L Řízení o vydání povolení k vypouštění odpadních vod podle $ 38 odst. 4 zákona 2% č. 254/2001 Sb., o vodách, není řízením s předstihem žádosti ani řízením o výběru žá- dosti dle $ 145 a $ 146 správního řádu z roku 2004. JI. Pokud správní úřad vydá jednomu žadateli veřejnoprávní povolení k určité činnosti (zde vypouštění odpadních vod podle $ 38 odst. 4 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách), a jiným žadatelům obdobnou žádost podanou ve stejné době zamítne s tím, že již povolení vydáno bylo, a pouze tato skutečnost brání ve vyhovění jejich žádostem, pak takovým postupem bezdůvodně zvýhodňuje jednoho ze žadatelů na úkor ostatních (6 2 odst. 4 správního řádu z roku 2004).
V dané věci je nutné nejprve obecně uchopit její podstatu - v tomto správním ří- zení vykonavatel veřejné správy vydává účast- níku řízení (žadateli) určité povolení (aniž by bylo pro věc podstatné, zda podle stavebního či vodního zákona) k činnosti, kterou nelze bez tohoto veřejnoprávního povolení vyko- 24 návat. Typickým účastníkem takového správ- ního řízení je zejména žadatel, v tomto přípa- dě je však podle názoru soudu okruh účastní- ků řízení širší. Ačkoliv se jedná o povolení pro jednotlivé samostatně stojící čističky od- padních vod různých vlastníků nemovitostí, při hodnocení účastenství je nutné posoudit, jaké právní účinky vydané povolení má.
Stan- dardně v takovém případě je účastníkem pří- slušného správního řízení pouze ten žadatel (případně další osoby), který žádost podal a jemuž se povolení vydává, ostatní žadatelé takovými účastníky nejsou, neboť o jejich žá- dostech se rozhoduje v řízení jiném (řízení o jejich žádostech). V tomto konkrétním pří- padě však tomu tak být nemůže, neboť roz- hodovací důvod, kterým byly zamítnuty žá- dosti žalobců, byl v tom, že činnost nelze povolit, neboť již jeden z žadatelů takové po- volení obdržel.
To byl důvod příslušného roz- hodnutí, ač v odůvodnění správních rozhod- nutí jsou uvedeny i důvody jiné. Nelze akceptovat, že takovým důvodem bylo nesou- hlasné odborné posouzení, neboť jak vyply- nulo z doplnění dokazování před soudem, na typově tutéž čističku odpadních vod jedno povolení vydáno bylo v téže lokalitě. Jak vy- plývá z obsahu správního spisu i správních rozhodnutí (vydaného povolení a zamítavých správních rozhodnutí), žádosti o vydání po- volení byly podány takto - žalobce Josef B.
žádost podal 31. 7. 2006, ve správním řízení byl zastoupen Ing. Karlem H., žalobkyně De- nisa R. žádost podala 3. 7. 2006, ve správním řízení byla rovněž zastoupena Ing. Karlem H., Ing. Karel H. podal žádost s Dagmar H. dne 19. 5. 2006. Povolení Ing. Karlu H. bylo vydá- no dne 11. 8. 2006. Do této doby jsou podkla- dy ve správním spise u žalobců tytéž, které zmiňuje úřad v povolení pro Ing. Karla H. - jedná se zejména o kladné vyjádření obecné- ho stavebního úřadu, hydrogeologické po- souzení společnosti GEOTIP, s.
r. o., kladné vyjádření správce povodí z 3. 8. 2005, které navíc zmiňuje 16 domácích čističek odpad- ních vod v dané lokalitě. Až po vydání tohoto jediného povolení u žalobců začalo být správ- ní řízení doplňováno podklady dalšími - vy- jádření vodovodů a kanalizací z 12. 9. 2006. Poněkud nejasným podkladem pak je Hydro- geologické vyjádření RNDr. Aleše Č., které je datováno prosincem 2005, ale do správního spisu bylo zařazeno dne 14. 9. 2006 (jak vy- plývá z poznámek na spisovém obalu). Shora uvedené svědčí o tom, že nejprve bylo vydáno povolení jednomu žadateli, a teprve poté o obsahově téměř shodných žá- dostech (jednalo se o jeden typ příslušné čis- tičky) byly do spisu doplňovány podklady, které následně zdůvodňují zamítnutí žádostí ostatních žadatelů, a vydané povolení bylo vy- dáno na základě týchž podkladů, které před- kládali i ostatní žadatelé s žádostí.
Takový po- stup není možný, neboť je přímo typickou ukázkou nedůvodného rozdílu v rozhodování u skutkově téměř totožných věcí ($ 2 odst. 4 správního řádu) - jednalo se o stejné domá- cí čističky odpadních vod, dodávané jedním dodavatelem, ve stejné lokalitě. Lze tedy uzavřít, že okolnost, proč bylo vy- dáno jinému žadateli povolení, a žalobcům ni- koliv, je tak v tomto řízení naprosto podstatná, neboť důvodem zamítavého stanoviska veřej- né správy je to, že nelze vyhovět žádosti, neboť jedno takové povolení již vydáno bylo ($ 38 odst. 4 vodního zákona).
Pak ale v tom případě podle názoru soudu buď mělo být vedeno spo- lečné řízení o všech žádostech, neboť pokud bude vydáno povolení jednomu z žadatelů, ostatním bude žádost zamítnuta, nebo ostatní žadatelé jsou účastníky všech jednotlivě vede- ných správních řízení, neboť rozhodovací dů- vod úřadu se opírá o právně významnou sku- tečnost, že jednomu z žadatelů je povolení vydáno, a ostatním proto nikoliv. Nelze tak v tomto případě námitku žalobců odmítnout s tím, že se jedná o jiné správní řízení - to je v dané věci sice formálně pravda, ale právě vý- sledek tohoto jiného správního řízení (tedy vy- dané povolení) má podstatný vliv na toto správní rozhodnutí (zamítavé rozhodnutí).
Tak, jak správní řízení vymezily správní úřady, se v dané věci podle názoru soudu roz- hodnout nedá. Pokud jedno povolení vydáno bylo, je nutné tuto skutečnost hodnotit i u ostatních žadatelů, jimž vydáno nebylo, kteří podle názoru soudu jsou účastníky říze- ní žadatele, kterému bylo povolení vydáno. Jejich námitky nelze odmítnout formálně procesním postupem, tedy s odkazem, že se jedná o jiné správní řízení, protože, jak bylo shora uvedeno, toto jiné správní řízení má podstatný vliv na toto správní řízení.
V dané věci tak podle názoru soudu ne- mohlo nabýt vydané povolení, byť sice vyda- né v jiném správním řízení, ale obsahově sou- visející, právní moci, neboť nebylo doručeno všem ostatním účastníkům řízení. Proto je nutné tuto skutečnost znovu zhodnotit. V této věci soud poznamenává, že roz- hodně nemůže být odborným hodnotitelem věcné správnosti vydaného povolení či zamí- tavého rozhodnutí - to je otázka odborná, kterou především hodnotí příslušný speciali- zovaný správní úřad. Nicméně, pokud, jak ze Spisu vyplývá, v dané lokalitě nelze akcepto- vat vypouštění vod z šestnácti stejných čisti- ček z důvodů ochrany významných vodních zdrojů podzemní vody, pak podle názoru sou- du nelze vydat povolení nikomu.
V tomto pří- padě se nejedná o žádné řízení s předstihem žádosti či o výběru žádosti ($ 145 a 146 správ- ního řádu), ale o běžné správní řízení, které, jak bylo shora uvedeno, mělo být vedeno se všemi žadateli o povolení společně, nebo v případě oddělených správních řízení měli být všichni ostatní žadatelé účastníky všech správních řízení. Proto nelze zdůvodnit vyho- vění jednomu z žadatelů např. tím, že podal žádost jako první, neboť je naprosto zjevné, že se jednalo o jeden záměr celkem šestnácti žadatelů v jedné lokalitě na typově stejné čis- tičky odpadních vod dodávané jedním doda- vatelem.
Všichni žadatelé v takovém případě musejí mít rovné šance a nelze bez hlubší analýzy vyhovět pouze jednomu z nich, a ostatním žádosti zamítnout s tím, že u jed- noho z žadatelů vliv na podzemní vody ještě je akceptovatelný, u dalších patnácti však už nikoliv. Jak bylo shora uvedeno, soud nijak nezpochybňuje odborné závěry týkající se ochrany podzemních vod v dané lokalitě, k tomu nemá dostatek odborné kompetence. Nicméně, z hlediska právního - pokud jsou poměry v dané lokalitě takové, že není mož- né vyhovět všem žadatelům o stejné zařízení, pak bez dalšího rozboru či zdůvodnění není možné vyhovět nikomu.
25 1746 1746 Ochrana přírody a krajiny: držení ohroženého živočicha Správní řízení: princip dobré správy; užívání odborného jazyka k čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb. k $ 3 odst. 3 a $ 19 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb.) k $ 4 odst. 1, $ 8 a $ 37 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) L Adresáti veřejných subjektivních práv a povinností v oblasti veřejné správy jsou v převážné většině právní laici, na nichž nelze vyžadovat, aby své žádosti for- mulovali zcela pregnantně a pojmenovávali věci přesnými zákonnými termíny, pří- padně dokonce citovali v žádostech přesná zákonná ustanovení.
Správní orgány musí při výkonu veřejné moci akceptovat užívání běžného neodborného jazyka ze strany uživatelů veřejné správy. Pokud jsou výrazy z oblasti běžného jazyka nedo- statečné, vzbuzující právní nejasnost z pohledu správního orgánu, musí správní or- gán vyzvat žadatele k upřesnění obsahu žádosti a vysvětlit mu, proč je upřesnění ne- zbytné. Platí totiž zásada, že podání je nutno vždy posuzovat podle jeho skutečného obsahu (k čemu směřuje), nikoliv formálního označení ($ 19 odst. 2 správního řádu z roku 1967, $ 37 odst. 1 správního řádu z roku 2004).
II. Ustanovení $ 3 odst. 3 správního řádu z roku 1967, stejně jako $ 4 odst. 1 a 6 8 správního řádu z roku 2004, odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatel- né jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy navzájem, jednak ve vertikálním vztahu mezi veřejnou správou a jejími uživateli. Pokud principy dob- ré správy hovoří o nejvhodnějších prostředcích k vyřízení věci, mají se tím samo- zřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoliv pro správní orgán.