7 Nd 403/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený rozhodl v právní věci
žalobce F. S., zastoupeného advokátkou JUDr. S. Š., proti žalovanému J. K., a
proti dalšímu účastníkovi na straně žalované, L. K., zastoupenému advokátem
Mgr. S. F., o zaplacení částky 1.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Českých Budějovicích, o návrhu na přikázání věci z důvodu
vhodnosti t a k t o :
Návrh na přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov se z a m í t á .
Žalobce podal dne 18. 3. 1999 u Okresního soudu v Českých Budějovicích
jako soudu věcně i místně příslušného žalobu na žalovaného J. K. s návrhem na
zahájení řízení o zaplacení částky 1.100.000,- Kč s příslušenstvím. Usnesením z
12. 10. 1999, č. j. 13 C 74/99-35, okresní soud připustil, aby do řízení na
straně žalovaného vstoupil a v tomto řízení jakožto další účastník vystupoval
L. K.; Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze 14. 1. 2000, č.j.
7 Co 3356/99-45 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
V průběhu jednání před Okresním soudem v Českých Budějovicích, konaném dne 12.
9. 2000, žalobce s odkazem na svůj zdravotní stav i vzhledem k zájmu na
hospodárnosti řízení navrhl z důvodu vhodnosti přikázání věci jinému soudu, a
to Okresnímu soudu Brno - venkov.
Žalovaný J. K. se ve lhůtě stanovené okresním soudem k návrhu na
delegaci nevyjádřil, další účastník řízení na straně žalované, L. K. se podáním
z 21. 9. 2000 vyjádřil v tom smyslu, že vznáší námitku místní nepříslušnosti
soudu (patrně navrhovaného Okresního soudu Brno - venkov) s tím, že jeho místně
příslušný soud je v okrese Rychnov nad Kněžnou.
Okresní soud v Českých Budějovicích za tohoto procesního stavu předložil spis
dne 31. 10. 2000 (nesprávně) Vrchnímu soudu v Praze, který v souladu s
ustanovením § 12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. zaslal spisový materiál Nejvyššímu
soudu České republiky k rozhodnutí o shora citovaném návrhu žalobce F. S. na
přikázání věci z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky však shledal, že v posuzovaném případě
zákonné podmínky pro přikázání věci splněny nejsou.
Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu může být věc přikázána
jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Procesní postup podle citovaného
ustanovení o. s. ř. je tudíž výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož
příslušnost vyplývá ze zákonných hledisek. Přitom právě zásada, že řízení koná
zásadně soud, jehož příslušnost je založena zákonem, je garantována článkem 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V praxi to znamená, že důvody, o
které se naznačený procesní postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. opírá, se musí
vždy vyznačovat jistou, konkrétně zjištěnou výjimečností. Okolnosti toho druhu,
že účastníci řízení, či někteří nebo některý z nich nemají bydliště, popř.
pracoviště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi
místem svého trvalého bydliště či pracoviště a sídlem tohoto soudu větší
vzdálenost, či že je cesta k jednání u příslušného soudu pro ně spojena s
rozličnými zdravotními, organizačními, event. finančními problémy apod., jsou
spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci soudu
jinému.
V posuzovaném případě z hlediska podkladů pro zhodnocení zdravotního stavu
žalobce spis obsahuje toliko lékařskou zprávu praktického lékaře MUDr. J. G. ze
14. 4. 2000, podle které stávající zdravotní stav pacienta nedovoloval
podniknout delší cestování, včetně soudního jednání v Českých Budějovicích.
Zdravotní obtíže žalobce F. S. nejsou ve zprávě konkretizovány, je zde uvedena
pouze prognóza, že zlepšení zdravotního stavu pacienta lze očekávat asi za šest
týdnů. Žalovaný se poté skutečně osobně zúčastnil jednání u Okresního soudu v
Českých Budějovicích dne 20. 6. 2000, kdy byl kromě jiného realizován jeho
osobní výslech, a osobně se k soudu dostavil též 12. 9. 2000. I v případě
opětovného výskytu nebo zhoršení zdravotních obtíží přitom nic nebrání
plnohodnotnému provedení dalšího řízení, procesní úkony případně provedené
dožádaným soudem nevyjímaje.
Přikázání věci za této situace se nejeví jako vhodné a Nejvyšší soud
České republiky proto návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Zdeněk S o v á k