8 Ao 12/2022- 99 - text
8 Ao 12/2022-106
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Faisala Husseiniho v právní věci navrhovatelek: a) Mgr. S. V., b) nezl. E. V., zast. JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou se sídlem Italská 1219/2, Praha 2, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN, v rozsahu čl. I bodu 15,
I. Návrh navrhovatelky a) se odmítá pro zjevnou neopodstatněnost.
II. Návrh navrhovatelky b) se odmítá.
III. Navrhovatelce b) se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení části opatření obecné povahy ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Denisy Sudolské, advokátce.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Navrhovatelky se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Nejvyššího správního soudu dne 3. 2. 2022 domáhaly zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 29. 12. 2021, čj. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN, v rozsahu čl. I bodu 15. Toto mimořádné opatření bylo vydáno k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění covid-19 na základě § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 5. 2020 (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), a § 2 odst. 2 písm. b) až e) a písm. i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 14. 1. 2022 (dále „pandemický zákon“).
[2] Mimořádné opatření stanovilo s účinností od 3. 1. 2022 podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích nebo na jiných činnostech. Pro možnost využití některých služeb, vstup do provozoven či účast na akcích bylo jednotlivými ustanoveními mj. vyžadováno naplnění podmínek dle čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Těmito podmínkami bylo a) absolvování RT-PCR vyšetření na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem nejdéle před 72 hodinami, jde-li o i) osobu do dovršení 18 let věku, ii) osobu, která se nemůže podrobit očkování proti onemocnění covid-19 pro kontraindikaci, nebo iii) osobu tzv. rozočkovanou; b) uplynutí nejméně 14 dní od dokončeného očkovacího schématu, a to schváleným léčivým přípravkem; nebo c) prodělání laboratorně potvrzeného onemocnění covid-19, jestliže uplynula doba izolace a od prvního pozitivního testu neuplynulo více než 180 dní.
[3] Napadené mimořádné opatření bylo s účinností od 17. 1. 2022 změněno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 14. 1. 2022 čj. MZDR 1518/2022-1/MIN/KAN, a to v rozsahu čl. I bodu 10 a bodu 14. Dne 26. 1. 2022 odpůrce vydal mimořádné opatření čj. MZDR 2873/2022-1/MIN/KAN, kterým s účinností od 15. 2. 2022 změnil napadené mimořádné opatření ve znění mimořádného opatření ze dne 14. 1. 2022, a to tak, že omezil tzv. bezinfekčnost očkovaných osob na 270 dní, nebyla-li podána posilující dávka [čl. I bod 15 písm. b) mimořádného opatření]. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, čj. 8 Ao 2/2022-53, č. 4313/2022 Sb. NSS, tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, zrušil k 10. 2. 2022 napadené mimořádné opatření v části čl. I bodu 3 písm. b) v rozsudku uvedených slovech a bodu 6 písm. b) odrážky i) ve slově „nebo“ a odrážky ii) a písm. d). K témuž datu odpůrce následně mimořádným opatřením ze dne 9. 2. 2022, čj. MZDR 1518/2022-2/MIN/KAN, zrušil celé napadené mimořádné opatření.
II. Obsah návrhu a jeho doplnění
[3] Napadené mimořádné opatření bylo s účinností od 17. 1. 2022 změněno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 14. 1. 2022 čj. MZDR 1518/2022-1/MIN/KAN, a to v rozsahu čl. I bodu 10 a bodu 14. Dne 26. 1. 2022 odpůrce vydal mimořádné opatření čj. MZDR 2873/2022-1/MIN/KAN, kterým s účinností od 15. 2. 2022 změnil napadené mimořádné opatření ve znění mimořádného opatření ze dne 14. 1. 2022, a to tak, že omezil tzv. bezinfekčnost očkovaných osob na 270 dní, nebyla-li podána posilující dávka [čl. I bod 15 písm. b) mimořádného opatření]. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 2. 2. 2022, čj. 8 Ao 2/2022-53, č. 4313/2022 Sb. NSS, tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, zrušil k 10. 2. 2022 napadené mimořádné opatření v části čl. I bodu 3 písm. b) v rozsudku uvedených slovech a bodu 6 písm. b) odrážky i) ve slově „nebo“ a odrážky ii) a písm. d). K témuž datu odpůrce následně mimořádným opatřením ze dne 9. 2. 2022, čj. MZDR 1518/2022-2/MIN/KAN, zrušil celé napadené mimořádné opatření.
II. Obsah návrhu a jeho doplnění
[4] Navrhovatelka a) ke své aktivní procesní legitimaci uvedla, že není očkována proti onemocnění covid-19. Nemůže proto s ohledem na podmínky čl. I bodu 15 mimořádného opatření využívat regulované služby. Nemůže se nechat naočkovat ze zdravotních důvodů, které však nejsou uznány jako kontraindikace. Je zákonnou zástupkyní své nezletilé dcery, navrhovatelky b). Navrhovatelce a) bylo onemocnění covid-19 potvrzeno PCR testem. Navrhovatelka b) PCR test podstoupila s negativním výsledkem. Ošetřující lékař jí však potvrdil prodělání onemocnění covid-19. Navrhovatelka a) se účastní studie PROSECO, v rámci které si nechává sledovat hladinu protilátek. Ta má stoupající tendenci. Navrhovatelky jsou diskriminovány vůči osobám, které splňují podmínky čl. I bodu 15 mimořádného opatření, přestože se s ohledem na naměřené protilátky nachází v obdobném postavení. Mimořádným opatřením tak bylo dotčeno jejich právo na rovné zacházení.
[4] Navrhovatelka a) ke své aktivní procesní legitimaci uvedla, že není očkována proti onemocnění covid-19. Nemůže proto s ohledem na podmínky čl. I bodu 15 mimořádného opatření využívat regulované služby. Nemůže se nechat naočkovat ze zdravotních důvodů, které však nejsou uznány jako kontraindikace. Je zákonnou zástupkyní své nezletilé dcery, navrhovatelky b). Navrhovatelce a) bylo onemocnění covid-19 potvrzeno PCR testem. Navrhovatelka b) PCR test podstoupila s negativním výsledkem. Ošetřující lékař jí však potvrdil prodělání onemocnění covid-19. Navrhovatelka a) se účastní studie PROSECO, v rámci které si nechává sledovat hladinu protilátek. Ta má stoupající tendenci. Navrhovatelky jsou diskriminovány vůči osobám, které splňují podmínky čl. I bodu 15 mimořádného opatření, přestože se s ohledem na naměřené protilátky nachází v obdobném postavení. Mimořádným opatřením tak bylo dotčeno jejich právo na rovné zacházení.
[5] Namítají, že lhůta pro podání návrhu podle § 13 odst. 2 pandemického zákona je nepřiměřeně krátká a zasahuje do jejich práva na spravedlivý proces. Mimořádné opatření opomíjí osoby, které mohou tzv. bezinfekčnost naplňovat jinými, průkaznějšími způsoby. Nadto je vnitřně rozporné. Připouští totiž, že je člověk pro prodělání onemocnění po určitou dobu tzv. bezinfekční, zároveň však vylučuje, že by určitá hladina protilátek mohla tzv. bezinfekčnost prokázat. Odůvodnění odpůrce, proč nelze prokázat tzv. bezinfekčnost protilátkami, je vnitřně rozporné. Zároveň není zřejmé, proč je mimořádným opatření upřena možnost testovat se pro účely ochrany veřejného zdraví. Opatření zaměňuje pojmy bezinfekčnost a protilátky nebo imunita. Z mimořádného opatření nevyplývá, proč jsou favorizovány osoby s prodělaným onemocněním, které jim bylo potvrzeno PCR testem, před osobami, které onemocnění covid-19 prodělaly, avšak PCR test nepodstoupily. Odpůrce nevysvětluje, proč je možné prokázat prodělání této nemoci pouze PCR testem nebo antigenním testem. Přestože odůvodnění mimořádného opatření pracuje s konceptem protilátek jako se způsobem prokázání, že k onemocnění došlo, čl. I bodu 15 mimořádného opatření možnost prokázat tzv. bezinfekčnost protilátkami neobsahuje.
[5] Namítají, že lhůta pro podání návrhu podle § 13 odst. 2 pandemického zákona je nepřiměřeně krátká a zasahuje do jejich práva na spravedlivý proces. Mimořádné opatření opomíjí osoby, které mohou tzv. bezinfekčnost naplňovat jinými, průkaznějšími způsoby. Nadto je vnitřně rozporné. Připouští totiž, že je člověk pro prodělání onemocnění po určitou dobu tzv. bezinfekční, zároveň však vylučuje, že by určitá hladina protilátek mohla tzv. bezinfekčnost prokázat. Odůvodnění odpůrce, proč nelze prokázat tzv. bezinfekčnost protilátkami, je vnitřně rozporné. Zároveň není zřejmé, proč je mimořádným opatření upřena možnost testovat se pro účely ochrany veřejného zdraví. Opatření zaměňuje pojmy bezinfekčnost a protilátky nebo imunita. Z mimořádného opatření nevyplývá, proč jsou favorizovány osoby s prodělaným onemocněním, které jim bylo potvrzeno PCR testem, před osobami, které onemocnění covid-19 prodělaly, avšak PCR test nepodstoupily. Odpůrce nevysvětluje, proč je možné prokázat prodělání této nemoci pouze PCR testem nebo antigenním testem. Přestože odůvodnění mimořádného opatření pracuje s konceptem protilátek jako se způsobem prokázání, že k onemocnění došlo, čl. I bodu 15 mimořádného opatření možnost prokázat tzv. bezinfekčnost protilátkami neobsahuje.
[6] Odůvodnění mimořádného opatření není dostatečným podkladem pro rozlišení skupin osob, které mají předpokládanou imunitu na základě prodělání onemocnění, a skupin osob s dostatečnou hladinou protilátek. Odůvodnění je vnitřní rozporné a neodůvodňuje opomenutí protilátek jakožto kritéria pro splnění podmínek tzv. bezinfekčnosti. Jde-li o stanovení protektivní hladiny, odvolává se mimořádné opatření na (chybějící) stanoviska odborných kruhů a uznávaných autorit, avšak v případě stanovení fiktivní 180 denní lhůty považuje stanoviska za bernou minci. Není namístě, aby odpůrce stanoviska využíval selektivně. Odpůrce odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 (dále jen „nařízení o digitálním certifikátu“), které stanovuje fiktivní předpoklad imunity proti onemocnění. Ten však popírá tvrzením, že množství protilátek po prodělání onemocnění může být u někoho malé a že protilátky rychle vymizí. Podle odpůrce tak je jakékoliv množství protilátek po dobu 180 dní od pozitivního testu dostatečné pro přiznání fiktivní imunity, avšak žádné množství protilátek bez pozitivního testu nebo po uplynutí doby 180 dní není způsobilé k přiznání fikce tzv. bezinfekčnosti.
[6] Odůvodnění mimořádného opatření není dostatečným podkladem pro rozlišení skupin osob, které mají předpokládanou imunitu na základě prodělání onemocnění, a skupin osob s dostatečnou hladinou protilátek. Odůvodnění je vnitřní rozporné a neodůvodňuje opomenutí protilátek jakožto kritéria pro splnění podmínek tzv. bezinfekčnosti. Jde-li o stanovení protektivní hladiny, odvolává se mimořádné opatření na (chybějící) stanoviska odborných kruhů a uznávaných autorit, avšak v případě stanovení fiktivní 180 denní lhůty považuje stanoviska za bernou minci. Není namístě, aby odpůrce stanoviska využíval selektivně. Odpůrce odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 ze dne 14. června 2021 o rámci pro vydávání, ověřování a uznávání interoperabilních certifikátů o očkování, o testu a o zotavení v souvislosti s onemocněním COVID-19 (digitální certifikát EU COVID) za účelem usnadnění volného pohybu během pandemie COVID-19 (dále jen „nařízení o digitálním certifikátu“), které stanovuje fiktivní předpoklad imunity proti onemocnění. Ten však popírá tvrzením, že množství protilátek po prodělání onemocnění může být u někoho malé a že protilátky rychle vymizí. Podle odpůrce tak je jakékoliv množství protilátek po dobu 180 dní od pozitivního testu dostatečné pro přiznání fiktivní imunity, avšak žádné množství protilátek bez pozitivního testu nebo po uplynutí doby 180 dní není způsobilé k přiznání fikce tzv. bezinfekčnosti.
[7] PCR test zjišťuje přítomnost viru na sliznici, nevypovídá však nic o reakci imunitního systému testované osoby a o její infekčnosti. Pozitivita PCR testu představuje pravděpodobností fikci toho, že osoba prodělává onemocnění covid-19 a že v návaznosti na jeho prodělání bude mít takovou imunitní reakci, která zabrání šíření tohoto onemocnění. Hladina protilátek po očkování klesá. Je proto třeba ji obnovovat. Navrhovatelce naopak protilátky po prodělané nemoci stoupají. Kritéria stanovená v čl. I bodu 15 písm. b) a c) mimořádného opatření staví na nepřezkoumatelné fikci bezinfekčnosti. V případě určité hladiny protilátek není odpůrci žádná hladina dostatečná. To je diskriminační. Přijetím očkování je možné vyčíst kvantitativní změnu v imunitním systému, která se projeví kontrolovaným vytvořením protilátek proti nemoci. Je proto nelogické, že se odpůrce dovolává toho, že nelze stanovit jednotnou protektivní hranici. Osoby s přirozenou imunitou jsou ve stejném postavení jako osoby očkované a osoby, které prodělaly onemocnění v rozhodné době 180 dní. Odlišné zacházení s nimi je v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
[7] PCR test zjišťuje přítomnost viru na sliznici, nevypovídá však nic o reakci imunitního systému testované osoby a o její infekčnosti. Pozitivita PCR testu představuje pravděpodobností fikci toho, že osoba prodělává onemocnění covid-19 a že v návaznosti na jeho prodělání bude mít takovou imunitní reakci, která zabrání šíření tohoto onemocnění. Hladina protilátek po očkování klesá. Je proto třeba ji obnovovat. Navrhovatelce naopak protilátky po prodělané nemoci stoupají. Kritéria stanovená v čl. I bodu 15 písm. b) a c) mimořádného opatření staví na nepřezkoumatelné fikci bezinfekčnosti. V případě určité hladiny protilátek není odpůrci žádná hladina dostatečná. To je diskriminační. Přijetím očkování je možné vyčíst kvantitativní změnu v imunitním systému, která se projeví kontrolovaným vytvořením protilátek proti nemoci. Je proto nelogické, že se odpůrce dovolává toho, že nelze stanovit jednotnou protektivní hranici. Osoby s přirozenou imunitou jsou ve stejném postavení jako osoby očkované a osoby, které prodělaly onemocnění v rozhodné době 180 dní. Odlišné zacházení s nimi je v rozporu s čl. 1 Listiny základních práv a svobod.
[8] Navrhovatelky dále namítají, že odborné podklady, na které odpůrce odkazuje, jsou protichůdné a neaktuální. Studie č. 62 je neaktuální a odkaz č. 63 nepředstavuje relevantní odborný podklad. Z článku Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (dále jen „ECDC“) ze září 2021 vyplývá přesný opak, než z něj odpůrce dovozuje. Ze studie The use of antibody tests for SARS-CoV-2 in the context of Digital Green Certificates ze dne 10. 5. 2021 vyplývá, že test na protilátky není vhodný k určení aktuálního stavu nemoci, nikoliv však ke stanovení imunity a fikce bezinfekčnosti. Z oxfordské studie ze srpna 2021 pak vyplývá, že ochranná hladina protilátek není určitelná ani po prodělání onemocnění. Odpůrce by proto měl protilátky uznávat, nebo by neměl jako kvalifikační hledisko uznávat prodělání nemoci. Ze studie PROSECO vyplývá, že hladina naměřených protilátek je způsobilá k určení ochranné hranice proti šíření a onemocnění nemocí covid-19 a že nelze zaměňovat výsledek PCR testu s vytvořením imunity a s přiznáním fikce bezinfekčnosti. Z této studie vyplývá, že výsledek testu nekoresponduje se zamýšleným účelem v 73 % studovaných případů. Odpůrce zachází rozdílně s osobami, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, a s osobami, které mají měřitelnou hodnotu protilátek se stoupající tendencí. Odlišné zacházení je založeno na fikci tzv. bezinfekčnosti. S osobami, které mají po prodělání nemoci vyšší, stabilní nebo stoupající hladinu protilátek, je bezdůvodně zacházeno odlišně, přestože je u nich dána příčinná souvislost mezi proděláním onemocnění a hladinou protilátek. Mimořádné opatření nedostatečně odůvodňuje jejich rozdílné postavení. Osoby s přirozenou imunitou jsou proto diskriminovány. Napadené ustanovení mimořádného opatření neprochází testem legitimity cíle, přiměřenosti a nezbytnosti dosažení tohoto cíle. Sítem fikce tzv. bezinfekčnosti mohou propadávat osoby zjevně infekční. Naopak jsou postihovány osoby, které mohou svoji bezinfekčnosti opakovaně doložit.
[8] Navrhovatelky dále namítají, že odborné podklady, na které odpůrce odkazuje, jsou protichůdné a neaktuální. Studie č. 62 je neaktuální a odkaz č. 63 nepředstavuje relevantní odborný podklad. Z článku Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (dále jen „ECDC“) ze září 2021 vyplývá přesný opak, než z něj odpůrce dovozuje. Ze studie The use of antibody tests for SARS-CoV-2 in the context of Digital Green Certificates ze dne 10. 5. 2021 vyplývá, že test na protilátky není vhodný k určení aktuálního stavu nemoci, nikoliv však ke stanovení imunity a fikce bezinfekčnosti. Z oxfordské studie ze srpna 2021 pak vyplývá, že ochranná hladina protilátek není určitelná ani po prodělání onemocnění. Odpůrce by proto měl protilátky uznávat, nebo by neměl jako kvalifikační hledisko uznávat prodělání nemoci. Ze studie PROSECO vyplývá, že hladina naměřených protilátek je způsobilá k určení ochranné hranice proti šíření a onemocnění nemocí covid-19 a že nelze zaměňovat výsledek PCR testu s vytvořením imunity a s přiznáním fikce bezinfekčnosti. Z této studie vyplývá, že výsledek testu nekoresponduje se zamýšleným účelem v 73 % studovaných případů. Odpůrce zachází rozdílně s osobami, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, a s osobami, které mají měřitelnou hodnotu protilátek se stoupající tendencí. Odlišné zacházení je založeno na fikci tzv. bezinfekčnosti. S osobami, které mají po prodělání nemoci vyšší, stabilní nebo stoupající hladinu protilátek, je bezdůvodně zacházeno odlišně, přestože je u nich dána příčinná souvislost mezi proděláním onemocnění a hladinou protilátek. Mimořádné opatření nedostatečně odůvodňuje jejich rozdílné postavení. Osoby s přirozenou imunitou jsou proto diskriminovány. Napadené ustanovení mimořádného opatření neprochází testem legitimity cíle, přiměřenosti a nezbytnosti dosažení tohoto cíle. Sítem fikce tzv. bezinfekčnosti mohou propadávat osoby zjevně infekční. Naopak jsou postihovány osoby, které mohou svoji bezinfekčnosti opakovaně doložit.
[9] Argument nedostatečné specifity testu na protilátky vylučuje to, že lze rozlišit protilátky na typ IgM, IgA a IgG. Protilátky typu IgM se tvoří po akutní fázi infekce a nejdříve vymizí. Při jejich vysoké hladině lze usuzovat na ustupující či nedávno prodělanou infekci. Protilátky typu IgA jsou paměťové slizniční protilátky typické pro respirační infekce. Rovněž i tyto protilátky rychle vymizí. Protilátky typu IgG mohou v těle přetrvat měsíce i roky. Navrhovatelka a) má vysokou hladinu protilátek IgG. Z jejich hladiny je možné vyloučit, že by osoba nyní prodělávala onemocnění covid-19.
[9] Argument nedostatečné specifity testu na protilátky vylučuje to, že lze rozlišit protilátky na typ IgM, IgA a IgG. Protilátky typu IgM se tvoří po akutní fázi infekce a nejdříve vymizí. Při jejich vysoké hladině lze usuzovat na ustupující či nedávno prodělanou infekci. Protilátky typu IgA jsou paměťové slizniční protilátky typické pro respirační infekce. Rovněž i tyto protilátky rychle vymizí. Protilátky typu IgG mohou v těle přetrvat měsíce i roky. Navrhovatelka a) má vysokou hladinu protilátek IgG. Z jejich hladiny je možné vyloučit, že by osoba nyní prodělávala onemocnění covid-19.
[10] Odpůrce opomíjí, že nařízení o digitálním certifikátu umožňuje zahrnout protilátky do podmínek splnění tzv. bezinfekčnosti. Odpůrce nemůže využívat toto nařízení jiným způsobem, než je předpokládáno, tj. k omezení přeshraničního pohybu. Navrhovatelka a) je diskriminována i tím, že nemůže prokázat svoji tzv. bezinfekčnost PCR vyšetřením podle čl. I bodu 15 písm. a) mimořádného opatření. Nadto na trhu existují i produkty, které umožňují stanovit a detekovat vir stejně jako PCR testy, a to například Covid PRESTO Test rapide COVID-19 IgG/IgM. Navrhovatelce a) je tak upřena možnost testovat se také jiným relevantním způsobem.
[10] Odpůrce opomíjí, že nařízení o digitálním certifikátu umožňuje zahrnout protilátky do podmínek splnění tzv. bezinfekčnosti. Odpůrce nemůže využívat toto nařízení jiným způsobem, než je předpokládáno, tj. k omezení přeshraničního pohybu. Navrhovatelka a) je diskriminována i tím, že nemůže prokázat svoji tzv. bezinfekčnost PCR vyšetřením podle čl. I bodu 15 písm. a) mimořádného opatření. Nadto na trhu existují i produkty, které umožňují stanovit a detekovat vir stejně jako PCR testy, a to například Covid PRESTO Test rapide COVID-19 IgG/IgM. Navrhovatelce a) je tak upřena možnost testovat se také jiným relevantním způsobem.
[11] Navrhovatelky v doplnění návrhu ze dne 21. 2. 2022 uvedly, že jednotlivé druhy protilátek vypovídají o tom, zda se osoba nachází ve fázi probíhající infekce nebo v jakém horizontu od prodělání infekce se nachází, a to přinejmenším po dobu 41 dnů od počátku onemocnění. Odkázaly v této souvislosti na článek Serum IgA, IgM, and IgG responses in COVID-19 ze dne 28. 5. 2020. Definice onemocnění covid-19, na kterou odkazuje odpůrce, je pravdivá pouze v případě, že test na protilátky sloužil ke stanovení probíhajícího onemocnění. Navrhovatelkám není známo, že by se někdo domáhal toho, aby mu bylo onemocnění prokázáno testem na protilátky. Zdroj, na který se odpůrce odvolává, sám uvádí, že test na protilátky může být použit ke stanovení dřívější nemoci. Z odůvodnění nevyplývá, jakým jiným způsobem, než proděláním onemocnění, by se měly protilátky v těle vytvořit. Tvrzení odpůrce, že neexistuje spojitost mezi mírou protilátek a jejich ochranným účinkem je v rozporu se závěry ECDC vyplývajícími z článku Immune responses and immunity to SARS-CoV-2. Do 14 dnů od prodělání onemocnění si osoba vytvoří takovou míru protilátek, která má ochranný účinek 42 % až 99 %. Rovněž americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí protilátky podporuje. Poměr osob, které měly těžký průběh onemocnění, je u osob, které se jakýmkoliv způsobem setkaly s virem, stabilní a blížící se nule. To navrhovatelky dokládají grafem zpracovávajícím informace Ústavu zdravotnických informací a statistky ČR. Argument odpůrce, dle kterého nelze stanovit dostatečnou hladinu protilátek, je proto lichý. Prodělání nemoci a přirozená imunita představují do budoucna dostatečnou ochranu před těžkým průběhem, nedojde proto k přetížení nemocnic. Pouhá pozitivita testu nevypovídá o existenci onemocnění, a tím spíše ne o imunitní reakci. Klinické příznaky onemocnění lze dát do souvztažnosti se získanou imunitou. Falešně pozitivní mohou být nejen testy na protilátky, ale rovněž i PCR a antigenní testy. V jednom případě považuje odpůrce falešnou pozitivitu za zásadní, v druhém případě se touto otázkou v odůvodnění nezabývá. Odůvodnění stran metod testování je proto nepřezkoumatelné. Test na protilátky s ohledem na tzv. humorální reakci neměří akutně probíhající infekci.
III. Vyjádření odpůrce a replika navrhovatelek
[11] Navrhovatelky v doplnění návrhu ze dne 21. 2. 2022 uvedly, že jednotlivé druhy protilátek vypovídají o tom, zda se osoba nachází ve fázi probíhající infekce nebo v jakém horizontu od prodělání infekce se nachází, a to přinejmenším po dobu 41 dnů od počátku onemocnění. Odkázaly v této souvislosti na článek Serum IgA, IgM, and IgG responses in COVID-19 ze dne 28. 5. 2020. Definice onemocnění covid-19, na kterou odkazuje odpůrce, je pravdivá pouze v případě, že test na protilátky sloužil ke stanovení probíhajícího onemocnění. Navrhovatelkám není známo, že by se někdo domáhal toho, aby mu bylo onemocnění prokázáno testem na protilátky. Zdroj, na který se odpůrce odvolává, sám uvádí, že test na protilátky může být použit ke stanovení dřívější nemoci. Z odůvodnění nevyplývá, jakým jiným způsobem, než proděláním onemocnění, by se měly protilátky v těle vytvořit. Tvrzení odpůrce, že neexistuje spojitost mezi mírou protilátek a jejich ochranným účinkem je v rozporu se závěry ECDC vyplývajícími z článku Immune responses and immunity to SARS-CoV-2. Do 14 dnů od prodělání onemocnění si osoba vytvoří takovou míru protilátek, která má ochranný účinek 42 % až 99 %. Rovněž americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí protilátky podporuje. Poměr osob, které měly těžký průběh onemocnění, je u osob, které se jakýmkoliv způsobem setkaly s virem, stabilní a blížící se nule. To navrhovatelky dokládají grafem zpracovávajícím informace Ústavu zdravotnických informací a statistky ČR. Argument odpůrce, dle kterého nelze stanovit dostatečnou hladinu protilátek, je proto lichý. Prodělání nemoci a přirozená imunita představují do budoucna dostatečnou ochranu před těžkým průběhem, nedojde proto k přetížení nemocnic. Pouhá pozitivita testu nevypovídá o existenci onemocnění, a tím spíše ne o imunitní reakci. Klinické příznaky onemocnění lze dát do souvztažnosti se získanou imunitou. Falešně pozitivní mohou být nejen testy na protilátky, ale rovněž i PCR a antigenní testy. V jednom případě považuje odpůrce falešnou pozitivitu za zásadní, v druhém případě se touto otázkou v odůvodnění nezabývá. Odůvodnění stran metod testování je proto nepřezkoumatelné. Test na protilátky s ohledem na tzv. humorální reakci neměří akutně probíhající infekci.
III. Vyjádření odpůrce a replika navrhovatelek
[12] Odpůrce k návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedl, že očkované a neočkované osoby se nenacházejí ve srovnatelném postavení. Ve světě je obecně přijímána skutečnost, že lze na osobu po prodělání onemocnění covid-19 nahlížet jako na chráněnou proti tomuto onemocnění po dobu 180 dní od prvního pozitivního testu. V případě laboratorně potvrzeného onemocnění existuje výchozí bod, od něhož lze uvedenou dobu počítat. Po uplynutí této doby se na danou osobu nahlíží tak, že onemocnění neprodělala. Nehraje roli, zda daná osob má či nemá protilátky. Jde o fikci tzv. bezinfekčnosti, ze které vychází i nařízení o digitálních certifikátech. To, že se osoba s onemocněním již setkala, neznamená, že se nemůže znovu nakazit. Postinfekční imunita má odlišnou povahu než imunita získaná očkováním. U neočkovaných osob, které již nemoc prodělaly, byla 5,49 krát vyšší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni při další infekci než u očkovaných osob, které se nakazily poprvé. Imunita získaná proděláním onemocnění v čase klesá. Očkovaným osobám je imunita vyvolána přesně definovaným množstvím imunizující látky. To vede k optimální imunitní odpovědi a zároveň se jedná o bezpečnější způsob nabuzení imunity. Při prodělání onemocnění není zřejmé, jaká imunitní reakce byla vyvolána. Není dána žádná hodnota, od které se dá říct, že je osoba na určitou dobu chráněna. Proměnlivost imunitní odpovědi po prodělání nemoci je velká. Závěrem odpůrce navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh jako nedůvodný zamítl.
[12] Odpůrce k návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedl, že očkované a neočkované osoby se nenacházejí ve srovnatelném postavení. Ve světě je obecně přijímána skutečnost, že lze na osobu po prodělání onemocnění covid-19 nahlížet jako na chráněnou proti tomuto onemocnění po dobu 180 dní od prvního pozitivního testu. V případě laboratorně potvrzeného onemocnění existuje výchozí bod, od něhož lze uvedenou dobu počítat. Po uplynutí této doby se na danou osobu nahlíží tak, že onemocnění neprodělala. Nehraje roli, zda daná osob má či nemá protilátky. Jde o fikci tzv. bezinfekčnosti, ze které vychází i nařízení o digitálních certifikátech. To, že se osoba s onemocněním již setkala, neznamená, že se nemůže znovu nakazit. Postinfekční imunita má odlišnou povahu než imunita získaná očkováním. U neočkovaných osob, které již nemoc prodělaly, byla 5,49 krát vyšší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni při další infekci než u očkovaných osob, které se nakazily poprvé. Imunita získaná proděláním onemocnění v čase klesá. Očkovaným osobám je imunita vyvolána přesně definovaným množstvím imunizující látky. To vede k optimální imunitní odpovědi a zároveň se jedná o bezpečnější způsob nabuzení imunity. Při prodělání onemocnění není zřejmé, jaká imunitní reakce byla vyvolána. Není dána žádná hodnota, od které se dá říct, že je osoba na určitou dobu chráněna. Proměnlivost imunitní odpovědi po prodělání nemoci je velká. Závěrem odpůrce navrhl, aby Nejvyšší správní soud návrh jako nedůvodný zamítl.
[13] Navrhovatelky v replice k vyjádření odpůrce uvedly, že odpůrce pouze převzal argumentaci z odůvodnění mimořádného opatření, aniž by reagoval na jejich námitky. Očkování je podle odpůrce fakticky jediným způsobem, jakým je možné tzv. bezinfekčnost prokázat. Jde o opětovný tlak na očkování. Očkovací povinnost je však vyvrácena rozsudkem tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb. Očkovací látky nejsou účinné proti variantě viru omikron. Odpůrce neplní požadavek pandemického zákona na pravidelný přezkum podmínek existence mimořádného opatření. Odpůrce se odvolává na právně nezávazný recitál č. 43 nařízení o digitálním certifikátu. Jedná se o jediné místo v celém nařízení, ve kterém se hovoří o době 180 dní. Čl. 7 tohoto nařízení nejvyšší přípustnou dobu neupravuje. Stanovuje pouze počátek toho, od kdy může certifikát platit. Odpůrce proto žádným časovým údajem vázán není.
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
IV.1 Aktivní procesní legitimace navrhovatelek
[14] Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou navrhovatelky aktivně procesně legitimovány k podání návrhu na zrušení čl. I bodu 15 mimořádného opatření, protože právě jeho zrušení se domáhají.
[15] Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
[15] Podle § 101a odst. 1 věty první s. ř. s. platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
[16] Aktivní procesní legitimace představuje podmínku řízení, kterou musí obecně navrhovatel splňovat, aby byl oprávněn podat k soudu návrh na zrušení opatření obecné povahy. K jejímu splnění je zapotřebí, aby návrh obsahoval myslitelná a logicky konsekventní tvrzení o tom, že právní sféra navrhovatele (tj. jemu náležející subjektivní práva) byla napadeným opatřením obecné povahy dotčena. To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, územní plán Vysoká nad Labem, bod 34; ve vztahu k mimořádným opatřením viz rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021, čj. 8 Ao 1/2021-133, č. 4187/2021 Sb. NSS, povinnosti pozitivně testovaných, bod 34, a ze dne 26. 1. 2023, čj. 8 Ao 4/2022-81, uznávání protilátek V, bod 21, a nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2431/21). Není-li podmínka aktivní procesní legitimace splněna, soud návrh usnesením odmítne podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[17] Navrhovatelky ke své aktivní procesní legitimaci uvedly, že jsou čl. I bodem 15 mimořádného opatření diskriminovány vůči osobám, které splňují podmínky tzv. bezinfekčnosti, přestože se s ohledem na naměřené protilátky nachází v obdobném postavení. Mimořádným opatřením tak bylo dotčeno jejich právo na rovné zacházení.
[18] Jde-li o navrhovatelku a), soud shledal její aktivní procesní legitimaci k napadení čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Tvrdí totiž, že nemohla prokázat tzv. bezinfekčnost pro účely využívání služeb a provádění činností regulovaných mimořádným opatřením, přestože měla protilátky proti onemocnění covid-19. Tím mohlo být zasaženo do jejího práva na rovné zacházení. Jelikož navrhovatelka logicky a konsekventně tvrdí, že patří do skupiny osob, která mohla být mimořádným opatřením diskriminována, je k podání návrhu na zrušení čl. I bodu 15 mimořádného opatření legitimována (bod 25 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2021, čj. 6 Ao 21/2021-23, uznávání protilátek I, bod 9, nebo ze dne 2. 9. 2021, čj. 9 Ao 13/2021-36, uznávání protilátek II, bod 9).
[18] Jde-li o navrhovatelku a), soud shledal její aktivní procesní legitimaci k napadení čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Tvrdí totiž, že nemohla prokázat tzv. bezinfekčnost pro účely využívání služeb a provádění činností regulovaných mimořádným opatřením, přestože měla protilátky proti onemocnění covid-19. Tím mohlo být zasaženo do jejího práva na rovné zacházení. Jelikož navrhovatelka logicky a konsekventně tvrdí, že patří do skupiny osob, která mohla být mimořádným opatřením diskriminována, je k podání návrhu na zrušení čl. I bodu 15 mimořádného opatření legitimována (bod 25 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2021, čj. 6 Ao 21/2021-23, uznávání protilátek I, bod 9, nebo ze dne 2. 9. 2021, čj. 9 Ao 13/2021-36, uznávání protilátek II, bod 9).
[19] Soud však neshledal aktivní procesní legitimaci navrhovatelky b) k napadení čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Z návrhu totiž vyplývá, že se narodila 22. 11. 2010. V době vydání mimořádného opatření a v průběhu jeho platnosti jí tak bylo 11 let. Děti ve věku do 12 let však podmínky tzv. bezinfekčnosti podle čl. I bodu 15 mimořádného opatření nemusely k využívání služeb a provádění činností regulovaných mimořádným opatřením splňovat [viz například čl. I bod 2 písm. b) nebo bod 9 písm. a) mimořádného opatření]. Navrhovatelka b) proto mohla využívat regulované služby nebo provádět činnosti bez ohledu na to, zda splňovala podmínky tzv. bezinfekčnosti. Právní sféra navrhovatelky b) proto v tomto ohledu nemohla být čl. I bodem 15 mimořádného opatření dotčena. Soud její návrh z důvodu nedostatku aktivní procesní legitimace odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh, který byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Dále se proto zabýval návrhem pouze ve vztahu k navrhovatelce a) (dále také „navrhovatelka“).
IV.2 Zjevná neopodstatněnost návrhu
[20] Podle § 13 odst. 3 pandemického zákona platí, že je-li návrh zjevně neopodstatněný, soud jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne.
[21] Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že institut zjevné neopodstatněnosti má své místo mj. tam, kde se již ve své rozhodovací praxi obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nemá důvod se od svého dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit. Jedná se o specifický režim soudního přezkumu podle pandemického zákona, jehož účelem je zrychlené a zjednodušené rozhodnutí o návrhu (usnesení NSS ze dne 18. 5. 2021, čj. 5 Ao 2/2021-52, č. 4211/2021 Sb. NSS, body 10 až 13, či ze dne 8. 7. 2021, čj. 7 Ao 19/2021-19). Postup zvolený v takových případech zdejším soudem aproboval i Ústavní soud (usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 1482/21, ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 1498/21, či ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 2129/21).
[21] Nejvyšší správní soud již dříve vyložil, že institut zjevné neopodstatněnosti má své místo mj. tam, kde se již ve své rozhodovací praxi obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nemá důvod se od svého dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit. Jedná se o specifický režim soudního přezkumu podle pandemického zákona, jehož účelem je zrychlené a zjednodušené rozhodnutí o návrhu (usnesení NSS ze dne 18. 5. 2021, čj. 5 Ao 2/2021-52, č. 4211/2021 Sb. NSS, body 10 až 13, či ze dne 8. 7. 2021, čj. 7 Ao 19/2021-19). Postup zvolený v takových případech zdejším soudem aproboval i Ústavní soud (usnesení ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 1482/21, ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 1498/21, či ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 2129/21).
[22] Podstata nyní projednávaného návrhu se týká otázky, zda je mimořádné opatření v rozporu s čl. 1 Listiny diskriminační vůči osobám s přirozenou imunitou proti onemocnění covid-19, které ji mohou prokázat pozitivním výsledkem na protilátky. Navrhovatelka v této souvislosti namítá, že jí bylo onemocnění potvrzeno PCR testem a že má protilátky v krvi. Ty mají stoupající tendenci. Odůvodnění mimořádného opatření je vnitřně rozporné a nedostatečné. Není z něj zřejmé, proč jsou mimořádným opatřením favorizovány osoby, jejichž nákaza byla potvrzena PCR testem, před osobami, které rovněž prodělaly onemocnění covid-19, avšak PCR test nepodstoupily. Odpůrce nevysvětlil, proč nelze prokázat onemocnění jiným způsobem. Navrhovatelka odkazuje na studii PROSECO, podle které má být hladina naměřených protilátek způsobilá k určení protektivní hranice. Podle hladiny jednotlivých protilátek typu IgM, IgA a IgG je možné po dobu 41 dní zjistit, v jaké fázi od prodělání nemoci se osoba nachází. PCR test nevypovídá nic o reakci imunitního systému. Protože má vysokou hladinu IgG protilátek, je možné vyloučit, že v současné době prodělává onemocnění covid-19. Stanovit a detekovat vir lze i jinak než pouze PCR testem.
[23] Z výše uvedeného vyplývá, že navrhovatelka spatřuje diskriminaci v tom, že jí jako osobě, která onemocnění covid-19 prodělala, není umožněno prokázat tzv. bezinfekčnost pozitivním výsledkem na protilátky proti tomuto onemocnění. Nejvyšší správní soud již v rozsudku uznávání protilátek V k obdobné námitce směřující proti témuž mimořádnému opatření jako v nyní projednávané věci konstatoval, že je za této situace rozhodné, zda navrhovatel prokázal, že onemocnění covid-19 skutečně prodělal (shodně viz rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, čj. 8 Ao 22/2021-183, uznávání protilátek III). Odpůrce totiž vyšel v odůvodnění mimořádného opatření z předpokladu, že k doložení prodělání onemocnění covid-19 je třeba pozitivní výsledek antigenního nebo PCR testu. Od něj lze totiž určit výchozí bod, od kterého je osoba po určitou dobu s vysokou pravděpodobností chráněna proti reinfekci. Z pozitivního výsledku na protilátky nelze zpětně zjistit, kdy osoba onemocnění prodělala. Zároveň nebyla dosud zjištěna potřebná úroveň hladiny protilátek pro ochranu proti onemocnění covid-19. Neexistují standardizované laboratorní testy na měření protilátek. Ty mohou navíc detekovat i protilátky jiných koronavirů. Pozitivní výsledek na protilátky proto neprokazuje, že daná osoba je chráněna proti onemocnění covid-19. Přirozenou imunitu ovlivňuje vedle protilátek i buněčná imunita. Tu však nelze rutinně vyšetřovat (blíže viz část IV.4 rozsudku uznávání protilátek V).
[24] Odůvodnění mimořádného opatření v části týkající se uznávání protilátek shledal Nejvyšší správní soud již v rozsudku uznávání protilátek V dostatečným, a tedy i přezkoumatelným (viz bod 38 zmíněného rozsudku). Z jeho odůvodnění současně vyplývá, proč jsou favorizovány osoby, jejichž nákaza byla potvrzena PCR nebo antigenním testem, před osobami, které mají určitou hladinu protilátek v krvi, avšak tyto testy nepodstoupily.
[25] Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda navrhovatelka prokázala, že onemocnění covid-19 prodělala. Navrhovatelka v této souvislosti doložila pozitivní výsledek vyšetření na protilátky ze dne 17. 1. 2022. Zároveň tvrdí, že jí bylo onemocnění potvrzeno PCR testem. Navrhovatelka však soudu nedoložila pozitivní výsledek PCR testu. Neunesla tak důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že jí bylo onemocnění potvrzeno PCR testem. Soud se proto dále zabýval tím, zda se navrhovatelce podařilo vyvrátit odborná východiska odpůrce, pro která nelze prodělání onemocnění covid-19 prokázat testem na protilátky. V této souvislosti soud podotýká, že odpůrce opřel své závěry stran přirozené imunity a protilátek o doporučení a zprávy mezinárodně uznávaných autorit (bod 43 rozsudku uznávání protilátek V). V takovém případě bylo na navrhovatelce, aby předestřela dostatečně silné argumenty, případně předložila podklady (obsahem i formou) takové odborné úrovně, které by byly s to vyvrátit podklady, z nichž vyšel odpůrce (body 35 a 36 rozsudku uznávání protilátek III).
[25] Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda navrhovatelka prokázala, že onemocnění covid-19 prodělala. Navrhovatelka v této souvislosti doložila pozitivní výsledek vyšetření na protilátky ze dne 17. 1. 2022. Zároveň tvrdí, že jí bylo onemocnění potvrzeno PCR testem. Navrhovatelka však soudu nedoložila pozitivní výsledek PCR testu. Neunesla tak důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že jí bylo onemocnění potvrzeno PCR testem. Soud se proto dále zabýval tím, zda se navrhovatelce podařilo vyvrátit odborná východiska odpůrce, pro která nelze prodělání onemocnění covid-19 prokázat testem na protilátky. V této souvislosti soud podotýká, že odpůrce opřel své závěry stran přirozené imunity a protilátek o doporučení a zprávy mezinárodně uznávaných autorit (bod 43 rozsudku uznávání protilátek V). V takovém případě bylo na navrhovatelce, aby předestřela dostatečně silné argumenty, případně předložila podklady (obsahem i formou) takové odborné úrovně, které by byly s to vyvrátit podklady, z nichž vyšel odpůrce (body 35 a 36 rozsudku uznávání protilátek III).
[26] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že navrhovatelka nijak nepolemizuje a nevyvrací východisko odpůrce, podle kterého neexistují standardizované laboratorní testy na měření protilátek, které nadto mohou detekovat i protilátky jiných koronavirů. Tyto důvody samy o sobě však již představují významnou překážku pro to, aby pozitivní výsledek vyšetření na protilátky mohl být považován za průkaz o prodělání onemocnění covid-19 (bod 38 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb).
[27] Navrhovatelka namítá, že podle hladiny jednotlivých protilátek typu IgM, IgA a IgG je možné po dobu 41 dní zjistit, v jaké fázi od prodělání nemoci se osoba nachází. Podle hladiny IgM protilátek lze usuzovat na ustupující či nedávno prodělanou infekci. Paměťově slizniční protilátky IgA poměrně rychle vymizí. Druhotně se tvoří protilátky IgG, které mohou v těle přetrvávat roky. Sama má vysokou hladinu protilátek typu IgG.
[28] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že navrhovatelka netvrdí, že by měla protilátky typu IgM, ze kterých by podle ní šlo usuzovat na nedávno prodělané onemocnění, tedy že se možná nachází v době do 180 dní od prodělání onemocnění. Vysoká hladina protilátek typu IgG současně nevypovídá nic o tom, kdy navrhovatelka onemocnění covid-19 prodělala, jestliže tyto protilátky podle jejího tvrzení přetrvávají v krvi po dlouhou dobu. Navrhovatelka v této souvislosti ani netvrdí, kdy měla onemocnění prodělat. Zároveň relevantně netvrdí, že by z přítomnosti protilátek typu IgG v krvi bylo možné přesně určit, kdy onemocnění prodělala. To, že jí byla vyšetřením zjištěna přítomnost protilátek IgG, navíc s ohledem na limity testování protilátek (viz bod [26] výše) neznamená, že onemocnění covid-19 skutečně prodělala. Navrhovatelce se proto nepodařilo vyvrátit klíčové východisko odpůrce, podle kterého z pozitivního výsledku vyšetření na protilátky nelze zpětně zjistit, kdy osoba onemocnění prodělala, a tedy zda je nadále pravděpodobně chráněna proti onemocnění covid-19 přirozenou imunitou.
[28] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že navrhovatelka netvrdí, že by měla protilátky typu IgM, ze kterých by podle ní šlo usuzovat na nedávno prodělané onemocnění, tedy že se možná nachází v době do 180 dní od prodělání onemocnění. Vysoká hladina protilátek typu IgG současně nevypovídá nic o tom, kdy navrhovatelka onemocnění covid-19 prodělala, jestliže tyto protilátky podle jejího tvrzení přetrvávají v krvi po dlouhou dobu. Navrhovatelka v této souvislosti ani netvrdí, kdy měla onemocnění prodělat. Zároveň relevantně netvrdí, že by z přítomnosti protilátek typu IgG v krvi bylo možné přesně určit, kdy onemocnění prodělala. To, že jí byla vyšetřením zjištěna přítomnost protilátek IgG, navíc s ohledem na limity testování protilátek (viz bod [26] výše) neznamená, že onemocnění covid-19 skutečně prodělala. Navrhovatelce se proto nepodařilo vyvrátit klíčové východisko odpůrce, podle kterého z pozitivního výsledku vyšetření na protilátky nelze zpětně zjistit, kdy osoba onemocnění prodělala, a tedy zda je nadále pravděpodobně chráněna proti onemocnění covid-19 přirozenou imunitou.
[29] Lichý je rovněž poukaz navrhovatelky na to, že v případě očkování dochází ke kontrolovanému vytvoření protilátek. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku uznávání protilátek V, odpůrce na str. 40 mimořádného opatření logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč je možné využít hladinu protilátek pro zkoumání účinnosti očkovacích látek a proč ji naopak není možné zohlednit při hodnocení, zda jsou osoby dostatečně chráněny proti onemocnění covid-19 (bod 49 rozsudku uznávání protilátek V). Žádné nelogičnosti se proto odpůrce nedopustil, jak tvrdí navrhovatelka. Východisko, že osoby s přirozenou imunitou jsou chráněny pravděpodobně po dobu 180 dní po prodělání onemocnění, pak odpůrce opřel o doporučení ECDC a amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí. Jde-li o odkaz odpůrce na nařízení o digitálním certifikátu, Nejvyšší správní soud podotýká, že nešlo o stěžejní argument pro stanovení doby ochrany 180 dní od prodělání onemocnění. Odpůrce totiž toliko podpůrně uvedl, že „[j]de tedy o jakousi fikci bezinfekčnosti, ze které ostatně vychází i pro ČR závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 (odstavec 7) ze dne 14. června 2021[…].“ (str. 38 odůvodnění mimořádného opatření). V tomto ohledu je rovněž mylné tvrzení, že odpůrce ztotožňuje imunitu proti onemocnění covid-19 s pozitivním výsledkem PCR testu. Jak totiž soud uvedl v bodě [23] výše, pozitivní test je klíčový pro určení výchozího bodu, od kterého je osoba pravděpodobně s ohledem na dostupné vědecké poznání chráněna. Doba ochrany se totiž dosud jeví jako omezená. Odpůrce však pozitivní výsledek PCR testu žádným způsobem s ochranou proti onemocnění covid-19 neztotožňuje.
[29] Lichý je rovněž poukaz navrhovatelky na to, že v případě očkování dochází ke kontrolovanému vytvoření protilátek. Jak totiž uvedl Nejvyšší správní soud již v rozsudku uznávání protilátek V, odpůrce na str. 40 mimořádného opatření logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč je možné využít hladinu protilátek pro zkoumání účinnosti očkovacích látek a proč ji naopak není možné zohlednit při hodnocení, zda jsou osoby dostatečně chráněny proti onemocnění covid-19 (bod 49 rozsudku uznávání protilátek V). Žádné nelogičnosti se proto odpůrce nedopustil, jak tvrdí navrhovatelka. Východisko, že osoby s přirozenou imunitou jsou chráněny pravděpodobně po dobu 180 dní po prodělání onemocnění, pak odpůrce opřel o doporučení ECDC a amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí. Jde-li o odkaz odpůrce na nařízení o digitálním certifikátu, Nejvyšší správní soud podotýká, že nešlo o stěžejní argument pro stanovení doby ochrany 180 dní od prodělání onemocnění. Odpůrce totiž toliko podpůrně uvedl, že „[j]de tedy o jakousi fikci bezinfekčnosti, ze které ostatně vychází i pro ČR závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/953 (odstavec 7) ze dne 14. června 2021[…].“ (str. 38 odůvodnění mimořádného opatření). V tomto ohledu je rovněž mylné tvrzení, že odpůrce ztotožňuje imunitu proti onemocnění covid-19 s pozitivním výsledkem PCR testu. Jak totiž soud uvedl v bodě [23] výše, pozitivní test je klíčový pro určení výchozího bodu, od kterého je osoba pravděpodobně s ohledem na dostupné vědecké poznání chráněna. Doba ochrany se totiž dosud jeví jako omezená. Odpůrce však pozitivní výsledek PCR testu žádným způsobem s ochranou proti onemocnění covid-19 neztotožňuje.
[30] Jde-li o studii PROSECO Dynamics of Seroconversion of Anti-Sars-Cov-2 Igg Antibodies in the Czech Unvaccinated Population: Nationwide Prospective Seroconversion (Proseco) Study, podle které má být hladina naměřených protilátek způsobilá k určení protektivní hranice, Nejvyšší správní soud již v rozsudku uznávání protilátek V uvedl, že „tato studie neprošla oponentním posouzením. Přes všechny stránky navrhovatelem doloženého textu studie je totiž napsáno ‚preprint not peer reviewed‘. Pro přezkum nyní napadeného mimořádného opatření proto tato studie není zjevně relevantní, jestliže odpůrce opřel svá východiska v souladu se zásadou předběžné opatrnosti o v dané době obecně přijímaná doporučení mezinárodně uznávaných autorit (viz bod [41] a [43] výše).“ Tyto závěry platí i v nyní projednávané věci. Navrhovatelka totiž shodně doložila text této studie, na němž je přes všechny stránky napsáno „preprint not peer reviewed“. Soud se proto touto studií blíže nezabýval. Navrhovatelka tak soudu nedoložila odborné podklady, z nichž by vyplývala potřebná úroveň hladiny protilátek pro dostatečnou ochranu před reinfekcí.
[30] Jde-li o studii PROSECO Dynamics of Seroconversion of Anti-Sars-Cov-2 Igg Antibodies in the Czech Unvaccinated Population: Nationwide Prospective Seroconversion (Proseco) Study, podle které má být hladina naměřených protilátek způsobilá k určení protektivní hranice, Nejvyšší správní soud již v rozsudku uznávání protilátek V uvedl, že „tato studie neprošla oponentním posouzením. Přes všechny stránky navrhovatelem doloženého textu studie je totiž napsáno ‚preprint not peer reviewed‘. Pro přezkum nyní napadeného mimořádného opatření proto tato studie není zjevně relevantní, jestliže odpůrce opřel svá východiska v souladu se zásadou předběžné opatrnosti o v dané době obecně přijímaná doporučení mezinárodně uznávaných autorit (viz bod [41] a [43] výše).“ Tyto závěry platí i v nyní projednávané věci. Navrhovatelka totiž shodně doložila text této studie, na němž je přes všechny stránky napsáno „preprint not peer reviewed“. Soud se proto touto studií blíže nezabýval. Navrhovatelka tak soudu nedoložila odborné podklady, z nichž by vyplývala potřebná úroveň hladiny protilátek pro dostatečnou ochranu před reinfekcí.
[31] Nejvyšší správní soud shledal rovněž lichým tvrzením, že prodělání onemocnění je možné podle mimořádného opatření určit pouze PCR testem. Jak totiž vyplývá z čl. I bodu 15 písm. c) mimořádného opatření, pro účely tzv. bezinfekčnosti mohla osoba prokázat prodělání onemocnění covid-19 jak pozitivním výsledkem PCR testu, tak i pozitivním výsledkem rychlého antigenního testu. Navrhovatelka v této souvislosti zároveň nevyvrátila východisko odpůrce, podle kterého lze od výsledku těchto testů určit výchozí bod, od kterého je osoba po určitou dobu s vysokou pravděpodobností chráněna proti reinfekci. Pouhý poukaz navrhovatelky na test Covid PRESTO Test rapide COVID-19 IgG/IgM pak nedokládá, že lze prodělání onemocnění covid-19 zjistit efektivně jiným způsobem. Navrhovatelka totiž blíže nerozvedla, jak by měl tento test fungovat, a ani neodkázala na relevantní odborné podklady, které by se jeho účinností a fungováním zabývaly. Není úkolem soudu za navrhovatelku argumentaci domýšlet (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).
[32] Jde-li o namítanou neaktuálnost odborných podkladů odpůrce, Nejvyšší správní soud podotýká, že navrhovatelka nepředložila soudu aktuálnější odborné podklady, které by východiska odpůrce vyvracely (viz bod [25] výše). Soud se proto dále zabýval pouze tvrzenou protichůdností odborných podkladů.
[32] Jde-li o namítanou neaktuálnost odborných podkladů odpůrce, Nejvyšší správní soud podotýká, že navrhovatelka nepředložila soudu aktuálnější odborné podklady, které by východiska odpůrce vyvracely (viz bod [25] výše). Soud se proto dále zabýval pouze tvrzenou protichůdností odborných podkladů.
[33] Ve vztahu k článku ECDC Immune responses and correlates of protective immunity against SARS-CoV-2 navrhovatelka namítá, že z něj vyplývá přesný opak, než čeho se odpůrce dovolává. K tomu navrhovatelka cituje text „[i]n the absence of definitive correlates of protective immunity, the presence of neutralising antibodies against SARS-CoV-2 provides the best current indication for protection against reinfection for previously infected individuals, or breakthrough infection in vaccinated individuals.“ Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že odpůrce nevyšel z předpokladu, že protilátky nelze v žádném případě použít k určení ochranného účinku proti reinfekci. Naopak výslovně uvedl, že „indikace vyšetření protilátek proti tomuto onemocnění jsou pouze tyto: diferenciální diagnostika onemocnění covid-19, popř. stav po onemocnění z indikace lékaře, vyšetření dárců rekonvalescentní plasmy a seroprevalenční studie, tedy epidemiologické studie a výzkum zejména pro potřeby stanovení účinnosti vakcín. Není doporučeno používat protilátky pro hodnocení individuální imunity vyšetřovaného a pro rozhodnutí o vakcinaci.“ (str. 40 odůvodnění mimořádného opatření). Z hlediska výzkumů a studií tak odpůrce zjevně uznal význam protilátek pro určení ochranného účinku proti reinfekci u osob, které onemocnění covid-19 prodělaly, a u očkovaných osob. Odpůrce však vyšel rovněž z toho, že vyšetření na protilátky není vhodné pro hodnocení individuální imunity jedince, a tedy k prokázání tzv. bezinfekčnosti (k důvodům viz bod [23] výše). To, že pozitivní výsledek vyšetření na protilátky není vhodný k prokázání tzv. bezinfekčnosti, pak není v rozporu s tím, odvozuje-li se ochranný účinek po prodělání onemocnění a po očkování od protilátek. Samotné vyšetření na protilátky totiž nevypovídá nic o tom, kdy daná osoba onemocnění covid-19 prodělala, a zda se tedy nachází v období, ve kterém je ještě proti reinfekci chráněna.
[34] Navrhovatelka dále poukazuje na studii The use of antibody tests for SARS-CoV-2 in the context of Digital Green Certificates. Namítá, že podle této studie test na protilátky není vhodný k laboratornímu stanovení nemoci. Nehovoří však o tom, že by nebyl vhodný ke stanovení imunity a fikce bezinfekčnosti. Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že odpůrce v odůvodnění mimořádného opatření podrobně rozvedl důvody, pro které není namístě používat výsledek vyšetření na protilátky za průkaz tzv. bezinfekčnosti, a tedy toho, že je daná osoba dostatečně chráněna proti reinfekci (viz bod [23] výše). Tato studie se věnuje dílčímu aspektu nevhodnosti užití vyšetření protilátek pro účely prokázání tzv. bezinfekčnosti, a to laboratornímu stanovení nemoci, jak tvrdí navrhovatelka. To však nepředstavuje vadu, vyplývají-li ostatní aspekty z jiných odborných podkladů (viz bod 43 rozsudku uznávání protilátek V).
[34] Navrhovatelka dále poukazuje na studii The use of antibody tests for SARS-CoV-2 in the context of Digital Green Certificates. Namítá, že podle této studie test na protilátky není vhodný k laboratornímu stanovení nemoci. Nehovoří však o tom, že by nebyl vhodný ke stanovení imunity a fikce bezinfekčnosti. Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že odpůrce v odůvodnění mimořádného opatření podrobně rozvedl důvody, pro které není namístě používat výsledek vyšetření na protilátky za průkaz tzv. bezinfekčnosti, a tedy toho, že je daná osoba dostatečně chráněna proti reinfekci (viz bod [23] výše). Tato studie se věnuje dílčímu aspektu nevhodnosti užití vyšetření protilátek pro účely prokázání tzv. bezinfekčnosti, a to laboratornímu stanovení nemoci, jak tvrdí navrhovatelka. To však nepředstavuje vadu, vyplývají-li ostatní aspekty z jiných odborných podkladů (viz bod 43 rozsudku uznávání protilátek V).
[35] Konečně navrhovatelka namítá, že podle studie AACC Practical Recommendations for Implementing and Interpreting SARS-CoV-2 Emergency Use Authorization and Laboratory-Developed Test Serologic Testing in Clinical Laboratories není určitelná protektivní hranice ani po prodělání onemocnění. Odpůrce by tak měl buď protilátky uznávat, nebo by neměl jako kvalifikační hledisko uznávat prodělání nemoci. Ani tato námitka není důvodná. To, že nelze stanovit jednotnou protektivní hranici protilátek, totiž samo o sobě nevylučuje, že osoby jsou po určitou dobu po prodělání onemocnění s vysokou pravděpodobností chráněny. Jak totiž uvedl odpůrce na str. 39 odůvodnění mimořádného opatření, přirozenou imunitu ovlivňuje kombinace buněčné imunity a protilátek. Samotný odborný předpoklad odpůrce, podle něhož jsou osoby pravděpodobně chráněny po dobu 180 dní od prodělání onemocnění, pak navrhovatelka relevantně nezpochybnila.
[36] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že navrhovatelce se nepodařilo vyvrátit odborná východiska odpůrce, pro která bylo umožněno prokázat tzv. bezinfekčnost podle čl. I bodu 15 písm. c) mimořádného opatření pouze těm osobám s přirozenou imunitou, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, a to antigenním nebo PCR testem (shodně viz bod 51 rozsudku uznávání protilátek V). Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že navrhovatelka neprokázala prodělání onemocnění covid-19, neboť nedoložila soudu pozitivní výsledek antigenního nebo PCR testu (bod 38 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, bod 48 rozsudku uznávání protilátek III, bod 52 rozsudku uznávání protilátek V a usnesení NSS ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021-72, bod 19). Doložený pozitivní výsledek na protilátky prodělání onemocnění covid-19 s ohledem na dostupné vědecké poznání jednoznačně neprokazuje (bod 52 rozsudku uznávání protilátek V). Nejvyšší správní soud proto dále vyšel z toho, že navrhovatelka není v postavení osoby, která onemocnění covid-19 prokazatelně prodělala.
[36] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že navrhovatelce se nepodařilo vyvrátit odborná východiska odpůrce, pro která bylo umožněno prokázat tzv. bezinfekčnost podle čl. I bodu 15 písm. c) mimořádného opatření pouze těm osobám s přirozenou imunitou, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, a to antigenním nebo PCR testem (shodně viz bod 51 rozsudku uznávání protilátek V). Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že navrhovatelka neprokázala prodělání onemocnění covid-19, neboť nedoložila soudu pozitivní výsledek antigenního nebo PCR testu (bod 38 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, bod 48 rozsudku uznávání protilátek III, bod 52 rozsudku uznávání protilátek V a usnesení NSS ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021-72, bod 19). Doložený pozitivní výsledek na protilátky prodělání onemocnění covid-19 s ohledem na dostupné vědecké poznání jednoznačně neprokazuje (bod 52 rozsudku uznávání protilátek V). Nejvyšší správní soud proto dále vyšel z toho, že navrhovatelka není v postavení osoby, která onemocnění covid-19 prokazatelně prodělala.
[37] Pokud jde o namítanou diskriminaci, navrhovatelka relevantně nevyvrátila východiska odpůrce, pro která bylo umožněno prokázat tzv. bezinfekčnost pouze těm osobám s přirozenou imunitou, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, a to po dobu 180 dní od prvního pozitivního antigenního nebo PCR testu (viz bod [23] výše). Za této situace soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že lze srovnávat postavení osob, které mají pozitivní test na protilátky, s osobami, které nemoc prokazatelně prodělaly na základě pozitivního antigenního nebo PCR testu, nebo s očkovanými osobami. V případě navrhovatelky totiž nebylo v řízení prokázáno, že onemocnění covid-19 prodělala, a že tak je dostatečně chráněna proti reinfekci (viz shodně část IV.7 rozsudku uznávání protilátek V).
[37] Pokud jde o namítanou diskriminaci, navrhovatelka relevantně nevyvrátila východiska odpůrce, pro která bylo umožněno prokázat tzv. bezinfekčnost pouze těm osobám s přirozenou imunitou, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19, a to po dobu 180 dní od prvního pozitivního antigenního nebo PCR testu (viz bod [23] výše). Za této situace soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že lze srovnávat postavení osob, které mají pozitivní test na protilátky, s osobami, které nemoc prokazatelně prodělaly na základě pozitivního antigenního nebo PCR testu, nebo s očkovanými osobami. V případě navrhovatelky totiž nebylo v řízení prokázáno, že onemocnění covid-19 prodělala, a že tak je dostatečně chráněna proti reinfekci (viz shodně část IV.7 rozsudku uznávání protilátek V).
[38] Navrhovatelka dále namítá, že není zřejmé, proč jí je upřena možnost prokázat tzv. bezinfekčnost negativním výsledkem PCR testu. Tato námitka není důvodná. Odpůrce v mimořádném opatření konkrétně odůvodnil, proč není možné prokázat tzv. bezinfekčnost negativním výsledkem PCR testu osobám neuvedeným v čl. I bodu 15 písm. a) mimořádného opatření. Doložení negativního testu totiž podle odpůrce sice může snižovat pravděpodobnost zavlečení nákazy, ale žádným způsobem nechrání jedince před nákazou v případě výskytu infekční osoby. Současně nelze vyloučit, že v mezidobí od provedení PCR testu do obdržení výsledku nedošlo s ohledem na stávající epidemickou situaci a virovou nálož v populaci k nákaze testované osoby (str. 19 odůvodnění mimořádného opatření) (viz bod 73 rozsudku tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb). Odpůrce zároveň odůvodnil, proč osoby mladší 18 let, osoby s kontraindikací proti očkování a osoby tzv. rozočkované mohou prokázat svoji tzv. bezinfekčnost negativním výsledkem PCR testu podle čl. I bodu 15 písm. a) mimořádného opatření (str. 20, 21 a 37 odůvodnění mimořádného opatření; k osobám mladším 18 let a tzv. rozočkovaným blíže viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2022, čj. 8 Ao 9/2022-101, body 111 až 116). Tyto důvody navrhovatelka nijak nesporuje. Námitka navrhovatelky, že je diskriminována vůči této skupině osob z důvodu nedostatečného odůvodnění mimořádného opatření, je proto lichá.
[39] Protože se Nejvyšší správní soud obdobnými otázkami zabýval ve shora uvedené prejudikatuře, zejména v rozsudku uznávání protilátek V, rozhodl o nich zamítavým rozsudkem a neshledal v nyní projednávané věci důvod se od svého dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit, dospěl k závěru, že je návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 13 odst. 3 pandemického zákona. Není proto dán důvod, aby se tímto návrhem znovu podrobně věcně zabýval. S ohledem na zásadu ekonomie soudního procesu proto ve stručnosti odkazuje na závěry rozsudku uznávání protilátek V a k dílčím námitkám na závěry dále citované judikatury (zejména rozsudek tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, rozsudek uznávání protilátek III a rozsudek sp. zn. 8 Ao 9/2022), aniž by je zde znovu obsáhle rekapituloval.
[39] Protože se Nejvyšší správní soud obdobnými otázkami zabýval ve shora uvedené prejudikatuře, zejména v rozsudku uznávání protilátek V, rozhodl o nich zamítavým rozsudkem a neshledal v nyní projednávané věci důvod se od svého dříve vyjádřeného právního názoru odchýlit, dospěl k závěru, že je návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 13 odst. 3 pandemického zákona. Není proto dán důvod, aby se tímto návrhem znovu podrobně věcně zabýval. S ohledem na zásadu ekonomie soudního procesu proto ve stručnosti odkazuje na závěry rozsudku uznávání protilátek V a k dílčím námitkám na závěry dále citované judikatury (zejména rozsudek tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, rozsudek uznávání protilátek III a rozsudek sp. zn. 8 Ao 9/2022), aniž by je zde znovu obsáhle rekapituloval.
[40] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že lhůta k podání návrhu na zrušení mimořádného opatření podle § 13 odst. 2 pandemického zákona není nepřiměřeně krátká, jak namítá navrhovatelka. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 17. 6. 2021, čj. 5 Ao 20/2021-15, bod 5, „[k] zajištění rychlého věcného přezkumu přispívá také jednoměsíční lhůta, ve které musí být návrh na zrušení opatření obecné povahy podán. Smyslem této lhůty je totiž jakási koncentrace všech návrhů na zrušení téhož opatření obecné povahy do jednoho časového úseku, aby adresáti, na něž napadené opatření obecné povahy dopadá, mohli být v určité právní jistotě, že toto opatření nebude později soudem zrušeno. Současně však musí být jeho adresátům zachován přístup k soudu, aby nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).“ Lhůta jednoho měsíce podle Nejvyššího správního soudu zajišťuje dostatečný prostor pro adresáty mimořádných opatření podat kvalifikovaný návrh na jejich zrušení. Ostatně navrhovatelka tak sama stihla učinit. Do jejího práva na spravedlivý proces proto nebylo zasaženo.
IV.3 Nepřípustné námitky
[41] Podle § 101b odst. 2 s. ř. s. platí, že návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Navrhovatel může kdykoli za řízení návrhové body omezit.
[42] Návrh na zrušení mimořádného opatření ze dne 3. 2. 2022 splňoval všechny předepsané náležitosti. Nebylo jej proto možné v řízení rozšiřovat o další návrhové body.
[42] Návrh na zrušení mimořádného opatření ze dne 3. 2. 2022 splňoval všechny předepsané náležitosti. Nebylo jej proto možné v řízení rozšiřovat o další návrhové body.
[43] Námitky, že odpůrce odkazuje na dva roky starou definici onemocnění covid-19, že z odborného podkladu odpůrce Diagnostic testing and screening for SARS-CoV-2 vyplývá možnost stanovit dřívější nemoc testem na protilátky, že do 14 dnů od prodělání nemoci si osoba vytvoří protektivní hladinu v míře 42 % - 99 %, že americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí operuje s porovnáním očkování a přirozené imunity, že podle grafu zpracovávajícího informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR osoby, které se s virem nějakým způsobem potkaly, disponují nějakou hladinou protilátek, jejíž úroveň však je irelevantní, že osoby s naměřenou hodnotou protilátek chrání systém více, než očkované osoby, že PCR a antigenní testy mohou být falešně pozitivní, že test na protilátky měří tzv. humorální reakci, a proto není pravda, že může značit akutně probíhající infekci, že očkování je jediný způsob, jak je možné tzv. bezinfekčnost prokázat, že jde o opětovný tlak na očkování, že očkovací povinnost je vyvrácena rozsudkem tzv. bezinfekčnost u stravovacích a ubytovacích služeb, že očkovací látky jsou neúčinné proti variantě omikron, že se odpůrce odvolává na právně nezávazný recitál č. 43 nařízení o digitálním certifikátu, že čl. 7 tohoto nařízení nestavuje nejvyšší přípustnou dobu ochrany, že odpůrce není vázán časovým údajem v nařízení o digitálním certifikátu a že odpůrce neplní požadavek pandemického zákona na pravidelný přezkum podmínek existence mimořádného opatření jsou proto nepřípustné podle § 101b odst. 2 s. ř. s. Nebyly totiž uvedeny v návrhu, nýbrž až v doplnění návrhu a v replice k vyjádření odpůrce. Nejedná se o pouhé rozvedení včas uplatněných návrhových bodů (rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015, čj. 10 As 96/2014-62, body 34 a 35). Nejvyšší správní soud se jimi proto nezabýval.
V. Závěr a náklady řízení
[44] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal návrh navrhovatelky a) zjevně neopodstatněným, a proto jej podle § 13 odst. 3 pandemického zákona odmítl mimo ústní jednání. Ve vztahu k navrhovatelce b) Nejvyšší správní soud návrh odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro nedostatek aktivní procesní legitimace, neboť byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
[45] Ve vztahu k oběma navrhovatelkám tak byl návrh odmítnut. Důvody odmítnutí se však liší, jak vyplývá z bodu [44] výše. To má vliv na rozhodnutí o nákladech řízení a na vrácení soudního poplatku.
[46] Podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
[47] Podle § 10 odst. 5 téhož zákon dále platí, že v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.
[48] Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
[48] Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
[49] Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[50] Jde-li o navrhovatelku a), návrh byl odmítnut pro zjevnou neopodstatněnost. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021-72, bod 22, dospěl k závěru, že v takovém případě jde o zjednodušený (kvazimeritorní) přezkum, který je obdobný odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s. Uplatní se proto závěr rozšířeného senátu vyslovený v usnesení ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, bod 53, podle kterého „[n]a meritorní přezkum soudem (byť zjednodušený) však dojde vždy, a není tak naplněn předpoklad ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích, s nímž zákonodárce spojil povinnost soudní poplatek vrátit.“ Protože byl návrh zjednodušeně věcně projednán, nemá navrhovatelka a) nárok na vrácení soudního poplatku podle § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích. Zároveň navrhovatelka a) na základě tohoto zjednodušeného posouzení neměla ve věci úspěch, nemá proto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu jejich náhradu soud nepřiznal (bod 22 usnesení sp. zn. 8 Ao 27/2021).
[51] Ve vztahu k navrhovatelce b) byl návrh odmítnut z důvodu, že nebyla aktivně procesně legitimována k jeho podání. V tomto případě tak soud návrh odmítl, aniž by jej zjednodušeně věcně projednal, jako v případě navrhovatelky a). Uplatní se proto § 10 odst. 5 ve spojení s § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť návrh byl odmítnut před vydáním rozhodnutí o věci samé [ve vztahu k navrhovatelce b)]. Obdobně Nejvyšší správní soud vrací již zaplacený soudní poplatek v případě odmítnutí kasační stížnosti bez věcného projednání (bod 48 usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 8 As 287/2020). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že vrací navrhovatelce b) soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě stanovené souladu s § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. To, že návrh nebyl věcně projednán, má vliv i na rozhodnutí o nákladech řízení. Uplatní se totiž § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (návrh) odmítnuta. Ve vztahu k návrhu navrhovatelky b) proto nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. února 2023
Petr Mikeš
předseda senátu