I. Konkrétní obsah programu zasedání zastupitelstva obce a seřazení jeho
jednotlivých bodů je součástí práva obce na samosprávu. Zařazení nového bodu na
program zasedání zastupitelstva až v průběhu tohoto zasedání připouští § 94 odst. 2
zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Schválení takto nově zařazeného bodu je možné
jen tehdy, je-li takový návrh věcně připraven ke schválení a nebrání-li schválení jiné
zákonné ustanovení. II. Schválení územního plánu usnesením zastupitelstva obce není zásahem ve
smyslu § 82 s. ř. s., ale neoddělitelnou součástí procesu vydání opatření obecné povahy, jehož přezkumu se lze domáhat v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s.
I. Konkrétní obsah programu zasedání zastupitelstva obce a seřazení jeho
jednotlivých bodů je součástí práva obce na samosprávu. Zařazení nového bodu na
program zasedání zastupitelstva až v průběhu tohoto zasedání připouští § 94 odst. 2
zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Schválení takto nově zařazeného bodu je možné
jen tehdy, je-li takový návrh věcně připraven ke schválení a nebrání-li schválení jiné
zákonné ustanovení. II. Schválení územního plánu usnesením zastupitelstva obce není zásahem ve
smyslu § 82 s. ř. s., ale neoddělitelnou součástí procesu vydání opatření obecné povahy, jehož přezkumu se lze domáhat v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s.
[47] Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozhodnutí rektora o neudělení výjimky ze studijního a zkušebního řádu nezasahuje do
právní sféry studenta, a není tedy rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Vztahuje se
na něj proto výluka ze soudního přezkumu
podle § 70 písm. a) s. ř. s. Ze stejného důvodu
není samostatně přezkoumatelný ani procesní postup vedoucí k neudělení výjimky.
2012/ZO, ve znění: „ZO schválilo zařadit do
programu jako bod č. 5 schválení územního
plánu“, je nezákonný a (3) usnesení Zastupitelstva obce Černolice ze dne 19. 12. 2012,
č. 5-21-2012/ZO, ve znění: „ZO schvaluje
usnesení k územnímu plánu v podobě, v jaké
jej přečetl výkonný pořizovatel Ladislav V.“,
je nezákonné.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
Krajský soud usnesením ze dne 9. 1. 2013,
čj. 50 A 1/2013-83, vyloučil k samostatnému
projednání návrh v části, kterou se žalobci a)
a b) domáhali ochrany před nezákonným zásahem [viz výše body (2) a (3) návrhu]. Následným rozsudkem ze dne 11. 3. 2013,
čj. 46 A 3/2013-24, krajský soud výrokem I.
odmítl žalobu v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího v usnesení
zastupitelstva žalované č. 5-21-2012/ZO a výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího
v bodu č. 1 usnesení zastupitelstva žalované
č. 3-21-2012/ZO.
Žalobci a) a b) [stěžovatelé a) a b)] podali
proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž ve vztahu k výroku II., jímž byla žaloba zamítnuta v části týkající se tvrzeného
nezákonného zásahu spočívajícího ve schválení bodu č. 1 usnesení zastupitelstva žalované
č. 3 21-2012/ZO, připomněli, že tímto bodem
zastupitelstvo rozhodlo o změně programu
jednání 21. zastupitelstva. Původně navržený
bod č. 5 (vyhlášení místního referenda) byl
nahrazen novým bodem č. 5 (schválení
územního plánu). Návrh na vyhlášení místního referenda byl následně projednán jako
bod č. 8, ačkoliv ze zápisu z jednání nevyplývá, že by taková změna programu byla skutečně formálně schválena. Takový postup stěžovatelé považovali za nezákonný, nikoliv jen
nevhodný, jak tvrdil krajský soud.
Podle stěžovatelů nebylo pochyb o tom,
že ke změně programu došlo v souladu s § 84
a § 94 obecního zřízení. Zákon o místním referendu však ukládá zastupitelstvu další povinnosti, které omezují jeho pravomoc stanovenou obecním zřízením. Podle § 13 zákona
o místním referendu je zastupitelstvo povinno na nejbližším zasedání rozhodnout o návrhu na vyhlášení místního referenda. Zastupitelstvo nemůže prostřednictvím úpravy
takové projednání znemožnit
programu
a o návrhu nerozhodnout, byť by takový postup byl souladný s § 94 obecního zřízení.
Stěžovatelé se domnívali, že obdobný závěr by se měl uplatnit tehdy, pokud by v důsledku úpravy programu jednání zastupitelstva bylo fakticky rozhodnuto o položených
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
otázkách již před projednáním návrhu na vyhlášení místního referenda. Takový postup
by byl nezákonný, protože místní referendum je výkonem přímé demokracie, která je
nadřazena demokracii zastupitelské (viz čl. 2
odst. 2 Ústavy). Bylo by v rozporu se smyslem
předmětné právní úpravy, pokud by zastupitelstvo urychleně rozhodlo o otázkách předložených v návrhu na vyhlášení místního referenda, aby fakticky zmařilo konání místního
referenda, resp. uskutečnění jeho výsledků.
Zastupitelstvo by se tímto postupem účelově
vyhnulo vázanosti výsledky místního referenda (viz § 49 zákona o místním referendu). Zastupitelská demokracie by tak byla vždy nadřazena demokracii přímé, což by bylo
v rozporu s čl. 2 Ústavy. Byl-li by takový postup prohlášen za zákonný, umožňoval by zastupitelstvu eliminovat jakýkoliv návrh občanů na vyhlášení místního referenda.
Dále stěžovatelé zdůraznili, že místní referendum má nejen preventivní, ale i nápravnou funkci, pokud je zjevné, že zastupitelská
demokracie selhala a zvolení zástupci jednají
(nebo je pravděpodobné, že jednají) zcela
v rozporu se zájmy svých voličů. Selhání zastupitelstva se projevilo právě účelovým odsunutím projednání návrhu na vyhlášení
místního referenda tak, aby byl mezitím
schválen územní plán.
Proti popsanému nezákonnému zásahu
neexistuje žádný opravný prostředek, a to
bez ohledu na skutečnost, že se stěžovatelé
domáhali pouze určení, že zásah byl nezákonný (viz body III a IV petitu žaloby). V řízení
podle § 91a s. ř. s. má soud omezenou možnost přezkumu, může posoudit pouze existenci nároku na vyhlášení místního referenda ve smyslu § 7 zákona o místním referendu,
ale nemůže přihlédnout k jiným skutečnostem, např. k tomu, zda již bylo o předmětných otázkách fakticky rozhodnuto. Ani včasně podaná kasační stížnost by zřejmě
neumožnila Nejvyššímu správnímu soudu
rozhodnout jinak, než vyhlásit referendum,
pokud by soud neshledal důvody pro nevyhlášení místního referenda (pozn. NSS: kasační stížnost proti usnesení ze dne 30. 1.
2013, čj. 50 A 1/2013-115, č. 2937/2013 Sb. NSS,
kterým krajský soud zamítl návrh na vyhlášení místního referenda z důvodu nepřípustnosti, Nejvyšší správní soud odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 7. 3. 2013, čj. Ars
1/2013-8). Výsledek referenda by však již nebylo možné uskutečnit, protože v době vyhlášení výsledku by územní plán byl již schválen.
Stěžovatelé se domnívali, že posouzení
předmětné otázky v řízení proti rozhodnutí
o námitkách, případně v řízení proti opatření
obecné povahy, není opravným prostředkem
k zajištění ochrany práv stěžovatelů vyplývajících ze zákona o místním referendu, která
jsou tvrzeným nezákonným zásahem přímo
dotčena. V rámci zmiňovaných řízení je totiž
přezkoumáván postup obce při vypořádání
konkrétních námitek, resp. při vydání opatření obecné povahy, a dotčená práva jsou zcela
odlišná. Nelze např. vyloučit, že námitka na
vyřazení určité lokality z návrhu územního
plánu bude vypořádána v souladu se zákonem
a předmětná lokalita bude v územním plánu
oprávněně, rozhodnutí v místním referendu
by však mohlo legitimně zavázat zastupitele,
aby tuto lokalitu z územního plánu vyloučili.
Prohlášení předmětného zásahu za nezákonný je jediným způsobem, jak lze vyjádřit,
že došlo k porušení práv stěžovatelů. Důsledky takového prohlášení mají význam nejen
pro samotné stěžovatele, ale mohou mít dopad i na některá navazující řízení, ve kterých
se příslušné orgány a soudy nemohou zabývat zákonností postupu zastupitelstva ve vztahu k zákonu o místním referendu.
Ve vztahu k výroku I., jímž byla žaloba odmítnuta v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího ve schválení usnesení zastupitelstva žalované č. 5-21 2012/ZO,
stěžovatelé namítli, že pouze požadovali, aby
krajský soud prohlásil napadené usnesení za
nezákonné (viz bod IV petitu žaloby). Jiné návrhy stěžovatelé neučinili, není tudíž zřejmé,
z čeho krajský soud dovodil, že se stěžovatelé
nedomáhali „toliko vyslovení toho, že zásah
byl nezákonný“, a že proto není možné použít § 85 s. ř. s. poslední větu.
Stěžovatelé připomněli, že usnesením
č. 5-21-2012/ZO zastupitelstvo žalované
schválilo návrh územního plánu. Výrok I. napadeného rozsudku je nezákonný ze stejných
důvodů, které stěžovatelé uvedli výše ve vztahu k usnesení č. 3-21-2012/ZO. Nelze totiž odhlédnout od okolností, za nichž bylo usnesení č. 5-21-2012/ZO přijato, ani od rozsahu, ve
kterém se dotýká práv stěžovatelů na výkon
přímé demokracie. Tato práva vyplývají ze zákona o místním referendu a nelze je přezkoumat v jiném řízení.
Pro úplnost stěžovatelé dodali, že ve vztahu k opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP
(územnímu plánu obce Černolice) je v současné době před krajským soudem vedeno řízení pod sp. zn. 50 A 7/2013, jehož se stěžovatelé účastní. Výkon výše uvedených práv
nestojí ve fázi příslušných řízení proti sobě,
byť výsledek může být rozdílný. Zastupitelstvo je vázáno výsledkem místního referenda,
čímž může fakticky dojít k negaci určité části
územního plánu, která by byla jinak při přezkumu opatření obecné povahy shledána
souladná s právními předpisy.
Stěžovatelé se domnívali, že je nutné považovat za nezákonný zásah také usnesení
o schválení územního plánu, protože bez jeho zpochybnění by nebylo možné uskutečnit
výsledek místního referenda, pokud by bylo
vyhlášeno a občané by se vyslovili k položeným otázkám kladně. Prohlášení kroků zastupitelstva za nezákonné je jedinou možností,
jak tento důsledek zvrátit.
Závěrem stěžovatelé dodali, že výše uvedenou argumentací není dotčena možnost
zrušit usnesení zastupitelstva pro nepřezkoumatelnost (viz text „v podobě, v jaké jej přečetl výkonný pořizovatel Ladislav V.“). Rozhodnutí této otázky však zřejmě přísluší
soudu v rámci řízení o zrušení opatření obecné povahy.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti
popsala vývoj přijímání územního plánu obce Černolice a návrhu na vyhlášení místního
referenda. Zastupitelstvo žalované rozhodlo na
svém zasedání dne 6. 12. 2012, že ke schválení
územního plánu dojde na nejbližším dalším
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
zasedání, které bylo plánováno na 12. 12. 2012.
Pouhý den před plánovaným zasedáním tehdejší starosta obce Jiří Michal oznámil bez
uvedení důvodu, že se zasedání zastupitelstva
o týden odkládá. Důvody odkladu však byly
zřejmé; dne 11. 12. 2012 byl obecnímu úřadu
doručen návrh na vyhlášení místního referenda o územním plánu, který nebyl bez vad. Starosta proto účelově odložil zasedání zastupitelstva. Podobným postupem by mohla být
činnost zastupitelstva paralyzována, pokud by
se mělo vždy čekat na odstranění vad návrhu.
Dne 19. 12. 2012 se konalo zasedání zastupitelstva, bod týkající se schválení územního
plánu nebyl do programu starostou zařazen.
Na začátku zasedání proto bylo zařazeno
schválení upraveného programu jako bod
č. 3 programu. Ke změně programu a zařazení schválení územního plánu pod bodem č. 5
došlo v souladu s § 94 obecního zřízení. Zastupitelstvo schválilo navržené změny a doplnění programu usnesením č. 3-21-2012/ZO.
Usnesení č. 3-21-2012/ZO nesměřovalo přímo proti stěžovatelům a ani v jeho důsledku
nedošlo k jakémukoliv zásahu vůči stěžovatelům. Zastupitelstvo rozhodlo pouze o zařazení
bodu, o jehož projednání bylo rozhodnuto na
předchozím zasedání a který starosta z blíže
neurčeného důvodu na program nezařadil.
Důsledky údajného nezákonného zásahu nenaplňují podmínku trvání nebo hrozby opakování zásahu. V žádném případě nelze určit,
že zásah byl nezákonný.
Usnesením č. 5-21-2012/ZO byl schválen
územní plán obce Černolice. Územní plán
byl vydán ve formě opatření obecné povahy,
se kterým neoddělitelně souvisí i samotné
hlasování o něm. Krajský soud poukázal na
to, že žaloba na ochranu před nezákonným
zásahem je nepřípustná, je-li napadeným aktem opatření obecné povahy. V řízení o návrhu na zrušení předmětného územního plánu,
na které stěžovatelé poukázali, krajský soud
neshledal proces schvalování územního plánu nezákonným (viz rozsudek krajského soudu ze dne 7. 5. 2013, čj. 50 A 7/2013-130).
Ve vztahu k návrhu na vyhlášení místního
referenda žalovaná zdůraznila, že tento návrh
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
nebyl i přes opravu bezvadný. Zastupitelstvo
proto ještě před schvalováním změny programu rozhodlo, že se návrhem na vyhlášení
místního referenda nebude zabývat. Při hlasování o bodu č. 8, ve kterém bylo jasně uvedeno, že zastupitelstvo rozhodne o konání
místního referenda, pokud je návrh bez vady,
se 3 zastupitelé vyslovili „pro“ a 4 „proti“. Do
zápisu bylo v rozporu s navrženým usnesením uvedeno: „Usnesení č. 8-21-2012/ZO: ZO
zamítlo návrh na uspořádání místního referenda k územnímu plánu dne 26. 1. 2013.“
Zastupitelstvo však o vyhlášení místního referenda ani o zamítnutí návrhu nerozhodlo. Zastupitelé totiž hlasovali o tom, zda se bude
o návrhu na vyhlášení referenda vůbec hlasovat. Zápis z jednání zastupitelstva je chybný
a tendenční, v současné době tuto záležitost
vyšetřuje Policie ČR, které byl předán zvukový záznam ze zasedání, a také Ministerstvo
vnitra připravuje nápravu.
Není proto pravda, že zastupitelstvo návrh na vyhlášení místního referenda zamítlo
z důvodu, že již byl schválen územní plán. Návrh byl vadný a zastupitelstvo jej nemohlo
projednat, a to bez ohledu na přijetí územního plánu. Zastupitelstvo nezamýšlelo změnou programu znemožnit vyhlášení místního
referenda nezákonným způsobem.
Výše zmíněné usnesení krajského soudu
čj. 50 A 1/2013-115 ve věci místního referenda vychází sice z chybné formulace usnesení
zastupitelstva, přesto potvrzuje, že referendum by nemohlo být vyhlášeno, i kdyby o návrhu zastupitelstvo rozhodlo podle § 13 odst. 1
zákona o místním referendu, a to bez ohledu
na to, v jakém pořadí by byl předmětný bod
na jednání zařazen. Krajský soud uzavřel, že
byly naplněny předpoklady § 7 písm. e) zákona o místním referendu, podle kterého místní referendum nelze konat v případech, kdy
se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním
řízení. Pokud je místní referendum nepřípustné, nemohlo dojít k nezákonnému zásahu do práv stěžovatelů změnou programu
a schválením územního plánu, tj. usneseními
č. 3-21-2012/ZO a č. 5-21-2012/ZO.
Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti stěžovatele b) zastavil z důvodu
zpětvzetí a kasační stížnost stěžovatele a)
zamítl.
Z odůvodnění:
V.2
(...)
Námitka nezákonnosti bodu č. 1 usnese-
ní zastupitelstva č. 3-21-2012/ZO
(...) [34] Nejvyšší správní soud nesouhlasil se stěžovatelem a), že krajský soud vytrhl
posouzení zákonnosti předmětného zásahu
z kontextu posuzované věci. Z odůvodnění
napadeného rozsudku je zřejmé, že si krajský
soud byl vědom, že obsahem „odsunutého“
bodu programu byl návrh na vyhlášení místního referenda, tato skutečnost však podle
krajského soudu neměla vliv na posouzení zákonnosti změny programu, byť byl postup zastupitelstva podle krajského soudu nevhodný.
[47] Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozhodnutí rektora o neudělení výjimky ze studijního a zkušebního řádu nezasahuje do
právní sféry studenta, a není tedy rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Vztahuje se
na něj proto výluka ze soudního přezkumu
podle § 70 písm. a) s. ř. s. Ze stejného důvodu
není samostatně přezkoumatelný ani procesní postup vedoucí k neudělení výjimky.
2012/ZO, ve znění: „ZO schválilo zařadit do
programu jako bod č. 5 schválení územního
plánu“, je nezákonný a (3) usnesení Zastupitelstva obce Černolice ze dne 19. 12. 2012,
č. 5-21-2012/ZO, ve znění: „ZO schvaluje
usnesení k územnímu plánu v podobě, v jaké
jej přečetl výkonný pořizovatel Ladislav V.“,
je nezákonné.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
Krajský soud usnesením ze dne 9. 1. 2013,
čj. 50 A 1/2013-83, vyloučil k samostatnému
projednání návrh v části, kterou se žalobci a)
a b) domáhali ochrany před nezákonným zásahem [viz výše body (2) a (3) návrhu]. Následným rozsudkem ze dne 11. 3. 2013,
čj. 46 A 3/2013-24, krajský soud výrokem I.
odmítl žalobu v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího v usnesení
zastupitelstva žalované č. 5-21-2012/ZO a výrokem II. zamítl žalobu v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího
v bodu č. 1 usnesení zastupitelstva žalované
č. 3-21-2012/ZO.
Žalobci a) a b) [stěžovatelé a) a b)] podali
proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž ve vztahu k výroku II., jímž byla žaloba zamítnuta v části týkající se tvrzeného
nezákonného zásahu spočívajícího ve schválení bodu č. 1 usnesení zastupitelstva žalované
č. 3 21-2012/ZO, připomněli, že tímto bodem
zastupitelstvo rozhodlo o změně programu
jednání 21. zastupitelstva. Původně navržený
bod č. 5 (vyhlášení místního referenda) byl
nahrazen novým bodem č. 5 (schválení
územního plánu). Návrh na vyhlášení místního referenda byl následně projednán jako
bod č. 8, ačkoliv ze zápisu z jednání nevyplývá, že by taková změna programu byla skutečně formálně schválena. Takový postup stěžovatelé považovali za nezákonný, nikoliv jen
nevhodný, jak tvrdil krajský soud.
Podle stěžovatelů nebylo pochyb o tom,
že ke změně programu došlo v souladu s § 84
a § 94 obecního zřízení. Zákon o místním referendu však ukládá zastupitelstvu další povinnosti, které omezují jeho pravomoc stanovenou obecním zřízením. Podle § 13 zákona
o místním referendu je zastupitelstvo povinno na nejbližším zasedání rozhodnout o návrhu na vyhlášení místního referenda. Zastupitelstvo nemůže prostřednictvím úpravy
takové projednání znemožnit
programu
a o návrhu nerozhodnout, byť by takový postup byl souladný s § 94 obecního zřízení.
Stěžovatelé se domnívali, že obdobný závěr by se měl uplatnit tehdy, pokud by v důsledku úpravy programu jednání zastupitelstva bylo fakticky rozhodnuto o položených
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
otázkách již před projednáním návrhu na vyhlášení místního referenda. Takový postup
by byl nezákonný, protože místní referendum je výkonem přímé demokracie, která je
nadřazena demokracii zastupitelské (viz čl. 2
odst. 2 Ústavy). Bylo by v rozporu se smyslem
předmětné právní úpravy, pokud by zastupitelstvo urychleně rozhodlo o otázkách předložených v návrhu na vyhlášení místního referenda, aby fakticky zmařilo konání místního
referenda, resp. uskutečnění jeho výsledků.
Zastupitelstvo by se tímto postupem účelově
vyhnulo vázanosti výsledky místního referenda (viz § 49 zákona o místním referendu). Zastupitelská demokracie by tak byla vždy nadřazena demokracii přímé, což by bylo
v rozporu s čl. 2 Ústavy. Byl-li by takový postup prohlášen za zákonný, umožňoval by zastupitelstvu eliminovat jakýkoliv návrh občanů na vyhlášení místního referenda.
Dále stěžovatelé zdůraznili, že místní referendum má nejen preventivní, ale i nápravnou funkci, pokud je zjevné, že zastupitelská
demokracie selhala a zvolení zástupci jednají
(nebo je pravděpodobné, že jednají) zcela
v rozporu se zájmy svých voličů. Selhání zastupitelstva se projevilo právě účelovým odsunutím projednání návrhu na vyhlášení
místního referenda tak, aby byl mezitím
schválen územní plán.
Proti popsanému nezákonnému zásahu
neexistuje žádný opravný prostředek, a to
bez ohledu na skutečnost, že se stěžovatelé
domáhali pouze určení, že zásah byl nezákonný (viz body III a IV petitu žaloby). V řízení
podle § 91a s. ř. s. má soud omezenou možnost přezkumu, může posoudit pouze existenci nároku na vyhlášení místního referenda ve smyslu § 7 zákona o místním referendu,
ale nemůže přihlédnout k jiným skutečnostem, např. k tomu, zda již bylo o předmětných otázkách fakticky rozhodnuto. Ani včasně podaná kasační stížnost by zřejmě
neumožnila Nejvyššímu správnímu soudu
rozhodnout jinak, než vyhlásit referendum,
pokud by soud neshledal důvody pro nevyhlášení místního referenda (pozn. NSS: kasační stížnost proti usnesení ze dne 30. 1.
2013, čj. 50 A 1/2013-115, č. 2937/2013 Sb. NSS,
kterým krajský soud zamítl návrh na vyhlášení místního referenda z důvodu nepřípustnosti, Nejvyšší správní soud odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 7. 3. 2013, čj. Ars
1/2013-8). Výsledek referenda by však již nebylo možné uskutečnit, protože v době vyhlášení výsledku by územní plán byl již schválen.
Stěžovatelé se domnívali, že posouzení
předmětné otázky v řízení proti rozhodnutí
o námitkách, případně v řízení proti opatření
obecné povahy, není opravným prostředkem
k zajištění ochrany práv stěžovatelů vyplývajících ze zákona o místním referendu, která
jsou tvrzeným nezákonným zásahem přímo
dotčena. V rámci zmiňovaných řízení je totiž
přezkoumáván postup obce při vypořádání
konkrétních námitek, resp. při vydání opatření obecné povahy, a dotčená práva jsou zcela
odlišná. Nelze např. vyloučit, že námitka na
vyřazení určité lokality z návrhu územního
plánu bude vypořádána v souladu se zákonem
a předmětná lokalita bude v územním plánu
oprávněně, rozhodnutí v místním referendu
by však mohlo legitimně zavázat zastupitele,
aby tuto lokalitu z územního plánu vyloučili.
Prohlášení předmětného zásahu za nezákonný je jediným způsobem, jak lze vyjádřit,
že došlo k porušení práv stěžovatelů. Důsledky takového prohlášení mají význam nejen
pro samotné stěžovatele, ale mohou mít dopad i na některá navazující řízení, ve kterých
se příslušné orgány a soudy nemohou zabývat zákonností postupu zastupitelstva ve vztahu k zákonu o místním referendu.
Ve vztahu k výroku I., jímž byla žaloba odmítnuta v části týkající se tvrzeného nezákonného zásahu spočívajícího ve schválení usnesení zastupitelstva žalované č. 5-21 2012/ZO,
stěžovatelé namítli, že pouze požadovali, aby
krajský soud prohlásil napadené usnesení za
nezákonné (viz bod IV petitu žaloby). Jiné návrhy stěžovatelé neučinili, není tudíž zřejmé,
z čeho krajský soud dovodil, že se stěžovatelé
nedomáhali „toliko vyslovení toho, že zásah
byl nezákonný“, a že proto není možné použít § 85 s. ř. s. poslední větu.
Stěžovatelé připomněli, že usnesením
č. 5-21-2012/ZO zastupitelstvo žalované
schválilo návrh územního plánu. Výrok I. napadeného rozsudku je nezákonný ze stejných
důvodů, které stěžovatelé uvedli výše ve vztahu k usnesení č. 3-21-2012/ZO. Nelze totiž odhlédnout od okolností, za nichž bylo usnesení č. 5-21-2012/ZO přijato, ani od rozsahu, ve
kterém se dotýká práv stěžovatelů na výkon
přímé demokracie. Tato práva vyplývají ze zákona o místním referendu a nelze je přezkoumat v jiném řízení.
Pro úplnost stěžovatelé dodali, že ve vztahu k opatření obecné povahy č. 1/2012/OOP
(územnímu plánu obce Černolice) je v současné době před krajským soudem vedeno řízení pod sp. zn. 50 A 7/2013, jehož se stěžovatelé účastní. Výkon výše uvedených práv
nestojí ve fázi příslušných řízení proti sobě,
byť výsledek může být rozdílný. Zastupitelstvo je vázáno výsledkem místního referenda,
čímž může fakticky dojít k negaci určité části
územního plánu, která by byla jinak při přezkumu opatření obecné povahy shledána
souladná s právními předpisy.
Stěžovatelé se domnívali, že je nutné považovat za nezákonný zásah také usnesení
o schválení územního plánu, protože bez jeho zpochybnění by nebylo možné uskutečnit
výsledek místního referenda, pokud by bylo
vyhlášeno a občané by se vyslovili k položeným otázkám kladně. Prohlášení kroků zastupitelstva za nezákonné je jedinou možností,
jak tento důsledek zvrátit.
Závěrem stěžovatelé dodali, že výše uvedenou argumentací není dotčena možnost
zrušit usnesení zastupitelstva pro nepřezkoumatelnost (viz text „v podobě, v jaké jej přečetl výkonný pořizovatel Ladislav V.“). Rozhodnutí této otázky však zřejmě přísluší
soudu v rámci řízení o zrušení opatření obecné povahy.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti
popsala vývoj přijímání územního plánu obce Černolice a návrhu na vyhlášení místního
referenda. Zastupitelstvo žalované rozhodlo na
svém zasedání dne 6. 12. 2012, že ke schválení
územního plánu dojde na nejbližším dalším
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
zasedání, které bylo plánováno na 12. 12. 2012.
Pouhý den před plánovaným zasedáním tehdejší starosta obce Jiří Michal oznámil bez
uvedení důvodu, že se zasedání zastupitelstva
o týden odkládá. Důvody odkladu však byly
zřejmé; dne 11. 12. 2012 byl obecnímu úřadu
doručen návrh na vyhlášení místního referenda o územním plánu, který nebyl bez vad. Starosta proto účelově odložil zasedání zastupitelstva. Podobným postupem by mohla být
činnost zastupitelstva paralyzována, pokud by
se mělo vždy čekat na odstranění vad návrhu.
Dne 19. 12. 2012 se konalo zasedání zastupitelstva, bod týkající se schválení územního
plánu nebyl do programu starostou zařazen.
Na začátku zasedání proto bylo zařazeno
schválení upraveného programu jako bod
č. 3 programu. Ke změně programu a zařazení schválení územního plánu pod bodem č. 5
došlo v souladu s § 94 obecního zřízení. Zastupitelstvo schválilo navržené změny a doplnění programu usnesením č. 3-21-2012/ZO.
Usnesení č. 3-21-2012/ZO nesměřovalo přímo proti stěžovatelům a ani v jeho důsledku
nedošlo k jakémukoliv zásahu vůči stěžovatelům. Zastupitelstvo rozhodlo pouze o zařazení
bodu, o jehož projednání bylo rozhodnuto na
předchozím zasedání a který starosta z blíže
neurčeného důvodu na program nezařadil.
Důsledky údajného nezákonného zásahu nenaplňují podmínku trvání nebo hrozby opakování zásahu. V žádném případě nelze určit,
že zásah byl nezákonný.
Usnesením č. 5-21-2012/ZO byl schválen
územní plán obce Černolice. Územní plán
byl vydán ve formě opatření obecné povahy,
se kterým neoddělitelně souvisí i samotné
hlasování o něm. Krajský soud poukázal na
to, že žaloba na ochranu před nezákonným
zásahem je nepřípustná, je-li napadeným aktem opatření obecné povahy. V řízení o návrhu na zrušení předmětného územního plánu,
na které stěžovatelé poukázali, krajský soud
neshledal proces schvalování územního plánu nezákonným (viz rozsudek krajského soudu ze dne 7. 5. 2013, čj. 50 A 7/2013-130).
Ve vztahu k návrhu na vyhlášení místního
referenda žalovaná zdůraznila, že tento návrh
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
nebyl i přes opravu bezvadný. Zastupitelstvo
proto ještě před schvalováním změny programu rozhodlo, že se návrhem na vyhlášení
místního referenda nebude zabývat. Při hlasování o bodu č. 8, ve kterém bylo jasně uvedeno, že zastupitelstvo rozhodne o konání
místního referenda, pokud je návrh bez vady,
se 3 zastupitelé vyslovili „pro“ a 4 „proti“. Do
zápisu bylo v rozporu s navrženým usnesením uvedeno: „Usnesení č. 8-21-2012/ZO: ZO
zamítlo návrh na uspořádání místního referenda k územnímu plánu dne 26. 1. 2013.“
Zastupitelstvo však o vyhlášení místního referenda ani o zamítnutí návrhu nerozhodlo. Zastupitelé totiž hlasovali o tom, zda se bude
o návrhu na vyhlášení referenda vůbec hlasovat. Zápis z jednání zastupitelstva je chybný
a tendenční, v současné době tuto záležitost
vyšetřuje Policie ČR, které byl předán zvukový záznam ze zasedání, a také Ministerstvo
vnitra připravuje nápravu.
Není proto pravda, že zastupitelstvo návrh na vyhlášení místního referenda zamítlo
z důvodu, že již byl schválen územní plán. Návrh byl vadný a zastupitelstvo jej nemohlo
projednat, a to bez ohledu na přijetí územního plánu. Zastupitelstvo nezamýšlelo změnou programu znemožnit vyhlášení místního
referenda nezákonným způsobem.
Výše zmíněné usnesení krajského soudu
čj. 50 A 1/2013-115 ve věci místního referenda vychází sice z chybné formulace usnesení
zastupitelstva, přesto potvrzuje, že referendum by nemohlo být vyhlášeno, i kdyby o návrhu zastupitelstvo rozhodlo podle § 13 odst. 1
zákona o místním referendu, a to bez ohledu
na to, v jakém pořadí by byl předmětný bod
na jednání zařazen. Krajský soud uzavřel, že
byly naplněny předpoklady § 7 písm. e) zákona o místním referendu, podle kterého místní referendum nelze konat v případech, kdy
se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním
řízení. Pokud je místní referendum nepřípustné, nemohlo dojít k nezákonnému zásahu do práv stěžovatelů změnou programu
a schválením územního plánu, tj. usneseními
č. 3-21-2012/ZO a č. 5-21-2012/ZO.
Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti stěžovatele b) zastavil z důvodu
zpětvzetí a kasační stížnost stěžovatele a)
zamítl.
Z odůvodnění:
V.2
(...)
Námitka nezákonnosti bodu č. 1 usnese-
ní zastupitelstva č. 3-21-2012/ZO
(...) [34] Nejvyšší správní soud nesouhlasil se stěžovatelem a), že krajský soud vytrhl
posouzení zákonnosti předmětného zásahu
z kontextu posuzované věci. Z odůvodnění
napadeného rozsudku je zřejmé, že si krajský
soud byl vědom, že obsahem „odsunutého“
bodu programu byl návrh na vyhlášení místního referenda, tato skutečnost však podle
krajského soudu neměla vliv na posouzení zákonnosti změny programu, byť byl postup zastupitelstva podle krajského soudu nevhodný.
[35] Zdejší soud přisvědčil krajskému
soudu, že otázka obsahu konkrétních bodů,
jejichž zařazení na program zasedání či „odsunutí“ v rámci tohoto programu bylo zpochybněno, neměla v nyní posuzované věci
vliv na závěr, že tvrzený zásah do práv stěžovatele a) nebyl nezákonný.
[35] Zdejší soud přisvědčil krajskému
soudu, že otázka obsahu konkrétních bodů,
jejichž zařazení na program zasedání či „odsunutí“ v rámci tohoto programu bylo zpochybněno, neměla v nyní posuzované věci
vliv na závěr, že tvrzený zásah do práv stěžovatele a) nebyl nezákonný.
[36] Konkrétní obsah programu zasedání
zastupitelstva obce a seřazení jeho jednotlivých bodů je nepochybně součástí práva obce na samosprávu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. IV. ÚS
331/02, č. 113/2002 Sb. ÚS). Podle citovaného nálezu stát může zasáhnout do práva
územních samosprávných celků na samosprávu pouze tehdy, pokud to nepochybně
vyžaduje ochrana zákona (srov. čl. 101 odst. 4
Ústavy). Požadavek ochrany zákona nelze podle Ústavního soudu dovodit extenzivním výkladem nemajícím oporu v zákonné úpravě,
byť by byl takový výklad logický a nevzbuzující pochybnosti o jeho účelnosti a rozumném
smyslu. Zásah státu do ústavně zaručeného
práva na samosprávu je přípustný pouze za
situace, kdy je porušení zákona ze strany
územního samosprávného celku dovozeno
subsumpcí pod právní normu vyloženou secundum et intra, nikoliv již praeter legem.
Jedná se o ústavně založenou výjimku zasa-
hující do jednoho ze znaků demokratického
právního státu, kterou je třeba vykládat
a používat restriktivním způsobem.
[37] Zařazení nového bodu na program
zasedání zastupitelstva až v průběhu tohoto
zasedání připouští § 94 odst. 2 obecního zřízení. Ve výše zmíněném nálezu Ústavní soud
uzavřel, že nový bod nelze zařadit do programu až přímo na zasedání zastupitelstva pouze tehdy, pokud to s ohledem na povahu věci
vyplývá z ostatních ustanovení zákona (např.
§ 39 téhož zákona stanoví povinnost obce
nejméně 15 dnů před projednáním orgány
obce zveřejnit záměr prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo
poskytnout jako výpůjčku, jinak je právní
úkon obce od počátku neplatný).
[38] Přestože by v případě závažných otázek zastupitelstvo mělo využívat možnosti zařadit takovou otázku na program zastupitelstva
až na jeho zasedání zdrženlivým a uváženým
způsobem, který nevzbuzuje podezření o účelovém předložení návrhu „na poslední chvíli“,
Ústavní soud připustil, že zákon takový postup umožňuje (samotné věcné řešení dané
otázky je pak podrobeno případným dalším
zákonným podmínkám). Obecní zřízení nerozlišuje závažné a méně závažné body programu zasedání zastupitelstva, proto závažnost
otázky, jíž se příslušný nový bod programu týká, nemá vliv na možnost zastupitelstva zařadit
jej na program až v průběhu zasedání.
[39] V nyní posuzované věci krajský soud
uzavřel, že zastupitelstvo změnilo program
jednání v souladu s § 94 citovaného zákona.
Tento závěr stěžovatel a) nezpochybnil, ale naopak výslovně připustil, že není pochyb o tom,
že ke změně programu došlo v souladu s předmětným ustanovením. Nejvyšší správní soud,
který je vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (viz § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), proto neshledal důvod se touto otázkou blíže zabývat.
[39] V nyní posuzované věci krajský soud
uzavřel, že zastupitelstvo změnilo program
jednání v souladu s § 94 citovaného zákona.
Tento závěr stěžovatel a) nezpochybnil, ale naopak výslovně připustil, že není pochyb o tom,
že ke změně programu došlo v souladu s předmětným ustanovením. Nejvyšší správní soud,
který je vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (viz § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), proto neshledal důvod se touto otázkou blíže zabývat.
[40] Argumentace stěžovatele a) spočívala v tvrzení, že zastupitelstvo žalované obešlo
zákon o místním referendu tím, že na program svého zasedání zařadilo schválení
územního plánu a rozhodlo o otázkách, které
byly předmětem návrhu na vyhlášení místní-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
ho referenda, již před projednáním bodu týkajícího se tohoto návrhu. Stěžovatel a) se domníval, že takový postup zastupitelstva byl
nezákonný a rozporný s čl. 2 odst. 2 Ústavy.
[41] Této námitce Nejvyšší správní soud
nepřisvědčil. Stěžovatel a) vyšel z mylné domněnky, že z čl. 2 odst. 2 Ústavy vyplývá nadřazenost místního referenda jakožto formy
přímé demokracie nad demokracií zastupitelskou. Tato domněnka nebyla správná již
jen z toho důvodu, že místní referendum nemá svůj ústavní základ v čl. 2 odst. 2 Ústavy,
kterého se stěžovatel a) dovolával. Článek 2
odst. 2 Ústavy se výslovně týká pouze výkonu
státní moci („Ústavní zákon může stanovit,
kdy lid vykonává státní moc přímo.“). V případě místního referenda se však nejedná
o výkon státní moci, ale o výkon moci samosprávné. Místní referendum postrádá obdobné ústavněprávní zakotvení, jaké má např. volební právo (čl. 18 Ústavy), jeho úprava je
provedena pouze v právu „jednoduchém“ zákonem o místním referendu (blíže viz rozsudky ze dne 29. 8. 2012, čj. Ars 1/2012-26,
č. 2718/2012 Sb. NSS, a ze dne 29. 8. 2012,
čj. Ars 3/2012-27, nebo nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09,
č. 27/2009 Sb. ÚS).
[42] Bez ohledu na nesprávný odkaz na
čl. 2 odst. 2 Ústavy Nejvyšší správní soud nesouhlasil se stěžovatelem a) ani v tom, že by
místní referendum bylo nadřazeno zastupitelské demokracii. Na rozdíl od modelu silných přímých demokracií švýcarského typu
referendum v České republice pouze komplementárně doplňuje rozhodování zvoleného sboru zastupitelů (blíže viz rozsudek
ze dne 31. 10. 2012, čj. Ars 2/2012-43,
č. 2799/2013 Sb. NSS). Prostřednictvím místního referenda mohou občané usměrňovat
v konkrétních otázkách veřejného zájmu politickou reprezentaci obce a kontrolovat výkon místní samosprávy; to však neznamená,
že by místní referendum mělo být automaticky nadřazeno právu obce na samosprávu.
[43] Nejvyšší správní soud nedal za pravdu stěžovateli a) ani v námitce, že zastupitelstvo žalované obešlo zákon o místním referendu tím, že urychleně rozhodlo o schválení
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
územního plánu ještě před projednáním bodu týkajícího se návrhu na vyhlášení místního referenda.
[43] Nejvyšší správní soud nedal za pravdu stěžovateli a) ani v námitce, že zastupitelstvo žalované obešlo zákon o místním referendu tím, že urychleně rozhodlo o schválení
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
územního plánu ještě před projednáním bodu týkajícího se návrhu na vyhlášení místního referenda.
[44] Schválení územního plánu bylo již
jen konečnou fází procesu přijímání územního plánu, který trval po dobu několika let.
Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že o pořízení územního plánu
přímo žalovanou zastupitelstvo rozhodlo již
dne 30. 7. 2008 (pod sp. zn. 9 Aos 2/2013
v současné době probíhá před zdejším soudem řízení týkající se návrhu na zrušení části
předmětného územního plánu). O schválení
územního plánu zastupitelstvo jednalo na
svém zasedání dne 6. 12. 2012, tedy ještě před
podáním návrhu na vyhlášení místního referenda dne 11. 12. 2012. Samotné schválení
územního plánu však bylo odloženo, protože
bylo třeba nejprve zapracovat do územního
plánu rozhodnutí o námitkách a připomínkách
přijaté na tomto zasedání [zápis ze zasedání zastupitelstva dne 6. 12. 2012 je součástí spisu
a jeho kopie byla zaslána stěžovateli a) spolu
s vyjádřením žalované ke kasační stížnosti].
[45] Stěžovatel a) tak měl dostatek času
podat návrh na vyhlášení místního referenda,
které by se vztahovalo k otázkám souvisejícím s územním plánem (návrh na vyhlášení
místního referenda je možné podat, pokud je
územní plán ve stadiu návrhu, blíže viz např.
výše citovaný rozsudek čj. Ars 1/2012-26; v této souvislosti se Nejvyšší správní soud nijak
nevyjadřuje k přípustnosti konkrétního návrhu, který byl předmětem posouzení krajským
soudem ve výše citovaném usnesení čj. 50 A
1/2013-115, protože Nejvyšší správní soud
odmítl kasační stížnost proti tomuto usnesení pro opožděnost usnesením výše zmíněným usnesením čj. Ars 1/2013-8). Bylo tedy
do značné míry otázkou „procesní taktiky“
stěžovatele a) [resp. přípravného výboru, jehož byl stěžovatel a) členem], v jaké časové
fázi přijímání územního plánu podá návrh na
vyhlášení místního referenda. Pokud přípravný výbor podal návrh až ve chvíli, kdy bylo
zřejmé, že zastupitelstvo hodlá v nejbližší době schválit výslednou podobu územního plánu, musel si být vědom možnosti, že územní
plán bude schválen dříve, než bude rozhodnuto o návrhu na vyhlášení místního referenda.
[46] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil
stěžovateli a), že postup, který zvolilo zastupitelstvo v nyní posuzované věci, vede k eliminaci jakéhokoliv návrhu na vyhlášení místního referenda, a tím k popření smyslu
samotné právní úpravy. Schválení nově zařazeného bodu na program zasedání zastupitelstva je možné jen tehdy, je-li takový návrh věcně připraven ke schválení a nebrání-li
schválení jiné zákonné ustanovení (viz výše
bod [37]). Možnost zastupitelstva zařadit nový bod na program zasedání a schválit jej proto není neomezená.
[46] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil
stěžovateli a), že postup, který zvolilo zastupitelstvo v nyní posuzované věci, vede k eliminaci jakéhokoliv návrhu na vyhlášení místního referenda, a tím k popření smyslu
samotné právní úpravy. Schválení nově zařazeného bodu na program zasedání zastupitelstva je možné jen tehdy, je-li takový návrh věcně připraven ke schválení a nebrání-li
schválení jiné zákonné ustanovení (viz výše
bod [37]). Možnost zastupitelstva zařadit nový bod na program zasedání a schválit jej proto není neomezená.
[47] V nyní posuzované věci byl bod týkající se schválení územního plánu zařazen na
program zasedání poté, kdy byl takový krok
dlouhodobě zastupitelstvem připravován
a kdy byla výsledná podoba územního plánu
dokončena. Bod týkající se schválení územního plánu byl projednáván již na zasedání zastupitelstva dne 6. 12. 2012 a zastupitelstvo
uložilo starostovi, aby do 5 dnů zapracoval do
územního plánu připomínky a návrhy schválené zastupitelstvem dne 6. 12. 2012 a předložil územní plán do příštího zasedání zastupitelstva v takové podobě, aby jej bylo možné
schválit (viz zápis ze zasedání zastupitelstva
dne 6. 12. 2012). Přes zřejmou vůli zastupitelstva projednat schválení územního plánu
v nejbližším možném termínu starosta nezařadil tento bod na program zasedání dne
19. 12. 2012. Pokud zastupitelstvo na zasedání dne 19. 12. 2012 přijalo usnesení č. 3-21-
2012/ZO, jímž předmětný bod na zasedání
doplnilo, Nejvyšší správní soud neshledal
v takovém postupu účelové obcházení zákona o místním referendu. Zastupitelstvo neporušilo zákon ani tím, že bod týkající se schválení územního plánu předřadilo projednání
bodu, který se týkal vyhlášení místního referenda. Postup zastupitelstva nepřekročil meze práva obce na samosprávu, jak je vymezil
Ústavní soud (viz výše citovaný nález sp. zn.
IV. ÚS 331/02).
[48] V této souvislosti Nejvyšší správní
soud podotýká, že rozhodování o využití určitého území prostřednictvím vydání územního plánu je výsledkem především politické
procedury. Vůle politické jednotky, která
o vydání územního plánu rozhoduje, je omezena požadavkem nevybočení z určitých věcných mantinelů daných zákonnými pravidly
územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. V případě územního plánování jde
vždy o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem (srov. rozsudek ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 3/2007-40).
Dotčené osoby mají v průběhu pořizování
územního plánu právo uplatnit své námitky
či připomínky, jejichž vypořádání orgánem
přijímajícím napadené opatření obecné povahy může být následně posouzeno soudem
v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. Vyhlášení
místního referenda tedy není jediným způsobem, jímž občané obce mohou do výsledné
podoby územního plánu zasáhnout a výkon
místní samosprávy usměrnit. I z těchto důvodů je namístě přistupovat k omezení práva
obce na samosprávu zdrženlivě.
Námitka nezákonnosti usnesení zastupi-
telstva č. 5-21-2012/ZO
[48] V této souvislosti Nejvyšší správní
soud podotýká, že rozhodování o využití určitého území prostřednictvím vydání územního plánu je výsledkem především politické
procedury. Vůle politické jednotky, která
o vydání územního plánu rozhoduje, je omezena požadavkem nevybočení z určitých věcných mantinelů daných zákonnými pravidly
územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. V případě územního plánování jde
vždy o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem (srov. rozsudek ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 3/2007-40).
Dotčené osoby mají v průběhu pořizování
územního plánu právo uplatnit své námitky
či připomínky, jejichž vypořádání orgánem
přijímajícím napadené opatření obecné povahy může být následně posouzeno soudem
v řízení podle § 101a a násl. s. ř. s. Vyhlášení
místního referenda tedy není jediným způsobem, jímž občané obce mohou do výsledné
podoby územního plánu zasáhnout a výkon
místní samosprávy usměrnit. I z těchto důvodů je namístě přistupovat k omezení práva
obce na samosprávu zdrženlivě.
Námitka nezákonnosti usnesení zastupi-
telstva č. 5-21-2012/ZO
[49] Napadený rozsudek není nezákonný
ani v části, ve které krajský soud odmítl žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem, který
měl spočívat ve schválení územního plánu
usnesením zastupitelstva č. 5-21-2012/ZO.
[50] Stěžovateli a) lze přisvědčit pouze
potud, že krajský soud nesprávně uzavřel, že
se stěžovatelé a) a b) nedomáhali v řízení
před krajským soudem pouze určení, že byl
předmětný zásah nezákonný, a že proto nelze
použít § 85 větu za středníkem s. ř. s. V bodu IV.
petitu podání ze dne 8. 1. 2013 bylo navrženo, aby soud rozhodl, že „[u]snesení zastupitelstva obce Černolice č. 5-21-2012/ZO ze dne
19. 12. 2012 ve znění ,ZO schvaluje usnesení
k územnímu plánu v podobě, v jaké jej přečetl výkonný pořizovatel Ladislav V.‘ je nezákonný“. Z takto formulovaného petitu nelze
dovodit, že by se stěžovatel a) [resp. stěžovatelé a) a b) v řízení před krajským soudem]
domáhal něčeho jiného než určení, že byl zásah nezákonný.
[51] Závěr krajského soudu o nepřípustnosti žaloby v části týkající se usnesení zastu-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 3 / 2 014
a) Jiří H. a b) Jiří M. proti obci Černolice o ochranu před nezákonným zásahem, o kasač- zorňuje žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti, opačný závěr by v podstatě znamenal, že by se z důvodu procesních pochybení stal soudně přezkoumatelný jakýkoliv
úkon, který nijak nezasahuje do právní sféry
žalobce, a který proto není rozhodnutím ve
smyslu § 65 s. ř. s. [46] Zdejší soud se konečně neztotožňuje
ani s poslední stěžovatelovou námitkou, podle
níž rozhodnutí krajského soudu představuje
odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae).
Soud opakuje, že samotným rozhodnutím nedošlo k jakémukoli zásahu do právní sféry ní stížnosti žalobců.