I. Pokud k nečinnosti správního orgánu došlo před účinností soudního řádu správního a tato nečinnost trvá i po 31. 12. 2002, je žaloba podle $ 79 a násl. s. ř. s. počínaje dnem 1. 1. 2003 zásadně možná. U lhůt k podání této žaloby je nutno při nedostatečné úpravě v přechodných ustanoveních vy- cházet z $ 80 odst. 1 s. ř. s. Lhůta k podání žaloby však nemohla začít běžet dříve, než bylo možné toto právo se zřetelem na právní úpravu uplatnit po- prvé, tedy dříve než 1. 1. 2003. II. Úkonem ve smyslu $ 80 odst. 1 s. ř. s. je nutno rozumět procesní úkon účastníka řízení nebo správního orgánu ve správním řízení. Takovýmto úkonem není samotná urgence vyřízení či sdělení správního orgánu, že má za to, že nejsou dány důvody, aby ve věci dále rozhodoval.
I. Pokud k nečinnosti správního orgánu došlo před účinností soudního řádu správního a tato nečinnost trvá i po 31. 12. 2002, je žaloba podle $ 79 a násl. s. ř. s. počínaje dnem 1. 1. 2003 zásadně možná. U lhůt k podání této žaloby je nutno při nedostatečné úpravě v přechodných ustanoveních vy- cházet z $ 80 odst. 1 s. ř. s. Lhůta k podání žaloby však nemohla začít běžet dříve, než bylo možné toto právo se zřetelem na právní úpravu uplatnit po- prvé, tedy dříve než 1. 1. 2003. II. Úkonem ve smyslu $ 80 odst. 1 s. ř. s. je nutno rozumět procesní úkon účastníka řízení nebo správního orgánu ve správním řízení. Takovýmto úkonem není samotná urgence vyřízení či sdělení správního orgánu, že má za to, že nejsou dány důvody, aby ve věci dále rozhodoval.
V prvé řadě je třeba přisvědčit závěru krajského soudu, že až do účinnosti soudního řádu správního na území Čes- ké republiky nebyla právní úprava ochrany proti nečinnosti správního or- gánu ve správním soudnictví. To upravil teprve tento zákon v hlavě II dílu 2 ($ 79 - $ 81. Jednou ze základních podmínek úspěšnosti žaloby proti nečinnosti správ- ního orgánu je, že tato nečinnost trvá ne- jen v době podání žaloby, ale i v době vy- dání rozsudku (viz $ 81 s. ř. s.). V daném případě je třeba posoudit, zda a za jakých podmínek je možno se domáhat této nápravy žalobou, pokud nečinnost již vznikla před účinností soudního řádu správního a - dle tvrzení v žalobě - trvá i po 31. 12. 2002. Soudní řád správní, ani jiný zákon neobsahuje přechodné ustanovení, které by upravo- valo tuto otázku, tj. např. ustanovení sta- novící, že takovouto žalobou je možno se domáhat nápravy až u průtahů vznik- lých po účinnosti soudního řádu správ- ního, nebo by byly upraveny zvláštní lhů- 792 ty pro podání takovýchto žalob pro pře- chodné období apod. Při absenci tako- výchto přechodných ustanovení je nut- no učinit závěr, že pokud k nečinnosti správního orgánu došlo již před účin- ností soudního řádu správního a tato nc- činnost trvá i po 31. 12. 2002, je žaloba podle $ 79 a násl. s. ř. s. počínaje dnem 1. 1.2003 zásadně možná. U lhůt k podá- ní žaloby je nutno při tomto nedostatku přechodné úpravy vycházet z ustanove- ní $80o0dst. 1a2s.ř.s. V těchto případech je třeba vzít zře- tel i na další zásadu, že lhůta k uplatnění práva nemůže zásadně začít běžet dříve, než bylo možné - se zřetelem na stávají- cí právní úpravu - právo uplatnit popr- vé (v tomto případě podat žalobu). Bylo by za zmíněné situace (nedostatku pře- chodných ustanovení) nepřípustné, aby lhůta k podání žaloby začala nejen běžet dříve, ale příp. by i skončila, než bylo možné žalobu vůbec podat. I když tedy skutečnosti, na které $ 80 odst. 1 s. ř. s. váže počátek lhůty, nastaly před 1. 1. 2003, začala - za situace, že nečinnost i nadále trvá - tato lhůta běžet až tímto dnem (nabytím účinnosti soudního řá- du správního). Podle $ 80 odst. 1 s. ř. s. Ize žalobu po- dat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta, stanove- ná zvláštním zákonem pro vydání roz- hodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalob- cem vůči správnímu orgánu nebo správ- ním orgánem proti žalobci učiněn správ- ní úkon. V této věci se stěžovatelka domáhala ochrany proti nečinnosti spo- čívající v nevyřízení odvolání a žádosti o udělení výjimky z konfiskace poda- ných JUDr. Adolfem S. dne 5. 10. 1945. V této době účinný procesní předpis, vládní nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti poli- tických úřadů (správní řízení), ustanove- ní o konkrétní lhůtě (lhůtách) k vydání rozhodnutí, jak dovodil i krajský soud v napadeném usnesení, neměl. Posled- ním úkonem účastníka řízení bylo toto odvolání, přičemž z ničeho nevyplývá, že by účastník řízení (stěžovatelka) či je- jí právní předchůdce) či správní orgán později učinili další úkon ve smyslu $ 80 odst. 1 s. ř. s. Za takové úkony je třeba považovat procesní úkony účastníků řízení Či správního orgánu ve správním řízení. Jde např. o návrh na zahájení řízení, vyjá- dření k podkladům rozhodnutí před je- ho vydáním, odvolání proti rozhodnutí, předvolání dotyčného účastníka řízení k jednání, doručení rozhodnutí, vyrozu- mění © odvolání podaných dalšími účastníky řízení apod. Takovýmto úko- nem naopak není samotná urgence vyří- zení či sdělení správního orgánu, že má za to, že nejsou dány důvody, aby ve věci dále rozhodoval. Lhůta stanovená v $ 80 odst. 1 s. ř. s. vychází mj. i ztoho, že je na účastníku řízení, aby dbal náležitě ochra- ny svých práv a možnost žaloby proti ne- činnosti správního orgánu využil v při- měřené, zákonem stanovené lhůtě. Pokud by za úkon ve smyslu závěrečné části ustanovení $ 80 odst. 1 s. ř. s. byla naopak považována pouhá urgence či zmíněné sdělení správního orgánu, zna- menalo by to, že i případech, když již od posledního (předchozího) úkonu uply- nula lhůta k podání žaloby, počala by ta- kovýmto mimoprocesním úkonem běžet lhůta nová, což by ve svém důsledku fak- ticky negovalo smysl této zákonné lhůty. C.) Lhůta podle $ 80 odst. 1 s. ř. s. je lhůtou objektivní, přičemž zmeškání té- to lhůty nelze prominout. Již z tohoto důvodu nemůže být okamžik vědomosti stěžovatelky o tom, vůči komu má žaloba směřovat, rozhodující. Ostatně i v přípa- dě subjektivních lhůt je rozhodující vě- domost o podstatných skutkových okol- nostech, a nikoli vědomost „právní“, tj. schopnost subsumpce skutkových okol- ností pod příslušnou právní úpravu. Nutno připustit, že bezesporu posouze- ní právní otázky, zda a který správní or- gán měl rozhodnout o odvolání právní- ho předchůdce stěžovatelky, není v této právní věci jednoduché. Lhůta jednoho roku je však i pro posouzení takovýchto složitých případů dostatečně dlouhá. „ Protože jde o prostředek k odstranění nečinnosti, nelze vždy očekávat větší součinnost správních orgánů, včetně příslušných právních poučení, deklaro- vání, že právě tento orgán má být žalova- ným apod. Navíc v tomto konkrétním případě skutečná doba, kdy stěžovatelka mohla zvažovat podání této žaloby a mo- hla si opatřit i potřebná právní posouze- ní, byla delší než zmíněná jednoroční lhůta. O takovéto žalobě mohla uvažovat již od okamžiku, kdy soudní řád správní nabyl platnosti (od publikace ve Sbírce zákonů, ovšem s možností ji podat od 1. 1.2003). 793 932 932 Řízení před soudem: nezákonný zásah; odůvodnění rozhodnutí; rozhodování bez jednání Provoz na pozemních komunikacích: odtažení vozidla k $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 311/2002 Sb. k $ 54 odst. 2, $ 82 a násl. a $ 109 odst. 1 soudního řádu správního E. Odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silnič- ním provozu), za situace, kdy vozidlo netvořilo překážku provozu na po- zemních komunikacích, je nezákonným zásahem. II. Uhrazení částky za odtah a parkovné (provozovatelem motorového vozidla) na odtahovém parkovišti po odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) nelze považovat za tr- vající důsledek nezákonného zásahu. Netrvá-li v takovém případě jiný bez- prostřední důsledek nezákonného zásahu, nelze ochranu podle $ 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. HI. Odůvodnění rozhodnutí soudu ($ 54 odst. 2 s. ř. s.) se musí nepo- chybně vypořádat s jednotlivými tvrzeními účastníků; nelze však žádat, aby se soud věcně, podrobně a jednotlivě vypořádal i s těmi tvrzeními, kte- rá se z hlediska argumentace jeho rozhodnutí jeví nepodstatnými. V tako- vém případě postačí, vypořádá-li se soud s tvrzeními dostatečným odůvod- něním jejich nepodstatnosti z hlediska použité argumentace (za předpokladu, že tato nepodstatnost není zcela zjevná). IV. Nejvyšší správní soud podle $ 109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti zpravidla rozhoduje bez nařízení jednání. Výjimkou jsou případy, kdy soud provádí dokazování, a dále případy, kdy soud uzná nařízení jednání za vhodné. Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího shledání vhodnosti nařídit jednání, není samotná žádost účastníka řízení.
Alžběta P. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o ochranu proti nečinnos- ti, o kasační stížnosti žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. června 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu