publiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jedním ze základních předpokladů pro posouzení, zda jsou v případě žadatele o azyl splněny podmínky ustanovení $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je správné zjištění jeho státního občanství. Pokud byl žadatel o azyl zbaven státního občanství, musí správní orgán vyloučit, že se tak stalo jednáním státních orgánů uvedeným v $ 12 téhož zákona. Skutečnost, že žadateli o azyl byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti (zde zejména odmítnutí prodloužení platnosti cestovního pasu), může představovat odepření ochrany země původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování, a správní 2x4 orgán proto musí tuto skutečnost při posuzování žádosti 0 azyl řádně posoudit.
publiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jedním ze základních předpokladů pro posouzení, zda jsou v případě žadatele o azyl splněny podmínky ustanovení $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je správné zjištění jeho státního občanství. Pokud byl žadatel o azyl zbaven státního občanství, musí správní orgán vyloučit, že se tak stalo jednáním státních orgánů uvedeným v $ 12 téhož zákona. Skutečnost, že žadateli o azyl byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti (zde zejména odmítnutí prodloužení platnosti cestovního pasu), může představovat odepření ochrany země původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování, a správní 2x4 orgán proto musí tuto skutečnost při posuzování žádosti 0 azyl řádně posoudit.
Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 219/1998 a č. 300/1998. » S účinností od 1. 6. 1992 zrušeno zákonem č. 235/1992 Sb. 94
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Jak již bylo judikováno, například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 1994, č. j. 6 A 636/93 - 26, je jedním ze základních předpokladů pro rozhodnutí o přiznání statusu uprchlíka podle zákona č. 498/1990 Sb. o uprchlících správné zjištění, jakou státní příslušnost žadatel má.
Pokud tedy krajský soud usoudil, že skutkový stav zjištěný stěžovatelem v průběhu správního řízení vyžaduje zásadní doplnění, rozhodně nepochybil a věc posoudil po skutkové i právní stránce zcela správně. Stěžovatel totiž v průběhu řízení nezjistil, zda účastník je státním občanem Etiopie, což ostatně sám konstatoval na několika místech svého rozhodnutí.
K námitce stěžovatele, že nemusí zkoumat, zda případné zbavení žalobce etiopského občanství bylo ze strany státních orgánů Etiopie jednáním uvedeným v § 12 zákona o azylu nebo zda šlo o jednání, kterému byli vystaveni všichni státní občané Etiopie narození v Eritreji, Nejvyšší správní soud konstatuje, že skutečnost, že účastníkovi jako žadateli o azyl byly odepřeny služby, které se normálně poskytují příslušníkům stejné státní příslušnosti, například odmítnutí prodloužení cestovního pasu, může představovat odepření ochrany země původu, což může potvrdit nebo posílit obavy žadatele z pronásledování a stěžovatel proto
musí tuto skutečnost při posuzování žádosti o azyl posoudit. Pokud stěžovatel rozhodne o neudělení azylu, musí vyloučit, že účastník byl zbaven státního občanství jednáním státních orgánů uvedeným v § 12 zákona o azylu. Krajský soud napadený rozsudek ve vztahu k výroku I. řádně odůvodnil a v tomto odůvodnění je dostatečně konkrétně uvedeno, proč se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.
Jestliže krajský soud uložil stěžovateli povinnost uhradit státu na nákladech řízení částku 2150 Kč, jako odměnu a náhradu hotových výdajů právní zástupkyni účastníka, posoudil věc po právní stránce nesprávně. Podle ustanovení § 60 odst. 4 s. ř. s. má stát proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních poplatků. Protože však v daném případě je stěžovatel podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudních poplatků, nemohl být ve vztahu k němu aplikován § 60 odst. 4 s. ř. s., i když byl v řízení před krajským soudem neúspěšným účastníkem.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve vztahu k výroku I. napadený rozsudek jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl a výrok III. napadeného rozsudku podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 109 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
V dalším řízení je krajský soud podle § 110 odst. 3 s. ř. s vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud podle odst. 2 citovaného ustanovení i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. června 2005
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu