Lhůta stanovená v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. ve znění účinném od 29. 6. 2012 je speciální lhůtou, na jejíž počítání se nevztahuje ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák.
Lhůta stanovená v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. ve znění účinném od 29. 6. 2012 je speciální lhůtou, na jejíž počítání se nevztahuje ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě
složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Jany Faktorové a
Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobce: město Volary, se sídlem Náměstí 25, Volary,
zastoupeného Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem se sídlem Zahradní 8, České
Budějovice, proti žalovanému: Vojenské lesy a statky ČR, s. p., se sídlem Pod
Juliskou 5, Praha 6, IČ 00000205, zastoupenému JUDr. Václavem Plachým,
advokátem se sídlem Mahulenina 19, 162 00 Praha 6, o určení vlastnického práva
k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v
Prachaticích ze dne 7. 8. 2013, č. j. 5 C 76/2013-40,
Žalobce se domáhá proti žalovanému určení vlastnictví k nemovitostem, a to k pozemkům části p. č. 356/74, části p. č. 375, části p. č. 356/6, části p. č. 613/5 a části p. č. 613/6 v k. ú. Ch. u V. s tím, že tento majetek přešel do vlastnictví žalobce podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Ke dni podání žaloby, která byla doručena soudu dne 2. 4. 2013, je jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí evidován stát Česká republika s právem hospodaření státního podniku. Žalobce s odkazem na ustanovení § 8 zákona č. 172/1991 Sb. podává žalobu na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem.
O k r e s n í s o u d v Prachaticích rozsudkem ze dne 7. 8. 2013 žalobu zamítl s tím, že pokud žaloba nebyla u soudu podána nejpozději 31. 3. 2013, jak stanoví ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., přešlo vlastnictví k nemovitostem, jichž se řízení týká, na stát, a to k 1. 4. 2013. Soud prvního stupně má za to, že „žaloba byla podána osobou, která nebyla aktivně legitimována k jejímu podání, proto žalobu zamítl“.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolává z důvodů podřaditelných odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 1 písm. g) o. s. ř., jímž lze soudu prvního stupně vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně namítá, že žalobce prostřednictvím pošty podal předmětnou žalobu dne 29. 3. 2013. Žaloba byla doručena soudu dne 2. 4. 2013. Žalobce je přesvědčen, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., neboť na běh této lhůty je nutno použít ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. stanovící, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Dne 31. 3. 2013 byla neděle, následující den 1. 4. 2013 byl státní svátek (Velikonoční pondělí) a tudíž následujícím pracovním dnem po 31. 3. 2013 byl den 2. 4. 2013. Žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovozuje, že chybí jakýkoliv důvod pro to, aby se soud při počítání lhůty odchýlil od obecného pravidla vyplývajícího z ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. Takovým důvodem není podle žalobce ani stanovení právní fikce přechodu vlastnictví na stát dne 1. 4. 2013. Podmínkou uplatnění této fikce je skutečnost, že žaloba nebyla podána ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 1, větě první, zákona č. 172/1991 Sb., případně prodloužené v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 obč. zák. Žalobce současně poukazuje na to, že v dané věci „není exaktně stanoveno, zda lze obecně použité pravidlo stanovené v § 122 odst. 3 obč. zák. použít na ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.“. Žalobce je přesvědčen, že v případě těchto pochybností je nutno ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. vykládat v neprospěch žalovaného a nikoliv žalobce jako adresáta právní normy. Poukazuje na účel zákona č. 172/1991 Sb. a dovozuje, že ustanovení § 8 odst. 1 tohoto zákona odporuje čl. 11 odst. 4 Listiny a nelze je aplikovat. Pokud by odvolací soud o jeho použití uvažoval, měl by řízení přerušit a podat u Ústavního soudu návrh na jeho zrušení.
K r a j s k ý s o u d v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Žalobce se v dané věci domáhá určení vlastnictví k nemovitostem s tím, že toto vlastnictví nabyl k datu 1. 7. 2000 podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb. Žaloba je podána s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., podle kterého s účinností od 29. 6. 2012 (zákon č. 173/2012) platí, že pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, § 2, § 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. 3. 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto povinnost, považuje se den 1. 4. 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. Žalobce namítá, že toto ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a z toho důvodu je nemůže soud aplikovat.
Odvolací soud neshledal důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nemá za to, že ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. odporuje čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jak je namítáno. Uvedené ustanovení Listiny stanoví, že „vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu“. Uvedené ustanovení § 8 odst. 1, věta druhá, stanoví právní fikci přechodu vlastnictví na stát v případě nečinnosti obce, na kterou přešlo vlastnické právo podle zákona č. 172/1991 Sb., v daném případě k 1. 7. 2000. Bylo povinností obce postarat se o to, aby přechod vlastnického práva se projevil zápisem v katastru nemovitostí. Pro případ, že obec neučinila příslušné kroky k tomu, aby její vlastnictví bylo zapsáno v katastru nemovitostí, byla zákonem č. 173/2012 s účinností od 29. 6. 2012 v ustanovení § 8 odst. 1 stanovena lhůta, jejímž smyslem je odstranění stavu právní nejistoty v otázce vlastnického práva k nemovitostem s tím, že v případě nečinnosti obce nastupuje právní fikce přechodu vlastnického práva na stát. Nejedná se o vyvlastnění, ale o krok k nastolení právní jistoty, která je jednou ze stránek právního státu (čl. 1 Ústavy).
Otázkou v dané věci spornou je charakter lhůty stanovené ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., zejména otázka, zda se na počítání této lhůty vztahuje ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Odvolací soud při posouzení této sporné otázky v rámci aplikace ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. vychází z doslovného znění tohoto ustanovení a jeho účelu, který spatřuje v nastolení právní jistoty v otázce přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. Jestliže z uvedeného ustanovení vyplývá, že je obec povinna, v situaci, kdy není její vlastnické právo k nemovitosti zapsáno v katastru nemovitostí, podat žalobu o určení vlastnického práva u soudu nejpozději do 31. 3. 2013 a současně stanoví právní fikci přechodu vlastnického práva na stát ke dni 1. 4. 2013, je namístě závěr, že jde o speciální lhůtu, na kterou nedopadá obecné pravidlo o počítání lhůty vyplývající z ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. Současně není pochyb o tom, že se jedná o lhůtu hmotněprávní a propadnou, což znamená, že nejpozději poslední den lhůty musí být žaloba podána u soudu (nestačí podání na poštu). Pokud v posuzované věci došla žaloba na určení vlastnictví soudu dne 2. 4. 2013, stalo se tak opožděně, neboť dnem 1. 4. 2013 nastala právní fikce přechodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na stát. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž došlo k zamítnutí žaloby na určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.
I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího
řízení 8.241,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám JUDr. Václava
Plachého, advokáta v Praze 6.
Žalobce se domáhá proti žalovanému určení vlastnictví k nemovitostem, a
to k pozemkům části p. č. 356/74, části p. č. 375, části p. č. 356/6, části p.
č. 613/5 a části p. č. 613/6 v k. ú. Ch. u V. s tím, že tento majetek přešel do
vlastnictví žalobce podle zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z
majetku ČR do vlastnictví obcí. Ke dni podání žaloby, která byla doručena soudu
dne 2. 4. 2013, je jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí evidován
stát Česká republika s právem hospodaření státního podniku. Žalobce s odkazem
na ust. § 8 zákona č. 172/1991 Sb. podává žalobu na určení vlastnictví k
předmětným nemovitostem.
Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným
rozsudkem žalobu zamítl s tím, že pokud žaloba nebyla u soudu podána nejpozději
31. 3. 2013, jak stanoví ust. § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., přešlo
vlastnictví k nemovitostem, jichž se řízení týká, na stát, a to k 1.4.2013.
Soud prvního stupně má za to, že „žaloba byla podána osobou, která nebyla
aktivně legitimována k jejímu podání, proto žalobu zamítl“.
Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolává z důvodů podřaditelných
odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř., jímž lze soudu prvního
stupně vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Konkrétně namítá, že žalobce prostřednictvím pošty podal předmětnou
žalobu dne 29.3.2013. Žaloba byla doručena soudu dne 2.4.2013. Žalobce je
přesvědčen, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené § 8 odst. 1 zákona č.
172/1991 Sb., neboť na běh této lhůty je nutno použít ust. § 122 odst. 3 obč.
zák. stanovící, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo
svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Dne
31.3.2013 byla neděle, následující den 1.4.2013 byl státní svátek (Velikonoční
pondělí) a tudíž následujícím pracovním dnem po 31.3.2013 byl den 2.4.2013.
Žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovozuje, že
chybí jakýkoliv důvod pro to, aby se soud při počítání lhůty odchýlil od
obecného pravidla vyplývajícího z ust. § 122 odst. 3 obč. zák. Takovým důvodem
není podle žalobce ani stanovení právní fikce přechodu vlastnictví na stát dne
1.4.2013. Podmínkou uplatnění této fikce je skutečnost, že žaloba nebyla podána
ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 1 větě první zákona č. 172/1991 Sb., případně
prodloužené v souladu s ust. § 122 odst. 3 obč. zák. Žalobce současně poukazuje
na to, že v dané věci „není exaktně stanoveno, zda lze obecně použité pravidlo
stanovené v § 122 odst. 3 obč. zák. použít na ust. § 8 odst. 1 zákona č.
172/1991 Sb.“. Žalobce je přesvědčen, že v případě těchto pochybností je nutno
ust. § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. vykládat v neprospěch žalovaného a
nikoliv žalobce jako adresáta právní normy. Poukazuje na účel zákona č.
172/1991 Sb. a dovozuje, že ust. § 8 odst. 1 tohoto zákona odporuje čl. 11
odst. 4 Listiny a nelze je aplikovat. Pokud by odvolací soud o jeho použití
uvažoval, měl by řízení přerušit a podat u Ústavního soudu návrh na jeho
zrušení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1
o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené
lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal
napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k
závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
Žalobce se v dané věci domáhá určení vlastnictví k nemovitostem s tím,
že toto vlastnictví nabyl k datu 1.7.2000 podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb.
Žaloba je podána s odkazem na ust. § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., podle
kterého s účinností od 29.6.2012 (zákon č. 173/2012) platí, že pokud vlastnické
právo, které na obec přešlo podle § 1, § 2, § 2a nebo § 2b tohoto zákona, není
dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31.3.2013
uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení
vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto povinnost, považuje se den
1.4.2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. Žalobce namítá, že toto
ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a z toho důvodu je nemůže soud
aplikovat.
Odvolací soud neshledal důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 1
písm. c) o.s.ř., neboť nemá za to, že ust. § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb.
odporuje čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jak je namítáno.
Uvedené ustanovení Listiny stanoví, že „vyvlastnění nebo nucené omezení
vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za
náhradu“. Uvedené ust. § 8 odst. 1 věta druhá stanoví právní fikci přechodu
vlastnictví na stát v případě nečinnosti obce, na kterou přešlo vlastnické
právo podle zákona č. 172/1991 Sb., v daném případě k 1.7.2000. Bylo povinností
obce postarat se o to, aby přechod vlastnického práva se projevil zápisem v
katastru nemovitostí. Pro případ, že obec neučinila příslušné kroky k tomu, aby
její vlastnictví bylo zapsáno v katastru nemovitostí, byla zákonem č. 173/2012
s účinností od 29.6.2012 v ust. § 8 odst. 1 stanovena lhůta, jejímž smyslem je
odstranění stavu právní nejistoty v otázce vlastnického práva k nemovitostem s
tím, že v případě nečinnosti obce nastupuje právní fikce přechodu vlastnického
práva na stát. Nejedná se o vyvlastnění, ale o krok k nastolení právní jistoty,
která je jednou ze stránek právního státu (čl. 1 Ústavy).
Otázkou v dané věci spornou je charakter lhůty stanovené ust. § 8 odst.
1 zákona č. 172/1991 Sb., zejména otázka, zda se na počítání této lhůty
vztahuje ust. § 122 odst. 3 obč. zák. Podle tohoto ustanovení platí, že
připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den.
Odvolací soud při posouzení této sporné otázky v rámci aplikace ust. §
8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. vychází z doslovného znění tohoto ustanovení a
jeho účelu, který spatřuje v nastolení právní jistoty v otázce přechodu
vlastnického práva k nemovitostem na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. Jestliže
z uvedeného ustanovení vyplývá, že je obec povinna, v situaci, kdy není její
vlastnické právo k nemovitosti zapsáno v katastru nemovitostí, podat žalobu o
určení vlastnického práva u soudu nejpozději do 31.3.2013 a současně stanoví
právní fikci přechodu vlastnického práva na stát ke dni 1.4.2013, je namístě
závěr, že jde o speciální lhůtu, na kterou nedopadá obecné pravidlo o počítání
lhůty vyplývající z ust. § 122 odst. 3 obč. zák. Současně není pochyb o tom, že
se jedná o lhůtu hmotněprávní a propadnou, což znamená, že nejpozději poslední
den lhůty musí být žaloba podána u soudu (nestačí podání na poštu). Pokud v
posuzované věci došla žaloba na určení vlastnictví soudu dne 2.4.2013, stalo se
tak opožděně, neboť dnem 1.4.2013 nastala právní fikce přechodu vlastnického
práva k předmětným nemovitostem na stát. Proto odvolací soud napadený rozsudek
soudu prvního stupně, jímž došlo k zamítnutí žaloby na určení vlastnického
práva k předmětným nemovitostem, potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně
správné.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1
o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému,
který měl v odvolacím řízení úspěch, na náhradě nákladů tohoto řízení 8.241,12
Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod
5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (vyjádření
k odvolání, účast při jednání 27.11.2013) po 2.500,- Kč, tj. 5.000,- Kč, z
náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3
advokátního tarifu po 300,- Kč za jeden úkon, tj. 600,- Kč. Náklady dále
zahrnují náhradu cestovného z Prahy do Českých Budějovic a zpět, kdy bylo ujeto
celkem 320 km osobním automobilem při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a ceně
nafty podle vyhl. č. 472/2012 Sb.36,50 Kč/l. Náhrada cestovného tak činí
1.841,12 Kč. Náhrada za promeškaný čas za osm půlhodin po 100,- Kč představuje
částku 800,- Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237
o.s.ř. přípustné dovolání, které je možno podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve
lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku prostřednictvím Okresního soudu v
Prachaticích.
Tento rozsudek je možno na návrh vykonat, nebude-li povinnost v něm
stanovená včas a dobrovolně splněna.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 27. listopadu 2013
JUDr. Marie R u d o l f
o v á , v.r.
předsedkyně
senátu