E. Odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silnič- ním provozu), za situace, kdy vozidlo netvořilo překážku provozu na po- zemních komunikacích, je nezákonným zásahem. II. Uhrazení částky za odtah a parkovné (provozovatelem motorového vozidla) na odtahovém parkovišti po odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) nelze považovat za tr- vající důsledek nezákonného zásahu. Netrvá-li v takovém případě jiný bez- prostřední důsledek nezákonného zásahu, nelze ochranu podle $ 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. HI. Odůvodnění rozhodnutí soudu ($ 54 odst. 2 s. ř. s.) se musí nepo- chybně vypořádat s jednotlivými tvrzeními účastníků; nelze však žádat, aby se soud věcně, podrobně a jednotlivě vypořádal i s těmi tvrzeními, kte- rá se z hlediska argumentace jeho rozhodnutí jeví nepodstatnými. V tako- vém případě postačí, vypořádá-li se soud s tvrzeními dostatečným odůvod- něním jejich nepodstatnosti z hlediska použité argumentace (za předpokladu, že tato nepodstatnost není zcela zjevná). IV. Nejvyšší správní soud podle $ 109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti zpravidla rozhoduje bez nařízení jednání. Výjimkou jsou případy, kdy soud provádí dokazování, a dále případy, kdy soud uzná nařízení jednání za vhodné. Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího shledání vhodnosti nařídit jednání, není samotná žádost účastníka řízení.
E. Odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silnič- ním provozu), za situace, kdy vozidlo netvořilo překážku provozu na po- zemních komunikacích, je nezákonným zásahem. II. Uhrazení částky za odtah a parkovné (provozovatelem motorového vozidla) na odtahovém parkovišti po odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) nelze považovat za tr- vající důsledek nezákonného zásahu. Netrvá-li v takovém případě jiný bez- prostřední důsledek nezákonného zásahu, nelze ochranu podle $ 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. HI. Odůvodnění rozhodnutí soudu ($ 54 odst. 2 s. ř. s.) se musí nepo- chybně vypořádat s jednotlivými tvrzeními účastníků; nelze však žádat, aby se soud věcně, podrobně a jednotlivě vypořádal i s těmi tvrzeními, kte- rá se z hlediska argumentace jeho rozhodnutí jeví nepodstatnými. V tako- vém případě postačí, vypořádá-li se soud s tvrzeními dostatečným odůvod- něním jejich nepodstatnosti z hlediska použité argumentace (za předpokladu, že tato nepodstatnost není zcela zjevná). IV. Nejvyšší správní soud podle $ 109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti zpravidla rozhoduje bez nařízení jednání. Výjimkou jsou případy, kdy soud provádí dokazování, a dále případy, kdy soud uzná nařízení jednání za vhodné. Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího shledání vhodnosti nařídit jednání, není samotná žádost účastníka řízení.
V první řadě nutno konstatovat, že není dán důvod kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je plně srozu- mitelné, je z něho patrné, o čem a jak by- lo rozhodnuto, a důvody rozhodnutí jsou v něm uvedeny způsobem nenechá- vajícím jakýchkoli pochyb o jejich logic- ké nerozpornosti. Řízení před soudem nebylo stiženo žádnou vadou. Odmítlli se městský soud zabývat faktickými okol- nostmi odtahu stěžovatelova vozu, nelze jeho postupu nic vytknout. Městský soud dospěl k závěru, že podmínky odta- hu v posuzované věci nebyly dány, a jed- nalo se tak o nezákonný zásah, své roz- hodnutí však opřel o to, že důsledky tohoto zásahu již netrvají. Na tomto hod- nocení nemohlo již ničeho změnit stěžo- vatelovo tvrzení o zlovůli a účelovosti postupu žalovaného. Odůvodnění roz- hodnutí ($ 54 odst. 2 s. ř. s.) se musí ne- pochybně vypořádat s jednotlivými tvr- zeními účastníků, nelze však žádat, aby 796 se soud věcně, podrobně a jednotlivě vy- pořádal i s těmi tvrzeními, která se z hle- diska argumentace jeho rozhodnutí jeví nepodstatnými. V takovém případě postačí, vypořádá-li se soud s tvrzeními dostatečným odůvodněním jejich nepod- statnosti z hlediska použité argumenta- ce (za předpokladu, že tato nepodstat- nost není zcela zjevná), což městský soud v posuzované věci učinil. Odůvod- nění jeho rozhodnutí proto přiměřeně splňuje náležitosti $ 157 odst. 2 o. s. ř. za použití $ 64 s. ř. s. Není dán ani důvod kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Pod- kladem pro rozhodnutí městského sou- du byl závěr o tom, že řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ($ 82 až $ 87 s. ř. s.) je postaveno na koncepci ochrany před „zásahem“ (zásahem, po- kynem nebo donucením), který trvá, je- hož důsledky trvají nebo u něhož hrozí opakování (viz $ 82 n fine s. ř. s.). Z uve- deného proto vyplývá, že jde o ochranu před zásahem, který bezprostředně a přímo trvá nebo hrozí a kterému je v případě, že je nezákonný, nutno zabrá- nit, tj. zakázat jej vydáním konstitutivní- ho rozhodnutí ($ 87 odst. 2 věta první s. ř. s.), a tím jej právně v daném okamži- ku nebo pro futuro znemožnit. Zákon nepočítá s ochranou před aktuálně ne- existujícími zásahy, tj. zejm. zásahy, ke kterým došlo v minulosti, ale ani před zá- sahy, které mohou teprve v budoucnu nastat, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného zásahu. Nejvyšší správní soud již ve svém roz- sudku ze dne 17. 3. 2005 (publikovaném pod č. 603/2005 Sb. NSS), na který ostat- ně městský soud rovněž odkázal, konsta- toval, že ochrana podle $ 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumula- tivně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmín- ka) zásahem, pokynem nebo donucením Gzásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zamě- řen přímo proti němu nebo v jeho dů- sledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uve- dených podmínek splněna, nelze ochranu podle $ 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. Subsidiární charakter ochrany posky- tované podle $ 82 a násl. s. ř. s., s cílem pouze zamezit trvání nezákonného zása- hu či odvrátit jeho bezprostřední hrozbu, vyplývá rovněž z ustanovení $ 85 s. ř. s., podle kterého je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky nebo domá- há-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. V souladu s ustanovením $ 86 s. ř. s. zjistí-li soud, že po podání ža- loby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu, zastaví říze- ní. Je tedy zřejmé, že cílem popsaného prostředku právní ochrany není „morál- ní zadostiučinění“ vyslovením nezákon- nosti zásahu veřejné moci, ani nahrazení existujících prostředků ochrany. Cílem žaloby podle $ 82 a násl. s. ř. s. je ochrana práv subjektů dotčených zásahem veřej- né moci, proti němuž neexistují jiné prostředky ochrany a jehož působení do práv dotčeného subjektu trvá, či jehož opakování hrozí. Argumentace městského soudu se opírá o nesplnění shora zmíněné šesté podmínky úspěšné žaloby, tj. trvání zása- hu či jeho důsledků, nebo hrozba jeho opakování. V posuzované věci stěžovatel nezpochybnil, že zásah samotný (pokyn strážníka městské policie s následným odtažením vozidla) v době podání žalo- by již netrval. Polemizuje však se závěry městského soudu co do trvání důsledků tohoto zásahu, neboť jedním z jeho pří- mých důsledků bylo, že stěžovatel byl povinen uhradit částku 1450 Kč, která mu dosud nebyla vrácena a k jejímuž zpětnému vymožení je stěžovatel nucen zahájit příslušné právní kroky. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry městského soudu o tom, že důsledkem zásahu ve smyslu ustanovení $ 82 s. ř. s. je pouze skutečnost, která je bezpro- středním důsledkem zásahu. Jedním z kritérií, která je v tomto kontextu třeba vzít v úvahu, je rovněž existence jiných prostředků ochrany. Je-li charakter žalo- by podle $ 82 a násl. s. ř. s. subsidiární, s cílem bezprostředně zamezit trvajícímu (alespoň ve svých důsledcích) nezákon- nému zásahu, či zásahu již skončenému, ale hrozícímu opakováním, nepřichází tato ochrana v souladu s ustanovením $ 85 s. ř. s. v úvahu tam, kde existují jiné prostředky ochrany. Proto je třeba iu dů- sledků zásahu odlišit ty, které jsou pří- mým důsledkem nezákonného zásahu, je- jichž odstranění nepřichází v úvahu za použití jiných prostředků ochrany, a u nichž přichází v úvahu (možné) obnovení stavu před zásahem ($ 87 odst. 2 s. ř. s.). Uhrazení částky 1450 Kč stěžovate- lem takovým důsledkem není. Stěžovatel má k dispozici jiné prostředky, jimiž se může domáhat nápravy, a to cestou civil- ního soudnictví. Ostatně, stěžovatel sám v kasační stížnosti uvádí, že mu „nezbý- vá než zahájit příslušné kroky k jejímu zpětnému vymožení“. Je tedy zřejmé, že si je možnosti jiných prostředků ochra- ny nejen vědom, ale že jich je připraven aktivně využít. 797 932 Stěžovatel v rámci kasační stížnosti nezpochybnil závěry městského soudu o tom, že obava z opakování nezákonné- ho zásahu v daném případě není opod- statněná. Nejvyšší správní soud proto již nad rámec nutného odůvodnění dopl ňuje, že hrozba opakováním nezákonné- ho zásahu musí splňovat alespoň mini- mální kritéria určitosti. Jak městský soud správně konstatoval, došlo-li by někdy v budoucnu k odtažení stěžovatelova vo- zidla kdekoliv z okruhu tzv. modré par- kovací zóny, jednalo by se o zásah, který nelze s dostatečnou mírou určitosti zto- tožnit se zásahem původním, a který proto nemůže být chápán jako opaková- ní zásahu původního. Stěžovatel namítá, že městský soud pochybil, když mu neposkytl ochranu před zásahem orgánu veřejné moci. Nej- vyšší správní soud již shora rozepsal cha- rakter ochrany poskytované na základě ustanovení $ 82 a násl. s. ř. s. Relativně minimalistický cíl citovaného ustanove- ní směřuje k poskytnutí okamžité ochra- ny proti trvajícímu či opakovaně hrozící- mu nezákonnému zásahu, nebo jeho trvajícím důsledkům. Tento charakter vyplývá rovněž z ustanovení $ 86 s. ř. s., podle kterého soud zastaví řízení, zjistí-li, že po podání žaloby zásah ani jeho dů- sledky netrvají a jeho opakování nehrozí. Argumentace ustanovením čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze státní moc uplatňovat pouze v případech a mezích stanovených záko- nem, není v posuzované věci namístě. Jakkoliv nezákonný zásah zpravidla bu- de znamenat porušení citovaného člán- ku, nezakládá tato skutečnost bez další- ho možnost soudní ochrany. Ta vyplývá především z kontextu citovaného usta- novení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se Ize do- máhat ochrany před zkrácením práv roz- 798 hodnutím orgánu veřejné správy. Jakko- liv má nezákonný zásah specifický cha- rakter a není stricto sensu rozhodnutím veřejné správy, nutnost možné ochrany proti němu lze podřadit citovanému článku Listiny základních práv a svobod. Ochrana proti takovému zásahu podle $ 82 a násl. s. ř. s. pak řeší existující účin- ky takového zásahu, případně jeho trva- jící bezprostřední důsledky, nebo od- straňuje hrozbu jeho opakování. Za situace, kdy netrvá zásah ani jeho bez- prostřední důsledky, neexistuje právo, kterému by v daném případě měla být poskytnuta ochrana. Případně vzniklá škoda, vyplývající z nesprávného úřední- ho postupu, za který je možné nezákon- ný zásah považovat, pak je v souladu s čl. 36 odst. 3 nahraditelná cestou civilní- ho soudnictví. V posuzované věci proto nedošlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, neboť bezprostřední důsledky porušení práv stě- žovatele v podobě trvání důsledků nezá- konného zásahu, a tedy ani důvod ochrany cestou správního soudnictví, již netrvaly. Nejvyšší správní soud ve věci v soula- du s ustanovením $ 109 odst. 1 s. ř. S. roz- hodoval bez nařízení jednání. Podle cito- vaného zákonného ustanovení při řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nařizuje jednání pouze ve dvou přípa- dech. Těmi jsou za prvé případy, kdy soud provádí dokazování. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo. Dru- hým případem je, uzná-li soud nařízení jednání za vhodné. Důvody takové vhod- nosti mohou být nejrůznějšího charakte- ru. Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího nařídit jednání, není samotná žádost účastníka o nařízení jednání. Stěžovatel žádost o nařízení jednání odůvodnil tím, že celá záležitost je ve svých nejširších důsled- cích zásadní povahy a charakteru, dotý- ká se stovek či tisíců občanů, a je tedy třeba věc veřejně projednat, aby účastní- ci řízení mohli prezentovat své právní názory před veřejností. Nejvyšší správní soud uvedené důvody neshledává dosta- tečnými pro nařízení ústního jednání k projednání věci, a to zejména za situa- ce, kdy jsou jeho rozhodnutí vyhlašová- na veřejně, v anonymizované podobě pak jsou plně přístupná na jeho interne- tových stránkách. Co do prezentace právních názorů před veřejností, tuto Nejvyšší správní soud nepovažuje za cíl řízení o kasační stížnosti. 933 Řízení před soudem: nepřijatelnost kasační stížnosti Azyl: přesah vlastních zájmů stěžovatele k $ 104a soudního řádu správního, ve znění zákona č. 350/2005 Sb. I. Přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenziv- ní situace, v níž je - kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednot- livce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k urči- tému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rá- mec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního sou- du v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. II. Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasač- ní stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti ($ 106 odst. 2 s. ř, s.), řádné zastoupení ($ 105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti ($ 104 s. ř. s.) apod. Dů- vodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných ($ 103 odst. 1 s. ř. s.). III. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je ne- jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v $ 103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž též uvést, v čem stěžovatel spatřuje - v mezích kritérií přijatelnosti - v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
JUDr. Ladislav P. proti hlavnímu městu Praze o ochranu před nezákonným zá- sahem, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2005
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu
8 Aps 1/2005 - 89