E. Odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silnič- ním provozu), za situace, kdy vozidlo netvořilo překážku provozu na po- zemních komunikacích, je nezákonným zásahem.
II. Uhrazení částky za odtah a parkovné (provozovatelem motorového vozidla) na odtahovém parkovišti po odstranění vozidla na náklad jeho provozovatele (odtažení) k pokynu strážníka obecní policie (podle $ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu) nelze považovat za tr- vající důsledek nezákonného zásahu. Netrvá-li v takovém případě jiný bez- prostřední důsledek nezákonného zásahu, nelze ochranu podle $ 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. HI.
Odůvodnění rozhodnutí soudu ($ 54 odst. 2 s. ř. s.) se musí nepo- chybně vypořádat s jednotlivými tvrzeními účastníků; nelze však žádat, aby se soud věcně, podrobně a jednotlivě vypořádal i s těmi tvrzeními, kte- rá se z hlediska argumentace jeho rozhodnutí jeví nepodstatnými. V tako- vém případě postačí, vypořádá-li se soud s tvrzeními dostatečným odůvod- něním jejich nepodstatnosti z hlediska použité argumentace (za předpokladu, že tato nepodstatnost není zcela zjevná).
IV. Nejvyšší správní soud podle $ 109 odst. 1 s. ř. s. o kasační stížnosti zpravidla rozhoduje bez nařízení jednání. Výjimkou jsou případy, kdy soud provádí dokazování, a dále případy, kdy soud uzná nařízení jednání za vhodné. Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího shledání vhodnosti nařídit jednání, není samotná žádost účastníka řízení.
V první řadě nutno konstatovat, že není dán důvod kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozhodnutí Městského soudu v Praze je plně srozu- mitelné, je z něho patrné, o čem a jak by- lo rozhodnuto, a důvody rozhodnutí jsou v něm uvedeny způsobem nenechá- vajícím jakýchkoli pochyb o jejich logic- ké nerozpornosti. Řízení před soudem nebylo stiženo žádnou vadou. Odmítlli se městský soud zabývat faktickými okol- nostmi odtahu stěžovatelova vozu, nelze jeho postupu nic vytknout. Městský soud dospěl k závěru, že podmínky odta- hu v posuzované věci nebyly dány, a jed- nalo se tak o nezákonný zásah, své roz- hodnutí však opřel o to, že důsledky tohoto zásahu již netrvají. Na tomto hod- nocení nemohlo již ničeho změnit stěžo- vatelovo tvrzení o zlovůli a účelovosti postupu žalovaného.
Odůvodnění roz- hodnutí ($ 54 odst. 2 s. ř. s.) se musí ne- pochybně vypořádat s jednotlivými tvr- zeními účastníků, nelze však žádat, aby 796 se soud věcně, podrobně a jednotlivě vy- pořádal i s těmi tvrzeními, která se z hle- diska argumentace jeho rozhodnutí jeví nepodstatnými. V takovém případě postačí, vypořádá-li se soud s tvrzeními dostatečným odůvodněním jejich nepod- statnosti z hlediska použité argumenta- ce (za předpokladu, že tato nepodstat- nost není zcela zjevná), což městský soud v posuzované věci učinil.
Odůvod- nění jeho rozhodnutí proto přiměřeně splňuje náležitosti $ 157 odst. 2 o. s. ř. za použití $ 64 s. ř. s. Není dán ani důvod kasační stížnosti podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Pod- kladem pro rozhodnutí městského sou- du byl závěr o tom, že řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ($ 82 až $ 87 s. ř. s.) je postaveno na koncepci ochrany před „zásahem“ (zásahem, po- kynem nebo donucením), který trvá, je- hož důsledky trvají nebo u něhož hrozí opakování (viz $ 82 n fine s.
ř. s.). Z uve- deného proto vyplývá, že jde o ochranu před zásahem, který bezprostředně a přímo trvá nebo hrozí a kterému je v případě, že je nezákonný, nutno zabrá- nit, tj. zakázat jej vydáním konstitutivní- ho rozhodnutí ($ 87 odst. 2 věta první s. ř. s.), a tím jej právně v daném okamži- ku nebo pro futuro znemožnit. Zákon nepočítá s ochranou před aktuálně ne- existujícími zásahy, tj. zejm. zásahy, ke kterým došlo v minulosti, ale ani před zá- sahy, které mohou teprve v budoucnu nastat, nejde-li o hrozbu opakování již učiněného zásahu.
Nejvyšší správní soud již ve svém roz- sudku ze dne 17. 3. 2005 (publikovaném pod č. 603/2005 Sb. NSS), na který ostat- ně městský soud rovněž odkázal, konsta- toval, že ochrana podle $ 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumula- tivně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmín- ka) zásahem, pokynem nebo donucením Gzásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4.
podmínka), a byl zamě- řen přímo proti němu nebo v jeho dů- sledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uve- dených podmínek splněna, nelze ochranu podle $ 82 a násl. s. ř. s. poskytnout. Subsidiární charakter ochrany posky- tované podle $ 82 a násl. s. ř. s., s cílem pouze zamezit trvání nezákonného zása- hu či odvrátit jeho bezprostřední hrozbu, vyplývá rovněž z ustanovení $ 85 s.
ř. s., podle kterého je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky nebo domá- há-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. V souladu s ustanovením $ 86 s. ř. s. zjistí-li soud, že po podání ža- loby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu, zastaví říze- ní. Je tedy zřejmé, že cílem popsaného prostředku právní ochrany není „morál- ní zadostiučinění“ vyslovením nezákon- nosti zásahu veřejné moci, ani nahrazení existujících prostředků ochrany.
Cílem žaloby podle $ 82 a násl. s. ř. s. je ochrana práv subjektů dotčených zásahem veřej- né moci, proti němuž neexistují jiné prostředky ochrany a jehož působení do práv dotčeného subjektu trvá, či jehož opakování hrozí. Argumentace městského soudu se opírá o nesplnění shora zmíněné šesté podmínky úspěšné žaloby, tj. trvání zása- hu či jeho důsledků, nebo hrozba jeho opakování. V posuzované věci stěžovatel nezpochybnil, že zásah samotný (pokyn strážníka městské policie s následným odtažením vozidla) v době podání žalo- by již netrval.
Polemizuje však se závěry městského soudu co do trvání důsledků tohoto zásahu, neboť jedním z jeho pří- mých důsledků bylo, že stěžovatel byl povinen uhradit částku 1450 Kč, která mu dosud nebyla vrácena a k jejímuž zpětnému vymožení je stěžovatel nucen zahájit příslušné právní kroky. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry městského soudu o tom, že důsledkem zásahu ve smyslu ustanovení $ 82 s. ř. s. je pouze skutečnost, která je bezpro- středním důsledkem zásahu. Jedním z kritérií, která je v tomto kontextu třeba vzít v úvahu, je rovněž existence jiných prostředků ochrany.
Je-li charakter žalo- by podle $ 82 a násl. s. ř. s. subsidiární, s cílem bezprostředně zamezit trvajícímu (alespoň ve svých důsledcích) nezákon- nému zásahu, či zásahu již skončenému, ale hrozícímu opakováním, nepřichází tato ochrana v souladu s ustanovením $ 85 s. ř. s. v úvahu tam, kde existují jiné prostředky ochrany. Proto je třeba iu dů- sledků zásahu odlišit ty, které jsou pří- mým důsledkem nezákonného zásahu, je- jichž odstranění nepřichází v úvahu za použití jiných prostředků ochrany, a u nichž přichází v úvahu (možné) obnovení stavu před zásahem ($ 87 odst. 2 s.
ř. s.). Uhrazení částky 1450 Kč stěžovate- lem takovým důsledkem není. Stěžovatel má k dispozici jiné prostředky, jimiž se může domáhat nápravy, a to cestou civil- ního soudnictví. Ostatně, stěžovatel sám v kasační stížnosti uvádí, že mu „nezbý- vá než zahájit příslušné kroky k jejímu zpětnému vymožení“. Je tedy zřejmé, že si je možnosti jiných prostředků ochra- ny nejen vědom, ale že jich je připraven aktivně využít. 797 932 Stěžovatel v rámci kasační stížnosti nezpochybnil závěry městského soudu o tom, že obava z opakování nezákonné- ho zásahu v daném případě není opod- statněná.
Nejvyšší správní soud proto již nad rámec nutného odůvodnění dopl ňuje, že hrozba opakováním nezákonné- ho zásahu musí splňovat alespoň mini- mální kritéria určitosti. Jak městský soud správně konstatoval, došlo-li by někdy v budoucnu k odtažení stěžovatelova vo- zidla kdekoliv z okruhu tzv. modré par- kovací zóny, jednalo by se o zásah, který nelze s dostatečnou mírou určitosti zto- tožnit se zásahem původním, a který proto nemůže být chápán jako opaková- ní zásahu původního. Stěžovatel namítá, že městský soud pochybil, když mu neposkytl ochranu před zásahem orgánu veřejné moci.
Nej- vyšší správní soud již shora rozepsal cha- rakter ochrany poskytované na základě ustanovení $ 82 a násl. s. ř. s. Relativně minimalistický cíl citovaného ustanove- ní směřuje k poskytnutí okamžité ochra- ny proti trvajícímu či opakovaně hrozící- mu nezákonnému zásahu, nebo jeho trvajícím důsledkům. Tento charakter vyplývá rovněž z ustanovení $ 86 s. ř. s., podle kterého soud zastaví řízení, zjistí-li, že po podání žaloby zásah ani jeho dů- sledky netrvají a jeho opakování nehrozí. Argumentace ustanovením čl.
2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého lze státní moc uplatňovat pouze v případech a mezích stanovených záko- nem, není v posuzované věci namístě. Jakkoliv nezákonný zásah zpravidla bu- de znamenat porušení citovaného člán- ku, nezakládá tato skutečnost bez další- ho možnost soudní ochrany. Ta vyplývá především z kontextu citovaného usta- novení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého se Ize do- máhat ochrany před zkrácením práv roz- 798 hodnutím orgánu veřejné správy.
Jakko- liv má nezákonný zásah specifický cha- rakter a není stricto sensu rozhodnutím veřejné správy, nutnost možné ochrany proti němu lze podřadit citovanému článku Listiny základních práv a svobod. Ochrana proti takovému zásahu podle $ 82 a násl. s. ř. s. pak řeší existující účin- ky takového zásahu, případně jeho trva- jící bezprostřední důsledky, nebo od- straňuje hrozbu jeho opakování. Za situace, kdy netrvá zásah ani jeho bez- prostřední důsledky, neexistuje právo, kterému by v daném případě měla být poskytnuta ochrana.
Případně vzniklá škoda, vyplývající z nesprávného úřední- ho postupu, za který je možné nezákon- ný zásah považovat, pak je v souladu s čl. 36 odst. 3 nahraditelná cestou civilní- ho soudnictví. V posuzované věci proto nedošlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, neboť bezprostřední důsledky porušení práv stě- žovatele v podobě trvání důsledků nezá- konného zásahu, a tedy ani důvod ochrany cestou správního soudnictví, již netrvaly. Nejvyšší správní soud ve věci v soula- du s ustanovením $ 109 odst. 1 s.
ř. S. roz- hodoval bez nařízení jednání. Podle cito- vaného zákonného ustanovení při řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nařizuje jednání pouze ve dvou přípa- dech. Těmi jsou za prvé případy, kdy soud provádí dokazování. Tak tomu ovšem v posuzované věci nebylo. Dru- hým případem je, uzná-li soud nařízení jednání za vhodné. Důvody takové vhod- nosti mohou být nejrůznějšího charakte- ru. Důvodem, pro který by Nejvyšší správní soud musel bez dalšího nařídit jednání, není samotná žádost účastníka o nařízení jednání.
Stěžovatel žádost o nařízení jednání odůvodnil tím, že celá záležitost je ve svých nejširších důsled- cích zásadní povahy a charakteru, dotý- ká se stovek či tisíců občanů, a je tedy třeba věc veřejně projednat, aby účastní- ci řízení mohli prezentovat své právní názory před veřejností. Nejvyšší správní soud uvedené důvody neshledává dosta- tečnými pro nařízení ústního jednání k projednání věci, a to zejména za situa- ce, kdy jsou jeho rozhodnutí vyhlašová- na veřejně, v anonymizované podobě pak jsou plně přístupná na jeho interne- tových stránkách.
Co do prezentace právních názorů před veřejností, tuto Nejvyšší správní soud nepovažuje za cíl řízení o kasační stížnosti. 933 Řízení před soudem: nepřijatelnost kasační stížnosti Azyl: přesah vlastních zájmů stěžovatele k $ 104a soudního řádu správního, ve znění zákona č. 350/2005 Sb.
I. Přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenziv- ní situace, v níž je - kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednot- livce - pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k urči- tému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rá- mec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního sou- du v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
II. Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasač- ní stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti ($ 106 odst. 2 s. ř, s.), řádné zastoupení ($ 105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti ($ 104 s. ř. s.) apod. Dů- vodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných ($ 103 odst. 1 s. ř. s.).
III. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je ne- jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační stížnosti, stanovených v $ 103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž též uvést, v čem stěžovatel spatřuje - v mezích kritérií přijatelnosti - v konkrétním případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
JUDr. Ladislav P. proti hlavnímu městu Praze o ochranu před nezákonným zá- sahem, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2005
JUDr. Petr Příhoda předseda senátu
8 Aps 1/2005 - 89