7 Nd 233/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr.
Zdeňka Sováka a JUDr. Jana Engelmanna v právní věci žalobce M. V., proti
žalovanému Okresnímu úřadu Kroměříž, referátu sociálních věcí, o přezkoumání
rozhodnutí tohoto správního orgánu ze dne 23. 9. 1999, č. j. 30/19517/KO/99,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 431/99, rozhodl o návrhu
žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci a na přikázání věci
jinému vrchnímu soudu než Vrchnímu soudu v Olomouci, pokud jde o námitku
podjatosti soudce Krajského soudu v Brně, t a k t o :
I. Návrh žalobce, aby bylo rozhodnuto o vyloučení soudců Vrchního soudu v
Olomouci, se z a m í t á .
II. Návrh žalobce, aby bylo rozhodnuto o přikázání věci, se z a m í
t á .
U Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. 29 Ca 431/99 vedeno řízení o žalobě, v
níž se žalobce domáhá soudního přezkoumání správního rozhodnutí. Jde o
rozhodnutí Okresního úřadu Kroměříž, referátu sociálních věcí, ze dne 23. 9.
1999, č. j. 30/19517/KO/99. V průběhu tohoto řízení žalobce uplatnil námitku
podjatosti soudce Krajského soudu v Brně JUDr. R. M. O této námitce rozhodl
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 7. 2000, sp. zn. 2 A 409/2000, tak,
že soudce Krajského soudu v Brně JUDr. R. M. není z projednávání a rozhodování
věci vyloučen. Po tomto rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci se žalobce
podáními ze dne 26. 3. 2001 a ze dne 16. 5. 2001 začal domáhat námitkou
podjatosti směřující proti Vrchnímu soudu v Olomouci toho, aby z rozhodování o
námitce podjatosti soudce Krajského soudu v Brně JUDr. R. M. byli vyloučeni
soudci Vrchního soudu v Olomouci a aby Nejvyšší soud „řízení o M. podjatosti
přikázal jinému senátu u jiného vrchního soudu“. K rozhodnutí byla věc
předložena Nejvyššímu soudu dne 29. 8. 2001.
Nejvyšší soud shledal, že nelze vyhovět žádnému z návrhů žalobce.
Řízení o námitce podjatosti, kterou žalobce uplatnil proti soudci Krajského
soudu v Brně JUDr. R. M., pravomocně skončilo citovaným usnesením Vrchního
soudu v Olomouci. Námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci a návrh
na přikázání věci jinému vrchnímu soudu žalobce podal až poté, co Vrchní soud v
Olomouci rozhodl. Ze strany žalobce šlo v podstatě jen o polemiku s tím, jak
Vrchní soud v Olomouci o vyloučení soudce Krajského soudu v Brně rozhodl, a to
za situace, kdy změny tohoto rozhodnutí nemohl dosáhnout cestou opravných
prostředků.
Rozhodnutí o vyloučení soudců, proti nimž směřuje námitka podjatosti, přichází
v úvahu jen ve stadiu před tím, než tito soudci rozhodnou. Námitka podjatosti
uplatněná až po rozhodnutí nemůže být podkladem k tomu, aby se o vyloučení
soudců vůbec rozhodovalo. Vada rozhodnutí spočívající v tom, že bylo učiněno
vyloučenými soudci, může být podle povahy věci důvodem k podání opravného
prostředku proti takovému rozhodnutí. Nejvyšší soud proto o vyloučení soudců
Vrchního soudu v Olomouci věcně nerozhodoval a zamítl návrh žalobce na takové
rozhodnutí.
Ve stadiu poté, co již bylo o vyloučení soudce Krajského soudu v Brně
rozhodnuto, není možné přikázat věc jinému soudu, než který o vyloučení
rozhodl. Také pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu platí, že
přichází v úvahu jen před rozhodnutím příslušného soudu. Nejvyšší soud proto
nemohl rozhodovat o přikázání věci jinému vrchnímu soudu než Vrchnímu soudu v
Olomouci a tudíž zamítl návrh žalobce i na takové rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec