I. Zákazníkem ve smyslu $ 47b odst. 1 písm. a) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných pa- pírech, v případě nedobrovolné dražby akcií není držitel (vlastník) dražených akcií.
II. Při posuzování ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé dle $ 13 odst. 1 zá- kona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, je nutné vycházet z ceny dosažené draž- bou. Pro závěr, že cena dosažená dražbou zjevně neodpovídá obvyklé hodnotě vy- draženého majetku, musí správní orgány zcela konkrétně zjistit a zdůvodnit, z jakých skutečností tak dovozují, co mělo vliv na cenu dosaženou dražbou, případ- ně jaká cena byla dosažena v jiných dražbách při srovnatelných obchodech.
C.) Ustanovení $ 47b odst. 1 písm. a) zá- kona o cenných papírech stanovilo povin- nosti obchodníka s cennými papíry ve vztahu k zákazníkům. Takovým zákazníkem však v případě nedobrovolné dražby akcií není vlastník dražené akcie, neboť právní vztah mezi ním a dražebníkem tu není, a tento vlastník dražené akcie tak nemůže být v tom- to případě zákazníkem obchodníka s cenný- mi papíry. Neexistence tohoto právního vzta- hu je zjevná už z toho, že vlastník dražené akcie nemůže dražebníka zavazovat žádnými pokyny či příkazy.
V případě nedobrovolné dražby je tak zákazníkem dražebníka pouze navrhovatel dražby, který sleduje své zájmy. Z povahy věci zákazníkem nemůže být vlast- ník dražených akcií, neboť jeho zájmy jsou ji- né a obyčejně v rozporu se zájmy navrhovate- le dražby. Pokud žalovaný ve vyjádření k podané ža- lobě poukazoval na jiná ustanovení $ 47b odst. 1, z nichž lze dovodit ochranu trhu s cennými papíry, pak takovou argumentaci v daném případě přijmout nelze. Ustanovení $ 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papí- rech jednoznačně vymezuje konkrétní vztah mezi obchodníkem s cennými papíry a jeho zákazníkem, nikoliv obecně ochranu trhu s cennými papíry jako takového.
Pokud žalo- vaný uváděl, že zájmem navrhovatele dražby není zájem na dosažení co nejvyšší ceny při prodeji akcií, neboť výtěžek dražby je povi- nen odevzdat vlastníkům vydražených akcií, pak ani tuto argumentaci přijmout nelze. Zá- kon dává navrhovateli dražby právo přísluš- nou dražbu navrhnout, přičemž konkrétní vydražená cena již z povahy věci nevychází ze zájmu navrhovatele dražby, ale z provedené dražby (a je tedy dána nabídkou a poptávkou v konkrétním ekonomickém případě). Zájem navrhovatele dražby pak už při samotné draž- bě tak nehraje žádnou roli při stanovení ceny vydražených akcií, neboť dosažení jisté ceny je na vůli navrhovatele dražby nezávislé.
V dané věci tak podle názoru soudu nelze vztah mezi obchodníkem s cennými papíry jako dražebníkem dražby nedobrovolné a vlastníky dražených akcií posuzovat jako vztah zákaznický, a proto není možná aplika- ce $ 47b odst. 1 písm. a) zákona o cenných papírech, která tento vztah ve své dispozici vyžaduje. Jak však již bylo uvedeno shora, ta- to skutečnost sama o sobě na zákonnost na- padeného správního rozhodnutí vliv nemá, neboť se jednalo pouze o jisté doplnění práv- ního závěru z prvostupňového správního rozhodnutí, kde bylo právní hodnocení pro- vedeno v souladu se zákonem.
C.. Naopak, za důvodný považuje soud žalobní bod, v němž žalobce správním orgá- nům vytkl, že cena dosažená dražbou se nijak výrazně neliší od ceny uvedené ve znaleckém posudku. 821 1667 Podle $ 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, v rozhodném znění, dražebník zaji- stí odhad ceny předmětu dražby v místě a ča- se obvyklé. Odhad nesmí být v den konání dražby starší šesti měsíců. Jde-li o nemovi- tost, podnik, jeho organizační složku, nebo o věc prohlášenou za kulturní památku, musí být cena předmětu dražby zjištěna posudkem znalce.
Znalec odhadne i závady, které v dů- sledku přechodu vlastnictví nezaniknou, a upraví příslušným způsobem odhad ceny. Jak bylo shora uvedeno, soud souhlasí se závěrem správních orgánů, že v případě ne- dobrovolné dražby akcií osobou, která posky- tuje služby na kapitálovém trhu, je v souladu s požadavkem odborné péče ocenit předmět dražby (akcií) znaleckým posudkem, při- čemž závěry ze znaleckého posudku musí být kriticky zhodnoceny. Nelze však již souhlasit se závěrem správních orgánů, že samotné va- dy znaleckého posudku svědčí o nekvalifiko- vaném postupu, když se cena akcií dosažená v dražbě podstatně neliší od ceny stanovené ve znaleckém posudku.
Cenu v místě a čase obvyklou, která je nutná k odhadu ceny předmětu dražby ($ 13 odst. 1 zákona o veřejných dražbách) je tak nutné přezkoumat v návaznosti na cenu, kte- ré bylo dosaženo dražbou. Podle $ 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majet- ku“), majetek a služba se oceňují obvyklou ce- nou, pokud tento zákon nestanoví jiný způ- sob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla do- sažena při prodejích stejného, popřípadě ob- dobného majetku, nebo při poskytování stej- né nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.
Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepro- mítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupu- jícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsled- ky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetko- 822 vé, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi pro- dávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se ro- zurní zvláštní hodnota přikládaná majetku ne- bo službě vyplývající z osobního vztahu k nim.
Jak je patrné ze zákona o oceňování ma- jetku, cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, po- případě obdobného majetku. V daném přípa- dě tak je nutné prozatím vycházet z toho, žé takovou cenou je cena, které bylo dosaženo prodejem (v daném případě dražbou). Podle názoru soudu tak nemůže obstát názor správ- ních orgánů, že tato skutečnost je v daném případě nepodstatná, neboť takový názor tuto podstatnou skutečnost nijak nezohledňuje. V odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je uvedeno, že „porušení povin- ností nechat řádně předmět dražby ocenit mělo za následek zpochybnění účastníkem řízení stanovené výše nejnižšího podání a ve své podstatě vyvolalo klamnou předsta- vu potenciálních účastníků dražby o hodno- tě cenných papírů a u potencionálních zá- jemců o účast na dražbě“.
Takový závěr je však podle názoru soudu pouze hypotetický a není podložen konkrétními zjištěními, co konkrétně a v jakém rozsahu ovlivnilo samot- ný průběh dražby, a tím i vydraženou cenu akcií. Ačkoliv soud nijak nezpochybňuje lo- gický závěr správních orgánů, že na výši ceny dosažené dražbou může a má vliv výše ceny odhadnuté znaleckým posudkem, nelze tak tento závěr učinit bez dalšího, zejména bez konkrétního rozboru (tedy např. jaké ceny bylo dosaženo při dražbě srovnatelných cen- ných papírů ve srovnatelných podmínkách, jaká cena stanovena znaleckým posudkem při odhadu předměty dražby měla být urče- na).
Komise pro cenné papíry není přísluš- ným orgánem, který by měl určovat cenu od- hadu dražby, nicméně pokud z takové hypotézy při hodnocení vychází, musí se s ní konkrétně vypořádat (a to nikoliv z toho po- hledu, aby sama Komise pro cenné papíry ta- kovou cenu autoritativně určila - k tomu ne- má dostatek pravomoci, ale z toho pohledu, jaký vliv měla cena stanovená na základě zpo- chybněného znaleckého posudku na celkový průběh dražby, výši nejnižšího podání, pří- padného zájmu kupujících o konkrétní cen- ný papír apod.).
Bez takového konkrétního zhodnocení tak zůstal závěr správních orgá- nů neúplný a nemůže vyvrátit obranu žalob- předpisy, že cena dosažená dražbou v podsta- tě odpovídala ceně stanovené znaleckým po- sudkem, a tudíž se jednalo o cenu předmětu dražby v místě a čase obvyklou ($ 13 odst. 1 ce, která se opírá o shora uvedené právní © zákona o veřejných dražbách). 1668 Důchodové pojištění: zvýšení důchodu; souběh starobního důchodu s plným invalidním důchodem k $ 58 a 6 59 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (v textu též „zákon“) k $ 1 písm. b) a k $ 3 odst. 2 nařízení vlády č. 565/2004 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2005 (v textu jen „nařízení vlády“) xx Pokud byl žalobci ke dni 1.
1. 2005 přiznán starobní důchod v částce vyšší než do- sud přiznaný a vyplácený plný invalidní důchod, náleží mu od uvedeného data vyš- ší důchod starobní a nárok na výplatu nižšího plného invalidního důchodu k témuž dni zaniká. Takto přiznaný starobní důchod nelze pak zvýšit o 5,4 % procentní vý- měry důchodu podle $ 1 písm. b) nařízení vlády č. 565/2004 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2005, neboť a) tento důchod nebyl přiznán před 1. lednem 2005 a b) nebyl upraven pro souběh s jiným důchodem podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (ve smyslu $ 3 odst. 2 citovaného nařízení vlády).
Akciová společnost Merx proti České národní bance o uložení pokuty.