konů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 168/1998 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 226/2002 Sb. a č. 440/2003 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)*) Ustanovení $ 37 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze in- terpretovat pouze mechanickým jazykovým výkladem tak, že i ohledně pořádko- vých pokut je třeba zahajovat řízení postupem podle $ 21 téhož zákona. Takový vý- klad by popíral základní zásady daňového řízení i účel správy daní a vedl by k tomu, že by bylo zahajováno nelogicky „řízení v řízení“. Jde-li však o pokuty za porušení povinnosti mlčenlivosti ($ 24 a $ 25 téhož zákona) nebo o pokuty ukládané podle ji- ných daňových zákonů (například podle ustanovení o správních deliktech v částech čtyřicáté šesté, čtyřicáté sedmé a čtyřicáté osmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů), je nutno řízení 0 jejich uložení řádně zahájit, protože zde je vlastním předmětem řízení rozhodnutí 0 jiném správním deliktu.
konů č. 35/1993 Sb., č. 157/1993 Sb., č. 323/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 168/1998 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 226/2002 Sb. a č. 440/2003 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)*) Ustanovení $ 37 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nelze in- terpretovat pouze mechanickým jazykovým výkladem tak, že i ohledně pořádko- vých pokut je třeba zahajovat řízení postupem podle $ 21 téhož zákona. Takový vý- klad by popíral základní zásady daňového řízení i účel správy daní a vedl by k tomu, že by bylo zahajováno nelogicky „řízení v řízení“. Jde-li však o pokuty za porušení povinnosti mlčenlivosti ($ 24 a $ 25 téhož zákona) nebo o pokuty ukládané podle ji- ných daňových zákonů (například podle ustanovení o správních deliktech v částech čtyřicáté šesté, čtyřicáté sedmé a čtyřicáté osmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů), je nutno řízení 0 jejich uložení řádně zahájit, protože zde je vlastním předmětem řízení rozhodnutí 0 jiném správním deliktu.
Krajský soud zrušil napadená správní roz- hodnutí proto, že dle jeho právního posouze- ní byl správní orgán povinen zahájit řízení o uložení pokuty způsobem dle $ 21 odst. 1 d. ř. Tento názor není správný. Ustanovení $ 37 odst. 1 d. ř. poskytuje správci daně možnost „opakovaně uložit bo- kutu až do celkové výše 2 000 000 Kč tomu, kdo nesplní ve stanovené lhůtě povinnost ne- peněžité povahy vyplývající z tohoto nebo zvláštního daňového zákona nebo ulože- nou rozhodnutím podle tohoto zákoná“. Teorie správního práva (srov. např. Hend- rych, D. Správní právo. Obecná část. 5. vy- dání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 205 a násl.) rozlišuje několik skupin správních deliktů (přestupky, jiné správní delikty fyzických osob postihované na základě zavinění, správ- ní delikty právnických nebo fyzických osob postihované bez ohledu na zavinění, delikty disciplinární a delikty pořádkové). Posléze uvedené se od ostatních skupin výrazně odli- šují povahou zájmu, který je chráněn sankcí. Objektem deliktu posuzovaného v této věci je zájem na řádném, rychlém a ekono- mickém průběhu řízení ve věci jiné, zde tedy řízení ve věci daňové, v níž je cílem řízení řádné stanovení daně. Pokutou se trestá po- rušování povinností vyplývajících z práva for- málního, procesního. Nejde tu o postih za po- rušování práva hmotného, ale o sankci za neplnění povinnosti stanovené k zajištění průběhu a účelu řízení před správním orgá- nem. Pro úplnost je třeba připomenout zná- mou skutečnost, že podobný institut pokuty (často naukou nebo i pozitivním právem označované jako „pořádková“) znají procesní předpisy také v jiných právních odvětvích. V občanském soudním řízení lze uložit po- řádkovou pokutu podle $ 53 o. s. ř. a ve zvláštních případech např. dle $ 175f odst. 8, $ 200de atd. Také soudy ve správním soud- nictví mohou uložit pořádkovou pokutu, a to dle $ 44 s. ř. s. Trestní řád obsahuje úpravu pořádkové pokuty v $ 66. Obecným předpi- sem správního procesu je správní řád, který poskytuje správním orgánům možnost uložit pořádkovou pokutu ustanovením $ 62. Poznamenat třeba i to, že uložení pokuty za pořádkový delikt je pro správní orgán v souladu se zásadou oportunity možností, oprávněním, nikoli povinností. Je tedy na něm, aby uvážil, zda případný postih uloží. Hlavním smyslem všech pořádkových opatře- ní (mezi něž vedle pokuty patří i vykázání z místa jednání či konání úkonu, předvolání či předvedení osob) je zajistit řádný a co mož- ná hladký průběh řízení. To je právě znak, který nejvýrazněji odli- šuje pokuty ukládané za porušení procesních povinností od pokut ukládaných za porušení práva hmotného; sem pak patří převážná vět- šina deliktů v ostatních kategoriích správ- ních deliktů podle členění shora naznačené- ho. Řízení o uložení pokuty za pořádkový 977 1703 delikt nevyhledává vlastní smysl v tom uklá- dat pokutu, uložení pokuty tu není cílem, ale prostředkem; míří k tomu, aby jiné - vlastní řízení (jímž, zejména v obecné správě, může být třeba právě uložení pokuty za porušení hmotného práva) - mohlo řádně proběhnout a dojít ke konci. Ukládání pokuty za pořádkové delikty je proto charakterizováno i tím, že se děje „uvnitř“ jiného, „hlavního“ řízení a také vedle jiných pořádkových opatření, nebo při jejich ncúčinnosti namísto nich. Není samo sobě účelem: uložením pořádkové pokuty řízení ve věci samé nekončí, právě naopak, uložení pořádkové pokuty umožňuje, aby proběhlo, aby bylo nepřímým donucením odstraněno účastníkovo odmítání plnit procesní povin- nosti, jeho nesoučinnost nebo netečnost. Z této charakteristiky je pak také zřejmé, že ukládání pořádkových pokut se neděje a nemůže dít v nějakém vlastním pseudosa- mostatném řízení (ať virtuálním nebo skuteč- ném), které by muselo být zahajováno a které by pokračovalo ve stejných procesních for- mách jako řízení ve věci hlavní. Není k tomu ani důvod. To by totiž bylo zcela proti smyslu jeho účelu: donucovat účastníka k tomu, aby mohlo řízení ve věci samé rychle a řádně pro- běhnout. Proto je konstrukce jakéhosi „řízení v řízení“, na kterou vešel krajský soud, mylná; nelze tu přestat na izolovaném mechanickém jazykovém výkladu ustanovení $ 37 odst. 5 d. ř. Nejvyšší správní soud ovšem připomíná i to, že výklad, který předsevzal krajský soud, je do značné míry zapříčiněn koncepční neu- jasněností a legislativní ledabylostí vykládané- ho ustanovení. Ustanovení odstavce 5 v $ 37 d. ř. sice ukládá, že „v řízení o uložení pokuty „. se postupuje podle tohoto zákona“, ale ne- logicky mísí různé druhy deliktů, které z hle- diska procesního režimu nelze zaměňovat, ale je nutno je rozlišovat. 978 Především jsou v $ 37 odst. 5 d. ř. zahrnu- ty pokuty za pořádkový delikt („uložené po- dle odstavce 1“); zde - jak ukázáno - je nutno užít nejen jazykový, ale také teleologický a systematický výklad s použitím základních zásad daňového řízení. Izolovaný výklad jazy- kový se dostává do rozporu s nejvlastnějším účelem celého zákona. 2M Nejvyšší správní soud nepřehlíží, že v témže odstavci 5 jsou stejnému režimu pod- robeny také pokuty uložené podle $ 25 d. ř. (za porušení povinnosti mlčenlivosti); tu jde sice © povinnost stanovenou procesním předpisem ($ 24 d. ř.), nicméně řízení o tako- véto pokutě nemá přímou souvislost s říze- ním, jímž se stanovuje daň, a jen v některých případech může být souvislost s řízením o stanovení daně zprostředkovaná, nepřímá. Kasační soud nepochybuje o tom, že v tomto případě musí být řízení o uložení pokuty spo- čívající v porušení povinnosti mlčenlivosti řádně zahájeno, protože tu jde o jiný správní delikt, nikoli o delikt pořádkový. To zcela zřej- mě bude platit i pro třetí skupinu pokut, zmí- něných v $ 37 odst. 5 d. ř., totiž pokut „uklá- daných podle jiných daňových zákonů“. Zde měl zákonodárce na mysli nejspíše pokuty uklá- dané za přestupky a jiné správní delikty, napří- klad podle $ 135 a násl. zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, či ustanovení o správ- ních deliktech v částech čtyřicáté šesté, čtyřicáté sedmé a čtyřicáté osmé zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Ostatně vý- slovným odkazem v dalších zákonech se užije daňového řádu i pro řízení o sankci za jiné správní delikty podle jiných než daňových předpisů z oboru finančního práva (srov. např. $ 37 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Lze tedy shrnout, že Nejvyšší správní soud se ztotožnil s námitkou stěžovatele, že krajský soud pochybil, zrušilli rozhodnutí s odůvodněním, že nebyl dodržen postup dle $ 21 odst. 1 d. ř. 1704 Daň z přidané hodnoty: vznik daňové povinnosti k $ 6a $ 94 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Osoba povinná k dani, která překročí obrat stanovený v $ 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nesvědčí jí pro vznik plátcovství jiná zákonem předvídaná skutečnost, a současně nesplní registrační povinnost, se stává plátcem daně z přida- né hodnoty až dnem účinnosti registrace uvedeným na osvědčení 0 registraci k dani z přidané hodnoty vydaným správcem daně ($ 94 odst. 1 citovaného zákona).
Miroslav F. proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o uložení pokuty, o kasační stíž-