byla již zařazena v rybář- ském revíru a rybářské právo by vykoná- val již jiný subjekt.
Právě z důvodu, aby i vlastníci vodní- ho díla mohli obdržet rybářské právo i přesto, že na jimi vlastněném vodním díle je rybářské právo již vykonáváno a jejich vodní dílo je zařazeno do rybář- ského revíru, bylo novelizováno ustano- vení $ 8 odst. 1 zákona o rybářství, a to zákonem č. 410/2000 Sb. Výklad jednotlivých ustanovení záko- na se dle právní nauky musí dít v celé souvislosti nejen právního předpisu, ale i smyslu konkrétní komplexnosti právní úpravy. Nelze tedy používat pouze výkla- du jazykového, jak se domnívá žalobce.
Ten- to závěr Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů č. 30/1998 Sb. uvádí: „Dal- ším naprosto neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace vychá- zející pouze z jeho jazykového výkladu. Jazykový výklad představuje pouze prvot- ní přiblížení se k aplikované právní nor- mě. Je pouze východiskem pro objasně- ní a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplika- ce abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku ne- vzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
Akceptace i dalších pramenů práva, kro- mě práva psaného (zejména obecných právních principů), evokuje otázku je- jich poznatelnosti. Jinými slovy, evokuje otázku, zda je jejich formulování věcí li- bovůle nebo zda lze stanovit při jejich formulování do určité míry objektivizo- vatelné postupy. (...) Pro oblast práva z toho plyne závěr, že prameném práva obecně, jakož i pramenem práva ústav- ního, a to i v systému psaného práva, jsou rovněž základní právní principy a zvyklosti. (...) V systému psaného práva má přitom obecné právní pravidlo cha- rakter samostatného pramene práva pou- ze praeter legem (čili, pokud psané právo nestanoví jinak).
I v českém právu takto platí a je běžně aplikována řáda obec- ných právních principů, které nejsou vý- slovně obsaženy v právních předpisech. Příkladem je právní princip, dle něhož neznalost práva neomlouvá, nebo prin- cip nepříslušnosti retroaktivity, a to ne- jenom pro odvětví práva trestního. Ji- ným příkladem jsou výkladová pravidla a contrario, a minori ad maius, a maiori ad minus, reductio ad absurdum apod.“ Připouští-li tedy zákon o rybářství, že příslušný správní orgán může na žádost vlastníka vodohospodářského díla vyhlá- sit rybářský revír, pak může jistě i již exi- stující rybářský revír změnit, popřípadě rozhodnout, že původní rybářský revír zaniká a na jeho místě může vzniknout i více nových rybářských revírů, avšak za předpokladu zákonem stanoveného, te- dy bude-li zachován jeho smysl a účel.
Tím je veřejný zájem na utvoření vodní- ho celku, který umožňuje řádný a pláno- vitý výkon rybářského práva. Protože však z celého obsahu zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, není zřejmé, že by vlastníci vodních ploch byli jakkoli preferováni před ostatními zájemci o vý- kon rybářského práva v daném revíru, je nutno i v tomto případě aplikovat usta- novení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství, po- dle něhož v případě, že o výkon rybář- ského práva v daném revíru bude mít zájem více subjektů, rozhodne o uživate- li rybářského revíru místně příslušný správní orgán v rámci výběrového říze- ní.
Podrobnosti výběrového řízení stano- ví ministerstvo vyhláškou (vyhláška Mi- nisterstva zemědělství č. 296/2001 Sb.). 791 316 Námitce žalovaného, že zájemce vy- rozuměl o zahájení správního řízení roz- hodnutím, stanovil lhůtu, do které se tito mohli k záměru rozhodnutí o změně ry- bářského revíru vyjádřit, avšak žalobce se nevyjádřil ve lhůtě, ale až svým podá- ním 3. 10. 2001, žalovaný se včas nedo- zvěděl o dalším zájemci, a proto výběro- vé řízení nevyhlásil, nelze přisvědčit. Rozhodnutí vydané ve správním říze- ní zakládá účinky jen tehdy, je-li řádným způsobem subjektům doručeno.
Doru- čení své písemnosti prokazuje správní orgán. Z obsahu celého spisu není sezna- telné, zda a kdy bylo rozhodnutí o zahá- jení správního řízení doručeno účastní- kům, a soud tedy nemůže přezkoumat, zda žalovaný včas uplatnil svůj zájem o výkon rybářského práva v předmět- ném rybářském revíru. S touto skuteč- ností, namítanou žalobcem již v bodě I odvolání, se žalovaný v žalobou napade- ném rozhodnutí nijak nevypořádal, ne- přezkoumal způsob doručení rozhodnu- tí o zahájení správního řízení v dané věci, nezkoumal, zda měl žalobce příleži- tost účastnit se řízení včas a zda mohl projevit svůj případný zájem o udělení rybářského práva v daném revíru a rov- něž zda byly splněny podmínky pro vlastní vydání rozhodnutí, nemělo-li být přistoupeno k aplikaci ustanovení $ 8 odst. 2 zákona o rybářství, tedy výběro- vému řízení pro zájem více subjektů.
Námitce žalobce, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení ve věci rozhodnutí o žádosti vlast- níka vodní nádrže o její vyčlenění ze stá- vajícího rybářského revíru a vytvoření nového revíru, neboť o tom řádným způ- sobem nevyrozuměl všechny účastníky řízení, a proto nehodnotil, zda měl vy- psat výběrové řízení ve shodě s ustano- vením $ 8 odst. 2 zákona o rybářství pro P 792 případný zájem více subjektů, lze při- svědčit. Má-li o výkon rybářského práva v da- ném revíru zájem více subjektů, je orgán kraje v přenesené působnosti povinen vy- psat výběrové řízení, a nemůže tedy výkon rybářského práva přenechat bez dalšího vlastníkovi vodní nádrže.
Takovým postu- pem by byly narušeny zásady správního řízení, zásada rovnosti postavení stran a rovněž tak zásada součinnosti, která je zaručena všem účastníkům řízení. Správní orgány jsou povinny postupovat v řízení tak, aby účastníci mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkla- du rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Soud shledal důvody, které svědčí o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí spo- čívající v nedostatcích důvodů rozhod- nutí, protože správní orgán nedostateč- ným způsobem odůvodnil výrok svého rozhodnutí; zejména se nezabýval námit- kami uvedenými žalobcem v odvolání.
Proto napadené rozhodnutí žalovaného dle ustanovení $ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a ustanovení $ 78 odst. 1 s. ř. s. ruší a věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Vady řízení, jež musí být v dalším ří- zení odstraněny, spatřuje soud v postu- pu žalovaného ve smyslu žalobcovy ná- mitky, že správní orgán prvního stupně nezahájil řádně správní řízení, neboť ne- ní seznatelné, zda účastníkům řízení své rozhodnutí doručil, neumožnil řádným způsobem žalobci projevit zájem o vý- kon rybářského práva v uvedeném reví- ru a případně se účastnit výběrového ří- zení, nevypsal výběrové řízení, aniž by prokázal, že o výkon rybářského práva v daném revíru měl zájem pouze jeden subjekt.
Cani) 317 Azyl: zájmy nezletilého žadatele o azyl k čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, přijaté dne 20. listopadu 1989 v New Yorku, je- jíž český překlad byl vyhlášen sdělením Federálního ministerstva zahraničních vě- cí č. 104/1991 Sb. Je-li nezletilému žadateli o azyl po podání kasační stížnosti, kterou brojí proti rozsudku krajského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti roz- hodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu, uděleno vízum za účelem strpění pobytu, v důsledku čehož není nucen vycestovat z území České re- publiky, na němž se nachází jeho rodič žádající rovněž o udělení azylu, nemůže být důvodná jeho námitka, že byl porušen čl.
3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., upravující zájmy dítěte a ne- možnost jeho oddělení od rodičů proti jeho vůli.
Nejvyšší správní soud si v průběhu ří- zení nejprve ověřil tvrzení správního of- gánu o udělení víza stěžovateli za úče- lem strpění pobytu a zjistil, že toto vízum, které opravňuje stěžovatele k po- bytu na území České republiky po dobu platnosti víza, tedy po 365 dnů, bylo stě- žovateli uděleno dne 27. 9. 2003; poté přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle ustanovení $ 42 odst. 2 s. ř. s. platí, že má-li účastník nebo osoba zú- častněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci.
Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim. . Podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, vy- hlášené ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb. (dále jen „Úmluva o právech dítěte“), musí být zájem dítěte předním hledis- kem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo sou- kromými zařízeními sociální péče, sou- dy, správními nebo zákonodárnými or- gány. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zá- stupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správ- ní opatření.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby institu- ce, služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady, ze- jména v oblastech bezpečnosti a ochra- 794 ny zdraví, počtu a vhodnosti svého per- sonálu, jakož i kompetentního dozoru. Podle čl. 9 Úmluvy o právech dítěte zajistí státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního roz- hodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové od- dělení je potřebné v zájmu dítěte.
Takové určení může být nezbytné v některém konkrétním případě, například jde-li o zne- užívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba roz- hodnout 0 místě pobytu dítěte. V jakém- koli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčast- nit se řízení a sdělit svoje stanoviska. Stá- ty, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jed- noho nebo obou rodičů udržovat pravi- delné osobní kontakty s oběma rodiči, le- daže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.
Jestliže oddělení dítěte od rodičů je dů- sledkem jakéhokoli postupu státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která nastala z jakéko- li příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát, který je smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům, dítěti nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) čle- na (členů) rodiny, ledaže by poskytnutí ta- kové informace odporovalo zájmu dítěte.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí, aby podání tako- vé žádosti samo o sobě nemělo žádné ne- příznivé důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby). Dle čl. 10 Úmluvy o právech dítěte za účelem spojení rodiny a v souladu se zá- vazkem podle čl. 9 odst. 1 posuzují státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, žá- dosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění pozitiv- ním, humánním a urychleným způso- bem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, dále zabezpečí, aby podání ta- kové žádosti nemělo žádné nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.
Dítě, jehož rodiče pobývají v růz- ných státech, má až na výjimečné okol- nosti právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Za tímto účelem a v souladu se svým závazkem podle čl. 9 odst. 2 uznávají stá- ty, které jsou smluvní stranou úmluvy, právo dítěte a jeho rodičů opustit kte- roukoli zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo opustit kterouko- li zemi podléhá pouze takovým omeze- ním, která stanoví zákon a která jsou nut- ná pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví ne- bo morálky nebo práv a svobod druhých a která jsou v souladu s ostatními právy uznanými v této úmluvě.
Podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lid- ských práv a základních svobod, vyhláše- né ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“), má každý právo na respektování svého soukromého a rodin- ného života, obydlí a korespondence. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v de- mokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hos- podářského blahobytu země, předcháze- ní nepokojům 4 zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
Vzhledem k okolnosti, že stěžovatel uvádí jako právní důvod své kasační stíž- nosti ustanovení $ 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., je třeba se nejprve vyjádřit k dopadu těchto ustanovení. Nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní zá- věr, popř. je sice aplikován správný práv- ní názor, ale ten je nesprávně vyložen. Skutková podstata je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál ve spisu obsa- žený, jinak dostačující k učinění správ- ného skutkového závěru, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil roz- hodující orgán.
Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybíli ve spisech skutkový závěr učiněný rozhodujícím or- gánem, přičemž tento materiál je nedo- stačující k učinění správného skutkové- ho závěru. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z důvodů níže uvedených neshledal. Pokud stěžovatel namítá, že v řízení před správním i soudním orgánem do- cházelo k chybám v doručování, neboť rozhodnutí byla doručována přímo stě- žovateli, nikoliv jeho zákonné zástupky- ni - matce, shledává Nejvyšší správní soud toto tvrzení nepravdivým.
Z doru- čenek, které jsou součástí spisu správní- ho orgánu a krajského soudu, je patrné, že obě rozhodnutí, tj. jak rozhodnutí správního orgánu, tak i soudu, převzala matka stěžovatele, tedy jeho zákonná zá- stupkyně. Uvádíli dále stěžovatel, že napade- ným rozhodnutím došlo k porušení čl. 10 Úmluvy o právech dítěte, tento člá- nek na danou věc nedopadá, neboť upra- vuje problematiku žádosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na území státu či opuštění státu dítětem či jeho rodinou. Jeho účelem je spojení rodiny a umožně- ní styků dítěte s oběma rodiči, kteří po- 795 318 bývají v různých státech, nikoliv tedy otázka, o které se jedná v tomto řízení.
Za nedůvodný považuje Nejvyšší správní soud i stěžovatelův odkaz na porušení výše citovaných článků 3 a 9 Úmluvy o právech dítěte. Nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že napadeným rozhodnutím byla tato ustanovení porušena tak, že do- šlo k „nucenému oddělení stěžovatele od jeho jediného rodiče“, čímž byl poru- šen zájem dítěte, neboť ze shora uvede- ného je zcela zřejmé, že ke stěžovatelem tvrzené situaci nedošlo. Stěžovatel nebyl totiž po vydání zamítavého rozhodnutí krajského soudu nucen vycestovat z Čes- ké republiky zpět na Ukrajinu, naopak i nadále společně se svojí matkou setrvá- vá na území České republiky, a to na zá- kladě uděleného víza za účelem strpění pobytu, takže v současné době pobývá na území České republiky zcela legálně.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k zá- věru, že vydáním napadeného rozhod- nutí nedošlo k faktickému porušení zá- jmu dítěte tak, jak je definován Úmluvou o právech dítěte. Dále Nejvyšší správní soud konstatu- je, že vydáním napadeného rozhodnutí nedošlo ani k porušení čl. 8 Úmluvy upravujícího právo na respektování ro- dinného života, neboť fakticky po vydá- ní napadeného rozhodnutí neexistovala povinnost stěžovatele vycestovat z České republiky s ohledem na obdržení víza za účelem strpění pobytu.
Jeho rodinný život - spolužití s matkou - tak nebyl ohrožen. Nejvyšší správní soud nesou- hlasí konečně ani s tvrzením stěžovatele, že se krajský soud řádně nevypořádal S posouzením existence překážky vyce- stování, neboť krajský soud uvedl, proč se ztotožnil se závěry správního orgánu týkajícími se překážek vycestování, a jak uvádí ve své kasační stížnosti i sám stě- žovatel, „v případě rozhodnutí správního orgánu, který o mé žádosti o udělení azy- lu rozhodl současně se žádostí mé mat- ky, překážky vycestování podle písm. b) a C) $ 91 zákona o azylu naplněny neby- ly“.
Stěžovatel si tak byl vědom, že tuto otázku správní orgán posoudil v souladu se zákonem. Stejné platí i pro postup to- hoto orgánu při vyřizování žádosti stěžo- vatele o udělení azylu, neboť během ce- lého správního řízení správní orgán Činil všechny úkony vůči stěžovateli prostřed- nictvím jeho zákonné zástupkyně, jak sta- noví $ 16 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a proto námitku zpo- chybňující procesní postup správního orgánu považuje Nejvyšší správní soud za účelovou. (ík)
Nezletilý Ivan I. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o azyl, o kasační stížnosti žalobce.