I. Není samo o sobě porušením $ 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, pokud správní orgán souběžně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit. II. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, výslovně nestanoví, jaký násle- dek má nesplnění povinnosti vymezit minimální úroveň kvalifikačních předpokla- dů v oznámení o veřejné zakázce. Bezprostředním následkem však není vždy bez dalšího upuštění od splnění požadavku, který byl (byť nesprávně nikoli v oznámení, ale následně v zadávací dokumentaci) uchazeči sdělen. HI. Objektivním důvodem zakládajícím oprávnění prokazovat splnění ekono- mických a finančních předpokladů dle $ 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřej- ných zakázkách, jinými rovnocennými doklady není skutečnost, že uchazeč „nemu- 2 sí mít sjednánu pojistnou smlouvu, neboť ji mimo zadávací řízení nepotřebuje“. IV. Za jiný rovnocenný doklad dle $ 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nelze považovat namísto požadované pojistné smlouvy příslib pojistite- le, že v případě úspěchu uchazeče s ním pojistnou smlouvu uzavře spolu s čestným prohlášením uchazeče, kterým se zavazuje zajistit uzavření smlouvy. 605
I. Není samo o sobě porušením $ 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, pokud správní orgán souběžně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit. II. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, výslovně nestanoví, jaký násle- dek má nesplnění povinnosti vymezit minimální úroveň kvalifikačních předpokla- dů v oznámení o veřejné zakázce. Bezprostředním následkem však není vždy bez dalšího upuštění od splnění požadavku, který byl (byť nesprávně nikoli v oznámení, ale následně v zadávací dokumentaci) uchazeči sdělen. HI. Objektivním důvodem zakládajícím oprávnění prokazovat splnění ekono- mických a finančních předpokladů dle $ 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřej- ných zakázkách, jinými rovnocennými doklady není skutečnost, že uchazeč „nemu- 2 sí mít sjednánu pojistnou smlouvu, neboť ji mimo zadávací řízení nepotřebuje“. IV. Za jiný rovnocenný doklad dle $ 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nelze považovat namísto požadované pojistné smlouvy příslib pojistite- le, že v případě úspěchu uchazeče s ním pojistnou smlouvu uzavře spolu s čestným prohlášením uchazeče, kterým se zavazuje zajistit uzavření smlouvy. 605
K otázce, zda správní orgán pochybil, po- kud žalobci neumožnil seznámit se a vyjádřit před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, Nejvyšší správní soud uvádí následující: Před- ně je třeba konstatovat, že je obecně žádoucí, aby byla soudní rozhodnutí resp. právní ná- zory v nich obsažené ve vztahu k jejich adre- sátům konzistentní. Je však třeba se v každé konkrétní posuzované věci zaměřit na skut- kové okolnosti, ke kterým došlo. Proto na jed- né straně k závěru o důvodnosti kasační ná- mitky nepostačuje bez dalšího argument, že krajský soud zaujal jiný právní názor než v předchozím rozhodnutí (nutno konstato- vat, že ani stěžovatel neuvádí, že by šlo o ustá- lenou obsáhlou judikaturu, ale cituje jedno soudní rozhodnutí krajského soudu) a stejně tak neobstojí izolované zdůrazňování toho, že krajský soud bagatelizoval své předchozí rozhodnutí výroky o výjimečnosti tehdy na- stalé situace. Krajský soud totiž uvedl důvody, pro které považuje obě porovnávané soudní věci za odlišné, zejména zdůraznil, že v sou- zené věci po zahájení řízení na rozdíl od věci dřívější - probíhala korespondence mezi účastníky. To však ničeho nemění na tom, že se Nejvyšší správní soud neztotožnil s posou- 607 2073 zením této procesní námitky, která byla ža- lobcem uplatněna v podané žalobě na str. 15. Ze správního spisu vyplývá, že správní or- gán obdržel dne 9. 8. 2007 podnět o možném nedodržení postupu podle $ 60 odst. 1 ZVZ. Zadavatelem mu byla zaslána dokumentace veřejné zakázky spolu se stanoviskem k pod- nětu k přešetření úkonů zadavatele ze dne 24. 8. 2007. Nato správní orgán dne 29. 8. 2007 oznámil zahájení správního řízení o přezkou- mání údajů zadavatele a samostatným usnese- ním z téhož dne stanovil jednak lhůtu do 7. 9. 2007, ve které jsou účastníci oprávněni navr- hovat důkazy a činit jiné návrhy, a současně lhůtu do 14. 9. 2007, ve které se účastníci mo- hou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Podle $ 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, mu- sí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkla- dům rozhodnutí; to se netýká žadatele, po- kud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovu- je, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Je vhodné doplnit, že obdobnou právní úpravu obsaho- val i $ 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967, a lze proto v této souvislosti vycházet i z judi- katury vztahující se k předchozí procesní úpravě správního řízení. Jak konstatoval již Vrchní soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 6 A 175/94 (SoJ. 98, 13: 395%) smyslem $ 33 odst. 2 spr. ř. je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí moh! uplat- nit vůči svědkům, znalcům, pravosti listin, úplnosti důkazní situace atd., své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhod- nutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjiště- ného stavu věci ($ 46 správního řádu). Nej- vyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2003, čj. 5 A 152/2002-41, konstatoval, že „smyslem ustanovení f 33 odst. 2 spr. ř. je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit své vý- hrady k podkladu rozhodnutí a ke způsobu je- ho zjištění, resp. aby mohl učinit procesní ná- vrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. V situací, » Publikováno v Soudní judikatuře pod č. 308/1998. 608 kdy je zjišťování podkladů pro rozhodnutí zjevně potřebné a tedy předvídatelné, nepo- stačí, jestliže správní orgán účastníku řízení dal možnost vyjádřit se k podkladu rozhod- nutí toliko v oznámení o zahájení správního řízení, tj. teprve před samotným započetím zjišťování podkladů pro správní rozhodnutí“ V souzené věci však nenastala situace, kdy by správní orgán poučoval účastníka o je- ho právu vyjádřit se k podkladům rozhodnu- tí ještě před jejich shromážděním. Podstatné totiž je, v jakém stadiu dokazování se nachází správní řízení v okamžiku, ke kterému je jeho účastník poučován o tom, že se může vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí, a nikoli to, kdy je datováno ono poučení, pokud z něj jednoznačně vyplývá, kdy má účastník řízení možnost (v případě že svého práva využije) do spisu nahlédnout. Žalobce nebyl v oka- mžiku zahájení správního řízení poučován o tom, že se má s podklady rozhodnutí sezná- mit. Bylo mu sděleno, že řízení bude probíhat a že do určitého data mají účastníci možnost se vyjádřit. Rovněž mu bylo sděleno, do kdy se může následně (ono „následně“ je třeba vztahovat k přesahu v pořadí druhé stanové- né lhůty) seznámit s podklady rozhodnutí. Vždy je třeba posuzovat okolnosti, které v konkrétní věci nastaly. Pokud by žalobce tvrdil, že se seznámil v souladu se stanovenou lhůtou s podklady rozhodnutí před 7. 9. 2007 (což by rovněž odpovídalo poučení dle usne- sení ze dne 29. 8. 2007) a do spisu by násled- ně přibyla další vyjádření - podklady pro roz- hodnutí, byla by situace nepochybně jiná. To se však nestalo. Účelem seznámení se s podklady pro vy- dání rozhodnutí je právě možnost účastníka seznámit se s obsahem správního spisu v do- bě bezprostředně předcházející vydání roz- hodnutí tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis o další důkazní prostředky dopl- ňován. Pokud je tento účel zajištěn a účastní- ku je řádně procesně sděleno, kdy tento oka- mžik v řízení nastává (popř. nastane), jeví se druhotným, zda je případně stanoveno mezi- dobí od zaslání poučení a stanovení data, kdy se lze s podklady seznámit. Usnesení ze dne 29. 8. 2007, kterým byly lhůty stanoveny, je třeba chápat tak, že účast- níkům řízení je jednoznačně dáno na vědo- mí, že nejprve mohou navrhovat důkazy a či- nit návrhy a následně, tedy z povahy věci poté, kdy již Ihůta pro předkládání a návrhy důkazů uplynula, se mohou k podkladům vy- jádřit. Správní orgán ve věci postupoval tak, že účastníkům řízení dal na vědomí, jak z hle- diska chronologického bude řízení probíhat. Pokud by žalobce hodlal využít lhůty k sezná- mení se s podklady rozhodnutí v době před 7.9.2007 (kdy mohly být ještě předkládány důkazy a činěny návrhy), musel si být nepo- chybně vědom, že uvedené nebezpečí hrozí právě v důsledku běhu v pořadí první lhůty. To se týká nahlížení do spisu pracovníky ža- lobce dne 3. 9. 2007. Následně dne 6. 9. 2007 (doručeno správnímu orgánu dne 7. 9. 2007) podávají vyjádření jak žalobce, tak zadavatel a následně dne 12. 9. 2007 zástupci žalobce nahlížejí do spisu znovu, jak o tom svědčí záz- nam o nahlédnutí do spisu z uvedeného dne. Ze správního spisu nevyplývá, že by v mezi- dobí do 24. 9. 2007, kdy bylo vydáno rozhod- nutí v I. stupni, byly do správního spisu založe- ny další důkazní prostředky či návrhy, se kterými by zástupci žalobce (Hana V. a Lucie D) nebyli seznámeni. Procesní právo žalobce na to být seznámen s podklady rozhodnutí před jeho vydáním proto nebylo ve věci porušeno. Nejvyšší správní soud nesdílí názor kraj- ského soudu o tom, že výše uvedená nahlíže- ní do spisu nemohou nahradit seznámení se s podklady rozhodnutí. Jestliže účastníku ří- zení je dáno na vědomí, do kterého data mů- že do správního spisu před vydáním rozhod- nutí nahlížet (a musí si tak být vědom toho, že nejde o „prosté nahlížení do spisu“, ale že Spis je již ve fázi bezprostředně předcházející vydání správního rozhodnutí) a on tak v předposlední den lhůty učiní, nelze bez dal- šího tvrdit, že není zřejmé, zda byl seznámen s celým podkladem rozhodnutí. Nahlížení do spisu ze dne 12. 9. 2007 jak řazením ve správ- ním spise, tak chronologicky následuje po podáních žalobce a zadavatele ze dne 6. 9. 2007. Z ničeho nevyplývá, že by s nimi tyto osoby nebyly seznámeny. Navíc vlastní podá- ní žalobce z povahy věci znát musel. Krajský soud dále argumentuje tím, že ne- bylo zřejmé, zda bude reagováno na žalobcův návrh na nařízení ústního jednání a zda vyjá- dření žalobce vyvolá stanovisko zadavatele. Je třeba zdůraznit, že krajský soud na tomto místě směšuje naplnění procesního oprávně- ní účastníka správního řízení být seznámen s jeho podklady s dalším případným vývojem řízení z hlediska jeho faktického vyústění, ji- nými slovy s otázkou důvodnosti zahájení správního řízení žalovaným. Ani žalobce ne- tvrdil v podané žalobě, že mu svědčí právo na nařízení ústního jednání ve věci jenom proto, že učinil návrh na nařízení ústního jednání. Jestliže ve vyjádření ze dne 6. 9. 2007 žalobce mimo jiné uvádí, že z různých objektivních důvodů, které může dále vyjasnit, nemohl uzavřít dodatek a jeho vyjádření ústí do pře- svědčení, že stanovisko žalobce je oprávně- né, což je připraven vyjasnit při ústním jed- nání, pak je třeba konstatovat, že veškerá podání žalobce nepochybně mají za cíl správ- ní orgán přesvědčit o správnosti jeho stano- visek a jejich důvodnost či nedůvodnost je otázkou věcné správnosti správních rozhod- nutí, nikoli otázkou naplnění procesního prá- va být seznámen s podklady pro vydání roz- hodnutí. Jinými slovy, jestliže správní orgán naznal, že stávající obsah správního spisu mu umožňuje ve věci rozhodnout, pak případná námitka, že tomu tak nebylo, směřuje proti věcné správnosti napadeného rozhodnutí, nikoli proti tomu, že žalobce nebyl seznámen s jeho podklady. Obdobně lze uzavřít i pokud jde o tvrze- nou nejistotu o dalším průběhu řízení. I zde je zaměňována nejistota o dalším procesním průběhu řízení s nejistotou o výsledku toho- to řízení. Žalobci bylo zřejmé, do kdy se má s podklady pro rozhodnutí seznámit, do spi- su nahlédl a od jeho posledního nahlédnutí (dne 12. 9. 2007) již spis doplňován nebyl (ani žalobce to netvrdí). Pokud jde o to, zda mohly či nemohly do spisu přibýt další důka- zy, vždy je potřeba zkoumat, zda se tak sku- tečně v konkrétní věci stalo či nikoli, protože ani jiný způsob zpravení účastníka o tom, že 609 2073 se lze seznámit s podklady pro rozhodnutí, obecně nevylučuje, že do spisu budou ná- sledně další podklady pro rozhodnutí dopl něny. S ohledem na všechny shora uvedené důvody soud shledal důvodnou kasační ná- mitku týkající se tvrzeného procesního po- chybení v souvislosti s právem žalobce sezná- mit se s podklady pro vydání rozhodnutí, Ke stížní námitce týkající se nedostatků oznámení o zahájení správního řízení je tře- ba konstatovat následující: Mezi účastníky soudního řízení není sporu o tom, že nebylo postupováno správně, pokud jde o uveřejně- ní požadavku na minimální úroveň kvalifi- kačního kritéria v oznámení o zahájení zadá- vacího řízení. Z oznámení plyne, že pokud jde o ekonomickou a finanční způsobilost, uchazeč poskytne podle $ 55 odst. 1 písm. a) ZVZ pojistnou smlouvu (bod III.2.2. oznáme- ní). Další specifikaci pokud jde o výši pojist- ného plnění oznámení o zakázce neobsahuje. Konstatování, že uchazeč předloží pojistnou smlouvu, není pro svoji obecnost vymezením minimální úrovně kvalifikačních předpokla- dů. Takové vymezení je obsaženo až na str. 29 zadávací dokumentace, kde se stanoví, že „spi nění ekonomických a kvalifikačních předpo- kladů uchazeč prokáže předložením pojist- né smlouvy, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uchaze- čem třetí osobě. Minimální výše pojistné částky pojištění odpovědnosti za škodu způ- sobenou uchazečem třetí osobě se požaduje 100 mil. Kč bez DPHÝ. Z těchto okolností však žalobce, žalovaný i krajský soud vyvozují růz- né závěry. Krajský soud poté, kdy podrobně zdůvod- nil, proč minimální výše pojistného plnění měla být uvedena již v oznámení o zahájení zadávacího řízení a zjištění, že se tak nestalo, uzavřel (str. 9 rozsudku), že tento požadavek nebyl vyjeven zákonným způsobem, a jeho nesplnění nemůže být důvodem pro vylouče- ní uchazeče. Nepostačilo, pokud byla mini- mální úroveň splnění kvalifikačního předpo- kladu obsažena v zadávací dokumentaci. Je však třeba konstatovat, že odůvodnění kraj- ského soudu je v této části velmi strohé. Poté kdy soud podrobně vysvětlil, proč zadavatel 610 nepostupoval správně, pokud výše uvedené neuvedl v oznámení, bylo lze očekávat stejně přesvědčivé zdůvodnění, zda a proč neuvede- ní minimální úrovně kvalifikačních předpo- kladů v oznámení o zahájení zadávacího říze- ní vede automaticky k závěru, že uchazeče nelze vyloučit, to vše za situace, kdy uchazeč o požadovaném limitu pojistného plnění ne- pochybně věděl a následně se snažil splnění tohoto předpokladu dostát. To však v rozsud- ku krajského soudu chybí. Lze se jen domní- vat, že krajský soud tento závěr činí s odka- zem na $ 60 ZVZ a má za to, že dodavateli nelze vytýkat nesplnění kvalifikace, pokud nebyla v souladu se zákonem uvedena. Zákon o veřejných zakázkách výslovně nestanoví, jaký následek má nesplnění povin- nosti vymezit minimální úroveň kvalifikač- ních předpokladů v oznámení o veřejné za- kázce. Ustanovení $ 55 odst. 3 ZVZ stanoví zadavateli v tomto ohledu povinnost, nikoli oprávnění či možnost tak učinit „veřejný za- davatel je povinen“). Nelze tvrdit, že bezpro- středním následkem takové situace je vždy bez dalšího upuštění od splnění požadavku, který byl (byť nesprávně nikoli v oznámení, ale následně v zadávací dokumentaci) ucha- zeči sdělen. Vždy záleží na okolnostech kon- krétního případu. Podstatné je totiž to, zda vůbec a kdy byl uchazeči onen kvalifikační předpoklad sdělen a v jakém rozsahu mu byl sdělen. Nelze nevidět, že zatímco $ 55 odst. 3 ZVZ hovoří o povinnosti zadavatele, $ 60 sta- noví následek nesplnění povinností či proká- zání kvalifikace v podobě vyloučení z účasti v zadávacím řízení dodavateli. Nelze tedy bez dalšího tvrdit, že porušení $ 55 odst. 3 ZVZ ze strany zadavatele je příčinou, jejímž násled- kem je nesplnění podmínek pro aplikaci $ 60 odst. 1 ZVZ. Ustanovení $ 60 odst. 1 ZVZ na- víc stanoví, že dodavatel, který nesplní kvali- fikaci v požadovaném rozsahu nebo nesplní povinnost stanovenou v $ 58, musí být veřej- ným zadavatelem vyloučen z účasti v zadáva- cím řízení. Je tedy třeba vždy zkoumat, zda byla ona kvalifikace zadavatelem požadována a jakým způsobem se tak dělo. V souzené vě- ci nebylo sporu a pochyb o tom, že žalobce byl s požadavkem na prokázání též minimální výše pojistné částky seznámen, byl s tímto po- žadavkem seznámen natolik včas, aby jeho splnění mohl prokázat a ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce byl situací, která ve věci nastala, oproti ostatním uchazečům jak- koli znevýhodněn či zvýhodněn. Pro všechny uchazeče tak platil stejný výchozí stav, kdy o konkrétních požadavcích na výši krytého pojistného plnění se dozvěděli až ze zadávací dokumentace. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názo- rem krajského soudu, že $ 55 odst. 3 ZVZ stano- ví zadavateli jednoznačně povinnost vymezení minimální úrovně kvalifikačních předpokla- dů v oznámení o zakázce. Nelze však při úva- ze, zda v konkrétní věci byly splněny podmínky pro vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení, zcela odhlédnout od $ 50 odst. 2 věty první a druhé ZVZ, podle kterého požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví ve- řejný zadavatel v oznámení či výzvě o zaháje- ní zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být uvedena v kvali- fikační či zadávací dokumentaci. Výši poža- dované pojistné částky je sice v souzené věci třeba chápat jako stanovení minimální úrov- ně kvalifikačních předpokladů, a nikoli jako podrobnou specifikaci již dříve v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanoveného po- žadavku (neboť kusé sdělení o tom, že ucha- zeč předloží pojistnou smlouvu oním stano- vením požadavku pro svoji obecnost není), přesto i tato možnost následné podrobné specifikace v zadávací dokumentaci, kterou předpokládá $ 50 odst. 2 ZVZ posiluje pře- svědčení Nejvyššího správního soudu, že v souzené věci nelze rezignovat na posouzení splnění kvalifikace uchazečem jenom z důvo- du předchozího nesplnění povinnosti zada- vatele dle $ 55 odst. 3 ZVZ. Důvodné jsou rovněž kasační námitky vztahující se k příslibu banky jako jiného rov- nocenného dokladu. Podle $ 55 odst. 4 ZVZ pokud není dodavatel z objektivních důvodů schopen prokázat splnění ekonomických a fi- nančních kvalifikačních předpokladů způso- bem stanoveným podle odstavce 3, je oprávněn je prokázat i jinými rovnocennými doklady, pokud je veřejný zadavatel z objektivních dů- vodů neodmítne. Z citovaného ustanovení vyplývá, že - aby bylo lze se jej dovolávat - je třeba, aby zde byla: 1. existence objektivních důvodů, pro které nebyl dodavatel schopen spinění prokázat, 2. ize tak učinit jinými rov- nocennými doklady. Ještě předtím, než se soud bude zabývat oběma vytčenými kritérii, je třeba připome- nout, že $ 55 odst. 4 ZVZ je třeba vykládat se zřetelem k $ 52 odst. 1 ZVZ, podle kterého v otevřeném řízení a ve zjednodušeném pod- limitním řízení je dodavatel povinen proká- zat splnění kvalifikace ve lhůtě pro podání nabídek. Ustanovení $ 55 odst. 4 ZVZ je třeba vyložit tak, že byť toto ustanovení umožňuje „náhradní“ způsob splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, vždy jde o prokazování splnění podmínek v době, kdy tyto podle $ 52 odst. ZVZ splněny být mu- sely tzn. ve Ihůtě pro podání nabídek. Nelze s odkazem na toto ustanovení případně ná- sledně „dohánět“ nesplnění toho, co nebylo splněno v závazné lhůtě pro podání nabídek. Oznámení o zakázce stanovilo lhůtu pro doručení nabídek do 6. 6. 2007. „Původní“ pojistná smlouva s limitem plnění 60 mil. Kč byla uzavřena dne 22. 4. 2007, příslib ČSOB Pojišťovny, a. s., o zvýšení pojistné částky je datován 30. 5. 2007 a čestné prohlášení ža- lobce, kterým se zavazuje v případě vybrání jeho nabídky jako nejvýhodnější zajistit zvý- šení pojistné částky je datováno dnem 5. 6. 2007. Tyto doklady tedy pochází z doby před uplynutím lhůty pro podání nabídek, a shora uvedený požadavek proto splňují. Jinak je to- mu u dodatku k pojistné smlouvě, kterým by- lo zvýšeno pojistné plnění na částku 100 mi- lionů Kč, který je datován 21. 6. 2007, avšak nutno konstatovat, že tímto dodatkem ani krajský soud nezdůvodňuje naplnění důvodů pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V této souvislosti lze poznamenat, že v řízení účastníky zmíněná podobnost s jiným přípa- dem, kdy měl (a byť tak neučinil, bylo nepří- mo dovozováno, že tak učinit mohl) být před- ložen následně v režimu $ 55 odst. 4 ZVZ výpis s trestního rejstříku svědčící o bezúhon- nosti osoby, jde o situaci, kdy je rovněž ná- sledně prokazováno něco (beztrestnost), co 611 2073 zde bylo právě před a v době podání nabídek. Krajský soud k naplnění předpokladu ob- jektivních důvodů konstatoval, že za ně lze považovat skutečnost, že uchazeč nemusí mít takovou smlouvu sjednánu, neboť ji jinak — mimo zadávací řízení nepotřebuje. Tato argu- mentace neobstojí. Smyslem předkládání do- kladů o splnění kvalifikačních kritérií je prá- vě poskytnutí záruk o tom, že následně bude vybrán ten z uchazečů, který bude schopen realizaci veřejné zakázky zajistit. Ustanovení $ 55 odst. 4 ZVZ míří na případy, kdy uchazeč ze skutečně objektivních důvodů, na jeho vůli nezávislých, nemohl kvalifikační předpoklad splnit zadavatelem vyžadovaným způsobem. Pak je namístě jej prokazovat rovnocennými doklady. To, zda se uchazeč rozhodne kvalifi- kační předpoklad splnit či nikoli (a je lhostejno, zda z důvodu, že takovou pojistnou smlouvu kromě předmětné zakázky potřebuje či niko- li), je však okolností ryze subjektivní a nelze ji považovat za objektivní důvody dle $ 55 odst. 4 ZVZ. Nad rámec uvedeného lze podotknout Caniž by soud jakkoli předjímal případné po- souzení této otázky, neboť ta nebyla předmě- tem tohoto řízení), že nepochybně lze právní vztahy konstruovat se zřetelem ke skutečnosti, zda uchazeč se svojí nabídkou uspěje či nikoli. Neobstojí rovněž argument, že „zadava- tel je povinen přijmout coby alternativu do- kladů požadovaných podle f 55 odst. 3 ZVZ Jiné doklady, které objektivně nahrazují pů- vodně požadované doklady“ (str. 10 rozsud- ku), neboť zákon nehovoří o objektivním na- hrazení požadovaných dokladů, ale o jiných rovnocenných dokladech, jimiž rovněž lze rozhodné skutečnosti prokázat. Není správná ani část odůvodnění vztahu- jící se k naplnění předpokladu jiných rovno- cenných dokladů. Není namístě předjímat, zda by za takový rovnocenný doklad byla považována smlouva o smlouvě budoucí či smlouva s odkládací podmínkou aktivující se v případě úspěchu nabídky uchazeče (jak s odkazem na odbornou literaturu namítal ža- lobce v podané žalobě), neboť tyto skutkové 612 okolnosti ve věci nenastaly. Neobstojí ale ná- Zor, Že stejný význam musí mít příslib pojisti- tele, že v případě úspěchu uchazeče s ním po- jistnou smlouvu uzavře. Není podstatné, zda jde či nejde o závazek stejné právní síly. Pod- statné je, že v případě příslibu zvýšení pojist- né částky na straně jedné a čestného prohlá- šení o zajištění zvýšení pojistné částky dosud nevznikl žádný dvoustranný právní vztah, ze kterého by vyplývala vzájemná práva a povin- nosti mezi účastníky. Obě potenciální smluv- ní strany sice deklarují vůli a připravenost v budoucnu dvoustranný právní vztah uzavřít, objektivně se tak však dosud nestalo. Byť by patrně bylo lze se domáhat uzavření smlouvy na zvýšení pojistného pinění ze strany žalob- ce vůči pojišťovně z titulu poskytnutého pří- slibu, nelze v čestném prohlášení spatřovat obdobný závazek žalobce směrem k pojišťov- ně smlouvu uzavřít, na jehož základě by se uzavření smlouvy mohla případně domáhat za splnění podmínek pojišťovna. Čestné pro- hlášení je koncipováno tak, že se žalobce za- vazuje (aktivně) zajistit uzavření smlouvy, nic však nevypovídá o následcích, pokud tak ža- lobce postupovat nebude a uzavření smlouvy nezajistí. Tyto úvahy však ničeho nemění na základním východisku a sice, že právní vztah dosud nevznikl. Zatímco případná smlouva o smlouvě budoucí či smlouva s odkládací podmínkou již stanoví vzájemná práva a po- vinnosti a každá ze smluvních stran se může domáhat příslušného plnění z uzavřené smlouvy, pokud nastanou ve smlouvě uvede- né předpoklady, v situaci, která nastala v sou- zené věci, tomu tak není. Pro splnění kvalifi- kačního předpokladu zákon výslovně v $ 55 odst. 1 písm. a) předpokládá předložení po- jistné smlouvy, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodava- telem třetí osobě. Neobstojí proto odůvodně- ní krajského soudu, pokud uzavírá, že nebylo objektivního důvodu, pro který by takový pří- slib neměl být považován za objektivně vhod- ný. Nelze se tak proto ztotožnit ani se závě- rem, že šlo v konečném důsledku o jiné rovnocenné doklady dle $ 55 odst. 4 ZVZ. 2074 Správní řízení: účinnost vyhlášky po zrušení zmocňujícího ustanovení k jejímu vydání k čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky k vyhlášce č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi I. Je-li bez náhrady zrušeno zmocňovací ustanovení pro vydání právního před- pisu správním úřadem (srov. čl. 79 odst. 3 Ústavy) a zároveň není zrušen právní předpis opírající se o zrušené zmocňovací ustanovení, stává se tento právní předpis - byť nadále zůstává platný - neaplikovatelným (neúčinným). II. Vyhláška č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, je od 30. 1. 2008 neaplikovatelným (neúčinným) právním předpisem. III. Vychází-li správní akt z právního předpisu sice neúčinného, ale platného, ne- jedná se o nedostatek právního podkladu takového charakteru, který by vyvolával nicotnost správního aktu, působí však jeho nezákonnost.
Akciová společnost DELTAX Systéme proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o přezkum rozhodnutí zadavatele, o kasační stížnosti žalovaného.
ě možnost účastníka seznámit se s obsahem správního spisu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis o další důkazní prostředky doplňován. Pokud je tento účel zajištěn a účastníku je řádně procesně sděleno, kdy tento okamžik v řízení nastává (popř. nastane), jeví se druhotným, zda je případně stanoveno mezidobí od zaslání poučení a stanovení data, kdy se lze s podklady seznámit.
Usnesení ze dne 29. 8. 2007, kterým byly lhůty stanoveny, je třeba chápat tak, že účastníkům řízení je jednoznačně dáno na vědomí, že nejprve mohou navrhovat důkazy a činit návrhy a následně, tedy z povahy věci poté, kdy již lhůta pro předkládání a návrhy důkazů uplynula, se mohou k podkladům vyjádřit. Správní orgán ve věci postupoval tak, že účastníkům řízení dal na vědomí, jak z hlediska chronologického bude řízení probíhat. Pokud by žalobce hodlal využít lhůty k seznámení se s podklady rozhodnutí v době před 7. 9. 2007 (kdy mohly být ještě předkládány důkazy a činěny návrhy), musel si být nepochybně vědom, že uvedené nebezpečí hrozí právě v důsledku běhu v pořadí první lhůty. To se týká nahlížení do spisu pracovníky žalobce dne 3. 9. 2007. Následně dne 6. 9. 2007 (doručeno správnímu orgánu dne 7. 9. 2007) podávají vyjádření jak žalobce tak zadavatel a následně dne 12. 9. 2007 zástupci žalobce nahlížejí do spisu znovu, jak o tom svědčí záznam o nahlédnutí do spisu z uvedeného dne. Ze správního spisu nevyplývá, že by v mezidobí do 24. 9. 2007, kdy bylo vydáno rozhodnutí v I. stupni, byly do správního spisu založeny další důkazní prostředky či návrhy, se kterými by zástupci žalobce (H. V. a L. D.) nebyli seznámeni. Procesní právo žalobce na to být seznámen s podklady rozhodnutí před jeho vydáním proto nebylo ve věci porušeno.
Nejvyšší správní soud nesdílí názor krajského soudu o tom, že výše uvedená nahlížení do spisu nemohou nahradit seznámení se s podklady rozhodnutí. Jestliže účastníku řízení je dáno na vědomí, do kterého data může do správního spisu před vydáním rozhodnutí nahlížet (a musí si tak být vědom toho, že nejde o „prosté nahlížení do spisu“, ale že spis je již ve fázi bezprostředně předcházející vydání správního rozhodnutí) a on tak v předposlední den lhůty učiní, nelze bez dalšího tvrdit, že není zřejmé, zda byl seznámen s celým podkladem rozhodnutí. Nahlížení do spisu ze dne 12. 9. 2007 jak řazením ve správním spise tak chronologicky následuje po podáních žalobce a zadavatele ze dne 6. 9. 2007. Z ničeho nevyplývá, že by s nimi tyto osoby nebyly seznámeny. Navíc vlastní podání žalobce z povahy věci znát musel.
, ale že spis je již ve fázi bezprostředně předcházející vydání správního rozhodnutí) a on tak v předposlední den lhůty učiní, nelze bez dalšího tvrdit, že není zřejmé, zda byl seznámen s celým podkladem rozhodnutí. Nahlížení do spisu ze dne 12. 9. 2007 jak řazením ve správním spise tak chronologicky následuje po podáních žalobce a zadavatele ze dne 6. 9. 2007. Z ničeho nevyplývá, že by s nimi tyto osoby nebyly seznámeny. Navíc vlastní podání žalobce z povahy věci znát musel.
Krajský soud dále argumentuje tím, že nebylo zřejmé, zda bude reagováno na žalobcův návrh na nařízení ústního jednání a zda vyjádření žalobce vyvolá stanovisko zadavatele. Je třeba zdůraznit, že krajský soud na tomto místě směšuje naplnění procesního oprávnění účastníka správního řízení být seznámen s jeho podklady s dalším případným vývojem řízení z hlediska jeho faktického vyústění, jinými slovy s otázkou důvodnosti zahájení správního řízení žalovaným. Ani žalobce netvrdil v podané žalobě, že mu svědčí právo na nařízení ústního jednání ve věci jenom proto, že učinil návrh na nařízení ústního jednání. Jestliže ve vyjádření ze dne 6. 9. 2007 žalobce mimo jiné uvádí, že z různých objektivních důvodů, které může dále vyjasnit, nemohl uzavřít dodatek a jeho vyjádření ústí do přesvědčení, že stanovisko žalobce je oprávněné, což je připraven vyjasnit při ústním jednání, pak je třeba konstatovat, že veškerá podání žalobce nepochybně mají za cíl správní orgán přesvědčit o správnosti jeho stanovisek a jejich důvodnost či nedůvodnost je otázkou věcné správnosti správních rozhodnutí, nikoli otázkou naplnění procesního práva být seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Jinými slovy, jestliže správní orgán naznal, že stávající obsah správního spisu mu umožňuje ve věci rozhodnout, pak případná námitka, že tomu tak nebylo, směřuje proti věcné správnosti napadeného rozhodnutí, nikoli proti tomu, že žalobce nebyl seznámen s jeho podklady.
řesvědčit o správnosti jeho stanovisek a jejich důvodnost či nedůvodnost je otázkou věcné správnosti správních rozhodnutí, nikoli otázkou naplnění procesního práva být seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Jinými slovy, jestliže správní orgán naznal, že stávající obsah správního spisu mu umožňuje ve věci rozhodnout, pak případná námitka, že tomu tak nebylo, směřuje proti věcné správnosti napadeného rozhodnutí, nikoli proti tomu, že žalobce nebyl seznámen s jeho podklady.
Obdobně lze uzavřít i pokud jde o tvrzenou nejistotu o dalším průběhu řízení (viz. str. 3 vyjádření žalobce ke kasační stížnosti). I zde je zaměňována nejistota o dalšímu procesním průběhu řízení s nejistotou o výsledku tohoto řízení. Žalobci bylo zřejmé, do kdy se má s podklady pro rozhodnutí seznámit, do spisu nahlédl a od jeho posledního nahlédnutí (dne 12. 9. 2007) již spis doplňován nebyl (ani žalobce to netvrdí). Pokud jde o to, zda mohly či nemohly do spisu přibýt další důkazy, vždy je potřeba zkoumat, zda se tak skutečně v konkrétní věci stalo či nikoli, protože ani jiný způsob zpravení účastníka o tom, že se lze seznámit s podklady pro rozhodnutí, obecně nevylučuje, že do spisu budou následně další podklady pro rozhodnutí doplněny. S ohledem na všechny shora uvedené důvody soud shledal důvodnou kasační námitku týkající se tvrzeného procesního pochybení v souvislosti s právem žalobce seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí.
Ke stížní námitce týkající se nedostatků oznámení o zahájení správního řízení je třeba konstatovat následující: Mezi účastníky soudního řízení není sporu o tom, že nebylo postupováno správně, pokud jde o uveřejnění požadavku na minimální úroveň kvalifikačního kritéria v oznámení o zahájení zadávacího řízení. Z oznámení plyne, že pokud jde o ekonomickou a finanční způsobilost, uchazeč poskytne podle ustanovení § 55 odst. 1 písm.a) ZVZ pojistnou smlouvu (bod III.2.2 oznámení). Další specifikaci pokud jde o výši pojistného plnění oznámení o zakázce neobsahuje. Konstatování, že uchazeč předloží pojistnou smlouvu, není pro svoji obecnost vymezením minimální úrovně kvalifikačních předpokladů. Takové vymezení je obsaženo až na str. 29 zadávací dokumentace, kde se stanoví, že „splnění ekonomických a kvalifikačních předpokladů uchazeč prokáže předložením pojistné smlouvy, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uchazečem třetí osobě. Minimální výše pojistné částky pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uchazečem třetí osobě se požaduje 100 mil. Kč bez DPH“. Z těchto okolností však žalobce, žalovaný i krajský soud vyvozují různé závěry.
Krajský soud poté, kdy podrobně zdůvodnil, proč minimální výše pojistného plnění měla být uvedena již v oznámení o zahájení zadávacího řízení a zjištění, že se tak nestalo, uzavřel (str. 9 rozsudku), že tento požadavek nebyl vyjeven zákonným způsobem, a jeho nesplnění nemůže být důvodem pro vyloučení uchazeče. Nepostačilo, pokud byla minimální úroveň splnění kvalifikačního předpokladu obsažena v zadávací dokumentaci. Je však třeba konstatovat, že odůvodnění krajského soudu je v této části velmi strohé. Poté kdy soud podrobně vysvětlil, proč zadavatel nepostupoval správně pokud výše uvedené neuvedl v oznámení, bylo lze očekávat stejně přesvědčivé zdůvodnění, zda a proč neuvedení minimální úrovně kvalifikačních předpokladů v oznámení o zahájení zadávacího řízení vede automaticky k závěru, že uchazeče nelze vyloučit, to vše za situace, kdy uchazeč o požadovaném limitu pojistného plnění nepochybně věděl a následně se snažil splnění tohoto předpokladu dostát. To však v rozsudku krajského soudu chybí. Lze se jen domnívat, že krajský soud tento závěr činí s odkazem na ustanovení § 60a má zato, že dodavateli nelze vytýkat nesplnění kvalifikace, pokud nebyla v souladu se zákonem uvedena
Zákon o veřejných zakázkách výslovně nestanoví, jaký následek má nesplnění povinnosti vymezit minimální úroveň kvalifikačních předpokladů v oznámení o veřejné zakázce. Ustanovení § 55 odst. 3 ZVZ stanoví zadavateli v tomto ohledu povinnost, nikoli oprávnění či možnost tak učinit („veřejný zadavatel je povinen“). Nelze tvrdit, že bezprostředním následkem takové situace je vždy bez dalšího upuštění od splnění požadavku, který byl (byť nesprávně nikoli v oznámení, ale následně v zadávací dokumentaci) uchazeči sdělen. Vždy záleží na okolnostech konkrétního případu. Podstatné je totiž to, zda vůbec a kdy byl uchazeči onen kvalifikační předpoklad sdělen a v jakém rozsahu mu byl sdělen. Nelze nevidět, že zatímco ustanovení § 55 odst. 3 ZVZ hovoří o povinnosti zadavatele, ustanovení § 60 stanoví následek nesplnění povinností či prokázání kvalifikace v podobě vyloučení z účasti v zadávacím řízení dodavateli. Nelze tedy bez dalšího tvrdit, že porušení §55 odst. 3 ZVZ ze strany zadavatele je příčinou, jejímž následkem je nesplnění podmínek pro aplikaci ustanovení § 60 odst. 1 ZVZ. Ustanovení § 60 odst. 1 ZVZ navíc stanoví, že dodavatel, který nesplní kvalifikaci v požadovaném rozsahu nebo nesplní povinnost stanovenou v § 58, musí být veřejným zadavatelem vyloučen z účasti v zadávacím řízení. Je tedy třeba vždy zkoumat, zda byla ona kvalifikace zadavatelem požadována a jakým způsobem se tak dělo. V souzené věci nebylo sporu a pochyb o tom, že žalobce byl s požadavkem na prokázání též minimální výše pojistné částky seznámen, byl s tímto požadavkem seznámen natolik včas, aby jeho splnění mohl prokázat a ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce byl situací, která ve věci nastala, oproti ostatním uchazečům jakkoli znevýhodněn či zvýhodněn. Pro všechny uchazeče tak platil stejný výchozí stav, kdy o konkrétních požadavcích na výši krytého pojistného plnění se dozvěděli až ze zadávací dokumentace.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že § 55 odst. 3 ZVZ stanoví zadavateli jednoznačně povinnost vymezení minimální úrovně kvalifikačních předpokladů v oznámení o zakázce. Nelze však při úvaze, zda v konkrétní věci byly splněny podmínky pro vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení, zcela odhlédnout od ustanovení § 50 odst. 2 věta první a druhá ZVZ, podle kterého požadavky na prokázání splnění kvalifikace stanoví veřejný zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení. Podrobná specifikace těchto požadavků může být uvedena v kvalifikační či zadávací dokumentaci. Výši požadované pojistné částky je sice v souzené věci třeba chápat jako stanovení minimální úrovně kvalifikačních předpokladů a nikoli jako podrobnou specifikaci již dříve v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanoveného požadavku (neboť kusé sdělení o tom, že uchazeč předloží pojistnou smlouvu oním stanovením požadavku pro svoji obecnost není), přesto i tato možnost následné podrobné specifikace v zadávací dokumentaci, kterou předpokládá ustanovení § 50 odst. 2 ZVZ posiluje přesvědčení Nejvyššího správního soudu, že v souzené věci nelze rezignovat na posouzení splnění kvalifikace uchazečem jenom z důvodu předchozího nesplnění povinnosti zadavatele dle ustanovení § 55 odst. 3 ZVZ.
Důvodné jsou rovněž kasační námitky vztahující se k příslibu banky jako jiného rovnocenného dokladu. Podle ustanovení § 55 odst. 4 ZVZ pokud není dodavatel z objektivních důvodů schopen prokázat splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů způsobem stanoveným podle odstavce 3, je oprávněn je prokázat i jinými rovnocennými doklady, pokud je veřejný zadavatel z objektivních důvodů neodmítne. Z citovaného ustanovení vyplývá, že - aby bylo lze se jej dovolávat - je třeba, aby zde byla: 1. existence objektivních důvodů, pro které nebyl dodavatel schopen splnění prokázat, 2. lze tak učinit jinými rovnocennými doklady.
Ještě předtím, než se soud bude zabývat oběma vytčenými kritérii, je třeba připomenout, že ustanovení § 55 odst. 4 ZVZ je třeba vykládat se zřetelem k ustanovení § 52 odst. 1 ZVZ, podle kterého v otevřeném řízení a ve zjednodušeném podlimitním řízení je dodavatel povinen prokázat splnění kvalifikace ve lhůtě pro podání nabídek. Ustanovení § 55 odst. 4 ZVZ je třeba vyložit tak, že byť toto ustanovení umožňuje „náhradní“ způsob splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, vždy jde o prokazování splnění podmínek v době, kdy tyto podle ustanovení § 52 odst. ZVZ splněny být musely tzn. ve lhůtě pro podání nabídek. Nelze s odkazem na toto ustanovení případně následně „dohánět“ nesplnění toho, co nebylo splněno v závazné lhůtě pro podání nabídek.
Oznámení o zakázce stanovilo lhůtu pro doručení nabídek do 6. 6. 2007. „Původní“ pojistná smlouva s limitem plnění 60 mil. Kč byla uzavřena dne 22. 4. 2007, příslib ČSOB Pojišťovny a.s. o zvýšení pojistné částky je datován 30. 5. 2007 a čestné prohlášení žalobce, kterým se zavazuje v případě vybrání jeho nabídky jako nejvýhodnější zajistit zvýšení pojistné částky je datováno dnem 5. 6. 2007. Tyto doklady tedy pochází z doby před uplynutím lhůty pro podání nabídek a shora uvedený požadavek proto splňují. Jinak je tomu u dodatku k pojistné smlouvě, kterým bylo zvýšeno pojistné plnění na částku 100 milionů Kč, který je datován 21. 6. 2007, avšak nutno konstatovat, že tímto dodatkem ani krajský soud nezdůvodňuje naplnění důvodů pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V této souvislosti lze poznamenat, že v řízení účastníky zmíněná podobnost s jiným případem, kdy měl (a byť tak neučinil, bylo nepřímo dovozováno, že tak učinit mohl) být předložen následně v režimu § 55 odst. 4 ZVZ výpis s trestního rejstříku svědčící o bezúhonnosti osoby, jde o situaci, kdy je rovněž následně prokazováno něco (beztrestnost), co zde bylo právě před a v době podání nabídek.
Krajský soud k naplnění předpokladu objektivních důvodů konstatoval, že za ně lze považovat skutečnost, že uchazeč nemusí mít takovou smlouvu sjednánu, neboť ji jinak - mimo zadávací řízení nepotřebuje. Tato argumentace neobstojí. Smyslem předkládání dokladů o splnění kvalifikačních kritérií je právě poskytnutí záruk o tom, že následně bude vybrán ten z uchazečů, který bude schopen realizaci veřejné zakázky zajistit. Ustanovení § 55 odst. 4 ZVZ míří na případy, kdy uchazeč ze skutečně objektivních důvodů, na jeho vůli nezávislých, nemohl kvalifikační předpoklad splnit zadavatelem vyžadovaným způsobem. Pak je na místě jej prokazovat rovnocennými doklady. To, zda se uchazeč rozhodne kvalifikační předpoklad splnit či nikoli (a je lhostejno, zda z důvodu, že takovou pojistnou smlouvu kromě předmětné zakázky potřebuje či nikoli) je však okolností ryze subjektivní a nelze ji považovat za objektivní důvody dle ustanovení § 55 odst. 4 ZVZ. Nad rámec uvedeného lze podotknout (aniž by soud jakkoli předjímal případné posouzení této otázky, neboť ta nebyla předmětem tohoto řízení), že nepochybně lze právní vztahy konstruovat se zřetelem ke skutečnosti, zda uchazeč se svojí nabídkou uspěje či nikoli.
Neobstojí rovněž argument, že „zadavatel je povinen přijmout coby alternativu dokladů požadovaných podle § 55 odst. 3 ZVZ jiné doklady, které objektivně nahrazují původně požadované doklady“ (str. 10 rozsudku), neboť zákon nehovoří o objektivním nahrazení požadovaných dokladů, ale o jiných rovnocenných dokladech, jimiž rovněž lze rozhodné skutečnosti prokázat.
Není správná ani část odůvodnění vztahující se k naplnění předpokladu jiných rovnocenných dokladů. Není namístě předjímat, zda by za takový rovnocenný doklad byla považována smlouva o smlouvě budoucí či smlouva s odkládací podmínkou aktivující se v případě úspěchu nabídky uchazeče (jak s odkazem na odbornou literaturu namítal žalobce v podané žalobě), neboť tyto skutkové okolnosti ve věci nenastaly. Neobstojí ale názor, že stejný význam musí mít příslib pojistitele, že v případě úspěchu uchazeče s ním pojistnou smlouvu uzavře. Není podstatné, zda jde či nejde o závazek stejné právní síly. Podstatné je, že v případě příslibu zvýšení pojistné částky na straně jedné a čestného prohlášení o zajištění zvýšení pojistné částky dosud nevznikl žádný dvoustranný právní vztah, ze kterého by vyplývala vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky. Obě potenciální smluvní strany sice deklarují vůli a připravenost v budoucnu dvoustranný právní vztah uzavřít, objektivně se tak však dosud nestalo. Byť by patrně bylo lze se domáhat uzavření smlouvy na zvýšení pojistného plnění ze strany žalobce vůči pojišťovně z titulu poskytnutého příslibu, nelze v čestném prohlášení spatřovat obdobný závazek žalobce směrem k pojišťovně smlouvu uzavřít, na jehož základě by se uzavření smlouvy mohla případně domáhat za splnění podmínek pojišťovna. Čestné prohlášení je koncipováno tak, že se žalobce zavazuje (aktivně) zajistit uzavření smlouvy, nic však nevypovídá o následcích, pokud tak žalobce postupovat nebude a uzavření smlouvy nezajistí. Tyto úvahy však ničeho nemění na základním východisku a sice, že právní vztah dosud nevznikl. Zatímco případná smlouva o smlouvě budoucí či smlouva s odkládací podmínkou již stanoví vzájemná práva a povinnosti a každá ze smluvních stran se může domáhat příslušného plnění z uzavřené smlouvy, pokud nastanou ve smlouvě uvedené předpoklady, v situaci, která nastala v souzené věci, tomu tak není. Pro splnění kvalifikačního předpokladu zákon výslovně v ustanovení § 55 odst. 1 písm.a) předpokládá předložení pojistné smlouvy, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě. Neobstojí proto odůvodnění krajského soudu, pokud uzavírá, že nebylo objektivního důvodu, pro který by takový příslib neměl být považován za objektivně vhodný. Nelze se tak proto ztotožnit ani se závěrem, že šlo v konečném důsledku o jiné rovnocenné doklady dle ustanovení § 55 odst. 4 ZVZ.
S odkazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V novém řízení je krajský soud vázán právními názory Nejvyššího správního soudu vyjádřenými v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), a současně rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. února 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu