8 Afs 173/2023 – Nejvyšší správní soud

8 Afs 173/2023- 64 - text

8 Afs 173/2023-65 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Václava Štencla v právní věci žalobkyně: Primagra, a.s., se sídlem Nádražní 310, Milín, zast. JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jungmannova 754/24, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha, zast. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2021, čj. MPO 383736/21/61500, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, čj. 15 A 61/2021-235,

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, čj. 15 A 61/2021-235, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Žalovaný v průběhu roku 2021 zamítl řadu žádostí o dotace, které podaly společnosti z koncernu Agrofert (mimo jiné žalobkyně). Tyto společnosti pak napadly rozhodnutí žalovaného u městského soudu. Jednotlivé senáty městského soudu se při rozhodování o žalobách rozdělily a spory vyřešily třemi různými způsoby. Jedním z nich bylo zrušení rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy bez nařízení jednání. Právě toto řešení zvolil městský soud i v nynější věci. Nejvyšší správní soud však v souladu se svou dosavadní judikaturou dospěl k závěru, že pro zmíněný postup nebyly splněny předpoklady – rozhodnutí žalovaného je totiž přezkoumatelné. I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení

[2] Žalobkyně požádala o dotaci na projekt „Výměna sušárny zrnin v Primagra, a.s., středisko Trpísty“. Žalovaný žádost o poskytnutí dotace v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl podle § 14m odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“). Jednalo se o dotaci, u níž bylo předpokládáno financování z prostředků Evropské unie. Po jejím případném poskytnutí mohla Česká republika požádat o její proplacení. Dále žalovaný odkázal na audit Evropské komise (Komise) týkající se souladu řídících a kontrolních systémů ČR s právním rámcem podle čl. 75 odst. 1 a 2 nařízení č. 1303/2013 [o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006]. Výstupem auditu byla závěrečná zpráva ze dne 29. 11. 2019, na níž navázal dopis Komise ze dne 22. 10. 2020. Z těchto dokumentů žalovaný dovodil, že v projednávané věci nebyl splněn základní předpoklad, aby žádosti žalobkyně vyhověl, tedy aby byla dána možnost v konečném důsledku financovat dotaci z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Žalovaný shledal riziko v dosavadním postoji Komise k poskytování dotací společnostem ze skupiny Agrofert v době, kdy byl Ing. Andrej Babiš veřejným funkcionářem. Vyhovění žádosti by mohlo ohrozit i financování celého operačního programu. Žalovaný proto postupoval s ohledem na princip prevence a žádost žalobkyně zamítl. Současně vysvětlil, že v daném případě nepostupoval podle § 4c zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, a nemusel se tedy ani zabývat námitkami žalobkyně ohledně naplnění podmínky v tomto ustanovení. Žádost žalobkyně zamítl z jiného důvodu, který byl navíc součástí jeho správního uvážení.

[3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu. Městský soud dospěl k závěru, že je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Žalovaný se totiž vyhnul posouzení klíčové podmínky podle § 4c zákona o střetu zájmů. Současně si nedostatečně vyhodnotil použitelnost a věcnou správnost závěrů Komise učiněných na základě auditu. V této fázi nemohl brát postoj Komise jako definitivní. Městský soud tedy rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez jednání zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně

[4] Žalovaný (stěžovatel) proti rozsudku městského soudu podal kasační stížnost. Kromě věcné argumentace, kterou Nejvyšší správní soud s ohledem na důvody nynějšího rozsudku dále nerekapituluje, stěžovatel namítl, že jeho rozhodnutí nebylo stiženo vadou nepřezkoumatelnosti. Městský soud tedy nemohl postupovat podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s, nýbrž měl ve věci nařídit jednání a provádět dokazování. Stěžovatel poukázal na rozhodnutí jiného senátu městského soudu, v nichž tento soud shledal v zásadě stejná rozhodnutí stěžovatele za přezkoumatelná i zákonná. Stěžovatel má za to, že ve svém rozhodnutí vypořádal všechny argumenty žalobkyně a přezkoumatelně vyložil důvody, které ho k zamítnutí žádosti vedly.

[5] Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Sdílí totiž přístup městského soudu k obsahu dokumentů Komise, přičemž nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že ten vypořádal všechny její argumenty. Je přesvědčena, že jí v souvislosti s řízením o žádosti byl upřen nárok na „řádný proces“. Podle jejího názoru zároveň bylo v řízení před městským soudem možné rozhodnout bez nařízení jednání. I kdyby bylo rozhodnutí stěžovatele přezkoumatelné, nezakládá postup soudu nezákonnost napadeného rozsudku. Samotný výrok rozsudku městského soudu by byl stejný, i kdyby k tvrzeným procesním vadám nedošlo.

[6] Stěžovatel na vyjádření ke kasační stížnosti reagoval replikou. V té především poukázal na rozsudky NSS ze dne 6. 9. 2023, čj. 10 Afs 10/2023 78; ze dne 7. 9. 2023, čj. 9 Afs 9/2023 58; ze dne 19. 10. 2023, čj. 4 Afs 10/2023-72 a ze dne 19. 10. 2023, čj. 4 Afs 9/2023-74. V těchto rozsudcích Nejvyšší správní soud shledal, že rozhodnutí stěžovatele nepřezkoumatelná nejsou. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že pro posouzení dané kasační stížnosti je stěžejní vypořádání námitek, které směřovaly proti závěru městského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí stěžovatele, resp. proti tomu, že městský soud rozhodoval bez nařízení jednání. Nejvyšší správní soud se tedy nezabýval věcí samou.

[9] Rovněž je nutno připomenout, že Nejvyšší správní soud již o skutkově obdobných věcech rozhodoval v rozsudcích ze dne 6. 9. 2023, čj. 10 Afs 10/2023 78; ze dne 7. 9. 2023, čj. 9 Afs 9/2023 58; ze dne 17. 9. 2023, čj. 10 Afs 9/2023 75; ze dne 19. 10. 2023, čj. 4 Afs 11/2023 103; ze dne 19. 10. 2023, čj. 4 Afs 10/2023-72; ze dne 19. 10. 2023, čj. 4 Afs 9/2023-74; ze dne 19. 1. 2023, čj. 5 Afs 45/2023

84; či ze dne 29. 2. 2024, čj. 4 Afs 112/2023-60. Ve všech uvedených rozsudcích dospěl k závěru, že rozhodnutí stěžovatele jsou přezkoumatelná. Soud nemá důvod se od závěrů, k nimž dospěl v odkazovaných věcech, v nyní posuzované věci odchýlit. Nejvyšší správní soud nepovažuje za nutné veškeré již vyslovené závěry opakovat, a níže tedy pouze stručně shrnuje jejich klíčové závěry. V podrobnostech na odkazované rozsudky odkazuje.

[10] Rozhodnutí stěžovatele Nejvyšší správní soud nepovažuje za nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem. Jedná se o jednu z nejzávažnějších vad rozhodnutí, kterou lze konstatovat pouze v případě, že skutečně nelze seznat, proč správní orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí, resp. proč považoval námitky účastníka za řízení za nedůvodné. V nyní posuzované věci městský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele z toho důvodu, že dle jeho názoru až příliš spoléhal na závěry auditu Komise.

Ta totiž ještě nevydala žádné rozhodnutí, které by zabránilo tomu, aby byla předmětná dotace proplacena z evropských prostředků (např. rozhodnutí o finanční opravě podle čl. 85 nařízení č. 1303/2013). Za těchto okolností se tedy dle názoru městského soudu měl stěžovatel podrobně zabývat otázkou střetu zájmů Ing. Andreje Babiše, resp. měl sám vyhodnotit, nakolik jsou závěry Komise pro posouzení žádosti relevantní a správné. Tyto důvody však pro závěr o nepřezkoumatelnosti nestačí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že při rozhodování o žádosti disponuje správním uvážením, neboť na dotaci není právní nárok a stěžovateli rovněž plynou povinnosti z předpisů upravujících nakládání s veřejnými prostředky.

Žádost žalobkyně nebyla zamítnuta kvůli možnému střetu zájmů Ing. Andreje Babiše ve smyslu § 4c zákona o střetu zájmů, ale kvůli obavě o stabilitu státního rozpočtu a dotačního programu v případě, že nebude dotace následně proplacena z evropských prostředků. Stěžovatel tak rozhodl o zamítnutí žádosti žalobkyně z jiného důvodu, než je zamítnutí žádosti pro nesplnění podmínky stanovené v § 4c zákona o střetu zájmů. Zamítl li stěžovatel žádost z jiného důvodu než kvůli střetu zájmů, nemusel se otázkou střetu zájmu ve smyslu uvedeného ustanovení zabývat.

I kdyby stěžovatel překročil meze správního uvážení či jej zneužil, nebylo by jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Překročení mezí správního uvážení, resp. jeho zneužití je totiž důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost, nikoliv nepřezkoumatelnost.

[11] Jak vyplývá z výše uvedeného, městský soud nemohl postupovat podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 51 odst. 2 s. ř. s. Bez nařízení jednání by mohl stěžovatelovo rozhodnutí zrušit v případě, že by bylo rozhodnutí stěžovatele nepřezkoumatelné, avšak tak tomu v posuzované věci nebylo. Rozhodnutí věci bez nařízení jednání v případech, kdy jednání nařízeno být mělo, je vadou řízení, která může mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé (rozsudky NSS ze dne 29. 11. 2005, čj. 4 As 46/2004 58; ze dne 30. 9. 2009, čj. 8 As 49/2008 62; ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 Afs 112/2008 129 či ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 27/2016 31). Tato vada současně brání Nejvyššímu správnímu soudu v tom, aby se zabýval dalšími kasačními námitkami stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nejvyšší správní soud tedy shledal kasační stížnost s ohledem na výše uvedené důvodnou, a napadený rozsudek městského soudu proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud je v dalším řízení vázán výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 24. května 2024

Milan Podhrázký předseda senátu

Plný text rozhodnutí