Soud ve správním soudnictví přezkoumá také ta rozhodnutí služebních funkcio- nářů, která sice nejsou výslovně uvedena ve výčtu ustanovení $ 137 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ale jsou materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s.
Soud ve správním soudnictví přezkoumá také ta rozhodnutí služebních funkcio- nářů, která sice nejsou výslovně uvedena ve výčtu ustanovení $ 137 odst. 1 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ale jsou materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s.
Ustanovení $ 68 písm. e) s. ř. s. nepřipou- ští žaloby proti rozhodnutí, které je z pře- zkoumání vyloučeno podle tohoto nebo po- dle zvláštního zákona; $ 70 písm. f) s. ř. s. pak ze soudního přezkoumávání vylučuje úkony správního orgánu, jejichž přezkoumání vylu- čuje zvláštní zákon. V daném případě se tedy Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou, zda rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru žalobce podle $ 107 odst. 1 zákona 106 o služebním poměru (zde: obligatorní propuš- tění pro pravomocné odsouzení pro trestný čin) je rozhodnutím, proti kterému žaloba ve smyslu $ 68 písm.
e) s. ř. s. není přípustná. Podle $ 137 odst. 1 zákona o služebním poměru může policista podat u soudu návrh na přezkoumání rozhodnutí služebního funkci- onáře o propuštění ze služebního poměru po- dle $ 106 odst. 1 písm. c) nebo d) zákona o slu- žebním poměru (fakultativní propuštění pro nezpůsobilost vykonávat funkci v policii podle závěrů služebního hodnocení, porušení služeb- ní povinnosti nebo služební přísahy zvlášť zá- važným způsobem), o náhradě škody nebo bez- důvodném obohacení, které přesahují částku 5000 Kč, nebo o uložení kázeňského trestu.
Ustanovení $ 137 zákona o služebním po- měru však nelze interpretovat tak, jak to uči- nil městský soud, totiž tak, že soudní pře- zkoumání je možné jen v případech zde vypočtených. S touto otázkou se již v minu- losti přesvědčivě vypořádala judikatura správních soudů, a pro stručnost lze na její závěry odkázat. Brání tomu také a především důvody ústavní, o nichž viz dále; důvody, pro které vznikla nepříliš vhodná úprava, se pak zabývá závěrečná pasáž tohoto rozsudku. Je tedy vhodné poukázat již na jeden z prvních rozsudků týkajících se této proble- matiky, jímž je ostatně rozhodnutí téhož sou- du (Městského soudu v Praze) sp.
zn. 28 Ca 63/93 ze dne 29. 3. 1994, který byl publiko- ván ve Sbírce soudních rozhodnutí ve věcech správních (tehdy příloha časopisu Správní právo) pod č. 33, v ročníku 1994, s právní vě- tou: „I Rozhodnutí služebních orgánů neu- vedená v ustanovení f 137 zák. ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru přísluš- níků Policie České republiky, nejsou vylouče- na ze soudního přezkumu podle hlavy dru- 2x4 s « hé části páté o. s. ř Pochybnosti o správném výkladu dotče- ných ustanovení odstranil svým nálezem také Ústavní soud (nález sp.
zn.
I. ÚS 4/1996 ze dne 30. 6. 1996, publikováno pod č. 70, v roč- níku 1996 Sb. ÚS). Ten - při rozhodování ve věci příspěvku za službu - vyložil, že sám fakt, že určité rozhodnutí není uvedeno ve výčtu ustanovení $ 137 zákona o služebním poměru, neznamená, že takové rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkoumání. Také Nejvyšší správní soud se již touto problematikou musel zabývat (viz rozhodnu- tí publikované pod č. 16/2003 Sb. NSS), když rozhodoval spor o propuštění ze služebního poměru podle $ 106 odst.
1 písm. b) zákona o služebním poměru, a zkoumal, zda v těchto případech platí dvouměsíční nebo třiceti- denní Ihůta pro podání žaloby. Opřel se o již publikované judikáty a 2 plicite vyšel z toho, že také rozhodnutí služebních funkcionářů neuvedená v $ 137 odst. 1 zákona o služeb- ním poměru jsou soudem přezkoumatelná. Z hlediska ústavněprávního a historické- ho je třeba dále dodat i to, že ustanovení $ 137 zákona o služebním poměru je svou podsta- tou legislativním nedopatřením, které vyvolá- valo - a jak je z rozhodované věci zřejmé, do- sud vyvolává - po mnoho let nedorozumění.
Po změnách politických poměrů v listo- padu 1989 bylo nezbytné prakticky ihned do některých zákonů vložit možnost soudní kon- troly rozhodnutí veřejné správy, likvidované po roce 1948. Byl však k dispozici jediný pro- cesní instrument, totiž pozůstatek pojišťova- cího soudnictví vzniklého ve dvacátých le- tech ($ 244 a násl občanského soudního řádu z r. 1963, ve znění tehdy účinném), kte- rý ve velmi omezené míře a na základě prin- cipu pozitivního výčtu umožňoval podat k soudu opravný prostředek proti rozhodnu- tí správního orgánu, tedy jenom tehdy, po- kud to speciální zákon výslovně dovolil.
Tato ustanovení, vztahující se před rokem 1989 prakticky jen na rozhodnutí nositelů veřejno- právního pojištění (nejčastěji věci důchodové), byla tak v letech 1990 - 1991 vztažena nove- lami speciálních zákonů a novou legislativou také na jiné typy rozhodnutí orgánů veřejné správy (obory práva politických stran, práva spolčovacího, shromažďovacího, zákony o sa- mosprávných profesních komorách atp.). Princip soudního přezkoumání byl tedy enu- merativní, a soudy mohly přezkoumávat jen taková rozhodnutí, o nichž to zákon výslovně stanovil.
Ke koncepční zásadní změně ale došlo již přijetím Listiny základních práv a svobod dne 9. 1. 1991, při vydání uvozené ústavním záko- nem Federálního shromáždění č. 23/1991 Sb. (Listina sama vlastní číslo neměla), později republikované 16. 12. 1992 předsednictvem České národní rady jako součást ústavního pořádku České republiky (č. 2/1993 Sb.). Listina se svým čl. 36 odst. 2 prohlásila pro návrat ke správnímu soudnictví a zejmé- na ke starému (srov. k tomu čl. 15 odst. 2 zá- kladního zákona státního o moci soudcovské č.
144/1867 ř. z.) principu tzv. generální klau- zule, tj. k tomu, že soudní kontrole budou podléhat jakákoli rozhodnutí orgánů veřejné správy, tedy bez ohledu na to, zda taková roz- hodnutí zákon za přezkoumatelná označuje ne- bo ne. Princip pozitivního výčtu (enumerač- ní), zavedený po likvidaci starého správního soudnictví v roce 1952, byl v rovině ústavního práva definitivně opuštěn. Přestože, jak uvede- no, tato zásadní ústavní změna nabyla účinnos- ti již na počátku roku 1991, neexistoval zákon- ný procesní předpis, který by řízení před soudem na tomto staronovém principu upra- voval (ostatně ani soudní soustava až do změn, nastalých v souvislosti s novelou občanského soudního řádu č.
519/1991 Sb. a s rozpadem československé federace, na potřebu obnovo- vaného správního soudnictví nereagovala). Specializované senáty obecných soudů po- čaly vykonávat správní soudnictví až s účin- ností právě uvedené novely, tedy od 1. 1. 1992. Tyto skutečnosti byly také v pozadí mno- hých nelogičností a nesprávností zákonů při- jímaných v letech bezprostředně následují- cích po změnách v listopadu 1989. Jednou z těchto nesprávností je — dosud platná a účinná - textace zákona o služebním pomě- ru v ustanoveních, která jsou tu vykládána.
Jeho vzorem byl zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, konkrétně jeho ustanovení $ 118, upravující - a to stejným enumerativním způ- sobem - možnost domoci se na soudě pře- zkoumání některých rozhodnutí týkajících se federálních policistů. Tento (federální) zá- 107 1047 kon byl však přijat 10. 7. 1991, a přestože v té době již půl roku platila a byla účinná Listina, která vzpomenutým způsobem zalo- žila generální přezkumnou klauzuli, Ize ne- správnou enumeraci, neústavně omezující přístup policistů ke správnímu soudu, po- chopit zejména tím, že v roce 1991 tu - jak uvedeno - nebyla žádná soudně procesní úprava, která by řízení o správních žalobách na principu generální klauzule (,obecné“ správní soudnictví) upravovala.
Prakticky se tento nedostatek neprojevil, protože zákon č. 334/1991 Sb. byl zrušen se zánikem federa- ce (a tedy i Federálního policejního sboru) ke dni 1. 1. 1992, a to bez náhrady (to ostatně později vyvolalo jiné a daleko vážnější obtíže v aplikační praxi). Úprava zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků policie Čes- ké republiky (přijat Českou národní radou 19. 3. 1992), vyšla tedy z týchž principů přede- vším proto, že zákon byl připravován v roce 1991, ještě před procesní úpravou správního soudnictví, a také proto, že tu byl logický požada- vek upravit právní poměry příslušníků republi- kové Policie České republiky v klíčových institu- tech shodně s poměry příslušníků Federálního policejního sboru.
Legislativní orgány nevzaly vúvahu, že připravovaná úprava nekorespondu- je úpravě správního soudnictví, prakticky sou- časně připravované (připomínkové řízení k zá- konu č. 519/1991 Sb. probíhalo v létě roku 1991). Protože pak záhy po aktivování správního soudnictví soudy správně odmítly myšlenku omezeného přezkoumání rozhodnutí vyda- ných podle zákona o služebním poměru a správně aplikovaly princip generální pře- zkumné klauzule, byla nedostatečná, resp. nejasná, úprava zákona o služebním poměru překonána ústavně konformní interpretací, která se v následujících letech stabilizovala.
Je proto třeba uzavřít, že také všechna dal- ší rozhodnutí služebních funkcionářů, neu- vedená v $ 137 odst. 1 zákona o služebním poměru, jsou přezkoumatelná soudem ve správním soudnictví, jestliže taková rozhod- nutí jsou také materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu $ 65 odst. I soudního řádu správního. Daňové řízení: výzva k prokázání skutečností Řízení před soudem: kompetenční výluka k $ 31 odst. 9 a $ 36 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 323/1993 Sb. (v textu též „daňový řád“)“ k $ 65 odst.
1 a $ 70 písm. a) soudního řádu správního Ačkoli má výzva vydaná správcem daně podle 6 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rámci vyhledávací činnosti formální znaky rozhodnutí, je pouze úkonem umožňujícím správci daně dle $ 36 téhož zákona plnění povinnos- tí, k nimž je citovaným ustanovením povolán (mj. též zjišťovat všechny údaje týkají- cí se příjmů daňových subjektů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhod- ných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně).
Taková výzva k prokázání určitých skutečností, vydaná v rámci vyhledávací činnosti dle $ 36 citovaného záko- na, nemůže zasáhnout žádná žalobcova subjektivní hmotná práva, a její soudní pře- zkum je podle $ 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen.
Josef K. proti Ministerstvu financí - Generálnímu ředitelství cel o propuštění ze služeb- ního poměru celníka, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 20. července 2005
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu