Poplatek za odběr podzemní vody [$ 88 odst. 5 za použití $ 8 odst. 1 písm. d) zá- kona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 22. 1. 2004] představuje ekono- micky oprávněný náklad [$ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se pro- vádí zákon o cenách] a jeho zahrnutí do ekonomických nákladů není deliktem podle $ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
Poplatek za odběr podzemní vody [$ 88 odst. 5 za použití $ 8 odst. 1 písm. d) zá- kona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění účinném do 22. 1. 2004] představuje ekono- micky oprávněný náklad [$ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb., kterou se pro- vádí zákon o cenách] a jeho zahrnutí do ekonomických nákladů není deliktem podle $ 15 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
C.) Nejvyšší správní soud úvodem připo- míná právní rámec rozhodný pro posouzení dané věci. Ceny tepla patří mezi ceny podléhající ce- nové regulaci formou věcného usměrňování cen podle $ 6 odst. 1 písm. c) zákona o ce- nách. V souladu s ním je právně stanoven zá- vazný postup při tvorbě, resp. kalkulaci této ceny. Podle bodu 1.1 cenového rozhodnutí může cena tepelné energie obsahovat jen 602 ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty. Pojem ekonomicky oprávněných nákladů je vymezen v $ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb. Podle něj se za ekonomicky oprávněné náklady považují „náklady poří- zení odpovídajícího množství přímého ma- teriálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a ne- přímé náklady a náklady oběhu“. Vymezení ekonomicky oprávněných ná- kladů pro účely kalkulace ceny tepla je obsa- ženo v příloze č. 1 cenového rozhodnutí. Po- dle odstavce 1 písm. a) přílohy č. 1 cenového rozhodnutí představují „proměnné ekono- micky oprávněné náklady v ceně tepelné energie pří bezpečné, hospodárné a spolehli- vé výrobě a rozvodu tepelné energie, jejichž výše je přímo závislá na množství dodávané tepelné energie“ mj. náklady na palivo. Pojem palivo je přitom cenovým rozhodnutím vy- mezen demonstrativním výčtem (srov. po- sledně citované ustanovení in fine - „a jiné“) s tím, že palivem je např. uhlí, koks, zemní plyn, topný olej, biomasa, elektřina. Podle odstavce 2 přílohy č. 1 cenového rozhodnutí jsou stálými ekonomicky opráv- něnými náklady v ceně tepelné energie ostat- ní náklady vedle nákladů vymezených v od- stavci 1, které souvisejí s výrobou a rozvodem tepelné energie. V posuzované věci se účastníci neshodli, zda může být poplatek za odběr podzemní vody čerpané pro účely získání tepelné ener- gie ekonomicky oprávněným nákladem pro kalkulaci ceny prodeje takto získaného tepla v případě, kdy menší část odebrané vody ne- byla vrácena ani do podzemních ani povt- chových vod, ale byla dále hospodářsky vyu- žívána jako voda pitná. Obecně lze předznamenat, že využití pod- zemní vody je pro fungování geotermální tep- lárny nezbytným předpokladem. Je přitom zřejmé, že byly-li by s pořízením podzemní vody pro tyto účely spojeny nějaké náklady, jednalo by se o náklady přímo vázáné na da- nou ekonomickou činnost. Nebylo by rozum- ných důvodů, proč by výdaje na pořízení ta- kové vody v této souvislosti neměly být pova- žovány za účelně a hospodárně vynakládané prostředky. V podmínkách regulace ceny tepla jejím věcným usměrňováním je však nutné zkou- mat, zda je dodavatel tepla podle cenového rozhodnutí oprávněn takto vynaložený ná- klad zahrnout mezi ekonomicky oprávněné náklady do ceny tepla, a přenést tak tento ná- klad zprostředkovaně na své odběratele. V této souvislosti je především třeba za- bývat se tím, zda může být podzemní voda vy- užívaná pro účely získávání tepelné energie považována za palivo ve smyslu přílohy č. 1 cenového rozhodnutí, jak namítl stěžovatel. Nejvyšší správní soud podotýká, že pali- vem se v obecném smyslu rozumí látka, která je způsobilá za vhodných podmínek začít a udržet proces spalování. Stěžovateli lze při- svědčit v tom směru, že vymezení pojmu palivo není přílohou cenového rozhodnutí zúženo pouze na látky skládající se z částic, tj. mole- kul, atomů a iontů, resp. na paliva, jak jsou ja- ko taková tradičně chápána. Výslovné zahr- nutí elektřiny do demonstrativního výčtu paliv v předmětném ustanovení přílohy č. 1 cenového rozhodnutí totiž vede k závěru, že palivem se pro účely regulace ceny tepla ro- zumí jakýkoliv potenciální nosič energie, event. přímo tato energie, má-li tepelný po- tenciál. Podzemní voda je v tomto případě nepochybně nosičem tepelné energie. Je-li využívána pro získávání tepla, lze ji pro tyto účely považovat za palivo ve smyslu cenové- ho rozhodnutí. Opačný výklad by vedl k neo- důvodněným rozdílům mezi dodavateli a de facto by diskriminoval dodavatele tepla získá- vaného z podzemní vody oproti dodavatelům tepla získaného prostřednictvím spalování paliv v klasickém slova smyslu. S ohledem na shora přijatý závěr je třeba uvést, že byly-li by s pořízením podzemní vo- dy spojeny pro dodavatele tepla nějaké nákla- dy, jednalo by se o náklady na palivo a jako ta- kové by bylo možné je pro účely kalkulace ceny tepla považovat za ekonomicky opráv- něné náklady. Nad rámec uvedeného je nut- no dodat, že ani opačný výklad pojmu palivo ve vztahu ke geotermální vodě by ipso facto nevedl k tomu, že by náklady na pořízení této vody nebylo možno posoudit jako ekonomic- ky oprávněné náklady, a to podle $ 2 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 580/1990 Sb. nebo podle odstavce 2 přílohy č. 1 cenového rozhodnutí. Stěžovatel také namítl, že poplatek, který mu byl příslušnými správními orgány za odběr podzemní vody vyměřen, představuje ekono- micky oprávněný náklad ve shora uvedeném smyslu. Tvrdil, že městský soud nesprávně uzavřel, že stěžovateli byl poplatek vyměřen za odběr podzemní vody pro zásobování pit- nou vodou a pro ostatní užití. K otázce zpoplatnění odběru podzemní vody pro účely tvorby tepla je nutno pouká- zat na $ 88 zákona o vodách. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení ve znění účinném ode dne 23. 1. 2004 platí, že odběry podzemní vo- dy povolené k účelu získání tepelné energie zpoplatněny nejsou. Ve znění účinném do 22. 1. 2004 přitom dle $ 88 odst. 5 ve spojení s $ 8 odst. 1 písm. d) zákona o vodách odběry podzemní vody povolené k účelu získání te- pelné energie zpoplatněny nebyly za pod- mínky, že docházelo k následnému vypouště- ní čerpané podzemní vody. V posuzované věci vyměřila Česká in- spekce životního prostředí stěžovateli po- platkovým výměrem ze dne 10. 3. 2005 po- platek za skutečně odebrané množství podzemní vody ve výši 2 028 966 Kč, přesto- že stěžovatel v poplatkovém přiznání ze dne 19. 1. 2005 uvedl, že mu byl vodoprávním úřadem z předmětných vrtů povolen odběr podzemní vody k účelu získání tepelné ener- gie. Poplatkový výměr byl následně k odvolá- ní stěžovatele změněn rozhodnutím Minister- stva životního prostředí ze dne 23. 5. 2005 tak, že poplatek byl stanoven ve výši 178 070 Kč. V odůvodnění tohoto rozhodnutí minister“ stvo uvedlo, že stěžovatel disponoval povole- ními k odběru podzemní vody z vodních zdrojů pro účely energetického využití. S od- kazem na $ 88 zákona o vodách pak konstato- valo, že podle znění účinného od 23. 1. 2004 nebyl stěžovatel povinen za odběr podzemní vody poplatek platit. Ministerstvem stanove- ná výše poplatku tak odpovídá poplatku za 603 2072 odběr podzemní vody v období 1. 1. 2004 - 22. 1. 2004, tj. v období před novelizací zákona o vodách. Se shodným odůvodněním minister- stvo zrušilo i rozhodnutí České inspekce život- ního prostředí o stanovení záloh na poplatek za odběr podzemní vody pro rok 2005. Stěžovateli lzc přisvědčit, že ministerstvo nerozhodovalo o poplatku za odběr podzem- ní vody pro zásobování pitnou vodou či pro ostatní užití, ale o poplatku za odběr podzem- ní vody pro účely získání tepelné energie. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že stěžovatel ve formulářích poplatkového přiznání vykázal čerpanou podzemní vodu ja- ko vodu pro zásobování pitnou vodou či ostatní užití, když současně v průvodním do- pise jednoznačně poukázal na to, že podzemní vodu čerpá pro účely získání tepelné energie. Ministerstvo v závěru odůvodnění rozhodnu- tí uvedlo, že „odvolací orgán [...] nemohl sou- hlasit s názorem České inspekce životního prostředí, který uvedla ve svém postoupení, že s odebranými podzemními vodami je dále nakládáno jako s vodami, na které se zpo- platnění z výše citovaného zákona vztahu- Je“. Z výše uvedeného zřetelně vyplývá, že mi- nisterstvo svým rozhodnutím potvrdilo, že byl-li stěžovateli povolen odběr podzemní vo- dy k účelům získání tepelné energie, nevzni- ká mu od 23. 1. 2004 v souvislosti s odběrem této podzemní vody poplatková povinnost, přestože malou část takto využité vody ná- sledně dále vodohospodářsky využíval a pro- dával jako vodu pitnou, přičemž více než tři čtvrtiny objemu takto čerpané vody vypou- štěl zpět do povrchových vod. Stěžovatel byl povinen platit (jak z rozhodnutí také plyne) poplatek za odběr podzemní vody pouze do 22. 1. 2004. S ohledem na presumpci správnosti pra- vomocného rozhodnutí ministerstva, proti kterému stěžovatel nebrojil správní žalobou, Nejvyšší správní soud konstatuje, že nebylo rozumného důvodu, proč stěžovateli se zřete- lem ke shora uvedenému výkladu bránit v za- hrnutí částky 178 070 Kč jako nákladu na po- řízení podzemní vody pro účely získávání tepelné energie do ekonomicky oprávněných nákladů pro kalkulaci ceny tepla v roce 2004 604 za situace, kdy se jednalo o účelně vynalože- ný náklad na odběr podzemní vody s cílem využít ji pro získávání tepelné energie. V čás- ti odpovídající této částce tak stěžovatel po- stupoval nejen zcela ekonomicky předvída- telně a odůvodněně, ale i v intencích právní regulace věcného usměrňování ceny tepla. Potvrdil-li navíc příslušný správní orgán svým pravomocným rozhodnutím, že stěžovatel byl za odběr podzemní vody do 22. 1. 2004 povi- nen uhradit poplatek ve výši 178 070 Kč, ne- lze zahrnutí této částky do ekonomicky oprávněných nákladů pro účely kalkulace ce- ny tepla postihnout jako správní delikt stěžo- vatele podle $ 15 odst. 1 písm. c) zákona o ce- nách. V tomto ohledu tedy neobstojí právní závěry městského soudu, ani závěry žalova- né. Pouze pro úplnost je vhodné dodat, že tato skutečnost má v neposlední řadě vliv i na zá- věry správních orgánů vztahující se k výši neo- právněně získaného majetkového prospěchu. Pokud jde o stěžovatelem původně uhra- zený a jemu následně vrácený poplatek za od- běr podzemní vody za období od 23. 1. 2004, stěžovatel v této souvislosti v žalobě namítl, že jednal „v dobré víře“, když náklad, o kte- rém nebylo jisté, zda ho v konečném důsled- ku bude muset nést, zahrnul do ekonomicky oprávněných nákladů, a následně po jeho vrácení v důsledku rozhodnutí ministerstva o příslušnou částku snížil náklady pro kalku- laci ceny tepla za rok 2005. S touto námitkou se však městský soud ni- jak nevypořádal a s odkazem na výklad pojmu ekonomicky oprávněných nákladů ceny tep- la se bez dalšího ztotožnil se závěry žalované, že poplatek za odběr podzemní vody nemůže nikdy být ekonomicky oprávněným nákla- dem. Jak bylo uvedeno výše, tyto závěry ne- obstojí. Nejvyšší správní soud však k vypořá- dání daného žalobního bodu nepřistoupil, neboť by tím nepřípustně předjímal a nahra- zoval závěry městského soudu. Městský soud se proto v dalším řízení bude zabývat žalob- ním bodem poukazujícím na jednání „v dob- PO ré víře“ ve shora naznačeném smyslu. Městský soud se v dalším řízení vypořádá také s tím, zda v situaci, kdy se stěžovatel při kalkulaci ceny tepla za rok 2004 mohl legi- timně domnívat, že bude muset poplatek za odběr podzemní vody určené k získání tepel- né energie uhradit i za období po 23. 1. 2004, mohl naplnit znaky skutkové podstaty správ- ního deliktu ve smyslu zákona o cenách tím, že zahrnul příslušnou částku do ekonomicky oprávněných nákladů. V rámci této úvahy přihlédne ke shora naznačeným závěrům ohledně výkladu pojmu ekonomicky opráv- něných nákladů ceny tepla ve vztahu k nákla- dům na pořízení geotermální vody. Zároveň přihlédne k tomu, že se v okamžiku kalkulace ceny tepla pro rok 2004 stěžovatel oprávně- ně domníval, že mu při pořízení geotermální vody pro účely získání tepelné energie vznik- nou náklady, jež by podle shora naznačeného výkladu mohly být ekonomicky oprávněnými náklady. Městský soud se vypořádá i s tím, zda skutečnost, že s ohledem na rozhodnutí od- volacího orgánu stěžovateli v konečném dů- sledku dané náklady nevznikly, odůvodňuje jeho odpovědnost za správní delikt podle $ 15 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. V dal- ším řízení se městský soud vypořádá také s tím, jaký vliv na případnou odpovědnost stěžovatele má jeho následný postup, kdy ref- lektoval vrácení zaplaceného popiatku tak, že o příslušnou částku snížil náklady v rámci kalkulace ceny tepla pro rok 2005. V této sou- vislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že vrácení případného neoprávněně získaného majetkového prospěchu má bezprostřední vliv pouze na kalkulaci výše neoprávněně zís- kaného majetkového prospěchu podle $ 8 odst. 9 vyhlášky č. 580/1990 Sb. Jeho existen- ce však není obligatorním znakem skutkové podstaty příslušného správního deliktu po- dle zákona o cenách. 2073 Veřejné zakázky: kvalifikační předpoklady Správní řízení: možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí k $ 36 odst. 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb) k $ 55 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (v textu jen „ZVZ“) I. Není samo o sobě porušením $ 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, pokud správní orgán souběžně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit. II. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, výslovně nestanoví, jaký násle- dek má nesplnění povinnosti vymezit minimální úroveň kvalifikačních předpokla- dů v oznámení o veřejné zakázce. Bezprostředním následkem však není vždy bez dalšího upuštění od splnění požadavku, který byl (byť nesprávně nikoli v oznámení, ale následně v zadávací dokumentaci) uchazeči sdělen. HI. Objektivním důvodem zakládajícím oprávnění prokazovat splnění ekono- mických a finančních předpokladů dle $ 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřej- ných zakázkách, jinými rovnocennými doklady není skutečnost, že uchazeč „nemu- 2 sí mít sjednánu pojistnou smlouvu, neboť ji mimo zadávací řízení nepotřebuje“. IV. Za jiný rovnocenný doklad dle $ 55 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, nelze považovat namísto požadované pojistné smlouvy příslib pojistite- le, že v případě úspěchu uchazeče s ním pojistnou smlouvu uzavře spolu s čestným prohlášením uchazeče, kterým se zavazuje zajistit uzavření smlouvy. 605
Akciová společnost TERMO Děčín proti Státní energetické inspekci, ústřednímu inspek- torátu, o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. března 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
8 Afs 75/2009 - 79