I. Neexistuje žádný rozumný důvod jakkoliv měnit v návaznosti na výzvu soudu vydanou po novelizaci zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zákonem č. 296/2017 Sb. judikatorně ustálený závěr, podle kterého i soudní poplatek hrazený na výzvu soudu vydanou po 30. 9. 2017 je zaplacen v den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (při platbě bezhotovostním převodem či poštovní poukázkou) nebo kdy se kolky, jimiž je soudní poplatek zaplacen, dostanou do dispozice příslušného soudu. II. Určení kratší než 15denní lhůty k zaplacení soudního poplatku dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, představuje výjimku z pravidla; tu je nezbytné aplikovat pouze restriktivně a s náležitým odůvodněním, a to již v okamžiku určení této lhůty ve výzvě soudu k dodatečnému zaplacení soudního poplatku.
[13] Judikatura Nejvyššího správního soudu je ustálena v závěru, podle kterého: „Z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný ten den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu.“ (právní věta k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012, čj. 9 Afs 7/2012-49).
[14] Zákon o soudních poplatcích byl s účinností od 30. 9. 2017 novelizován zákonem č. 296/2017 Sb. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném po této novelizaci „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[15] Zákon o soudních poplatcích ani ve svém novelizovaném znění nestanoví, kdy je poplatková povinnost splněna, rozhodne-li se účastník řízení (resp. jeho zástupce) uhradit soudní poplatek bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního ústavu či, jako v souzeném případě, poštovní poukázkou. Neexistuje však žádný rozumný důvod jakkoliv měnit v návaznosti na výzvu soudu vydanou po novelizaci zákona o soudních poplatcích zákonem č. 296/2017 Sb. judikatorně ustálený závěr zde připomenutý shora v bodu [13]. To znamená, že i soudní poplatek hrazený na výzvu soudu vydanou po 30. 9. 2017 je zaplacen v den, kdy je částka soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (při platbě bezhotovostním převodem či poštovní poukázkou) nebo kdy se kolky, jimiž je soudní poplatek zaplacen, dostanou do dispozice příslušného soudu (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1582/08, a tomuto usnesení předcházející rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2008, čj. 2 Afs 7/2008-144).
[16] Okamžik splnění poplatkové povinnosti v důsledku novelizace zákona o soudních poplatcích změn nedostál. Stěžejní pro posouzení projednávané kasační stížnosti je však podle Nejvyššího správního soudu fakt, že v novelizovaném znění § 9 zákona o soudních poplatcích je výslovně stanovena lhůta, kterou má soud účastníkovi řízení, který soudní poplatek nezaplatil s podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, určit k dodatečnému zaplacení. Tato zákonná lhůta činí alespoň 15 dní, byť zákon připouští, že soud může výjimečně určit lhůtu kratší. Ze zákona tak přímo plyne, že zkrácení zákonné lhůty pro platbu soudního poplatku nemůže být pravidlem, ale je přípustné pouze ve výjimečných případech. Jako každou jinou výjimku z pravidla je nezbytné aplikovat ji pouze restriktivně a s náležitým odůvodněním, a to již v okamžiku stanovení kratší lhůty pro platbu soudního poplatku.
[16] Okamžik splnění poplatkové povinnosti v důsledku novelizace zákona o soudních poplatcích změn nedostál. Stěžejní pro posouzení projednávané kasační stížnosti je však podle Nejvyššího správního soudu fakt, že v novelizovaném znění § 9 zákona o soudních poplatcích je výslovně stanovena lhůta, kterou má soud účastníkovi řízení, který soudní poplatek nezaplatil s podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, určit k dodatečnému zaplacení. Tato zákonná lhůta činí alespoň 15 dní, byť zákon připouští, že soud může výjimečně určit lhůtu kratší. Ze zákona tak přímo plyne, že zkrácení zákonné lhůty pro platbu soudního poplatku nemůže být pravidlem, ale je přípustné pouze ve výjimečných případech. Jako každou jinou výjimku z pravidla je nezbytné aplikovat ji pouze restriktivně a s náležitým odůvodněním, a to již v okamžiku stanovení kratší lhůty pro platbu soudního poplatku.
[17] V souzeném případě byla stěžovatelka k dodatečnému zaplacení soudního poplatku za žalobu vyzvána výzvou, v níž bylo uvedeno pouze, že krajský soud „vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho týdne ode dne doručení této výzvy zaplatila soudní poplatek za žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, který činí […] 2 000 Kč, a to v kolcích na přiloženém tiskopise nebo na účet Krajského soudu v Plzni“; následovalo poučení o důsledcích nezaplacení soudního poplatku v uvedené lhůtě. Citovaná výzva neobsahovala žádné důvody pro zkrácení lhůty pro platbu soudního poplatku. Až v kasační stížností napadeném usnesení krajský soud vysvětlil, že „[d]aná lhůta (tj. nikoliv běžná v délce 15 dnů) byla stanovena s ohledem na přednostní režim žaloby podle § 56 odst. 3 s. ř. s.“
[18] Podle Nejvyššího správního soudu samotná skutečnost, že stěžovatelka podala žalobu proti nečinnosti správního orgánu, kterou soud projednává a rozhoduje přednostně, nezakládá dostatečný důvod pro výjimečné určení kratší lhůty k platbě soudního poplatku, než je lhůta zákonem jako pravidelná předpokládána. Kromě toho zkrácení zákonné lhůty nelze odůvodňovat až ex post, ale odůvodnění musí být vtěleno již do výzvy k dodatečnému zaplacení soudního poplatku.
[19] Zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve zkrácené lhůtě, aniž by toto zkrácení krajský soud odůvodnil ve výzvě, kterou stěžovatelku k dodatečné úhradě soudního poplatku vyzval, došlo ze strany krajského soudu porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod k odepření spravedlnosti. V souzeném případě krajský soud právo na spravedlivý proces zmařil svým postupem při odstraňování vad žaloby, neboť jednak neopodstatněně a jednak bez jakéhokoliv odůvodnění zkrátil zákonnou lhůtu pro dodatečnou platbu soudního poplatku.
[20] V dané věci bylo spornou právní otázkou umožnění přístupu k soudu v souladu s Listinou základních práv a svobod. Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že toto právo stěžovatelky krajský soud výkladem zákona o soudních poplatcích a § 47 s. ř. s. v dané věci porušil; jeho rozhodnutí o zastavení řízení je proto podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nezákonné.
[20] V dané věci bylo spornou právní otázkou umožnění přístupu k soudu v souladu s Listinou základních práv a svobod. Ze všech výše uvedených důvodů je zřejmé, že toto právo stěžovatelky krajský soud výkladem zákona o soudních poplatcích a § 47 s. ř. s. v dané věci porušil; jeho rozhodnutí o zastavení řízení je proto podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nezákonné.
[21] K uvedenému navíc Nejvyšší správní soud doplňuje, že vzhledem k možným závažným a nevratným dopadům do ústavního práva na přístup k soudu, jež s sebou přináší určení kratší než pravidelné 15denní lhůty k zaplacení soudního poplatku z žaloby, jevilo by se nejméně jako žádoucí, aby toto určení nevyplývalo ze soudem nepřezkoumatelné výzvy soudního čekatele či vyššího soudního úředníka (srov. k tomu též např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, č. 224/2013 Sb.).