Kontrola představuje interaktivní činnost, která z povahy věci a cíle, jehož má být dosaženo (tj. zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly na základě těchto předpisů uloženy), vyžaduje vzájemnou komunikaci a součinnost mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou. Požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (§ 10 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu, je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami podle § 4 správního řádu dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit.
[29] Nejvyšší správní soud se dále zabýval namítaným nenaplněním skutkové podstaty správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu stěžovatelem. Jelikož v bodě [15] tohoto rozsudku dospěl k závěru, že je rozsudek městského soudu v části týkající se požadované smlouvy uzavřené se společností Pilulka Distribuce s.r.o. nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť se městský soud nezabýval tím, zda stěžovatel s ohledem na § 6 odst. 2 správního řádu neposkytl dostatečnou součinnost stran této smlouvy již tím, že předložil správnímu orgánu I. stupně zmíněnou smlouvu bez příloh, bylo by předčasným zabývat se otázkou, zda stěžovatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu nepředložením smlouvy se společností Pilulka Distribuce s.r.o. v plném znění vč. veškerých dodatků a příloh. Tato úvaha bude na městském soudu v dalším řízení. Nejvyšší správní soud se proto zabýval pouze namítaným nenaplněním skutkové podstaty ve vztahu k požadované smlouvě uzavřené mezi stěžovatelem a společností transmed Transport GmbH a ve vztahu ke standardnímu operačnímu postupu o přepravě.
[30] Podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu platilo, že „[p]rávnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako kontrolovaná osoba nesplní některou z povinností podle § 10 odst. 2“.
[31] Podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu dále platilo, že „[k]ontrolovaná osoba je povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá“.
[32] Sankční ustanovení kontrolního řádu [tj. rovněž § 16 odst. 1 písm. a)] chrání „zájem na zajištění dosažení účelu kontroly, k němuž je třeba mimo jiné zejména poskytování součinnosti kontrolované nebo povinné osoby kontrolujícímu, a dále zájem na zajištění řádného a nerušeného průběhu kontroly“ (důvodová zpráva ke kontrolnímu řádu). Jejich cílem je přinutit kontrolovaný subjekt ke spolupráci při kontrole, odmítá-li ji dobrovolně. Jde v zásadě o obdobu pořádkové pokuty s tím rozdílem, že sankce není ukládána za porušení procesní povinnosti, nýbrž povinnosti hmotněprávní, tedy povinnosti vytvořit podmínky pro výkon kontroly a poskytovat při ní potřebnou součinnost (srov. bod 13 rozsudku NSS ze dne 12. 7. 2017, čj. 6 As 83/2017-33). Má se tedy typově jednat o situace, kdy daný subjekt ztěžuje, či dokonce maří průběh kontroly tím, že neposkytuje potřebnou součinnost.
[32] Sankční ustanovení kontrolního řádu [tj. rovněž § 16 odst. 1 písm. a)] chrání „zájem na zajištění dosažení účelu kontroly, k němuž je třeba mimo jiné zejména poskytování součinnosti kontrolované nebo povinné osoby kontrolujícímu, a dále zájem na zajištění řádného a nerušeného průběhu kontroly“ (důvodová zpráva ke kontrolnímu řádu). Jejich cílem je přinutit kontrolovaný subjekt ke spolupráci při kontrole, odmítá-li ji dobrovolně. Jde v zásadě o obdobu pořádkové pokuty s tím rozdílem, že sankce není ukládána za porušení procesní povinnosti, nýbrž povinnosti hmotněprávní, tedy povinnosti vytvořit podmínky pro výkon kontroly a poskytovat při ní potřebnou součinnost (srov. bod 13 rozsudku NSS ze dne 12. 7. 2017, čj. 6 As 83/2017-33). Má se tedy typově jednat o situace, kdy daný subjekt ztěžuje, či dokonce maří průběh kontroly tím, že neposkytuje potřebnou součinnost.
[33] Kromě povinností ukládaných kontrolním řádem kontrolovaným osobám však platí také základní zásady činnosti správních orgánů, a to zejména zásada součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, jež vyplývá z § 4 správního řádu a která je řazena mezi principy dobré správy. Kontrola představuje interaktivní činnost, která z povahy věci a cíle, jehož má být dosaženo (tj. zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z právních předpisů nebo které jí byly na základě těchto předpisů uloženy), vyžaduje vzájemnou komunikaci a součinnost mezi kontrolním orgánem a kontrolovanou osobou. Požaduje-li kontrolní orgán po kontrolované osobě poskytnutí určité součinnosti (např. předložení dokumentů) a kontrolovaná osoba v dobré víře požadovanou součinnost poskytne, avšak ne zcela dle představ kontrolního orgánu (např. v důsledku mylného výkladu toho, co kontrolní orgán ve skutečnosti požaduje), je na kontrolním orgánu, aby v souladu se zásadou součinnosti dal možnost kontrolované osobě případné pochybnosti nebo nejasnosti odstranit. Pouze na základě vzájemného dialogu je možné dospět k cíli kontroly. Projeví-li kontrolovaná osoba snahu dialog vést, je na kontrolním orgánu, aby v něm pokračoval a nepřistoupil automaticky k trestání kontrolované osoby za domnělé neposkytnutí potřebné součinnosti při kontrole, jestliže mohlo být nedorozumění vyjasněno a potřebná součinnost poskytnuta v požadovaném rozsahu.
[34] Správní orgán I. stupně výzvou ze dne 11. 9. 2015 požadoval předložení dokumentů, které stěžovatel nemohl předložit při kontrole na místě dne 25. 8. 2015. Byl-li stěžovatel v rámci kontroly vyzván k předložení daných dokumentů, měl buď tyto dokumenty v požadovaném rozsahu poskytnout, nebo skutečnost, že požadovaným dokumentem nedisponuje, správnímu orgánu I. stupně sdělit (srov. bod 12 rozsudku NSS ze dne 25. 5. 2018, čj. 4 As 92/2018-35, a bod 12 rozsudku ze dne 20. 11. 2019, čj. 8 As 300/2018-35).
[34] Správní orgán I. stupně výzvou ze dne 11. 9. 2015 požadoval předložení dokumentů, které stěžovatel nemohl předložit při kontrole na místě dne 25. 8. 2015. Byl-li stěžovatel v rámci kontroly vyzván k předložení daných dokumentů, měl buď tyto dokumenty v požadovaném rozsahu poskytnout, nebo skutečnost, že požadovaným dokumentem nedisponuje, správnímu orgánu I. stupně sdělit (srov. bod 12 rozsudku NSS ze dne 25. 5. 2018, čj. 4 As 92/2018-35, a bod 12 rozsudku ze dne 20. 11. 2019, čj. 8 As 300/2018-35).
[35] Správní orgán I. stupně po stěžovateli požadoval mj. veškeré smlouvy uzavřené mezi ním a společností transmed Transport GmbH. V podání ze dne 5. 10. 2015 stěžovatel uvedl, že proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci (uzavřené s Pilulka Distribuce s.r.o.). Podle žalovaného stěžovatel v průběhu kontroly neposkytl informaci o tom, že žádná smlouva se společností transmed Transport GmbH neexistuje. Explicitní tvrzení, že smlouva neexistuje, učinil stěžovatel až podáním ze dne 10. 11. 2015.
[35] Správní orgán I. stupně po stěžovateli požadoval mj. veškeré smlouvy uzavřené mezi ním a společností transmed Transport GmbH. V podání ze dne 5. 10. 2015 stěžovatel uvedl, že proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci (uzavřené s Pilulka Distribuce s.r.o.). Podle žalovaného stěžovatel v průběhu kontroly neposkytl informaci o tom, že žádná smlouva se společností transmed Transport GmbH neexistuje. Explicitní tvrzení, že smlouva neexistuje, učinil stěžovatel až podáním ze dne 10. 11. 2015.
[36] Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že společnost transmed Transport GmbH zajišťovala převoz léčivých přípravků mezi společnosti Pilulka Distribuce s.r.o. a Lékárnou Nad Primaskou, ve které byla následně zásilka otevřena, k dodacímu listu byla přidána faktura pro koncového zákazníka, znovu zalepena a předána společnosti transmed Transport GmbH, která ji odvezla zpět do společnosti Pilulka Distribuce s.r.o., ze které následně probíhal rozvoz zásilek ke koncovým zákazníkům. Z čl. 9.2 výše zmíněné Dohody o spolupráci dále vyplývá, že se společnost Pilulka Distribuce s.r.o. zavázala zajišťovat přepravu produktů zákazníkům ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Nejvyšší správní soud s ohledem na charakter spolupráce stěžovatele se společností Pilulka Distribuce s.r.o. dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele uvedené v podání ze dne 5. 10. 2015, dle kterého proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci, je možné chápat také tak, že čl. 9.2 této dohody se vztahuje na veškerou přepravu léčivých přípravků, tj. že Pilulka Distribuce s.r.o. zajišťuje komplexní přepravu léčivých přípravků, ať již mezi ní a Lékárnou nad Primaskou nebo ke koncovým zákazníkům. V takovém případě by bylo jednoznačné, že mezi stěžovatelem a společností transmed Transport GmbH žádný smluvní vztah neexistoval. Jelikož není nemyslitelné, že stěžovatel touto odpovědí na výzvu správního orgánu I. stupně chtěl reflektovat skutečnost, že veškerou přepravu zajišťuje společnost Pilulka Distribuce s.r.o., a tudíž on není v žádném smluvním vztahu s jakýmkoliv přepravcem, nelze v jednání stěžovatele spatřovat bez dalšího neposkytnutí potřebné součinnosti správnímu orgánu I. stupně při kontrole. Není totiž možné trestat kontrolovanou osobu za neposkytnutí součinnosti pouze za to, že ne zcela jednoznačně odpoví na výzvu kontrolního orgánu, jestliže v dobré víře požadovanou součinnost k výzvě dobrovolně poskytne. Opačný přístup by byl v rozporu se smyslem a účelem správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, jímž zprostředkovaně (obdoba pořádkové pokuty) je, jak již Nejvyšší správní soud uvedl v bodě [32] tohoto rozsudku, přinutit kontrolovanou osobu prostřednictvím uložené pokuty ke spolupráci při kontrole, a to tehdy, odmítá-li ji poskytnout v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu dobrovolně, případně jí trestat za její neposkytnutí, pokud k součinnosti nepostačuje vysvětlení ze strany kontrolujícího. Měl-li správní orgán I. stupně pochybnosti ohledně obsahu podání, měl stěžovatele vyzvat v souladu se zásadou součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, aby upřesnil, zda čl. 9.2 Dohody o spolupráci se též vztahuje na dopravu léčivých přípravků mezi Pilulkou Distribuce s.r.o. a Lékárnou Nad Primaskou, což však neučinil. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatelovo jednání v rozsahu nepředložení požadovaných smluv uzavřených se společností transmed Transport GmbH nenaplňuje skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu.
[36] Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že společnost transmed Transport GmbH zajišťovala převoz léčivých přípravků mezi společnosti Pilulka Distribuce s.r.o. a Lékárnou Nad Primaskou, ve které byla následně zásilka otevřena, k dodacímu listu byla přidána faktura pro koncového zákazníka, znovu zalepena a předána společnosti transmed Transport GmbH, která ji odvezla zpět do společnosti Pilulka Distribuce s.r.o., ze které následně probíhal rozvoz zásilek ke koncovým zákazníkům. Z čl. 9.2 výše zmíněné Dohody o spolupráci dále vyplývá, že se společnost Pilulka Distribuce s.r.o. zavázala zajišťovat přepravu produktů zákazníkům ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech). Nejvyšší správní soud s ohledem na charakter spolupráce stěžovatele se společností Pilulka Distribuce s.r.o. dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele uvedené v podání ze dne 5. 10. 2015, dle kterého proces dopravy objednávek ke klientům je ošetřen v přiložené Dohodě o spolupráci, je možné chápat také tak, že čl. 9.2 této dohody se vztahuje na veškerou přepravu léčivých přípravků, tj. že Pilulka Distribuce s.r.o. zajišťuje komplexní přepravu léčivých přípravků, ať již mezi ní a Lékárnou nad Primaskou nebo ke koncovým zákazníkům. V takovém případě by bylo jednoznačné, že mezi stěžovatelem a společností transmed Transport GmbH žádný smluvní vztah neexistoval. Jelikož není nemyslitelné, že stěžovatel touto odpovědí na výzvu správního orgánu I. stupně chtěl reflektovat skutečnost, že veškerou přepravu zajišťuje společnost Pilulka Distribuce s.r.o., a tudíž on není v žádném smluvním vztahu s jakýmkoliv přepravcem, nelze v jednání stěžovatele spatřovat bez dalšího neposkytnutí potřebné součinnosti správnímu orgánu I. stupně při kontrole. Není totiž možné trestat kontrolovanou osobu za neposkytnutí součinnosti pouze za to, že ne zcela jednoznačně odpoví na výzvu kontrolního orgánu, jestliže v dobré víře požadovanou součinnost k výzvě dobrovolně poskytne. Opačný přístup by byl v rozporu se smyslem a účelem správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, jímž zprostředkovaně (obdoba pořádkové pokuty) je, jak již Nejvyšší správní soud uvedl v bodě [32] tohoto rozsudku, přinutit kontrolovanou osobu prostřednictvím uložené pokuty ke spolupráci při kontrole, a to tehdy, odmítá-li ji poskytnout v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu dobrovolně, případně jí trestat za její neposkytnutí, pokud k součinnosti nepostačuje vysvětlení ze strany kontrolujícího. Měl-li správní orgán I. stupně pochybnosti ohledně obsahu podání, měl stěžovatele vyzvat v souladu se zásadou součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami, aby upřesnil, zda čl. 9.2 Dohody o spolupráci se též vztahuje na dopravu léčivých přípravků mezi Pilulkou Distribuce s.r.o. a Lékárnou Nad Primaskou, což však neučinil. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatelovo jednání v rozsahu nepředložení požadovaných smluv uzavřených se společností transmed Transport GmbH nenaplňuje skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu.
[37] Co se týče požadovaného standardního operačního postupu o přepravě vztahujícímu se k zásilkovému výdeji, z protokolu o kontrole vyplývá, že stěžovatel při kontrole na místě dne 25. 8. 2015 předložil standardní operační postup vyřizování objednávek prostřednictvím internetu s platností od 1. 3. 2014. Podáním ze dne 5. 10. 2015 stěžovatel k výzvě doložil standardní operační postup vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu pro epharmacy.cz a Pilulka Distribuce s.r.o. s platností od 30. 8. 2015. Předložené dokumenty nepovažoval správní orgán I. stupně za splnění výzvou stanovené povinnosti, neboť měl stěžovatel předložit standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji. Žalovaný naopak v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatel nepředložil standardní operační postup z doby kontroly. Předložené standardní operační postupy s platností od 30. 8. 2015 jsou proto dle žalovaného irelevantní.
[37] Co se týče požadovaného standardního operačního postupu o přepravě vztahujícímu se k zásilkovému výdeji, z protokolu o kontrole vyplývá, že stěžovatel při kontrole na místě dne 25. 8. 2015 předložil standardní operační postup vyřizování objednávek prostřednictvím internetu s platností od 1. 3. 2014. Podáním ze dne 5. 10. 2015 stěžovatel k výzvě doložil standardní operační postup vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu pro epharmacy.cz a Pilulka Distribuce s.r.o. s platností od 30. 8. 2015. Předložené dokumenty nepovažoval správní orgán I. stupně za splnění výzvou stanovené povinnosti, neboť měl stěžovatel předložit standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji. Žalovaný naopak v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatel nepředložil standardní operační postup z doby kontroly. Předložené standardní operační postupy s platností od 30. 8. 2015 jsou proto dle žalovaného irelevantní.
[38] Nejvyšší správní soud z předložených standardních operačních postupů s datem platnosti od 30. 8. 2015 zjistil, že je jimi upraven postup při vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu. Pokud jde o objednávky z webu epharmacy.cz, ve vztahu k přepravě se v něm uvádí následující: „3.5 Objednávky expedované zasílacími společnostmi příslušný pracovník, který objednávku vyřizuje vhodným způsobem zkompletuje do expedičního obalu. 3.6 Obsahuje-li zásilka registrovaný léčivý přípravek, zasílá se pouze prostřednictvím nasmlouvané kurýrní služby. 3.7 Expedovaná objednávka se v systému e-shopů označí jako expedovaná.“ Ve standardním operačním postupu týkajícího se webu pilulka.cz stran přepravy stojí, že „4.5 Expediční karton je přelepen páskou a tím je připraven k expedici.“
[39] Podle § 22 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, ve znění účinném do 30. 11. 2018 (dále jen „vyhláška o správné lékárenské praxi“), platilo, že „[d]okumentaci v lékárně tvoří standardní operační postupy vztahující se k přípravě a kontrole léčivých přípravků, uchovávání a výdeji léčivých přípravků, včetně zásilkového výdeje, a ke zpracování a předávání informací o podezření na nežádoucí účinky“.
[39] Podle § 22 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, ve znění účinném do 30. 11. 2018 (dále jen „vyhláška o správné lékárenské praxi“), platilo, že „[d]okumentaci v lékárně tvoří standardní operační postupy vztahující se k přípravě a kontrole léčivých přípravků, uchovávání a výdeji léčivých přípravků, včetně zásilkového výdeje, a ke zpracování a předávání informací o podezření na nežádoucí účinky“.
[40] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že vyhláška o správné lékárenské praxi v § 22 odst. 2 písm. f) upravuje mj. standardní operační postup vztahující se k výdeji léčivých přípravků, včetně zásilkového výdeje. O standardním operačním postupu o přepravě stran zásilkového výdeje, který správní orgán I. stupně po stěžovateli požadoval, však mlčí. Stěžovatel k výzvě předložil podáním ze dne 5. 10. 2015 standardní operační postupy vyřizování objednávek prostřednictvím internetu, tedy týkající se zásilkového výdeje ve smyslu § 22 odst. 2 písm. f) vyhlášky o správné lékárenské praxi, které se fakticky přepravy také dotýkaly (viz bod [38] tohoto rozsudku). Jestliže vyhláška o správné lékárenské praxi dokument typu standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji neznala a upravovala pouze obecně standardní operační postup týkající se zásilkového výdeje léčivých přípravků, který stěžovatel správnímu orgánu I. stupně k výzvě předložil, lze mít důvodně za to, že byl stěžovatel v dobré víře, že svoji povinnost stanovenou ve výzvě splnil a poskytl správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost ke kontrole. Za takové situace nelze spatřovat v jednání stěžovatele porušení povinnosti součinnosti dle § 10 odst. 2 kontrolního řádu.
[41] Pokud jde o tvrzení žalovaného, které si v napadeném rozsudku osvojil rovněž městský soud, že stěžovatel nepředložil požadovaný standardní operační postup z doby kontroly, Nejvyšší správní soud uvádí, že se zcela míjí s tím, za co byl stěžovatel správním orgánem I. stupně trestán. Navíc žalovaný přehlédl, že stěžovatel již při kontrole na místě předložil dřívější verzi standardního operačního postupu vyřizování objednávek prostřednictvím internetu, a to s datem platnosti od 1. 3. 2014. Pakliže by měl stěžovatel dle žalovaného správní delikt spáchat mj. tím jednáním, že nepředložil požadovaný standardní operační postup z doby kontroly, pak by se stěžovatel správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu nedopustil, neboť veškeré verze standardního operačního postupu vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu předložil buď při kontrole na místě, nebo podáním ze dne 5. 10. 2015 k výzvě správního orgánu I. stupně. Nejvyšší správní soud nicméně podotýká, že správní orgán I. stupně primárně spatřoval spáchání správního deliktu v tom, že stěžovatel nepředložil k výzvě standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji, nikoliv v tom, že by nepředložil jeho znění z doby kontroly.
[41] Pokud jde o tvrzení žalovaného, které si v napadeném rozsudku osvojil rovněž městský soud, že stěžovatel nepředložil požadovaný standardní operační postup z doby kontroly, Nejvyšší správní soud uvádí, že se zcela míjí s tím, za co byl stěžovatel správním orgánem I. stupně trestán. Navíc žalovaný přehlédl, že stěžovatel již při kontrole na místě předložil dřívější verzi standardního operačního postupu vyřizování objednávek prostřednictvím internetu, a to s datem platnosti od 1. 3. 2014. Pakliže by měl stěžovatel dle žalovaného správní delikt spáchat mj. tím jednáním, že nepředložil požadovaný standardní operační postup z doby kontroly, pak by se stěžovatel správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu nedopustil, neboť veškeré verze standardního operačního postupu vyřizování objednávek přijatých prostřednictvím internetu předložil buď při kontrole na místě, nebo podáním ze dne 5. 10. 2015 k výzvě správního orgánu I. stupně. Nejvyšší správní soud nicméně podotýká, že správní orgán I. stupně primárně spatřoval spáchání správního deliktu v tom, že stěžovatel nepředložil k výzvě standardní operační postup o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji, nikoliv v tom, že by nepředložil jeho znění z doby kontroly.
[42] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že rovněž v případě požadovaného standardního operačního postupu o přepravě vztahujícímu se k zásilkovému výdeji stěžovatel svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť potřebnou součinnost při kontrole podle § 10 odst. 2 téhož zákona správnímu orgánu I. stupně poskytl. Hodnocení, zda stěžovatelem předložené standardní operační postupy obsahovaly všechny požadované náležitosti a dostatečně upravovaly přepravu léčivých přípravků, měl správní orgán I. stupně přenechat až do navazujícího správního řízení, jehož podkladem byly výsledky provedené kontroly. Nelze stěžovatele trestat za to, že v dobré víře v souladu s vyhláškou o správné lékárenské praxi předložil standardní operační postupy týkající se zásilkového výdaje léčivých přípravků, kterými v té době disponoval a které se přepravy také dotýkaly.
[42] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že rovněž v případě požadovaného standardního operačního postupu o přepravě vztahujícímu se k zásilkovému výdeji stěžovatel svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, neboť potřebnou součinnost při kontrole podle § 10 odst. 2 téhož zákona správnímu orgánu I. stupně poskytl. Hodnocení, zda stěžovatelem předložené standardní operační postupy obsahovaly všechny požadované náležitosti a dostatečně upravovaly přepravu léčivých přípravků, měl správní orgán I. stupně přenechat až do navazujícího správního řízení, jehož podkladem byly výsledky provedené kontroly. Nelze stěžovatele trestat za to, že v dobré víře v souladu s vyhláškou o správné lékárenské praxi předložil standardní operační postupy týkající se zásilkového výdaje léčivých přípravků, kterými v té době disponoval a které se přepravy také dotýkaly.
[43] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše řečené uzavírá, že stěžovatel svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu v rozsahu požadovaných smluv se společností transmed Transport GmbH a standardního operačního postupu o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji, neboť na výzvu k předložení požadovaných dokumentů ze dne 11. 9. 2015 poskytl správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost pro výkon kontroly. Pakliže měl správní orgán I. stupně ohledně podání stěžovatele pochybnosti, mohl jej vyzvat k jejich odstranění. Z průběhu kontroly nevyplývá, že by stěžovatel v obecné rovině jakkoliv odmítal poskytovat správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost pro výkon kontroly nebo že by v důsledku jeho nečinnosti vznikly průtahy při kontrole. Naopak ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatel obecně projevoval zájem na tom, aby kontrola řádně proběhla a aktivně správnímu orgánu I. stupně součinnost poskytoval. Lze proto považovat za pravděpodobné, že by stěžovatel k dotazu správního orgánu I. stupně nejasnosti ohledně požadovaných dokumentů dobrovolně odstranil.
[43] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše řečené uzavírá, že stěžovatel svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu v rozsahu požadovaných smluv se společností transmed Transport GmbH a standardního operačního postupu o přepravě vztahující se k zásilkovému výdeji, neboť na výzvu k předložení požadovaných dokumentů ze dne 11. 9. 2015 poskytl správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost pro výkon kontroly. Pakliže měl správní orgán I. stupně ohledně podání stěžovatele pochybnosti, mohl jej vyzvat k jejich odstranění. Z průběhu kontroly nevyplývá, že by stěžovatel v obecné rovině jakkoliv odmítal poskytovat správnímu orgánu I. stupně potřebnou součinnost pro výkon kontroly nebo že by v důsledku jeho nečinnosti vznikly průtahy při kontrole. Naopak ze správního spisu je zřejmé, že stěžovatel obecně projevoval zájem na tom, aby kontrola řádně proběhla a aktivně správnímu orgánu I. stupně součinnost poskytoval. Lze proto považovat za pravděpodobné, že by stěžovatel k dotazu správního orgánu I. stupně nejasnosti ohledně požadovaných dokumentů dobrovolně odstranil.
[44] Co se týče námitky, dle které městský soud klade za vinu stěžovateli, že správní orgán I. stupně nepřihlédl k osobním a majetkovým poměrům pachatele, souhlasí Nejvyšší správní soud s městským soudem v tom, že stěžovatel v průběhu správního řízení výši uložené pokuty nesporoval a v žalobě neuvedl ke svým osobním a majetkovým poměrům žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru o likvidačním charakteru uložené pokuty. Jestliže stěžovatel v žalobě namítl, že je výše uložené pokuty likvidační, pak ho ohledně této námitky tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Ani jedno z těchto břemen stěžovatel neunesl. Jednak v žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti ke svým osobním a majetkovým poměrům, na základě kterých by mohl městský soud posoudit, zda je uložená pokuta pro stěžovatele likvidační či nikoliv. Jednak své tvrzení o likvidačním charakteru pokuty nijak nedoložil. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že na č. l. 15 spisu městského soudu je založeno potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2018. Bez relevantního tvrzení v žalobě je však bezpředmětné. Není totiž úkolem soudu za stěžovatele domýšlet, z jakého důvodu mělo potvrzení o zdanitelných příjmech prokazovat, že výše uložené pokuty je pro něj likvidační, navíc za situace, kdy stěžovatel nedoložil přehled všech jeho příjmů v daném roce.
[44] Co se týče námitky, dle které městský soud klade za vinu stěžovateli, že správní orgán I. stupně nepřihlédl k osobním a majetkovým poměrům pachatele, souhlasí Nejvyšší správní soud s městským soudem v tom, že stěžovatel v průběhu správního řízení výši uložené pokuty nesporoval a v žalobě neuvedl ke svým osobním a majetkovým poměrům žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru o likvidačním charakteru uložené pokuty. Jestliže stěžovatel v žalobě namítl, že je výše uložené pokuty likvidační, pak ho ohledně této námitky tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Ani jedno z těchto břemen stěžovatel neunesl. Jednak v žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti ke svým osobním a majetkovým poměrům, na základě kterých by mohl městský soud posoudit, zda je uložená pokuta pro stěžovatele likvidační či nikoliv. Jednak své tvrzení o likvidačním charakteru pokuty nijak nedoložil. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že na č. l. 15 spisu městského soudu je založeno potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2018. Bez relevantního tvrzení v žalobě je však bezpředmětné. Není totiž úkolem soudu za stěžovatele domýšlet, z jakého důvodu mělo potvrzení o zdanitelných příjmech prokazovat, že výše uložené pokuty je pro něj likvidační, navíc za situace, kdy stěžovatel nedoložil přehled všech jeho příjmů v daném roce.
[45] Městský soud se v dalším řízení bude zabývat tím, zda skutková podstata správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu byla naplněna alespoň částí vytýkaného jednání stěžovatele, a to ve vztahu k požadované smlouvě uzavřené se společností Pilulka Distribuce s.r.o. (viz bod [15] a [29] tohoto rozsudku). V této souvislosti rovněž posoudí, zda je relevantní tvrzení stěžovatele, že si výzvu vyložil tak, že má předložit aktuální znění dané smlouvy a jejích příloh, jestliže ve skutečnosti k výzvě naopak předložil kromě samotné smlouvy také její přílohu č. 2, která byla v původním znění (tj. ke dni uzavření smlouvy). Jestliže by dospěl k závěru, že v tomto bodě stěžovatel porušil povinnost poskytnout potřebnou součinnost při kontrole podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, bude na žalovaném, aby v dalším řízení znovu posoudil výši ukládané pokuty s přihlédnutím k zúžení vytýkaného jednání stěžovatele. V takovém případě by bylo proto nadbytečné, aby se městský soud zabýval namítaným rozsudkem sp. zn. 9 Ad 20/2015, neboť přiměřenost ukládané pokuty bude muset nejprve zcela nově zvážit žalovaný. Věcí řešenou v daném rozsudku se může zabývat žalovaný sám, nebo se jí bude muset zabývat, pokud by takovou argumentaci stěžovatel doplnil v odvolacím řízení.