Předložení písemnosti o prohlášení osoby, která není účastníkem řízení ($ 39 správního řádu z roku 1967), nebrání správnímu orgánu, aby tuto písemnost, jež je označena jako čestné prohlášení, hodnotil jako důkaz listinou. Samotné předložení takové listiny, obsahující popis skutečností, které mohou být pro rozhodnutí pod- statné, nezbavuje správní orgán povinnosti tuto osobu vyslechnout jako svědka.
Předložení písemnosti o prohlášení osoby, která není účastníkem řízení ($ 39 správního řádu z roku 1967), nebrání správnímu orgánu, aby tuto písemnost, jež je označena jako čestné prohlášení, hodnotil jako důkaz listinou. Samotné předložení takové listiny, obsahující popis skutečností, které mohou být pro rozhodnutí pod- statné, nezbavuje správní orgán povinnosti tuto osobu vyslechnout jako svědka.
Především je nutno uvést, že samotné označení písemnosti ze dne 10. 1. 2005, po- depsané Krzysztofem L., jako čestné prohlá- šení, nebrání správnímu orgánu, aby toto prohlášení považoval za listinný důkaz. Sa- motné předložení takovéto listiny, obsahující popis určitých skutečností, které mohou být rozhodné, nezbavuje správní orgán povin- nosti příslušnou osobu vyslechnout jako svědka (u ústního jednání za dodržení všech příslušných procesních ustanovení). Jen zce- la výjimečně, zejména pokud by výslech svěd- ka nebyl možný, se lze spokojit pouze s písem- ným prohlášením. Až po provedení těchto a příp. i dalších důkazů je na správním orgá- nu, aby všechny tyto důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti zhodnotil, včetně po- souzení i jejich věrohodnosti. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s dů- vody uvedenými krajským soudem, pro které měl být proveden i výslech bratra žalobce. Pokud se tak nestalo, zůstalo důkazní řízení neúplné, a je vadné nejen rozhodnutí správ- ního orgánu I. stupně, ale i rozhodnutí stěžo- vatele. Teprve po provedení všech potřeb- ných důkazů měl stěžovatel a v předchozí fázi řízení i správní orgán I. stupně provést jejich zhodnocení, včetně výpovědí účastníka říze- ní a případných rozporů v nich. K tvrzení uvedenému v kasační stížnosti, že žalobce již při prvém jednání nepředložil prohlášení svého bratra, ani nenavrhl jeho vý- slech, je třeba poukázat i na to, že u tohoto jednání, které se uskutečnilo dne 25. 11. 2004, žalobce po seznámení s předmětem ří- zení toliko uvedl, že by se „chtěl poradit s právním zástupcem“, a proto žádá o odlože- ní jednání. K věci samé se nevyjadřoval. Na okraj je možno uvést, že krajský soud mohl i sám provést požadovaný výslech svěd- ka a teprve poté (po zhodnocení důkazů pro- vedených ve správním řízení i před soudem) ve věci rozhodnout. Zda soud zvolil tento po- stup, a nebo bez dalšího dokazování zrušil ža- lobou napadené rozhodnutí, bylo na úvaze tohoto soudu. Nemohla být důvodem ke zru- šení kasační stížností napadeného rozsudku jen úvaha o tom, který ze dvou těchto mož- ných procesních postupů by byl vhodnější. 315 1521 1521 Stavební řízení: posuzování vlivů na životní prostředí k $ 37 odst. 2 a $ 62 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 43/1994 Sb. a č. 83/1998 Sb.» k $ 5 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí** k $ 1 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně někte- rých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb. Bylo-li územní řízení o umístění stavby (podle stavebního zákona z roku 1976) pravomocně skončeno do 31. 12. 2001, ten, kdo hodlal provádět stavbu, která nebyla uvedena v příloze č. 1 a 2 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění do 31. 12. 2001, nebyl povinen oznámit ji příslušnému orgánu ve smyslu $ 5 citovaného zákona. Ve smyslu $ 1 odst. 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní pro- středí, ve vztahu k tehdy účinnému stavebnímu zákonu z roku 1976, „záměr“ stavby je třeba vztáhnout i na řízení o povolení stavby (stavební řízení), nikoliv jen na územní řízení o umístění stavby (územní řízení). V obou řízeních byl stavební úřad, mimo jiné, povinen zkoumat, zda záměr stavby je v souladu se zákony o životním prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí. Bylo-li řízení o povolení stavby (podle stavebního zákona z roku 1976) zahájeno po 31. 12. 2001, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, bylo třeba postupovat, pokud jde o záměr stavby, podle tohoto zákona. Z žádného ustanovení tohoto zákona nevyplývá, že by záměry, které nepod- léhaly režimu zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí (do 1. 1. 2002), nepodléhaly režimu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Opak vyplývá např. z 6 1 odst. 3, $ 10 odst. 3 a 4 citovaného zákona.
Andrzej L. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu