Posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zása- hem, pokynem nebo donucením ve smyslu $ 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení dle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Posouzení, zda úkon správního orgánu může být pojmově nezákonným zása- hem, pokynem nebo donucením ve smyslu $ 82 s. ř. s., je otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení dle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
C I ve správním soudnictví jsou pod- mínky řízení vnímány jako takové podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé; jejich nedostatek tedy brání soudu vydat me- ritorní rozhodnutí (srov. $ 103 o. s. ř. podpůr- ně za použití $ 64 s. ř. s.). Jsou chápány jako podmínky přípustnosti procesu jakožto cel- ku, přičemž se upínají k procesním úkonům stran či soudu. Již v období mezi dvěma svě- tovými válkami prof. JUDr. Václav Hora ve svém stěžejním díle Československé civilní právo procesní (díl II., Řízení před soudy pr- vé stolice, v Praze 1932, str. 116) naléhavě upozorňoval: „Procesní podmínky jsou sice v těsném vztahu k proc. úkonům, poněvadž na nich závisí přípustnost těchto úkonů, ale nesmí býti s těmito proc. úkony ztotožňová- ny. Existují samy o sobě, namnoze ještě před tím, než k proc. úkonu došlo.“ Teorie proces- ního práva i soudní praxe řadí mezi podmín- ky řízení na straně soudu především pravo- moc, příslušnost, na straně účastníků řízení způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, popřípadě též plnou moc zmoc- něnce v případě zastoupení, úkony soudu i úkony stran jsou pak vázány společnými podmínkami - překážkou litispendence a překážkou věci rozsouzené. Dalšími okolnostmi, které obvykle brání věcnému projednání návrhu (žaloby) ve správ- ním soudnictví jsou (srov. $ 46 odst. 1 s. ř. s.): opožděnost (předčasnost) žaloby, podání zjev- ně neoprávněnou osobou, nepřípustnost. 190 Specifickým důvodem, jenž vylučuje další postup řízení, jsou neodstraněné vady žaloby (srov. $ 37 odst. 5 s. ř. s.). Jsou-li naplněny zákonné předpoklady, soud žalobu odmítne, aniž by se mohl zabývat její důvodností. K posouzení důvodnosti ža- loby tedy soud může přistoupit jen tehdy, byla-li včas podána přípustná žaloba osobou k tomu oprávněnou a pokračování v řízení nebrání neodstraněné vady žaloby nebo ne- dostatek podmínek řízení. Ustanovení $ 82 s. ř. s. pod nadpisem „ža- lobní legitimace“ stanoví, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezá- konným zásahem, pokynem nebo donuce- ním (dále jen „zásah“) správního orgánu, kte- rý není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování. Podle $ 85 s. ř. s. je ža- loba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo ná- pravy domáhat jinými právními prostředky nebo domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Postavení žalobce jako účastníka řízení o žalobě podle $ 82 s. ř. s. je [ve spojení s $ 33 odst. 1 s. ř. s., podle něhož jsou účastníky ří- zení navrhovatel (žalobce) a odpůrce (Žalova- ný) nebo ti, o nichž to stanoví tento zákon] dáno jeho tvrzením. Citovaný $ 82 s. ř. s. tak pod nadpisem „aktivní legitimace“ vymezuje okruh tvrzení, která musí žalobce podat, aby jeho procesní úkon (žaloba) měl zamýšlené účinky, tj. vznik příslušného procesně práv- ního vztahu a vedl soud k rozhodnutí, tj. vý- roku směřujícímu k ochraně veřejného sub- jektivního práva. V průběhu řízení je proto nutno zkoumat, zda žalobce tvrzenou aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby skutečně měl, resp., zda se žalovaný státní orgán tvrze- ného zásahu do veřejných subjektivních práv skutečně dopustil (zda je tedy skutečně věc- ně pasivně legitimován). V tomto smyslu je třeba institut aktivní legitimace chápat v tra- dičním pojetí jako oprávnění vyplývající z hmotného práva; má ji ten z účastníků, ko- mu svědčí subjektivní právo nebo povinnost, o něž se v řízení jedná. Posouzení jednotli- vých definičních znaků tvrzeného nezákon- ného zásahu (zkrácení na právech, nezákon- nost zásahu) představuje vždy úvahu ve věci samé, která v konečném důsledku může vést nanejvýš k zamítnutí žaloby (se závěrem, že k tvrzenému zásahu vůči žalobci nedošlo, ne- bo že k němu sice došlo, nebyl však nezákon- ný, anebo sice nezákonným byl, avšak žalob- ce jím nebyl přímo zkrácen na svých subjektivních právech) - $ 87 odst. 3 s. ř. s. - nikoliv k jejímu odmítnutí pro neodstranitel- ný nedostatek podmínek řízení. Jednotlivé definiční znaky aktivní legitimace k žalobě podle $ 82 s. ř. s. nepředstavují speciální for- mulace podmínek řízení, při jejichž „zjištěné absenci“ se klade absolutní překážka postu- pu procesu, takže soud nemůže vydat roz- hodnutí o věci, o kterou běží. Jiný přístup k hodnocení definičních zna- ků nezákonného zásahu v jeho jednotlivých komponentech by vedl k tomu, že žaloba by mohla být též odmítnuta pro nedostatek pra- vomoci soudu (jako podmínky řízení) podle $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. v případě, že tvrze- ný zásah by nebyl shledán zásahem, popř. ne- zákonným zásahem [neboť podle $ 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soudy rozhodují jen o ochraně před nezákonným zásahem], nebo též pro podání zjevně neoprávněnou osobou podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (nebylli zásah zjevně zásahem, pak zjevně nemohlo být za- saženo do práv žalobce), anebo rovněž pro nepřípustnost podle $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [neboť, nebylli zásah zjevně zásahem, pak zde není objektivně „způsobilý předmět“ ža- loby - analogicky $ 70 písm. a) s. ř. s.]. Argu- mentace senátu předkládajícího věc k posou- zení rozšířenému senátu směřuje k prosazení institutu obdobnému v řízení např. dovola- cím podle o. s. ř. či před Ústavním soudem, a to potud, pokud v těchto procesních úpra- vách existuje možnost odmítnout návrh pro zje- vnou nedůvodnost (bezdůvodnost). Takovou možnost však soudní řád správní v řízení podle dílu třetího hlavy druhé s. ř. s. neupravuje. 1774 Řízení před soudem: věcná působnost rozšířeného senátu k $ 17 soudního řádu správního Došlo-li po vyslovení závazného právního názoru Ústavního soudu o povinnosti ry předložit věc rozšířenému senátu ke změně procesní situace v tom, že rozšířený se- nát o sporné právní otázce rozhodl, není dána jeho věcná působnost, neboť svým rozhodnutím již odlišné právní názory jednotlivých senátů na posuzovanou otázku sjednotil, a chybí tak základní předpoklad jeho rozhodování stanovený v $ 17 s. ř. s. xé%
Akciová společnost ArcelorMittal Ostrava proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za účasti akciové společnosti OSINEK, o ochranu před nezákonným zásahem, v řízení
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. dubna 2009
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu
8 Aps 6/2007 - 263