Zrušení pracovního úvazku obviněného, který dosud vykonával v nemocnici odbornou lékařskou praxi, samo osobě není důvodem, aby soud neuložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu takové praxe. Uložení trestu zákazu činnosti bude obviněnému znemožňovat po stanovenou dobu trvání trestu navázat takový nebo obdobný pracovní úvazek.
Č. 36
Zrušení pracovního úvazku obviněného, který dosud vykonával v nemocnici odbornou lékařskou praxi, samo osobě není důvodem, aby soud neuložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu takové praxe. Uložení trestu zákazu činnosti bude obviněnému znemožňovat po stanovenou dobu trvání trestu navázat takový nebo obdobný pracovní úvazek.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 12. 10. 1987 sp. zn. 7 Tz 17/88.)
K stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ČSR, Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení krajského soudu v Ostravě z 12. října 1987 sp. zn. 6 To 448/87 a rozsudek okresního soudu v Olomouci z 11. srpna 1987 sp. zn. 2 T 180/87 ve výroku o trestu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem okresního soudu v Olomouci ze dne 11. srpna 1987 sp. zn. 2 T 180/87 byl obviněný MUDr. P. R. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a odsouzen podle § 201 tr. zák. za použití § 53 odst. 2 a § 54 odst. 1 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 5000,- Kčs. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanovil okresní soud obviněnému pro případ, že by výkon uloženého peněžitého trestu mohl být zmařen, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Podle skutkových zjištění tohoto rozsudku spáchal obviněný shora uvedený trestný čin tak, že dne 5. května 1987 v časných ranních hodinách v Olomouci na svém pracovišti na III. interní klinice Fakultní nemocnice v Olomouci se v průběhu zaměstnání přivedl do stavu opilosti a lékařskou zkouškou metodou automatické plynové chromatografie bylo zjištěno, že v době odběru krve ve 12.30 hod. dosahovala hladina alkoholu výše 2,24 promile, tedy zpětným propočtem lze zjistit, že v době, kdy všechen alkohol byl vstřebán, přesahovala hladina alkoholu v krvi obviněného hodnotu 2,96 promile.
Proti rozsudku podal odvolání okresní prokurátor v Olomouci. Usnesením krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 1987 sp. zn. 6 To 448/87 bylo odvolání okresního prokurátora v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal ministr spravedlnosti ČSR ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného MUDr. P. R. Uvedl, že okresní soud v Olomouci se dopustil pochybení, když obviněnému vedle peněžitého trestu neuložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu odborné lékařské praxe. Tento nedostatek neodstranil ani krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, který odvolání okresního prokurátora v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl. Okresní i krajský soud však náležitě neuvážily povahu a charakter trestného jednání obviněného především se zřetelem k důležitosti úkolů, jimiž byl pověřen právě v době páchání trestné činnosti. V návaznosti na tyto okolnosti pak oba soudy nepostupovaly důsledně podle ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. a nerespektovaly rovněž hlediska pro stanovení druhu trestu a jeho účelu ve smyslu § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. Navíc okolnost, že v případě obviněného došlo ke zrušení jeho pracovního úvazku v rámci fakultní nemocnice v Olomouci, ještě neznamená, že by v nejbližší budoucnosti nemohlo dojít k obnovení tohoto úvazku nebo ke vzniku úvazku u jiného zdravotnického zařízení. Zmíněná okolnost nemohla odůvodnit závěr o neuložení trestu zákazu činnosti tím spíše, že u obviněného byla prokázána určitá závislost na požívání alkoholických nápojů.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti ČSR navrhl, aby Nejvyšší soud ČSR podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 1987 sp. zn. 6 To 448/87 byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, které předcházelo jeho vydání, rozsudkem okresního soudu v Olomouci ze dne 11. srpna 1987 sp. zn. 2 T 180/87 v ustanoveních § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení krajského soudu zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1, event. § 271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Pokud jde o výrok o vině napadeného rozsudku okresní soud v Olomouci provedl v hlavním líčení a v souladu s trestním řádem veškeré potřebné důkazy, přičemž respektoval ustanovení umožňující obviněnému plné uplatnění obhajoby. Provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v souhrnu, tedy způsobem uvedeným v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Dospěl tak k přesným a úplným skutkovým zjištěním, podle nichž obviněný MUDr. P. R. se přivedl dne
15. května 1987 v časných ranních hodinách, kdy vykonával pohotovostní službu na středisku umělé ledviny III. interní polikliniky Fakultní nemocnice v Olomouci, do stavu opilosti a hladina alkoholu v jeho krvi dosahovala v této době hodnoty 2,96 promile. Okresní soud v Olomouci také postupoval v souladu se zákonem, když toto jednání obviněného posoudil jako trestný čin opilství podle § 201 tr. zák.
Zákonu však odporuje výrok o trestu napadeného rozsudku. Okresní soud uložil obviněnému za trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. peněžitý trest ve výši 5000,- Kčs spolu s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Při stanovení výměry tohoto trestu nehodnotil objektivním způsobem všechny okolnosti důležité z hledisek obsažených v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák., zjevně přecenil osobu obviněného a jeho kritický postoj ke spáchanému činu na úkor způsobu a závažnosti trestného jednání i okolností, za nichž byl trestný čin spáchán. Náležitě nehodnotil zejména tu okolnost, že obviněný se přivedl do stavu opilosti v době, kdy sám vykonával pohotovostní lékařskou službu na vysoce specializovaném oddělení umělé ledviny, a proto řada pacientů byla zejména v případě akutních zdravotních komplikací odkázána výhradně na jeho včasný odborný lékařský zásah. Vzhledem k tomu, že obviněný svým trestným jednáním vlastně znemožnil, aby jemu svěřeným pacientům byla v případě potřeby poskytnuta včasná a kvalifikovaná lékařská pomoc, zvýraznil tak bezesporu možnost ohrožení jejich života a zdraví. Lze tedy uzavřít, že okresní soud uložil obviněnému trest, který je ve zřejmém poměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost a v zřejmém rozporu s účelem trestu.
K námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že okresní soud měl obviněnému uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu odborné lékařské praxe. Nejvyšší soud ČSR uvedl:
Podle § 49 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až pět let, jestliže se pachatel dopustil trestného činu v souvislosti s toto činností.
Z důkazů, které okresní soud provedl v hlavním líčení, je zřejmé, že obviněný MUDr. P. R. spáchal trestný čin opilství v přímé souvislosti s výkonem odborné lékařské praxe. Závěr, že uložení trestu zákazu činnosti by v případě obviněného bylo formálním a nadbytečným opatřením, protože jeho pracovní úvazek u Fakultní nemocnice v Olomouci byl zrušen, je však nesvéprávný. Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona v tom směru, že zrušení pracovního úvazku obviněného MUDr. P. R. u Fakultní nemocnice v Olomouci nevylučuje, že by v budoucnu nemohlo dojít k obnovení tohoto úvazku u jiného zdravotnického zařízení. Tato okolnost sama o sobě nemůže být důvodem, aby soud neuložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu odborné lékařské praxe. Jen uložením tohoto trestu bude obviněnému skutečně znemožněno po stanovenou dobu takový nebo obdobný pracovní úvazek navázat.
Pro objektivní a spravedlivé rozhodnutí o uložení trestu zákazu činnosti je však důležitá nejenom povaha a závažnost spáchaného trestného činu, ale také osobní poměry pachatele a náležité zjištění předchozího způsobu života se zvláštním zřetelem na případné sklony, které pachatel v minulosti projevil k jednání obdobného charakteru. A právě v tomto ohledu jsou skutková zjištění okresního soudu v Olomouci nedostatečná. Z výpovědí svědků MUDr. M. V. a MUDr. H. V. i ze zprávy zaměstnavatele obviněného University Palackého v Olomouci vyplynulo, že v období od roku 1984 do roku 1986 příležitostně porušoval pracovní kázeň i tím, že požíval na pracovišti alkoholické nápoje. Okresní soud nevěnoval těmto skutečnostem pozornost a neučinil potřebná opatření, aby ověřil jejich věrohodnost a přesně zjistil četnost a závažnost takového jednání obviněného, jakož i konkrétní okolnosti, za nichž se ho dopouštěl.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací neodstranil shora naznačená pochybení okresního soudu v Olomouci. V rámci veřejného zasedání sice sám znovu vyslechl svědkyni MUDr. H. V., nicméně se ztotožnil se závěry napadeného rozsudku a odvolání okresního prokurátora v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl. Tím porušil stejně jako okresní soud zákon v ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák., sám pak rovněž v ustanovení § 245 odst. 1 a § 256 tr. ř., a to ve prospěch obviněného MUDr. P. R.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud ČSR po vyslovení uvedeného porušení zákona zrušil usnesení krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 1987 sp. zn. 6 To 448/87 v rozsahu vysloveného porušení zákona, jakož i rozsudek okresního soudu v Olomouci ze dne 11. srpna 1987 sp. zn. 2 T 180/87 v celém výroku o trestu. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené části citovaných rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Olomouci pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tento soud bude povinen v novém řízení respektovat ustanovení § 270 odst. 4 tr. ř. a při ukládání trestu obviněnému MUDr. P. R. se důsledně řídit hledisky uvedenými v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák.